Přepisování historie a pamětních desek. Na debatě u kulatého stolu na téma důležitost výuky o holocaustu na středních a základních školách se mi v hlavě vybavily vzpomínky na můj zážitek se zvláštní, ale existující formou popírání šoa. Ta se nejlépe popíše jako MLČENÍ. Přepisování historie jak ji neznáte.

V létě 2004 vrcholily zuřivé útoky rakouských politiků proti válečnému veteránovi Horalovi, který v Českém Krumlově na nádvoří jím vlastněného hotelu postavil bystu prezidenta Edvarda Beneše.
Více než samotné vyobrazení státníka jim vadil nápis, (jedna deska byla v češtině a jedna s překladem do němčiny), citace slov, která adresoval Beneš především vězňům koncentračních táborů:

”Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali.
A budou tomu sami věřit, až tyto nové lži budou přednášet.
A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku,”

Nakonec došlo dokonce k tomu, že někdo urval a odnesl desku s německým překladem.(viz. poznámka redakce)

President Dr. Edvard Beneš v r. 1947… (o přepisování historie)
Vážení spoluobčané!
V nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939. Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli poprávu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.

Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.
Může se stát, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu.
Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává.
Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a jeho spoluzakladatele M.R.Štefánika.
Vedlo by to k zániku obou našich národů.
Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv, a v kterékoliv době.

Váš dr. Edvard Beneš, Praha, květen 1947

V té době jsem byl na českobudějovické radnici ve funkci náměstka primátora. Události mne vyprovokovaly k čemusi, co jsem si již dlouho chystal.

Popíši dva proudy, z nichž se slilo to, co se stalo.

1/ V památníků v koncentráku v Mauthausenu (kde byl mimochodem vězněn můj strýc) je mnoho zajímavých dokumentů.
Například fotokopie dopisu selky ze statku ležícího naproti dodnes zlověstně působícího lomu, která protestuje proti dění v okolí lágru.
Protestuje? Ano, proti “špatně zastřeleným”, kteří potom dlouho dodělávají v příkopě a lidé se na to musí dívat. Paní říká, že se takové věci mají dělat v lágru, a ne u jejího statku.

Je tam ale také fotka lineckého mostu, který se stavěl ku větší slávě největšího z Rakušanů, narozeného nedaleko odtud a který údajně sám mostu při návštěvě svého milovaného Linze přiřkl jméno Nibelungenbrücke.

Popisek se vztahuje k jednomu z nejstrašnějších symbolů nacistické hrůzovlády, ke kamenolomu v koncentračním táboře, kde SS vlastněná firma těžila kámen, a kde denně umírali děsivým způsobem desítky lidí.
Říká se v něm, že stavba mostu v Linzi byla zásobována právě granitem z lomu.

2/ Ten druhý proud je jenom stručný a krátký. Kdysi jsem při procházce po Linci zdálky uviděl na zábradlí předmostí připevněnou pamětní desku. S ulehčením jsem si řekl, že je přece jenom vzpomenuto těch, jejichž krev je v základech mostu. Vztek, který následoval po přečtení, mne nikdy docela nepřešel. Na desce je totiž nápis

»Mit dem Überschreiten dieser Brücke endeten im Jahre 1945 die Schrecken der Vertreibung für zehntausende Sudetendeutsche«
Přechodem tohoto mostu skončily v roce 1945 hrůzy vyhnání pro desetitisíce sudetských Němců.

V červenci toho roku vzpomenutého v úvodu jsem si vyhodnotil, že okurková sezóna by mohla pomoci publicitě a vytáhl jsem do boje. Téma jsem nabídl regionálnímu reportérovi ČT, vyrazil jsem s vlastní digitální kamerou do Mauthausenu a Lince.
Výsledkem byla večerní zpráva, která říkala, že českobudějovický náměstek primátora Kubín vzkazuje hejtmanu Pühringerovi, že než začne příště mluvit o Benešově bystě v Krumlově, měl by se zasadit o to, aby na mostě postaveném z kamene vytěženém vězni, byla alespoň nějaká připomínka jejich utrpení.

Trefa do černého! Rakouští politici vylítli jako čertíci z krabičky. Jak se říká – napříč politickým spektrem, ale nejvíce se vztekali poslanci z Haiderovy FPÖ. Dostával jsem vzkazy o tom, že má slova jsou ungeheuerlich a že se jim nemá provinční politik co plést do jejich dějin.

