Ano, byla to fraška  a dokonce s úpěnlivou snahou ji skutečně udělat.
Sdružení Litera připravilo opět báječný Kabaret s Aňou Geislerovou, která národu duchaplně prozradila, že musíme jít s dobou a tudíž jakákoliv pokleslost v literatuře je přípustná.
A podle smíchu v obecenstvu bylo vidět, že i oni jsou poněkud zaostalí.

Nemá proto smysl
se rozepisovat o přiblblém scénáři, nemá smysl se zamýšlet nad anglickým textem písniček u české literární ceny, nemá smysl se zamýšlet, co musí spolknout český autor, aby se jeho knih prodalo o pár desítek kusů víc. Nemá rovněž smysl kritizovat trapné politické agitky hérečky, což opravdu korespondovalo s její podstatou víc, jak všechny její předešlé pokusy o legraci.
Možná má ale smysl zamyslet se nad tím, komu byl smích v hledišti určen.

Tam by naděje mohla být, zvláště když obecenstvo bylo svědkem sebekritické poznámky herečky, že pochybuje, že bych se ještě kdy v životě dovzdělala.
Tohle určitě nebyla nadsázka. Myslím, že tahle věta Aně výjimečně sluší, ale fakt nevím, kdo se tomu smál.

A tak z řady nominovaných knih, které jsou opravdu, ale opravdu hezkou vizitkou české literární kritiky,
vyčnívá k literárnímu nebi řada zajímavých knih. Přesto bych si dovolil poukázat na autory, jejichž poslední knihy jsou nepochybným přínosem. Je jím legenda české literatury Pavel Šrut, dále kniha nakladatelství Prostor, Spisy Milady Součkové, Ivan Klíma s knihou Moje šílené století a Iva Procházková s knihou Nazí, která bohužel nebyla díky nominaci na Magnesii pro změnu nominovaná na Zlatou stuhu. Prý proto, aby se dostalo na víc autorů. Poznámka: Zlatá stuha je prosím taky SOUTĚŽ, ale o nejlepší knihu pro děti a mládež a není to kádrování či rozdělování podle sazebníku Ministerstva kultury.

Skončeme proto raději parafrází autora knihy Snídaně u Tiffanyho:
Literatura jsou jenom klepy, záleží jen na úhlu pohledu, který je nepochybně ovlivněm myšlením. Po tomto večeru je proto jasné, že česká literatura je konečně na svém červeném výsluní a má všeho dostatek. Jen těch mozků se nějak nedostává. Ale to je nemoc celé společnosti.

Photocredit: Magnesia Litera web
Fraška on-line: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21056225680-magnesia-litera-2010/

The post Magnesia 2010. Herečka Geislerová Aňa doufá, že se už nebude muset vzdělávat first appeared on Čítárny.

Magnesia Litera a Zlatá stuha, dvě velké iterární soutěže si v Česku si získávají rok od roku své odpůrce. Dokonce i tak loajální “opisující novináři” se podivují na výběrem mnoha knih a autorů. Jakoby by bylo už dlouho něco shnilého v českých literárních porotách.  Jakoby osobní zájmy převažovaly nad zdravým rozumem a schopností dívat se českou literaturu co možná v nejširším pohledu.

Naskýtá se ovšem otázka k čemu takové ceny vlastně jsou. Proč vznikají? Mají zviditelnit výjimečné dílo nebo autora nebo zpropagovat knihu jako takovou, aby zůstal ve společnosti vůbec nějaký zájem o knihy do budoucna? Myslím, že bezesporu oboje. Ale často se tak neděje ani náhodou, často se jedná o velmi soukromou vizi literatury, navíc lidmi, kteří se za odborníky snad pasovali sami.

Jaká byla Litera v roce 2009 a co je na ní podivného píše například Vladimír Novotný takto:

“Podobně rozmarné a vrtošivé jsou výroky poroty týkající se Litery za prózy. Próza Tomáš Zmeškala, jeho prvotina Milostný dopis klínovým písmem, zjevně patří do jiné kategorie, nejspíše do Litery pro objev roku, tam by možná zvítězil se značným náskokem – ale v kategorii próza? Vždyť se tam musí přímo bát, kam se poděla Tereza Boučková a její Rok kohouta, Stanislav Komárek a jeho Mandarini, Jaroslav Formánek a jeho próza Cestou, anebo kupříkladu kniha Pavla Rejchrta Mistr Ryzího snu, která patří po stránce filosofické a estetické k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A v tomto výčtu bychom mohli pokračovat, není to však nic platné, protože porota vybrala, co vybrala. Vybrala špatně. Zdálo by se, že v ní musí zasedat a své vrtochy obhajovat nějací rozlícení „liteříci“, jinak to snad ani není možné.”
Celý článek zde:

Zlatá stuha po loňské aféře v porotnískupině literárního odborníka Reissnera, kde klidně zařadili knihu pro děti, do kategorie pro mládež (Skálová – Malostranská psí zima) a kde se jednoznačně porušila pravidla soutěže v oblasti výběru původního českého díla, (Sís – Zeď) se letos zase probudil  fenomén bonzování ve svůj prospěch.
To se dělá tak, že se zpochybní kniha, aby se vyloučila ze soutěže. Samozřejmě se to neděla na počátku, při vyhlašování, aby se dalo nominovat další dílo, ale mnohem později.
Tím ve hře zůstává kniha bonzujícího sama a vítězství je zcela jasné.
A porota nic nenamítá. (Ptáčková – Chyť si lelka na udici) Dříve se to dělalo tak, že se nominovala pouze jedna kniha… což byl dlouhou dobu asi unikát )))
Jen mi zůstává rozum stát, že letos zase pozvali do poroty odborníka Reissnera. No, dějou se to věci.

A tak nevím, k čemu taková podivná vítězství jsou a jak může někoho těšit takto podvodně získané tituly.
Největší sranda ovšem je, že na prodejnost se tady moc nehraje a tudíž ani na zájem čtenářů. Propagace knih je ještě tak u Litery, ale u Zlaté stuhy není skoro žádná. Prodejnost vítězných knih proto stoupne maximálně o pár desítek, v ideálním případě o pár set knih za rok. A jak je vidět, nepomohla tomu ani letošní bulvární hit, líbivá tvářička, bezesporu náruživé čtenářky Geislerové, jakobychom neměli mnohem populárnější a ke knihám vstřícnější osobnosti. Každému je přece jasné, že se pak z podobných soutěží, kde vyčuje kdejaká filmová tvářička jak sláma z bot, stává jen obyčejná show reality fraška. Podobně jako ji začíná mít i tak slibně vypadající Kniha mého srdce, kde mezi spisovatelské vzory se vytahuje i takový literární břídil, jako je Nesvadbová.

