<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Libuše Paukertová – Leharová | Čítárny</title>
	<atom:link href="https://citarny.com/tag/libuse-paukertova-leharova/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://citarny.com</link>
	<description>Čítárny. Knihy, autoři, beletrie, souvislosti, historie 25 let</description>
	<lastBuildDate>Fri, 16 May 2025 14:37:42 +0000</lastBuildDate>
	<language>en-US</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	

<image>
	<url>https://citarny.com/wp-content/uploads/2025/03/cropped-citarny-32x32.jpg</url>
	<title>Libuše Paukertová – Leharová | Čítárny</title>
	<link>https://citarny.com</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Zvláštní  osudy vnuků prezidenta T. G. Masaryka, Herberta  a Leonarda</title>
		<link>https://citarny.com/souvislosti/historie-souvislosti/vnuci-prezidenta-masaryka?utm_source=rss&#038;utm_medium=rss&#038;utm_campaign=vnuci-prezidenta-masaryka</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce Čítarny]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 25 Aug 2020 00:00:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie souvislosti]]></category>
		<category><![CDATA[Biografie]]></category>
		<category><![CDATA[Libuše Paukertová – Leharová]]></category>
		<category><![CDATA[Masaryk T.G.]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://citarny.com/vnuci-prezidenta-masaryka</guid>

					<description><![CDATA[<p>Zvláštní&#160; osudy vnuků T.G.Masyryka, Herberta&#160; a Leonarda Revilliodových, sepsala&#160; Libuše&#160;&#160; Paukertová – Leharová (*1933) a knihu vydal na podzim 2009 Zdeněk Susa ve Středoklukách. Autorku již dobře známe od roku 2005, kdy pro současné české čtenáře objevila postavu mladší dcery TGM v knize, nazvané V&#160; exilu s Olgou Masarykovou-Revilliodovou. Poznala ji totiž&#160; v roce&#160; 1948, kdy odešla s rodiči do exilu a třicet let s ní udržovala přátelské styky.</p>
<p>The post <a href="https://citarny.com/souvislosti/historie-souvislosti/vnuci-prezidenta-masaryka">Zvláštní  osudy vnuků prezidenta T. G. Masaryka, Herberta  a Leonarda</a> first appeared on <a href="https://citarny.com">Čítárny</a>.</p>]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[<p><img fetchpriority="high" decoding="async" class=" size-full wp-image-3056" src="https://citarny.com/wp-content/uploads/2020/08/prezident-masaryk-vnuci.jpg" alt="Zvláštní  osudy vnuků prezidenta T. G. Masaryka, Herberta  a Leonarda" width="600" height="350" srcset="https://citarny.com/wp-content/uploads/2020/08/prezident-masaryk-vnuci.jpg 600w, https://citarny.com/wp-content/uploads/2020/08/prezident-masaryk-vnuci-300x175.jpg 300w" sizes="(max-width: 600px) 100vw, 600px" /></p>
<p><strong>Zvláštní&nbsp; osudy vnuků T.G.Masyryka, Herberta&nbsp; a Leonarda Revilliodových, sepsala&nbsp; Libuše&nbsp;&nbsp; Paukertová – Leharová (*1933) a knihu vydal na podzim 2009 Zdeněk Susa ve Středoklukách (138 stran + 24 stránek ilustrací&nbsp; na křídovém papíru). Autorku již dobře známe od roku 2005, kdy pro současné české čtenáře objevila postavu mladší dcery TGM v knize, nazvané V&nbsp; exilu s Olgou Masarykovou-Revilliodovou. Poznala ji totiž&nbsp; v roce&nbsp; 1948, kdy odešla s rodiči do exilu a třicet let s ní udržovala přátelské styky.</strong></p>
