Georgij Ivanovič Gurdžijev (1866/1877 – 29. října 1949) byl mystik a duchovní učitel, spisovatel, skladatel a choreograf, pocházející z řecko-arménské rodiny a působící posléze v Rusku a západní Evropě, Francii.
Mezi osobnosti, které ovlivnil, patří Pjotr Děmjanovič Uspenskij, René Daumal, Maurice Nicoll a další.

Po letech strávených hledáním staré moudrosti na cestách po Asii Gurdžijev vyvinul systém esoterického učení nazvaný Čtvrtá cesta.
Jde o způsob duchovního probuzení na základě sebepozorování, nazývaný též Práce. Součástí gurdžijevovské praxe jsou speciální tance, ke kterým skládal hudbu a choreografii.

Své poznatky shrnul ve třídílném opusu Vše a všechno (All and Everything).
V této knize slavný thaumaturg tvrdil, že poznal v orientálních centrech zasvěcenců určitý počet tajemství o původu našeho světa a vysokých civilizací zaniklých před statisíci lety.
Lidé jsou podle něho nadáni speciálním orgánem, který vysílá psychické síly určené k zachovávání rovnováhy ve vesmíru. Jde o to, čemu neurčitě říkáme duše, a všechna naše náboženství by byla jen degenerovanou vzpomínkou na tuto prvotní funkci, jíž byla účast na rovnováze kosmických energií.
V tomto slavném díle Vše a všechno popisuje svou oblíbenou obraznou formou:

„Tato komise (andělé architekti, tvůrci slunečního systému) propočetla všechna známá fakta a dospěla k závěru, že ačkoli zlomky vržené daleko od planety Země se mohou po nějakou dobu udržet ve své nynější pozici, nicméně v budoucnu v důsledku toho, co nazýváme tastartoonarické přemisťování, by tyto zlomky satelitů mohly opustit svá místa a vyvolat velký počet nenapravitelných nehod. Vysocí komisaři tedy rozhodli, aby se vykonala opatření, která předejdou této možnosti. Nejúčinnějším opatřením podle nich bude, že planeta Země bude vysílat k těmto satelitním zlomkům posvátné záchvěvy nazvané askokinns, aby je udržela na jejich místě.“

G. I. Gurdžijev: Pohledy ze skutečného světa
Kniha Pohledy ze skutečného světa představuje soubor přednášek Georgije Ivanoviče Gurdžijeva pronesených k jeho žákům.

Sbírka vyšla až po jeho smrti a je vytvořena na základě deníkových zápisů a vzpomínek lidí, kteří se těchto přednášek zúčastnili. Je to záznam způsobu, jakým Gurdžijev učil své žáky, ale také zrcadlo vývoje jeho myšlenek od „ruských“ skupin (1912–1917) přes období útěku před Ruskou revolucí cestou přes Tbilisi, Istanbul, Berlín a Londýn do Francie, kde blízko Paříže založil Institut pro harmonický vývoj v bývalém opatství (Prieuré) v Avonu.

Dále jsou zde také jeho promluvy v Americe, kam od roku 1924 pravidelně jezdil a kde založil přidružené skupiny.
Přestože některé texty z této knihy už česky vyšly, nyní se čtenáři dostává do rukou úplný překlad tohoto stěžejního díla Čtvrté cesty.

Gurdžijevovy tance – pohyby (Movements)
Tyto tance nemají nic společného s hledáním extáze nebo osvícení. Vyžadují přesnost a odhodlání. Stručně řečeno kázeň. To mají společné s původními orientálními bojovými uměními. Tělesné postoje musejí být zaujímány přesně. I ta nejmenší odchylka, lehce skloněná hlava nebo nedbalý úhel paže, mění nejen vzhled ale účinek pozice. Mění se něco důležitějšího: vnímaní sama sebe, které je vyvoláno tělesným postojem. Každý postoj odpovídá vnitřnímu stavu.