Osobně si myslím, že tohle podivné soutěžení o ničem by se mělo zrušit a peníze do nich vložené by se měly použít na jednu společnou propagaci mnohem většího počtu dobrých knih.
Například Zlatá stovka knih za rok 2009. To by pomohlo mnohem víc jak knihám, tak čtenářům a v neposlední řadě i nakladatelům. V tom by se už osobní zájmy a podvůdky aspoň ztratily.
Ale buďte klidní. Tohle nehrozí ani náhodou, bude totiž ještě hůř.

2009

The post Magnesia Litera, Zlatá stuha… Jaký smysl mají takové soutěže? first appeared on Čítárny.

Herečka Klára Melíšková, která předávala hlavní cenu Magnesii Litera zhodnotila Literu 2019 co do kvality vcelku přesně, aniž by tušila, co řekla. Na otázku zda čte knihy odpověděla takto: Já jsem si v poslední době uvědomila, že v poslední době nečtu, protože na to nevidím. Na písmenka. Kamarád očař mi řekl, že je to stařecká vetchozrakost, takže já předpokládám, že nějakou dobu si knihu ještě nepřečtu.

Poněkud připomněla svou nedovzdělaností herečku Aňu Geislerovou, která kdysi národu duchaplně prozradila, že musíme jít s dobou a tudíž jakákoliv pokleslost v literatuře je přípustná. Své vystoupení ještě doplnila sebekritickou poznámkou, že pochybuje, že bych se ještě kdy v životě dovzdělala.

Hlavní cena: Denemarková je zkušená a velmi dobrá spisovatelka, ale tentokrát vyhrála díky tématu, který je aktuální, i když popravdě, konkurence byla nijaká. Ono vůbec se nám česká próza degradovala na nějakou podivnou knižní publicistiku, která se celkem snadno píše, zatímco náznak skutečně dobře vystavěného románu stále v nedohlednu. Ale o tom píšeme už dlouho.

Jinak mimořádný básnický talent Wernisch má ocenění zaslouženě a pak Spisy Bohumila Hrabala, ty získaly cenu bez diskuse.

Vynikající dílo Petra Gajdošíka / František Vláčil. Život a dílo (Camera obscura, Příbram) mělo být rozhodně nominováno na Literu za publicistiku, kde nebyla jediná kniha, která by si zasloužila pozornost. A to že nedostala cenu ani v kategorii Objev roku je slušně řečeno zrůdnost.

Paskvil “čétémoderátora” Szántóše o turistickém sledování válek neměl na Liteře vůbec co dělat, stejně jako mimořádná zoufalost je celá nominace Litery za knihu pro děti mládež. Prostě dětská literatura jde z kopce čím dál rychleji.

Blog roku již tradičně bez komentáře, protože je to úplná pitomost, která sem nepatří.

Magnesia Litera 2019

KNIHA ROKU
Radka Denemarková: Hodiny z olova (Host)

LITERA ZA PRÓZU
Pavla Horáková: Teorie podivnosti (Argo)

MOLESKINE LITERA ZA POEZII
Ivan Wernisch: Pernambuco (Druhé město)

LITERA ZA KNIHU PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Vendula Borůvková: 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo (Host)

LITERA ZA PUBLICISTIKU
Jacques Rupnik: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu (Novela Bohemica)

LITERA ZA NAUČNOU LITERATURU
Jan Votýpka, Iva Kolářová, Petr Horák a kol.: O parazitech a lidech (Triton, Praha)

LITERA ZA NAKLADATELSKÝ ČIN
Spisy Bohumila Hrabala 1–7 (Mladá fronta)

LITERA ZA PŘEKLADOVOU KNIHU
Morten A. Stroksnes: Kniha o moři: Umění lovit ve čtyřech ročních obdobích na otevřeném moři zgumového člunu žraloka grónského (Přeložila Jarka Vrbová, Argo)

DILIA LITERA PRO OBJEV ROKU
Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka)

MAGNESIA BLOG ROKU
Michaela Duffková: Zápisník alkoholičky (www.facebook.com/zapisnikalkoholicky)

KOSMAS CENA ČTENÁŘŮ
Jakub Szántó: Za oponou války. Zpravodajem nejen na Blízkém východě (Argo)

Nominace:

Litera za prózu
Michal Šanda: Hemingwayův býk (Paper Jam, Praha)
Petr Stančík: Nulorožec (Druhé město, Brno)
Tereza Semotamová: Ve skříni (Argo, Praha)
Jiří Kamen: Elvis ze Záluží (Argo, Praha)
Pavla Horáková: Teorie podivnosti (Argo, Praha)
Radka Denemarková: Hodiny z olova (Host, Brno)

Moleskine Litera za poezii
Ivan Wernisch: Pernambuco (Druhé město, Brno)
Kamil Bouška: Inventura (fra, Praha)
Petr Borkovec: Herbář k čemusi horšímu (fra, Praha)

Litera za knihu pro děti a mládež
Vojtěch Matocha: Prašina (Ilustrace Karel Osoha, Paseka, Praha)
Bára Dočkalová: Tajemství Oblázkové hory (Ilustrace Petra Josefína Stibitzová, Labyrint, Praha)
Vendula Borůvková: 1918 aneb Jak jsem dal gól přes celé Československo (Ilustrace Vojtěch Šeda, Host, Brno)

Litera za naučnou literaturu
Jan Votýpka, Iva Kolářová, Petr Horák a kol.: O parazitech a lidech (Triton, Praha)
Martin C. Putna: Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy (Vyšehrad, Praha)
Ota Konrád, Rudolf Kučera: Cesty z apokalypsy. Fyzické násilí v pádu a obnově střední Evropy 1914-1922 (Academia/Masarykův ústav/Archiv AV ČR)

Litera za nakladatelský čin
Bohumil Hrabal, Václav Kadlec (ed.), Jiří Pelán (ed.): Spisy Bohumila Hrabala 1-7 (Mladá fronta, Praha)
Michal Přibáň a kolektiv: Český literární samizdat 1948-1989: edice, časopisy, sborníky (Academia/Ústav pro českou literaturu AV, Praha)
Pavel Kořínek, Lucie Kořínková (eds.): Punťa. Zapomenutý hrdina českého komiksu, 1934—1942 (Akropolis, Praha)