<p>V polovině 90. let autorka&nbsp; skončila svou mnohaletou kariéru v evropských úřadovnách OSN v Ženevě a upnula svou pozornost k literatuře faktu. Uveďme, že do exilu odešla&nbsp; v patnácti letech jako vnučka někdejšího předsedy vlády Františka Udržala a dcera diplomata Břetislava Morávka. Studium a pobyt v zahraničí ji přivedl&nbsp; do role trpělivé&nbsp; archivní badatelky&nbsp; a rovněž objevený literární talent způsobil, že máme od ní již dvě velmi čtivé, zasvěcené knihy s některými dosud neznámými skutečnostmi o rodinném životě švýcarského lékaře Henri Revillioda a z rodiny našeho prezidenta Osvoboditele. Jak známo, měl čtyři vnuky a dvě vnučky. Starší syn Herbert (1880-1915) byl otcem malého Tomáše a Herberta (oba však záhy zemřeli) a naopak jeho&nbsp; obě dcery Anna (1911- 78) a Herberta (1915-96) se dožily vysokého věku.</p>
<p><strong>Mladší dcera TGM Olga (1891-1978) přivedla na svět své dva syny – Herberta v roce 1921 a Leonarda o rok později. Právě o těchto vnucích TGM máme v rukou vskutku pozoruhodné vyprávění, v závěru vybízející dokonce k diskusi a&nbsp; k dalšímu pátrání po záhadách, spjatých s jejich tragickou smrtí.</strong></p>
<p>Snad pochopíme, že po smrti TGM musela i švýcarská rodinka čelit nepříznivým a pochmurným událostem. Evropská politická scéna se měnila a oba chlapci, vychováváni k demokratickému smýšlení, proti totalitnímu zlu&nbsp; a vlastenecky orientovaní&nbsp; na zemi původu své maminky a svého dědy. Ta prožívala krušné období a zvláště pak zrada našich spojenců v Mnichově v září 1938 celou rodinu hluboce ranila. </p>
<p>Osmnáctiletý&nbsp; Herbert, student ženevského klasického gymnázia,&nbsp; přemýšlel o budoucnosti, o lepším uspořádání Evropy, pohyboval se ve velice informovaném a sofistikovaném mezinárodním prostředí. Svědčí o tom úryvky z mnoha dopisů, které&nbsp; si vyměňoval s Francisem Leyem, jehož rodina byl od roku 1937 v Belgii.</p>
<p><strong>Obou bratrů a vnuků TGM se přirozeně dotýkaly&nbsp; plány na obranu neutrálního a spořádaného Švýcarska, </strong>které se cítilo též ohroženo fašismem a nacismem. Kdyby Hitler porušil švýcarskou neutralitu, nemohla&nbsp; by Švýcarská konfederace pro Revilliodovi&nbsp;&nbsp; „zaručit vůbec nic“. Paní Olga&nbsp; proto nemeškala a v roce 1940 se ocitli oba její synové i s matkou ve Velké Británii. Šestašedesátiletý doktor Henri Revilliod&nbsp; zůstal sám v ženevském bytě. Největší břemeno&nbsp; z rozdělení rodiny nesla paní Olga.</p>
<p><strong>Synové jí to vynahrazovali svou pílí&nbsp; a studiem&nbsp; edinburgské univerzity.&nbsp;</strong> <br />Velikonoce 1941 trávili&nbsp; s Janem Masarykem okruhem jeho známých v Londýně.Také vánoční prázdniny 1941-42 strávili chlapci s matkou u přátel.. Leonard začal brzy při studiu psát jeden esej za druhým. Téma Evropa a reforma ho natolik uchvátilo, že prostudoval&nbsp; Masarykovy Světovou revoluci, dopodrobna znal názory TGM&nbsp; z rozhovorů s Karlem Čapkem – nevadilo mu, že byl ve francouzštině, anglická vydání byla neustále k nedosažení.<br />To všechno jen do chvíle složení závěrečných zkoušek v červnu 1942, kdy se Robert po vzoru svých spoluvrstevníků a přátel přihlásil jako dobrovolník do Královského letectva RAF a zanedlouho posílal dopisy plné optimismu z Leteckého kontrolního střediska na hranicích Walesu. Jak už to v armádách chodí, jeho dopisy mívaly nejrůznější razítka z míst, odkud je Leopard posílal, až také přistál v New Yorku, dále v&nbsp; Kanadě,&nbsp; později na&nbsp;&nbsp; Bahamách.</p>