Z jejich dopisu jsem se dozvěděl, že oni se se svou minulostí vyrovnali a my naopak ne atd. Linecký sociálně demokratický starosta Dobusch všemu nasadil korunu, když prohlásil, že to s tím granitem není jisté a že si nechají prověřit, zda některé kameny nepocházejí z Mauthausenu.
Panu starostovi jsem tedy opatřil oficiální vyjádření z jednoho historického institute ve Vídni, kde mu pan Lechner vzkázal, že z lomu v Mauthausenu pocházejí VŠECHNY kameny použité na mostě. Jaksi pod čarou zůstává několik mailů z rakouských adres sdělujících mi, že jsem Arschloch a že prý Heil Hitler, du Jude!

Proč to všechno vyprávím? Závěr přece znáte sami, že?
Přesně tak, nic se nezměnilo. Hejtman prohlásil, že on žádný dopis nedostal a město Linec si najednou vzpomnělo, že most není v jejich kompetenci.
Vše vyvrcholilo výrokem, že kámen v lomu lámali dobrovolníci. (!!!)

Jestli se letos půjdu podívat na Vánoční Christkindlmarkt do Linze a zajdu na most, najdu tam zase jenom tu tabuli o ubohých sudeťácích.
A víte proč?

1/ Protože v Rakousku nacismus nikdy nevyšuměl, protože v Rakousku mohli mít po válce ve vládě člena Einsatzgruppen a prezidentem důstojníka Wehrmachtu.
2/ Protože poměrově k počtu obyvatel bylo vrahů v koncentrácích Rakušanů dvakrát více než Němců. Protože právě v tomto kraji se odehrál strašný Mühlviertler Hasenjagd (hon na zajíce) při němž v únoru 1945 obyvatelé svorně s SS honili a pobíjeli z Mauthausenu uprchlé ruské válečné zajatce.
3/ A protože nikdy nebyli obětí, do kteréžto role je pasovala vypočítavost politických zájmů Rusů, ale pachateli.

Jestli někdy pojedete do Rakouska, udělejte si takový malý výlet, začněte v muzeu v Mauthausenu, potom jeďte do Lince, na most před Dunaj a hoďte dolů na ty kameny třeba nějakou kytku.
Zkuste si představit, že mezi mým příběhem a letošním rokem leží právě tak málo let, jako mezi vítězstvím nacistů ve volbách a začátkem masového vraždění na východě. Že už se to nemůže stát?

Poznámka redakce:
(1) Busta je nyní v zahradě českobudějovické vily společnosti, na kterou přešlo dědictví majitele hotelu Růže pana Horala. Deska s textem je prý někde uložena a nikdy už nebyla vyvěšena.
Pokud se někdo zeptá, kam deska zmizela, občanům se sdělí, že radnice Českého Krumlova desku nemá a že ji má majitel.
Ten pak odpoví, že o instalaci desky ho město nepožádalo. Důležité je, aby deska zmizela a Sudeťáci se nezlobili.

Autor: Tomáš Kubín / Zdroj článku: www.shekel.cz

The post Přepisovaní historie. Benešovy dekrety, zničené pomníky, koncentrák Mauthausen first appeared on Čítárny.

Mauthausen byl jeden z nejstrašnějších symbolů německého nacismu a touhy po světě, kde vládne německý nadčlověk. Díky této iracionální rasové teorii bylo třeba likvidovat jiné lidi, kteří nebyli dostatečně rasově čistí, aby žili po boku vyvolených. A to s německou důsledností.

Koncentrační tábor Mauthausen je tragická připomínka této nelidské dokonalosti.
Přesto se začínají ozývat hlasy zlehčující tábory smrti, ale také celkový pohled na druhou světovou válku a úlohy Rudé armády i Německa v ní. Je třeba si uvědomit, že strašné zločiny neprováděli nějací imaginární “nacisté”, jak nám podsouvají mnozí novináři i politikové, ale konkrétní Němci. Je třeba si uvědomit, jak během několika let dokázal Hitler a jeho příznivci vyčistit hlavy nejen mladým, ale celému národu, díky důkladné Goebbelsové propagandě a podporované kolektivní hlouposti.