Litera za publicistiku
Jakub Szántó: Za oponou války. Zpravodajem nejen na Blízkém východě (Argo, Praha)
Tomáš Sedláček: Druhá derivace touhy (65. pole, Praha)
Jacques Rupnik: Evropa je jako pták s očima vzadu. O české minulosti a přítomnosti (Novela bohemica, Praha)

DILIA Litera pro objev roku
Petr Gajdošík: František Vláčil. Život a dílo (Camera obscura, Příbram)
Anna Cima: Probudím se na Šibuji (Paseka, Praha)
Štěpán Hobza: Ferrari v džungli (Literární salon, Praha)

Litera za překladovou knihu
Morten A. Strøksnes: Kniha o moři. Umění lovit ve čtyřech ročních obdobích na otevřeném moři z gumového člunu žraloka grónského (Přeložila Jarka Vrbová, Argo, Praha)
Viktor Horváth: Můj tank (Přeložila Simona Kolmanová, Větrné mlýny, Brno)
Han Kang: Kde kvete tráva (Přeložila Petra Ben-Ari, Odeon, Praha)

The post Magnesia Litera 2019. Ideologie stále hraje prim při rozhodování o knihách, které jsou většinou v upadající kvalitě first appeared on Čítárny.

Pohled na “oceněné” knihy je spojený ze smutkem, že z dlouholetého pokusu o literární cenu se definitivně stala ideologická cena jak za hlubokého socialismu. Vítězná slátanina roku Taberyho z Respektu to jen zpečetila. Znovu se potvrzuje, ze se jedná většinou o ceny kamarádů, kteří mluví jen s kamarády.
Ne nadarmo se říká, že hloupost projevuje dvojím zpùsobem: buď mlčí, nebo je výmluvná. Zde ale přímo řve.

Kniha roku
Erik Tabery: Opuštěná společnost (Paseka)

Litera za prózu
Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn (Argo)

Moleskine Litera za poezii
Milan Děžinský: Obcházení ostrova (Host)

Litera za knihu pro děti a mládež
František Tichý: Transport za věčnost (Baobab)

Litera za naučnou literaturu
Lucie Skřivánková, Rostislav Švácha a kol: Paneláci 1,2 (Uměleckoprůmyslové museum)

Litera za nakladatelský čin
Liber Viaticus Jana ze Středy (Academia/Národní muzeum)

Litera za překladovou knihu
Máirtín Ó Cadhain: Hřbitovní hlína (z irštiny přeložil Radvan Markus, Argo)

Litera za publicistiku
Patrik Ouředník: Antialkorán aneb nejasný svět T. H. (Volvox Globator)

DILIA Litera pro objev roku
Marek Švehla: Magor a jeho doba (Torst)

Kosmas Cena čtenářů
Ota Kars: Jmenuju se Tomáš (Mladá fronta)

Magnesia Blog roku
Felix Kulpa: Tisíckráte (http://www.tisickrate.cz)

Knihy století podle odborné veřejnosti:
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921)
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (1982)
Karel Poláček: Bylo nás pět (1946)

Knihy století podle široké veřejnosti:
Zdeněk Jirotka: Saturnin (1942)
Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921)
Smoljak, Svěrák, Cimrman: Divadlo Járy Cimrmana (1987)

—————————————————

Magnesia Litera 2018 / nominace

Litera za prózu

Anna Bolavá: Ke dnu (Odeon)
Lucie Faulerová: Lapači prachu (Torst)
Ondřej Horák: Nebožtík (Akropolis)
Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá (Host)
Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn (Argo)
Petra Soukupová: Nejlepší pro všechny (Host)

Moleskine Litera za poezii

Milan Děžinský: Obcházení ostrova (Host)
Ondřej Hanus: Volné verše (Host)
Michal Jareš: Začátek eposu (Trigon)

Litera za knihu pro děti a mládež

Petra Soukupová: Kdo zabil Snížka? (Host)
Jana Šrámková: Bratři v poli (Běžíliška)
František Tichý: Transport za věčnost (Baobab)

Litera za naučnou literaturu

Ondřej Beránek, Pavlína Cermanová, Jakub Hrubý (eds.): Jedno slunce na nebi, jeden vládce na zemi (Academia)
Lucie Skřivánková, Rostislav Švácha a kol: Paneláci 1,2 (Uměleckoprůmyslové muzeum)
Miroslav Verner: Abúsír. V srdci pyramidových polí (Academia)

Litera za nakladatelský čin

Divadlo věčné moudrosti a teosofická alchymie Heinricha Khunratha (Trigon)
Ivan Blatný: Jde pražské dítě domů z bia… (Druhé město)
Liber Viaticus Jana ze Středy (Academia/Národní muzeum)

Litera za překladovou knihu

Jonathan Franzen: Purity (z angličtiny přeložila Lucie Mikolajková, Kniha Zlín)
Asaf Gavron: Osada na pahorku (z hebrejštiny přeložila Magdaléna Křížová, Pistorius & Olšanská)
Máirtín Ó Cadhain: Hřbitovní hlína (z irštiny přeložil Radvan Markus, Argo)

Litera za publicistiku

Anna Křivánková, Antonín Tesař, Karel Veselý: Planeta Nippon (Crew)
Patrik Ouředník: Antialkorán aneb nejasný svět T. H. (Volvox Globator)
Erik Tabery: Opuštěná společnost (Paseka)

DILIA Litera pro objev roku

Anna Prstková: 49°27´45.249´´N, 17°58´36.107´´E(Klub rodáků Kutné Hory/JT’s)
Marek Švehla: Magor a jeho doba (Torst)
Vladimíra Valová: Do vnitrozemí (Host)

Magnesia Blog roku

Felix Culpa: Tisickráte
Divoká: Divoké deniky
Jaroslav Erik Frič: Pasáže
Radkin Honzák na Aktuálně.cz
Karel Škrabal: Nedělní chvilka poezie
Do Thu Trang: Asijatka

The post Magnesia Litera 2018. Literární cena se definitivně stává ideologickou cenou jediného správného názoru first appeared on Čítárny.