<p>Autorka velmi podrobně&nbsp; líčí&nbsp; stoupající vojenskou kariéru a zejména okolnosti, které ji provázely. Zprávy vojenské rozvědky předávané RAF ohledně Leoparda, nutily velitele ke zvláštní opatrnosti. Možná, že se styděli&nbsp; za Mnichov, byli zahanbeni&nbsp; vysokou kvalitou československých letců, takže chtěli zabránit tomu, aby v britské uniformě nepadl vnuk TGM, navíc dobrovolník. A tak v jednom dopisu staršímu bratrovi uvádí, jaký dostali rozkaz: „I když někteří vojáci píšou otevřeně, aniž by byli chyceni, to neznamená, že je to dovoleno. A hlavně mi nepište, že víte všechno, že znáte můj konečný cíl, i když jste se to dozvěděli od jiných…“ Dopis píše i tetě Alici, dostává písmo i od Edvarda Beneše.</p>
<p><strong>Podrobně je vylíčen tragický konec nadporučíka Revillioda nad ostrovem Tiree.</strong> <br />Došlo k tomu 16. srpna 1944&nbsp; a spolu s ním přišlo o život.&nbsp; dalších sedm pilotů čtyřmotorového bombardéru Halifax. Na vojenském pohřbu&nbsp; na ostrově Tiree bylo kromě rodiny Leonarda, mnoho vysokých důstojníků, speciálem přiletěl Jan Masaryk&nbsp; z Londýna, kondoloval Edvard Beneš s chotí. Vyšlo mnoho důstojných a příznivě nakloněných nekrologů.</p>
<p><strong>Jaký byl zvláštní osud&nbsp; druhého bratra – Herberta?&nbsp;</strong> <br />Byl muzikálně velmi nadaný, vystudoval&nbsp; teorii hudby, harmonii, hru na housle a klavír, avšak po smrti svého bratra se již do dalšího studia nepřihlásil.&nbsp; Způsobil to i dlouhodobý pobyt v nemocnici, měl křehké zdraví a musel šetřit své síly. Na podzim 1944 se vrátil&nbsp; na filozofickou fakultu edinburgské univerzity, kde studoval v letech 1940-42. V té době se již komunisté připravovali k převzetí moci v Československu&nbsp; a neušlo jim, kam by&nbsp; po válce mířily Herbertovy studie historie a mezinárodního práva.&nbsp; V únoru 1945 zemřel na vnitřní krvácení jako následek střelné rány do břicha. Nepomohla ani rychlá operace v nemocnic i v Edinburghu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by Herbert byl připraven spáchat sebevraždu.´</p>
<p>Dokument, který nahrazuje ve Skotsku zprávu soudního lékaře, neexistuje., protože byl v minulosti zničen, konstatuje autorka ve své knize. Po zevrubném pátrání a líčení událostí, které následovaly, dospěla&nbsp; k několika dosud nevysvětlitelným&nbsp; otázkám, na něž hledá odpověď i tady u nás po listopadu 1989, kdy se může otevřeně a svobodně psát teď už i ve spojitosti se záhadnou smrtí Jana Masaryka. <br />Spisovatelka&nbsp; Libuše Paukertová-Leharová&nbsp; má zato, že by všechny otázky měly být prozkoumány skupinami badatelů a zájemců o pravdivý&nbsp; osud Masarykovy rodiny, a to v různých zemích, s použitím širokého spektra pramenů v několika&nbsp; jazycích.</p><p>The post <a href="https://citarny.com/souvislosti/historie-souvislosti/vnuci-prezidenta-masaryka">Zvláštní  osudy vnuků prezidenta T. G. Masaryka, Herberta  a Leonarda</a> first appeared on <a href="https://citarny.com">Čítárny</a>.</p>]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
