Rozhovor s profesorem Maxem Kašparů, psychiatrem, knězem a soudním znalcem s padesátiletou praxí, se vrací k tématům, která podle něj společnost stále častěji bagatelizuje. Hovoří o nárůstu kriminality mladistvých, autoagresi, zneužívání dětí, rozpadu rodin, sektách i o tom, jak se patologické jevy začínají vydávat za normu.

Nárůst kriminality a agrese u dětí

Kašparů říká, že situace se za poslední desetiletí změnila jak kvantitativně, tak kvalitativně. Dříve neměl tolik případů dětské kriminality. Dnes posuzuje i velmi mladé pachatele.
Jako příklad uvádí sedmnáctiletou dívku, která ve spánku zabila matku jedenácti bodnými ranami. Další případy se týkají týrání spolužáků, které už není výjimečné. 

Agresivita podle něj roste už na základních školách a projevuje se i v běžném životě, například nervozitou řidičů na dálnici.
Vedle agrese vůči druhým výrazně přibylo autoagrese.
Mladí lidé se pořezávají, řežou si nohy i prsa. Sami to popisují jako způsob, jak fyzickou bolestí utlumit psychickou úzkost, depresi a pocit opuštěnosti. Kašparů to označuje za epidemii, se kterou se dříve v takové míře nesetkával.

Padesát let psychiatrie a čekací doby

Letos slaví „zlatou svatbu“ s psychiatrií. Před padesáti lety měl jako dětský psychiatr dva až tři nové případy měsíčně – většinou koktání nebo pomočování. Dnes lidé čekají osm až deset měsíců, než se dostanou k psychiatrovi. Tehdy přicházeli okamžitě. Agrese a autoagrese v takovém rozsahu podle něj dříve prakticky neexistovaly.

Duše pachatele a absence svědomí

Z přibližně 2500 soudních posudků vyplývá, že nejčastější diagnózou u pachatelů je porucha osobnosti, dříve označovaná jako psychopatie.
Typicky anetičtí nebo disociální psychopati. Nemají stud, nepoučí se z trestu, jsou citově chladní a postrádají soucit.

Uvádí příklad vraha, který zabil starou ženu kvůli penězům. Našel u ní jen asi 60 korun. Na otázku, zda se cítí vinen, odpověděl, že vina je na straně oběti – kdyby mu ty peníze dala, byl by na svobodě a ona naživu. Jiný psychopat na otázku o svědomí reagoval: „Svědomí mám naprosto čisté. Já jsem ho v životě nepoužil.“

Dalším závažným problémem, který dříve nebyl tak častý, je pohlavní zneužívání dětí. Kašparů vyšetřuje jak pachatele, tak oběti. Jako psychiatr pro dospělé i děti říká, že má klientelu „od kolébky po krematorium“.

Anomie: společnost bez norem a hanby

Pojem anomie, který zavedl sociolog Émile Durkheim, popisuje stav, kdy ze společnosti mizí normy chování, tradice a stud.
Dnes podle Kašparů nic není hanba. Zakázáno je jen to, co zakazuje zákon. Zdravení, poděkování, omluva nebo představení se už nejsou samozřejmostí.

„Propagátoři progresivních cest se nehanbí za to, že šíří něco patologického. Vědí, že za to nebudou trestáni, a nemají stud,“ říká. Někteří z nich mají navíc pocit výjimečnosti.

V Česku se diskutuje o třech pohlavích. Kašparů upozorňuje, že genderových identit se uvádí desítky. Pohlaví zůstávají dvě plus neutrální kategorie.

Rodina jako základ a střídavá péče

Cituje bývalou ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou: „Všechno začíná v rodině.“ Kvalitní rodiny podle něj chybí. Děti v nich často jen přežívají. Jedna šestnáctiletá pacientka mu řekla: „Bydlí nás doma pět, ale každý tam bydlíme sám.“

Filozof Martin Heidegger podle něj výstižně popsal současnost: technika překonala vzdálenosti, ale nevytvořila blízkost. Otec ví, co se děje na druhém konci světa, ale neví, co se děje v duši dítěte vedle v pokoji.