Je bezesporu známkou narůstající intelektuální bídy, když porotci literární ceny Magnesia Litera ocení literární Blog roku, jenž produkuje texty jako: “Na MDŽ si každej rád zamrdá a vyjimkou neni ani hlavní město všech mrdáků Praha”.
Není pochyb, že Magnesia degradovala na obsahovou úroveň filmu Idiocracy neboli Absurdistánu. Příští rok by se mohla jmenovat Magnesia Idiolitera kamarádů, kteří spolu mluví. Neschopnost pořadatelů vytvořit slušnou a smysluplnou literární soutěž se prý už učí na mediální fakultě. Naprostá absence diskutujících u článků s Literou značí, že cena nikoho, ale opravdu nikoho nezajímá. A je v podstatě jedno, že v soutěži se někdy objeví pár slušných knih, když samotná soutěž uznává za umění naprosto neumětelské a vulgární výkřiky do tmy, často na úrovni nejprimitivnějšího bulváru.

Jen malá ukázka toho, jak pracuje porota expertů:

Magnesia Litera za poezii dostal Milan Ohnisko. Jednou větou: O ničem.
Ukázka “mimořádně zdařilého básnického textu” z tvorby vítězného básníka, který myšlenku zadupává do země svým primitivním výkonem.
Nominovaný Vít Janota je minimálně o dva stupně výš. Ale co se dá dělat, experti rozhodli a Radek Malý by se mohl tiše stydět.

Ukázka z dílny autora:
Prosinec
Matka nervosně škube psem
který je ještě štěně:
„Nechoď do té kaluže, debile!“
Matka nervosně škube deštníkem
který je ještě pětiletá dcera:
„Seš blbá? Jak to zase držíš!“
Matka nervosně škube pláštěnkou
která je ještě jednoroční syn „Neser mě už, nebo ti dám facku!“ A dala mu ji.
Prší.

Magnesia Litera za blog roku: KKRD Boys / Brblanina Ukázka z textu, který byl oceněn jako literární blog roku, nepotřebuje žádný komentář.
Polonia Litera / 8. 3. 2017 / Na MDŽ si každej rád zamrdá a vyjimkou neni ani hlavní město všech mrdáků Praha, která jak je zvykem tvrdě vydročí do řitě cokoliv brněnskyho co si dovolí trochu si na Cajzl vystartovat, stači se podivat jak dopadli top brněnští maséři co začli v cajzlu nakládat stropy, mladej Křéťa co si před x jarama z pleziru kaufl Spartičku a doteď mu pokažde s ohrnnutym rypakem nezapomenou připomenout že se na Letnou dosral z Krpola…

Dětská kniha pokračuje v typovém vítězném tažení a´la Kos a prd. Mrkneme-li na nominaci v dětské knize, pak Ivona Březinová s knihou Řvi potichu, brácho, určitě neměla konkurenci. Jenže porotě se zřejmě líbilo, jak mladí a odhodlaní autoři podsouvali dětem stupidní narážky na prezidenta republiky, což je, jak známo, oblíbený koníček mnoha pseudonovinářů. A proto zvítězila lehce ideologická knížka Překlep a Škraloup s vidinou, že se o ní bude více psát, protože je přece tak “in”.

Ukázka z knížky.
Když například v novinách chtějí napsat:
Prezident pokáral učitele
Tak na to vlítnu já a hned z toho je:
Prezident pokakal učitele
Nebo třeba když se v nějaké knížce píše:
Za zabití draka dostal půl království
Tak po mé drobné úpravičce se můžete dočíst:
Za zabití draka dostal vůl království
A úplně nejradši ze všeho mám slova jako:
Nelahozeves

Marek Šindelka s naprosto nepřesvědčivým románem, jenž byl ale sepsán v pravý čas.
Marek Šindelka napsal román o dvou dětech, procházející coby migranti celou Evropou. Ta se k nim chová cize a nepřátelsky. Což do velké míry může být pravda, kdyby příběh nebyl pozmamenán tím idealistickým kavárenským pohledem, jenž vůbec nebere v potaz kulturní prostředí, v kterém děti vyrůstaly a tím pádem i zvyky, které musely formovat jejich myšlení na cestě Evropou. Jinými slovy problém migrace s emotivním psychologickým pohledem od kavárenského stolu v Praze.
To potvrzuje pikantní přiznání, že autorova jediná zkušenost s tak traumatizujícím prostředím, je skautský výlet do Krkonoš, kde jeho souskauti trochu omrzli v blbém počasí, jak pravil souhlasně přikyvujícímu Veselovskému na DVTV. Kdyby kulturolog a kavárnický idealista Šindelka četl Hemingwaye, věděl by, že po autorech, kteří nic nezažili na vlastní kůži, nemá cenu nic číst, neboť je to stejné blbé, jako číst cestopis o zemi, kdy autor nikdy nebyl. Nad Šindelkovou knihou může nadšením vzdychat jen člověk, který ocení knihy za to, že je přiměřeně tlustá, hodně se o ní píše a vyhrála první cenu Na knize je mimochodem asi nejlepší anotace, protože je o uplně něčem jiném než samotná kniha.

Bianca Bellová: Jezero
Říkají, že je dobře, když v Magnesii vyhrává tzv. čtivý střední proud. Nebudeme vulgární jako ONI, ale ukázka z knihy roku hovoří za všechno.
Přičemž skutečný autor umí s vulgaritou pracovat a ne ji jen tupě opisovat.

Ukázka:
„Jděte do prdele, buzny, spěchám,“ křičí a zrychluje, aby mezi nimi proběhnul. Akné mu nastaví nohu a Nami plachtí vzduchem, dopadne na předloktí a bolestivě si je odře. Než se stačí zvednout, akné mu sedí na zádech.
„Slez, mamrde, přijdu pozdě do školy.“
Akné na něm leží a vzrušeně mu šeptá do ucha. Nami cítí jeho teplý dech na krku.
„Slez ze mě, buzno, páchne ti z huby, nechci se poblejt.“ „Přijď dneska večer do non-stopu, chlapečku, zkusíme vypátrat, kterej ze štamgastů je tvůj fotr.“ „Vodpal.“ „Tvoje matka je totiž mrdala všechny.“ „Nemám matku, blbečku.“ „Co?“ Akné je tak zmatené, že pustí Namiho ze sevření.
„Co to meleš za hovna?“
Nami se vysmekne a vyskočí na nohy. Akné mu drží uzlík se sešity a houpe mu s ním před očima.
„Nemám matku, blbečku,“ opakuje Nami s úsměvem, jeho zadostiučinění je triumfální.
Akné se nevěřícně otáčí na druhého blbce.
„Von si myslí, že nemá matku. Chápeš to?“ Blbec se hýkavě zasměje.
„A jak si myslíš, že jsi přišel na svět, ty mozku?“ „Asi že vypad z velbloudí prdele.“ „No, nebo dělením, z nějakýho čuráka.“ Nami mlčí, neusmívá se.
„Ten blbeček to neví.“