Je velmi smutné, že víc jak deset let se ozývají hlasy, které překrucují historii nejen koncentráku Mauthausen a dělají z viníků oběti.

Kolik toho napsal Zdeněk Mahler? Např. ve sborníku Přísně tajné.

Pokud se někdo pokouší ospravedlnit sudetské Němce, že byli vlastně přinuceni nějakým nátlakem, aby určitým způsobem volili, pak prokazuje neznalost dějin.
Volili v té době svobodně, a dokonce dvakrát, ještě předtím, než přišel Hitler. Jejich vůle se obráží i v základních politických heslech. Přivolávali Hitlera, aby je „osvobodil” od Československa. Lieber Fuhrer mach uns frei, von der Tschechoslovakei. Ukotveni v staleté historii pangermánství, opřeli se zády o Hitlerovo Německo a zcela vědomě volili totalitu proti demokracii.

Kdyby Rudá armáda neútočila na více jak milión německých vojáků Schörnerovy armády, která byla v Čechách, nikdy by z Prahy neodešli bez bojů a vražd dalších tisíců Čechů. Je třeba poznat skutečná fakta nejen o Mauthausenu, aby lháři a političtí a mediální hochštapleři nebo filmaři natáčející podvodné dokumenty a filmy (Habermannův mlýn, Vraždění po česku) to neměli snadné, říká autor knihy Václav Vlk a pokračuje:

“Nejbezbrannější je hloupý národ, který nezná své dějiny. Toho se u nás pokoušeli dosáhnout nejprve nacisté, pak komunisté a dnes „pokrokoví“ pseudointelektuálové…

…Po smršti protičeské propagandy, která se na nás vyvalila z Německa a z Rakouska po roce 1990, je to dodnes potřeba. Tam oficiálně a za velké finanční podpory německé vlády funguje protičeská propaganda nepřetržitě od roku 1950, a to od založení sudetoněmeckého sdružení „Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.“, který je součástí takzvaného spolku vyhnanců.
Tento spolek a rakouská odnož chápaly pád komunismu u nás jako možnost splnění svých politických plánů a upraveného Henleinova plánu „Heim ins Reich“. V zásadě jde o odtržení českého a moravského pohraničí tak jako v roce 1938. Tím by česká státnost a my jako národ bychom v podstatě skončili.

Protičeská propaganda do roku 1989 byla u nás celkem neúspěšná, ale po roce 1990 nabývá síly tvrzení, že největším zločinem druhé světové války bylo odsunutí Němců žijících mimo Německo z východní Evropy a hlavně z Československa. Zvláště tzv. nejprogresivnější vzdělaná mládež a část střední generace na tyto propagandistické žvásty naskakuje. Je to proto, že ani školy, ani historici nedokážou mladým vysvětlit, co se tady od dvacátých let minulého století do roku 1945 dělo.

Co byl vlastně německý koncentrační tábor Mauthausen?

Koncentráky typu Mauthausen vznikly tak, že vedoucí funkcionáři SS založili v dubnu 1938 v Berlíně firmu Dest GmbH jako otrokářský průmyslový podnik, který za války sice „spotřebovával“ vězně-otroky a houfně je vraždil, ale jinak produkoval obrovský finanční zisk. Nacismus byl banditský a zlodějský režim, který žil doslova z mrtvol. Z majetku zatčených a zavražděných, z jejich práce a nakonec i z jejich oblečení, ze zlatých zubů a jen konec války neumožnil průmyslové vyrábění mýdla a hnojiva z těl zavražděných, na což měli Němci u Gdaňsku „výzkumák“ i „poloprovoz“. Zvláště z těl žen prý bylo mýdlo velice kvalitní, jak dokazují dokumenty. Mauthausen.

V knize jsou dnes už neznámé informace o pokusu zavraždit najednou nejméně 40 tisíc vězňů v podzemních továrnách u Mauthausenu spolu s „nežádoucími“ svědky, tedy obyvateli okolních rakouských vesnic. Do knihy autor zahrnul autentická svědectví vězňů, a nikoliv jen běžné „umravněné“ povídání pro čítanky. V knize ukazuje, co to byl skutečný německý nacismus v reálném životě.