Obzvlášť kriticky hodnotí střídavou péči. Dítě má dva domovy, dva otce, dvě matky, osm prarodičů. Naváže citovou vazbu, která se znovu přetrhne. Výsledkem je chaos a zmatek. Dítě je jako houba – nasákne prostředí, ve kterém žije.

Sekty, manipulace a lepší rodiny

Lidé, kteří nevědí, kam patří, snadno podlehnou nabídce sounáležitosti a pocitu výjimečnosti. Sekty to využívají. Kašparů zmiňuje známý americký masakr i český medializovaný případ, kde členové sekty na příkaz vůdce usmrtili svého gurua. Oběťmi i pachateli byly vysokoškolsky vzdělané ženy, včetně lékařky. Nejde o intelekt, ale o manipulaci.

Kriminalita se nevyhýbá ani „lepším“ rodinám. Velkou roli hraje genetika. Povahové vlastnosti se mohou přenášet. Studie s adoptovanými dětmi ukazují, že i při stejné výchově se sourozenci nebo děti z různých prostředí vyvíjejí odlišně.

Progresivní organizace, drag queen a zpochybňování přirozenosti

Kašparů je citlivý na slovo „dobro“. Společnost podle něj přestala rozlišovat dobro a zlo, krásu a ošklivost, pravdu a lež. Každý si definuje dobro sám a nesouhlasícím dává nálepky.

Kritizuje snahy seznamovat děti ve druhé a třetí třídě s používáním prezervativu, když ještě neumějí jíst příborem ani si zavázat boty. Drag queen představení považuje spíše za přechodnou módu. Horší je systematické zpochybňování přirozenosti: „Jsi chlapec, ale nezamýšlel ses, jestli se necítíš jako holka?“

Propagace patologií, včetně sadomasochismu v rámci některých proudů, podle něj vede k obětem. Po operacích změny pohlaví někteří lidé chtějí zpět, což už není možné. Soukromé sklony mají zůstat soukromé. Jejich veřejná propagace vytváří další oběti.

Uvádí příklad rodiny, která žije trvale nahá. Matka to obhajovala tím, že nahota patří k životu. Na otázku, zda by tedy děti vzala i na pitvu, protože i smrt patří k životu, už neodpověděla.

Odpuštění, výchova a přirozenost

Jako kněz rozlišuje odpuštění ze srdce a z hlavy. Drobnosti se odpouštějí snadno. U těžkých zločinů, jako je únos, zneužití a vražda dítěte, je odpuštění extrémně těžké. Lidi k němu nelze nutit.

Rodičům doporučuje hledat normalitu a držet se přirozenosti. Přirozenost se měnit nedá. Pták v akváriu a ryba v kleci zahynou. Fyzické ani psychické tresty, které dítě viní z rozvodu, považuje za ničivé.

Začít znovu

Kašparů věří, že vždycky se dá začít znovu. Překážku je třeba překonat, ne ji obcházet nebo se před ní zhroutit. Psychologové podle něj zjistili, že 80 procent strachu je zbytečných.

Na závěr připomíná příběh jezuity, který nesl starou matku do patra.
Ona se držela zábradlí. Říkal jí: „Musíš se pustit.“
Abychom se dostali dál, musíme občas pustit staré. Ale ne vždy musíme přijímat to, co se dnes označuje za progresivní.

Rozhovor uzavírá výzvou k přirozenosti, síle a odvaze. A k tomu, aby se člověk nebál pustit to, co ho drží zpátky.

Rozhovor připravila:  https://skola.odznova.sk/

The post Psychiatr Max Kašparů. Děti a agresivita, epidemie digitální demence first appeared on Čítárny.