Magnesia Litera za publicistiku Brnox
Kateřina Šedá a její spoluautoři se dva roky procházeli v brněnském ghetu, aby nakonec vydali knížku o tamnější komunitě Rómů a dalších komunitách a lidech s nimi kooperujících. Knížka bohužel obsahuje řadu absurdit, pravděpodobných lží, které, jak se sama svěřila, zásadně neprověřovala, neboť vše bylo součástí podivné hry neboli uměleckého výzkumu či průzkumu. Poučné je video s diskuse, kde nad Šedou a její čevenou kamarádku jasnými argumenty vítězí rómští aktivisté, což aktéři knihy evidentně neunesli.
Diskuse je mnohem poučnější než samotná kniha a hlavně vám v plné kráse předvede tzv. umění Kateřiny Šedé.
Diskuse nad publikací BRNOX / Průvodce brněnským Bronxem zde:
https://www.youtube.com/watch?v=YppD3C22f6k nebo http://artycok.tv/?p=38482

Pro úplnost uvádíme nominace všech knih a projektů…

Kniha roku
Bianca Bellová: Jezero (Host)

Litera za prózu
Marek Šindelka: Únava materiálu (Odeon)
Bianca Bellová: Jezero (Host)
Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město)
Aleš Palán: Ratajský les (Pistorius & Olšanská)
Michal Přibáň: Všechno je jenom dvakrát (Host)
Ladislav Šerý: Nikdy nebylo líp (fra)

Litera za knihu pro děti a mládež
Tomáš Končinský, Barbora Klárová: Překlep a Škraloup (Albatros)
Ivona Březinová: Řvi potichu, brácho (Albatros/Pasparta)
Tereza Vostradovská: Hravouka (Běžíliška)

Litera za poezii
Milan Ohnisko: Světlo v ráně (Druhé město)
Tomáš Gabriel: Obvyklé hrdinství (Host)
Vít Janota: Víkend v jakémsi Švýcarsku (Dauphin)

Litera za literaturu faktu
Petr Roubal: Československé spartakiády (Academia)
Iva Knobloch, Radim Vondráček (eds.): Design v českých zemích 1900–2000 (Academia/ Uměleckoprůmyslové muzeum)
Petr Pokorný (ed.): Afrika zevnitř – kontinentem sucha a věčných proměn (Academia)

Litera za nakladatelský čin
Adam Chroust: Miloslav Stingl – Biografie cestovatelské legendy (Jota)
Jarmila Doležalová ml., Štěpán Doležal: Osud jménem Ležáky (Ronado)
Ondřej Müller, Rostislav Walica: Dobrodružný svět Zdeňka Buriana (Plus)

Litera za překladovou knihu
Sara Baume: Jasno lepo podstín zhyna (z angličtiny přeložila Alice Hyrmanová McElveen, Odeon)
Dola de Jongová: Pole je tento svět (z nizozemštiny přeložila Magda de Bruin Hüblová, Pistorius & Olšanská)
Hédi Kaddour: Protější břehy (z francouzštiny přeložil Tomáš Havel,Garamond)
 
Litera za publicistiku
Kateřina Šedá: Brnox (Kateřina Šedá)
Ondřej Kundra: Putinovi agenti (BizBooks)
Terezie Pokorná, Edita Onuferová (eds.): RR rozhovory (Revolver Revue)

Dilia Litera pro objev roku
Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka (Paseka)
Zuzana Kultánová: Augustin Zimmermann (Kniha Zlín)
Jan Škrob: Pod dlažbou (Eman)

Magnesia blog roku
KKRD Boys / Brblanina
http://www.kkrdboys.cz/brblanina

Kosmas Cena čtenářů
Markéta Zahradníková, Zbygniew Czendlik: Postel hospoda kostel (Argo)

Spolek expertů Litera, který tyto zběsilosti páchal… pardon tyto nejlepší výpotky čtivého středního proudu.
Možná by si ti slušní porotci měli konečně uvědomit, že svou účastí podporují zvrhlosti výše uvedené a jejich jméno může být po právu zesměšněno.

Výbor
Pavel Mandys (předseda) Jan Kanzelsberger (Nadace Český literární fond) Vladimír Karfík (České centrum PEN klubu) Ostatní členové Miroslav Balaštík (Nadace Český literární fond) Jana Čeňková (Česká sekce IBBY) Tomáš Černý (Svaz českých nakladatelů a knihkupců) Roman Giebisch (Svaz knihovníků a informačních pracovníků) Petra Hůlová (Asociace spisovatelů) David Zábranský (Asociace spisovatelů) Pavel Janáček (Ústav pro českou literaturu AV ČR) Pavel Janoušek (Akademie věd ČR) Alena Lhotová (Obec překladatelů) Radek Malý (Česká sekce IBBY) Alena Radoušová (Svaz českých nakladatelů a knihkupců) Roman Ráž (České centrum PEN klubu) Vít Richter (SKIP) Ivo Harák (Obec spisovatelů) Blanka Stárková (Obec překladatelů) Františka Vrbenská (Obec spisovatelů)

The post Magnesia Litera 2017 graduje. Neumětelství a snůška vulgarit vydávána za čtivý střední proud first appeared on Čítárny.

Další vyhlášení soutěže, která opět prozrazuje narůstající fraškovistost v české literární kotlině. Nominace potvrdila, že úvodní věta o poslání soutěže je jen fráze a o čtenáře jde až na posledním místě. Upadající úroveň nezachránila ani Daniela Hodrová nebo Ladislav Zedník, už jenom proto, že nakladatelství Dauphin vydává opravdu skvostně knihy. Do jisté míry k těm lepším patří i Vynalezárium Robina Krále, který mimo jiné má vkus na knížky z dětství. Což potěšilo.