Málokdo je například schopen připustit, že americké filmové trháky, jak nějací lidé „loví“ jiné lidi, mají skutečný historický vzor. Sovětští zajatci se na začátku února 1945 (!) v Mauthausenu vzbouřili a stovky jich uprchly. Do pronásledování uprchlíků, zvaného dnes „Hon na zajíce v Mühlviertel“, což je oblast v Horním Rakousku, se kromě stráží SS zapojilo také četnictvo, blízké jednotky wehrmachtu, místní rakouské oddíly SA, Hitlerjugend, Volkssturmu, požární jednotky z městečka Mauthausen a také několik stovek dobrovolníků z řad místního obyvatelstva.
Bodří Rakušané si šli do lesů zastřelit nějaké ty „podlidi“, jak říkali „Ein großer Spaß“. Jen několik vězňů přežilo, jeden u Čechů na jihu Čech.

Z paměti národa prakticky vypadlo, že přes naše území jezdily vlaky smrti, v nichž se Němci pokoušeli odvézt deseti tisíce vězňů a zajatců mimo dosah sovětských vojsk, například do Mauthausenu. Mrtvoly vězňů vyhazované z vlaků se povalovaly podle železničních tratí od Litoměřic po České Budějovice.

Strašlivá a dodnes neznámá či „neuváděná“ je také reálná informace, že nedaleko Mauthausenu ještě do zimy 1944 stavěli nacisté obrovský komplex nových koncentračních táborů. Včetně plynových komor a spalovacích pecí, které měly mít kapacitu více než tisíc zavražděných denně. Stále věřili v nekonečný proud „podlidí“, které bude možno ekonomicky využít až k smrti a pak zlikvidovat. To měl být také osud většiny českého národa, který po využití za války měl být po „vítězství Říše“ eliminován.

V Mauthausenu zavraždili poléváním vodou na mrazu nejen českého písničkáře Hašlera, ale i slavného sovětského generála a geniálního stavitele přehrad a stovky dalších vězňů. Také z knihy lépe pochopíte, proč Brňané vyhnali všechny místní Němce na konci května z města a kde se v nich vzala ta nenávist. Tuhle část by si měli přečíst zvláště ti „pokrokoví“ Brňané, co pořádají pochody do Pohořelic, blábolí nesmysly o konci války a teroru na „nevinných brněnských Němcích“.

Mezi desítkami informací a příběhů se také čtenáři dozvědí neuvěřitelný příběh osvobození koncentračního tábora Mauthausen na území Jaltskou dohodou vyčleněném pro Sověty. Příběh, jak dva bankovní úředníci, jeden ze Švýcarska a jeden Němec, přivedli na pomoc umírajícím vězňům v Mauthausenu a v okolních táborech tanky a pěchotu US Army, pod vedením amerického seržanta s polskými kořeny. A také zjistíte, že u nás stále opakovaná lež, že „odbojáři a vězni“ nikdy neútočili na Němce, že Češi byli „zbabělí“ a bývalí kolaboranti, je propagační (sudeto)německý výmysl. Uvidíte na fotografiích a dočtete se z dokumentů, jak dopadli dozorci SS a velitelé koncentráků přímo na místě, pokud je vězni dostihli.

Mauthausen – Ďábel v líbezné krajině / Václav Vlk / Vydal Cosmopolis 2019
Citace z Parlamentních Listů 22/10/2019
https://www.parlamentnilisty.cz

Poznámka redakce:

V noci z 1. na 2. února 1945, se sovětským válečným zajatcům podařilo nemožné – uprchnout z vyhlazovacího tábora Mauthausen.
V tomto fašistickém koncentračním táboře v Rakousku byl vytvořen speciální „blok č. 20“ , který vězni okamžitě nazvali „blokem smrti“ . Byli zde drženi zajatí vojáci a důstojníci Rudé armády.
Sovětští zajatci chápali, že nepřežijí, dokud nedorazí pomoc, a proto připravovali povstání a útěk.
V noci 2. února 1945 odsouzení vězni z bloku 20 dobyli jednu z věží a podařilo se jim uprchnout. Více než 400 lidí prorazilo vnější plot.
Osm dní po povstání byli téměř všichni uprchlíci zajati a zabiti SS nebo místním obyvatelstvem.
Doposud jsou známa jména pouze sedmi uprchlíků, kteří se vrátili do vlasti.

The post Mauthausen. Německý koncentrák, nelidský ďábel v líbezné krajině podle Václava Vlka first appeared on Čítárny.