Musíš se s těmi lidmi sžít, musíš je trochu poznat a oni musí poznat tebe… pak se teprve zakecáte… to je to, co dělá knížku knížkou… jinak by to nemělo cvek. Uvažovalas´ někdy o tom, co to je, když ti lidi někde v Tramtárii řeknou, že jseš jejich člověk? Pak to začneš vidět jejich vočima, pak už to nejsou jen domy a pamětihodnosti, ale život, takovej obyčejnej život, a ten ty města dělá.

Miroslav Šašek / To je Paříž
První ze série slavných obrazových průvodců po světových metropolích.
Paříž, to nejsou jenom pamětihodnosti, ale zejména její obyvatelé: domovnice „consierge“, jejich kočky, drobní trhovci, umčlci všichni ti Dupontové sedící v cafe-barech a také zahrady plné dětí…

Miroslav Šašek / To je Londýn
Saze, kouř, mlha, déšť, obloha je jako mokré prostěradlo…

Miroslav Šašek,
jeden z nejslavnějších českých emigrantů, světoběžník, malíř a ilustrátor, je u nás v Čechách téměř neznámý.

Původním povoláním architekt odešel z Československa v roce 1947 studovat do Paříže, odkud se už domů nikdy nevrátil. Později působil několik let jako redaktor Svobodné Evropy v Mnichově.

Na sklonku padesátých let nabídl londýnskému nakladatelství Allen první knížku z řady slavných ilustrovaných průvodců pro děti This is… To je Paříž.
Jak se nechal slyšet: kreslil „Paříž jednou docela jinak… Paříž takovou, jaká skutečně je. Jakou jsem ji viděl, když jsem tam poprvé přijel, a jak ji vidím i teď…“ Podle svědectví jeho redaktora se na knize nemusela měnit ani čárka a putovala rovnou do tiskárny.
This is Paris s jeho ilustracemi i textem vyšla v Londýně roku 1959, brzy poté i v nakladatelství McMillan v New Yorku. Po Paříži následovaly další metropole a státy.

Kniha This is Paris vyšla v roce 1959. Následují knihy o Londýně (1959), Římě (1960), New Yorku (1960), Edinburgu (1961) , Mnichově (1961), Benátkách (1961), San Francisku (1962), Izraeli (1962), Cape Canaveral (1963), Irsku (1964), Hong Kongu (1965),  Řecku (1966), Texasu (1967), OSN (1968), Washingtonu D.C. (1969), Austrálii (1970) a historické Británii (1974).
{youtube}aXKJZcpFRGU{/youtube}
Knihy z řady This is… přinesly svému autorovi řadu ocenění, mimo jiné zápis na čestnou listinu IBBY (1979).

Šaškovy knihy byly s úspěchem překládány: vycházely v desetitisícových nákladech ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku, Jižní Americe, Japonsku i ve Skandinávii a přinesly svému autorovi řadu ocenění. Od roku 2003 vycházejí jejich reedice a Šaškovy knihy dnes zažívají celosvětový návrat.

Vydává BAOBAB
http://www.sasekfoundation.eu/

The post To je Paříž a To je Londýn. Slavné cestopisy Miroslava Šaška first appeared on Čítárny.

Všichni mají co skrývat, všichni mají co ztratit. Jak se lidé zachovají, když jednoho dne někteří objeví v poště pohlednici svých vlastních dveří se vzkazem CHCEME TO, CO MÁTE VY? Změní se jejich život změní pod tlakem změn?

Kniha Johna Lanchestera navazuje na tradici anglické společenské satiry a představuje vytříbenou ukázku klasického románu. Navíc na téma vysoce aktuální. Migraci. A to přesto, že román vychází ještě před rokem 2015, kdy díky nezodpovědné politice německé kancléřky Merkelové byla Evropa zasažena miliónovou, téměř neřízenou vlnou migrace.

Mnohovrstevný a velmi realistický až vizionářský obraz rychle se měnícího Londýna si zaslouží bezpochyby velkou pozornost i v Česku.
Speciálně pro svou otevřenost všem společenským otázkám, včetně oprávněné nebo neoprávněné nenávisti k emigrantům, jež je zvláště v české kotlině neustále rasisticky rozdmýchávána a těší se bohužel velké podpoře všelijakých pisálků velkých mediálních deníků.