Co se týče samotného vyhlášení, pak se na ČTV podívejte sami. Na vlastní nebezpečí!
Od počátku si budete klást otázku, kdepak ty dva “vtipné a duchaplné” moderátory vyhrábli, když o knížkách, čtenářích a autorech nám skoro nic neřekli. Nebo nemohli? Nepřekvapila ani herečka Havlová-Veškrnová, která nevtipně poznamenala něco o zhrubnutí básníků. No zrovna od této dámy, která jak puberťák píská na prsty v parlamentu, když se ji něco nelíbí, to opravdu sedí. V jejích stopách jakoby kráčel ministr Herman svým mimořádně duchaplným výrokem: „Literatura, to je něco krásného.“

Nezájem o čtenáře potvrzuje nejen většina nominovaných knih, z čehož vystupuje jak Eifelovka neuvěřitelná “Litera za nakladatelský čin” za knihu o fotografické kýčařce Pepe, zatímco jasný nezájem čtenářů dokazuje “Kosmas cena čtenářů”, kterou dostala za svůj knížní paskvil herečka Geislerová, což byla asi nejtrapnější vsuvka v celé komedii.
Komediální styl celé soutěže lze doložit i cenou Magnesia blog roku, který způsobem psaní a opravdu mainstreamovým myšlením přesně vypovídá o stavu současné literární scény. Navíc smysl této ceny dokáže pochopit jedině organizační výbor soutěže, který každoročně udělá vše proto, aby ze soutěže udělal podprůměrnou kulturní záležitost. Srdečně blahopřejeme.

A kdo se nakonec těší z peněz Magnesie:

Kniha roku
Daniela Hodrová: Točité věty (Malvern)
Litera za prózu
Anna Bolavá: Do tmy (Odeon)
Litera za poezii
Ladislav Zedník: Město jeden kámen (Dauphin)
Litera za knihu pro děti a mládež
Robin Král: Vynálezárium (Běžíliška)
Litera za literaturu faktu
Milena Lenderová, Martina Halířová, Tomáš Jiránek: Vše pro dítě! Válečné dětství 1914-1918 (Paseka)
Litera za nakladatelský čin
Barbora Baronová, Dita Pepe: Intimita (Wo-men)
Litera za překladovou knihu
Joanna Batorová: Pískový vrch (z polštiny přeložila Iveta Mikešová, Paseka)
DILIA Litera pro objev roku
Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Academia)
Kosmas cena čtenářů
Aňa Geislerová: P.S. (Ikar)
Magnesia blog roku
Tomáš Princ: Humans of Prague

 
“Nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy.”
V seznamu vidíme knihy které propagují kýč (Dita Pepe), slohová cvičení místo kvalitního psaní (Iva Pekárková, Renáta Fučíková, Alexijevičová) Co snad stojí za pozornost je Hodrová a Točité věty, Ladislav Zedník a Město jeden kámen, Olga Černá a Klárka a 11 babiček, Barbora Toman Tylová: Jde o to, aby o něco šlo. Typograf Oldřich Hlavsa. Jenže i tyto knihy nejsou úplně na pomyslném vrcholu, který by soutěž měla hlavně vyhledávat.
Úpadek samotné soutěže jen podtrhuje kategorie Blog roku. Loni vyhrál blog Kafe a cigárko, kde už letmý pohled na web svědčí o tom, že se jedná o klasický bulvár a ne o smysluplné psaní. Smysl této kategorie je tak ryze propagandistický, znehodnocující jakoukoliv literární soutěž.

Koneckonců pohled na obsazení poroty hodně napoví.
Výběr zcela pomíjí celou škálu českých literárních sdružení a okatě propaguje podivnou samozvanou unii. Rovněž nechápu proč jsou v ní dva zástupci SKIP. Holt jako vždy takový malý KML: Kamaradšoft Magnesie Litery.
Tak se nedivme, že v nominaci chybí to hlavní. Knihy pro čtenáře.

Nominace 2016.

Próza:
Anna Bolavá: Do tmy (Odeon)
Pavel Bušta: Sigmundovy můry (Togga)
Daniela Hodrová: Točité věty (Malvern)
Iva Pekárková: Pečená zebra (Mladá fronta)
Daniel Petr: Straka na šibenici (Host)
David Zábranský: Martin Juhás čili Československo (Premedia)

Poezie:
Jiří Dynka: Kavárny (Archa)
Irena Šťastná: Žvýkání jader (Srdeční výdej)
Ladislav Zedník: Město jeden kámen (Dauphin)

Kniha pro děti a mládež:
Olga Černá: Klárka a 11 babiček (Baobab)
Renáta Fučíková: Praha v srdci – 189 příběhů města a lidí (Práh)
Robin Král: Vynálezárium (Běžíliška)

Nakladatelský čin:
Barbora Baronová, Dita Pepe: Intimita (Wo-men)
Barbora Toman Tylová: Jde o to, aby o něco šlo. Typograf Oldřich Hlavsa (Filip Tomáš – Akropolis)
Jindřich Vybíral: Leopold Bauer. Heretik moderní architektury (Academia)

Překladová kniha:
Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka (z ruštiny přeložila Pavla Bošková, Pistorius & Olšanská)
Joanna Batorová: Pískový vrch (z polštiny přeložila Iveta Mikešová, Paseka)
Jesús Carrasco: Na útěku (ze španělštiny přeložil Štěpán Zajac, Filip Tomáš – Akropolis)

Porota (hodně napoví)

Výbor
Jan Kanzelsberger (Nadace Český literární fond)
Vladimír Karfík (České centrum PEN klubu)
Pavel Mandys  

Ostatní členové
Tomáš Černý (Svaz českých nakladatelů a knihkupců)
Ivo Harák  (Obec spisovatelů)
Markéta Hejkalová (Obec překladatelů)
Zlata Houšková (SKIP)
Vít Richter (SKIP)
Petra Hůlová (Asociace spisovatelů)
David Zábranský (Asociace spisovatelů)
Pavel Janáček (Ústav pro českou literaturu AV ČR)
Pavel Janoušek (Akademie věd ČR)
Radek Malý (Česká sekce IBBY)
Roman Ráž (České centrum PEN klubu)
Blanka Stárková (Obec překladatelů)
Milan Trávníček (SČKN)

The post Magnesia Litera 2016 nezklamala. Fraška dovedena k dokonalosti first appeared on Čítárny.

Cena Blog roku, která podle pořadatelů má zohlednit především literární úroveň internetových blogů, má odpočátku zřetelné ideologické ALE. Čtenáři mohou rozhodnout jen o tom, co jim samozvaná ideologická komise Mandys, Soukupová, Hakl předloží. Jiné názory (čti nesprávné) na blog roku nejsou přípustné. Podle toho také výběr vypadá.
Názory na weby však berte s rezervou, pokud si dostatečně odfiltrujete, že mají být blogem roku. Jinak je většina uvedených blogů neškodná a chvílemi dokonce vtipná a příjemná. Nic není černobílé, ale už selský rozum říká, že Blog roku na literáním ceně roku by měl být o něčem jiném.

