Reductio ad finem aneb česky dovedení do konce je logický způsob důkazu, který spočívá v tvrzení, jež nelze nijak vyvrátit. Opakem termínu je reductio ad absurdum, to jest dovedení k nesmyslnosti, k nesmyslnému logickému závěru.

Možná vám to připomíná současnou žurnalistiku, ale kdybychom přece jen neměli jasno, zde malý příklad. V kratičké povídce Dáma a Bonbony, autor Carlo Manzoni sděluje lidstvu určitě víc, než je na první pohled zřejmé.

DÁMA A BONBONY CARLO MANZONI
“Promiňte prosím,” řekl pan Veneranda a zastavil na ulici dámu, “koupila jste si deset deka bonbónů?”
“Ne,” řekla dáma udivené, “nekoupila jsem si žádné bonbóny. Proč?”
“To já nevím, proč jste si bonbóny nekoupila,” odpověděl pan Veneranda, “to musíte vedet lip vy sama. Třeba nemáte bonbóny ráda. Máte je ráda, nebo ne?”
“Mám je ráda,” řekla zmatená dáma.
Nuže, když máte bonbóny ráda, proč jste si žádné nekoupila?” pídil se pan Veneranda.
“Ale proč bych si mela kupovat zrovna bonbóny?” zajíkala se dáma a lepší odpověď jí nenapadla.
“No právě proto, že je máte ráda,” objasnil jí problém pan Veneranda, “to jste přece řekla vy sama, ne já, že máte ráda bonbóny. A když je tedy ráda jíte, mohla byste si také nějaké koupit. Já u sebe bohužel žádné nemám a nemohu vám proto žádné nabídnout.”
“Ale já od vás přece žádné bonbóny nechtěla,” breptala zmatené dáma.
“A kdo vám tedy mel nabídnout bonbón?” vyzvídal pan Veneranda, “říkáte, že já to nebyl. Však jste ode mne žádné nechtěla, a tak vám žádné nedám.”
“Vždy vy ale…,” koktala dáma stále zamotaněji.
“Vždy vy ale, vždy vy ale…,” zadal po ní pokřikovat pan Veneranda a ztrácel trpělivost, “já jsem proste řekl, že bonbóny nemám. Jste nějaká divná osoba, paní. Já bonbóny nemám – jak dlouho vám to ale mám ještě opakovat?”
A pan Veneranda se vzdálil, vzrušené krčil rameny a cosi huhňal.

The post Reductio ad absurdum a reductio ad finem v povídce Manzoniho Dáma a bonbony first appeared on Čítárny.