Román vypráví příběh obyvatel jedné ulice a líčí, jak do jejich osudů zasáhne tzv. celosvětová finanční krize a multikulturní myšlení.
Pepys Road je obyčejná ulice v Londýně. Každý dům, který zde stojí, se během sto padesáti let stal svědkem různých osudů – viděl narození, lásku, samotu, zoufalství a smrt, dobře ví, jak vypadají rozmary Štěstěny, co je bída a co rozmařilý přepych, zažil léta tučná i hubená.
A spektrum postav je velmi zajimavé: bankéř Roger, starousedlice Petunia, trafikant Ahmad a jeho bratři, původem z Pákistánu, polský zedník Zbigniew, maďarská chůva Matya, mladičký fotbalový zázrak, Senegalec Freddy, dopravní kontrolorka Quentina, performer Smitty a další.

Chceme to, co máte vy / John Lanchester / Odeon, 2014
Capital / John Lanchester / Faber & Faber, 2012

Ukázka z knihy:

Po ukončení etapy bojových umění začaly Šahída zajímat počítače. Psal se konec devadesátých let, kdy se rozjížděl internet. Šahíd se naučil programovat v HTML a začal pomáhat lidem s tvorbou webových stránek, nejdřív kamarádům a kamarádům kamarádů a postupně si vybudoval živnost, která fungovala na bázi ústních doporučení. Tohle byla doba, kdy si člověk mohl vydělat na živobytí díky tomu, že přelouskal zhruba dvě knížky o tvorbě počítačového kódu, takže to Šahíd udělal a vydělával si víc peněz než kdy v životě. Snad právě v tomhle byl ten malér. Někde v hloubi Šahídova vnímání sebe sama tkvěla idea, že je hledač, tulák, nespoutaný tvor; cítil, jak ho peníze, které v dobrých týdnech šplhaly ke čtyřmístným částkám, počínají omezovat. Šahíd odhadoval, že zanedlouho zatouží po životě měkce vystlaném penězi a jednoho dne že mu nabídnou řádnou práci na plný úvazek: přestane vesele smolit kódy a místo toho se pustí do tvorby webových stránek pro bratrance jednoho svého kamaráda, který dovážel šatstvo ve velkém a hodlal ho dovážet v ještě větším.

Tou dobou brouzdal po internetu jen velice málo. Když tak o tom dnes uvažoval, viděl, že internet je obrovské kolektivní spiknutí, jehož cílem je marnit čas lidí. Díky tomu, že intelektuální hnutí dostalo neomezenou svobodu, vyšlo najevo, co především lidé chtějí: civět na fotky, kde herečka Kelly Brooková ukazuje kozy. Šahíd se zapsal na Birkbeck College, a než ho ze studií zase vyhodili, stihl uzavřít jeden ročník fyziky – jak poukázal Ahmad, tímhle tempem by získal vysokoškolský diplom v roce 2025. Za to, že z něj vyprchala touha po vzdělání, nemohla ani tak samotná práce ve škole jako spíš každodenní trmácení přes celý Londýn. Od té doby hlavně četl knihy a pracoval v krámě. Vyhovovalo mu to. Cítil vlastní potenciál.

——

Hovno padá shora dolů. Tento základní princip života v úřadě měl za následek, že na psacím stole detektiva inspektora Milla z Metropolitní policie přistála objemná složka s nálepkou Vyšetřování: CHCEME TO, CO MÁTE VY. Seběhlo se to následovně: půl tuctu obyvatel PepysRoad si nejdřív stěžovalo místní obecní radě a stížnost šla do ztracena, což nikoho nepřekvapilo, a proto napsali svému poslanci; poslanec napsal komisaři Metropolitní policie; komisař poslal nótu diviznímu veliteli; divizní velitel ji přeposlal velitelce nejbližší policejní stanice, sídlící poblíž metra ClaphamSouth; a konečně velitelka policejní stanice hodila tenhle problém na Milla. A to byl důvod, proč tu teď Mill seděl a civěl na zmíněnou složku. Vedle něj na stole chladl hrnek hnusné kávy z automatu, přičemž na druhé straně ležel stoh formulářů služebních hlášení, nabíjející se mobil a včerejší výtisk Metra.

Pracovat v této místnosti by osoba neuvyklá zdejším poměrům považovala za nemožné. Jediný z dalších přítomných nebyl potichu ani v klidu. Dva tucty policejních důstojníků Metropolitní se v jednom kuse hemžily a většina z nich navíc mluvila, žertovala, vymýšlela nejapné vtipy a přitom zhusta zadávala data do počítačů nebo listovala spisy nebo vytáčela telefonní čísla nebo jedla mufiny nebo házela zmačkané papíry do koše nebo přenášela hromady formulářů z jednoho konce kanceláře na druhý. Byl to galimatyáš. A právě tohle se Millovi líbilo.

The post Chceme to, co máte vy! Mnohovrstevný román o imigrantech ze skutečného Londýna first appeared on Čítárny.