Dominik Landsman a Deníček moderního fotra / fotruv-denik.blog.cz
Příběhy z rodinného života samoživitele určitě potěší bezduché čtenářky bulvárního lifestylového časáku. Co však mají slohová cvičení ze základní školy společného s literaturou, to navždy zaniká v Bermudském názorovém trojúhelniku: “Mandys-Soukupová-Hakl.”

Jiří Peňás / fotoblog / www.jiripenas.cz/fotoblog
Pokud Peňás nezastává “Lidovkový”, jedině správný ideologický názor, čtu ho rád. Cestopisný blog je svěží čtení, plný zajímavých informací, na kterém je vidět vzdělanost a sečtelost autora. Protože jsem na většině místech byl osobně, plně sdílím spoustu jeho pocitů z krajiny a společnosti. I když blog nedosahuje literárních kvalit cestopisů Karla Čapka, je to jediný blog, který si zaslouží být v nominaci na Blog roku.

Iva Pekárková na iDnes.cz / pekarkova.blog.idnes.cz
Spisovatelka, jenž proslula cenou za nejhorší překlad roku, se už roky opakuje. Je to asi česká nemoc spisovatelů, že napíši jednu slušnější knihu a pak už jedeme dokola, dokolečka. Blog je snůška bezbarvého psaní o tom, co jsem slyšela nebo viděla, trošku lepší jak Deníček fotra. Koneckonců četli jste někdy beletrii Pekárkové? Já jednou a never more, jak praví londýnský krkavec.

Pavel Šplíchal, Jakub Ryška a Prigl / prigl.cz
Bulvární a vulgární web pro obdobnou společnost primitivů, kteří svůj život naplňují zřejmě mottem autorů blogu: “lidská zbytečnost a zoufalství byly tmelem našich všedních dní v předchozích letech a bude tomu tak i rok letošní.” Tady asi chápat nebudou mnozí. Ve vzduchu, ale visí otázka: “Čí to jsou kamarádi?”

David Grudl, La Trine / www.latrine.cz
Použijme slova autora a jsme doma. “Prudce BULVÁRNĚ seriózní čtení o webech a lidech, ale také spousta RÁDOBY VTIPNÝCH filozofických úvah o významu sojových bobů při řešení světových krizí.” Opět literární podtex zcela chybí. Jak řekla moje žena. “Nepíše to náhodou ajťák?” Aha, píše.

Marie Doležalová / Kafe a cigárko / www.kafeacigarko.cz
Mladičká herečka, které někdo v make-up busu nečekaně prozradil: “Víte, že můžete myslet?” Ale ouvej, nemyslet moc, tak akorát, ale stejně to asi víc nejde. Tady nepomůže ani mediální odkejvání Krause baviče. Rádoby vtipné postřehy z telenovelového herectví asi potěší jen slaboduché, kterým ještě nikdo neprozradil, na co maj mozek. Myslím, že je to stejné psaní, jako reklama na šminky pro gentlemany a takový web patří do bulváru.

The post Blog roku 2015 – Magnesia Litera. Pět výběrů slaboduchosti a primitivnosti first appeared on Čítárny.

O celé organizaci soutěži plati slova z vítězné knihy Stančíka, Mlýn na mumie: “Většina lidí se chce jenom bavit… Vy-bavit si domácnost, z-bavit se odpovědnosti, pro-bavit se životem.”
Zdá se, že organizační výbor, až na výjímky, se řídí tímto pravidlem a bez skrupulí nominuje a oceňuje knihy průměrné až podprůměrné. Např. Zdeněk Hojda a kol.: Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje, Stehlíková, Týdny, Ondřej Horák, Jiří Franta: Proč obrazy nepotřebují názvy, Markéta Šichtařová, Vladimír Pikora: Lumpové a beránci a o velmi hloupém a naivním blogu Doležalové už nemá cenu ani psát.

Vítězové byli oznámeni na slavnostním večeru v Nové scéně Národního divadla 14. dubna 2015.
Vítězové jsou na prvním místě v kategorii.

Kniha roku
Martin Reiner: Básník. Román o Ivanu Blatném (Torst)

Litera za prózu
Petr Stančík: Mlýn na mumie (Druhé město)
Václav Kahuda: Vítr, tma, přítomnost (Druhé město)
Hana Lundiaková: IMAGO Ty trubko! (Kniha Zlín)
Petr Pazdera Payne: Předběžná ohledání (Cherm)
Milena Slavická: Hagibor (Torst)

Litera za poezii
Olga Stehlíková: Týdny (Dauphin)
Dan Jedlička: Sbohem malé nic (Perplex)
Michal Maršálek: Černá bere (Dauphin)

Litera za knihu pro děti a mládež
Ondřej Horák, Jiří Franta: Proč obrazy nepotřebují názvy (Labyrint)
Vratislav Maňák: Muž z hodin (Albatros)
Marka Míková: Škvíry (Argo)

Litera za literaturu faktu
Zdeněk Hojda a kol.: Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje (NLN/NG)
Bohumil Doležal: Události (Revolver revue)
Pavel Janoušek: Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou (Academia)

Litera za nakladatelský čin
Eva Semotamová a kol.: Akademický atlas českých dějin (Academia)
Jan Dvořák, Robert Hédervári: Kamil Lhoták a kniha (Vltavín)
Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek a kol.: Dějiny československého komiksu 20. století (Akropolis)

Litera za překladovou knihu
Shel Silverstein: Jen jestli si nevymejšlíš (z angličtiny přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná, Albatros)
Phillipe Claudel: Brodeckova zpráva (z francouzštiny přeložila Kateřina Vinšová, Paseka)
Roy Jacobsen: Ostrov (z norštiny přeložila Jarka Vrbová, Pistorius & Olšanská)

DILIA Litera pro objev roku
Matěj Hořava: Pálenka (Host)
Matěj Hořava: Pálenka (Host)Alice Horáčková: Vladimíra Čerepková – Beatnická femme fatale (Argo)
Alžběta Michalová: Zřetelně nevyprávíš (fra)

Kosmas cena čtenářů
Markéta Šichtařová, Vladimír Pikora: Lumpové a beránci

Magnesia blog roku
Marie Doležalová: Kafe a cigárko

Lidé zodpovědní za výběr vítězných knih

Litera za nakladatelský čin
(Svaz českých knihkupců a nakladatelů)
Hana Dziková (Vydavatelství Univerzity Palackého)
Vladimír Opatrný (knihkupec)
Lubomír Šedivý (typograf)
Milan Trávníček (knihkupec)
Marcela Turečková (nakladatelská redaktorka)

Litera za poezii
(Obec spisovatelů a PEN klub)
Vladimíra Bezdíčková (literární redaktorka ČRo)
Milan Děžinský (básník)
Miloš Doležal (básník a publicista)
Simona Martínková-Racková (kritička)
Karel Piorecký (kritik a literární historik)

Litera za překladovou knihu
(Obec překladatelů)
Petra Diestlerová (překladatelka – angličtina)
Michaela Jacobsenová (překladatelka – němčina)
Alena Lhotová (překladatelka – francouzština, španělština)
Jiří Rambousek (překladatel – angličtina)
Olga Uličná (překladatelka – ruština)

Litera za knihu pro děti a mládež
(Česká sekce IBBY)
Jana Čeňková (FSV UK)
Pavel Kořínek (literární historik)
Petr Matoušek (literární kritik)
Milena Šubrtová (PedF MU)
Jaroslav Toman (PedF JU)

Litera za prózu
(Obec spisovatelů a PEN klub)
Petr Hrtánek (literární teoretik)
Pavel Janoušek (literární kritik a historik)
Alena Přibáňová (literární historička)
Hana Soukupová (literární redaktorka ČRo)
Jana Šrámková (spisovatelka)

Litera za literaturu faktu
(Akademie věd ČR)
Aleš Brožek (Severočeská vědecká knihovna)
Martin Sekera (Knihovna Národního muzea)
Jaroslav Šebek (Historický ústav AV)
Viktor Šlajchrt (publicista)
Eva Zažímalová (Ústav experimentální botaniky AV)

The post Magnesia Litera 2015. Vítězové a přehled nominací dekadentní soutěže first appeared on Čítárny.

Magnesia Litera a Zlatá stuha, dvě velké iterární soutěže si v Česku si získávají rok od roku své odpůrce. Dokonce i tak loajální “opisující novináři” se podivují na výběrem mnoha knih a autorů. Jakoby by bylo už dlouho něco shnilého v českých literárních porotách.  Jakoby osobní zájmy převažovaly nad zdravým rozumem a schopností dívat se českou literaturu co možná v nejširším pohledu.

Naskýtá se ovšem otázka k čemu takové ceny vlastně jsou. Proč vznikají. Mají zviditelnit výjimečné dílo nebo autora nebo zpropagovat knihu jako takovou, aby zůstal ve společnosti vůbec nějaký zájem o knihy do budoucna? Myslím, že bezesporu oboje. Ale často se tak neděje ani náhodou, často se jedná o velmi soukromou vizi literatury, navíc lidmi, kteří se za odborníky snad pasovali sami.

Jaká byla Litera v roce 2009 a co je na ní podivného píše například Vladimír Novotný na iliteratuře takto:
“Podobně rozmarné a vrtošivé jsou výroky poroty týkající se Litery za prózy. Próza Tomáš Zmeškala, jeho prvotina Milostný dopis klínovým písmem, zjevně patří do jiné kategorie, nejspíše do Litery pro objev roku, tam by možná zvítězil se značným náskokem – ale v kategorii próza? Vždyť se tam musí přímo bát, kam se poděla Tereza Boučková a její Rok kohouta, Stanislav Komárek a jeho Mandarini, Jaroslav Formánek a jeho próza Cestou, anebo kupříkladu kniha Pavla Rejchrta Mistr Ryzího snu, která patří po stránce filosofické a estetické k tomu nejlepšímu, co u nás v poslední době vyšlo. A v tomto výčtu bychom mohli pokračovat, není to však nic platné, protože porota vybrala, co vybrala. Vybrala špatně. Zdálo by se, že v ní musí zasedat a své vrtochy obhajovat nějací rozlícení „liteříci“, jinak to snad ani není možné.”

Zlatá stuha po loňské aféře v porotní skupině literárního odborníka Reissnera,
kde klidně zařadili knihu pro děti, do kategorie pro mládež (Skálová – Malostranská psí zima) a kde se jednoznačně porušila pravidla soutěže v oblasti výběru původního českého díla, (Sís – Zeď) se letos zase probudil  fenomén bonzování ve svůj prospěch. To se dělá tak, že se zpochybní kniha, aby se vyloučila ze soutěže. Samozřejmě se to neděla na počátku, při vyhlašování, aby se dalo nominovat další dílo, ale mnohem později. Tím ve hře zůstává kniha bonzujícího sama a vítězství je zcela jasné. A porota nic nenamítá. (Ptáčková – Chyť si lelka na udici) Dříve se to dělalo tak, že se nominovala pouze jedna kniha… což byl dlouhou dobu asi unikát ))) Jen mi zůstává rozum stát, že letos zase pozvali do poroty odborníka Reissnera. No, dějou se to věci.

A tak nevím, k čemu taková podivná vítězství jsou a jak může někoho těšit takto podvodně získané tituly.
Největší sranda ovšem je, že na prodejnost se tady moc nehraje a tudíž ani na zájem čtenářů. Propagace knih je ještě tak u Litery, ale u Zlaté stuhy není skoro žádná. Prodejnost vítězných knih proto stoupne maximálně o pár desítek, v ideálním případě o pár set knih za rok. A jak je vidět, nepomohla tomu ani letošní bulvární hit, líbivá tvářička, bezesporu náruživé čtenářky Geislerové, jakobychom neměli mnohem populárnější a ke knihám vstřícnější osobnosti. Každému je přece jasné, že se pak z podobných soutěží, kde vyčuje kdejaká filmová tvářička jak sláma z bot, stává jen obyčejná show reality fraška. Podobně jako ji začíná mít i tak slibně vypadající Kniha mého srdce, kde mezi spisovatelské vzory se vytahuje i takový literární břídil, jako je Nesvadbová.

Osobně si myslím, že tohle podivné soutěžení o ničem by se mělo zrušit a peníze do nich vložené by se měly použít na jednu společnou propagaci mnohem většího počtu dobrých knih. Například Zlatá stovka knih za rok 2009. To by pomohlo mnohem víc jak knihám, tak čtenářům a v neposlední řadě i nakladatelům. V tom by se už osobní zájmy a podvůdky aspoň ztratily. Ale buďte klidní. Tohle nehrozí ani náhodou, bude totiž ještě hůř.

The post Magnesia Litera, Zlatá stuha. Degradace soutěže jak za komančů first appeared on Čítárny.