Nedávno jsem se skupinou studentů zkoumala egyptské a ranně křesťanské postoje a gesta. Zjistili jsme, že každá změna, třeba levá ruka místo pravé nebo vzdálenost ruky od hrudi, vytvořila velmi odlišnou rezonanci a vyvolala v nás jiný pocit. Stejný princip, ale v mnohem větší míře, platí pro Tance. Pozice musejí být především zaujímány bez zbytečného svalového napětí, protože to způsobuje nejen ztrátu energie, ale také dochází k omezení volného oběhu tělesných tekutin. Abychom byli schopni provádět tyto tance, musíme být v prvé řadě naprosto upřímní, přijmout vnímání sebe sama neovlivněné emocemi nebo sentimentalitou.
Úryvek z rozhovoru se Solange Claustres

Patty de Llosa: Praxe přítomnosti (Pět cest pro každodenní život: Tchaj-ťi a taoismus, Jung a individuace, Alexanderova technika integrace mysli a těla, Gurdžijevovo učení, modlitba a meditace)
Praxe přítomnosti nás vede k tomu, jak se naučit plně a bděle prožívat přítomný okamžik a pod povinnostmi a tíhou všedního života neztrácet vlastní živou touhu a dotyk s bezprostřední vnitřní pravdou. Všechny v knize popisované postupy jako tchaj-ťi či meditace, jungovská analýza, Gurdžijevova práce a Alexandrova technika (jichž je autorka celoživotní studentkou i skvělou učitelkou) nás vedou k harmonii a spolupráci těla, mysli a cítění, jež vede k větší celistvosti našeho bytí a prožívání.
Všech pět těchto směrů zdůrazňuje, byť různými způsoby, význam praktikování vnitřní přítomnosti. Všech těchto pět cest vyzdvihuje rozvoj bytí, čímž se liší od většiny dalších vlivů v našich životech, které vyživují osobnost.

Čtvrtá cesta II Uvědomování sebe sama. Vědomá přítomnost podle G. I. Gurdžijeva
Druhý díl sborníku věnovaný praktickým aspektům Gurdžijevova učení je tentokrát zaměřen na cvičení vedoucí k uvědomování sebe sama, jež vede k plnějšímu a vědomějšímu prožívání bytí v přítomnosti.

Praktická cvičení doplňují záznamy Gurdžijevových současníků, které umožňují nahlédnout, jak sám Gurdžijev své učení předával žákům.

Kniha obsahuje texty následujících autorů:
G. I. Gurdžijev, Jeanne de Salzmann, John Bennett, Maurcie Nicoll, Michel Conge, René Daumal,
Thomas a Olga de Hartmann, Pjotr D. Uspenskij, Sofija G. Uspenskaja, C. S. Nott, Martin Lass, Fritz Peters,
Robert S. de Ropp, Česlav Čechovič, Rodney Collin, Tilo Ulbricht, John Wilkinson, Milan Moravec, Marko Janicki, Jakub Hlaváček.

„Nemám se modlit, abych měl bytí, ale mám poznat, že jsem; právě to znamená se modlit.
Z této nalezené zřejmosti se zcela přirozeně a bez subjektivního pokřivení rodí víra, naděje a láska.
Naším osudem je znovu nalézt to, čím jsme a čím jsme nikdy nepřestali být: nikdy nevyhasínající a tvořící jiskrou.
Ti, kteří se modlí, aniž by se snažili probudit k tomu, co jsou, padnou do ještě většího zmatku, než kdyby o nic nežádali.“

“…pokud se člověk nachází ve vězení, co si může přát? Pokud uvažuje víceméně zdravě, může si přát pouze jediné – utéct z vězení. Ale předtím, než zformuluje své přání utéct, musí si uvědomit, že se nachází ve vězení… Potom,… začne hledat možnosti útěku a pochopí, že sám nemůže utéct, protože je třeba podkopat zdi atd. Pochopí, že je nejprve třeba najít nějaké lidi, kteří by chtěli utíkat spolu s ním – nevelkou skupinu lidí. Pochopí, že nějaký počet lidí může utéct. Ale ne všichni… Zase ale, za jakých podmínek? Přichází k závěru, že je nutná pomoc… Musí mít mapy, pilníky, nářadí atd. to jest musí disponovat pomocí zvenčí. Tato alegorie popisuje skutečný stav člověka.”
P.D.Uspenski, Čtvrtá cesta

Klub G. I. Gurdžijeva umožňuje setkávání zájemců o učení a praxi Čtvrté cesty – Práce.
https://sites.google.com/site/gurdjieffcz2/home

Knihy: https://malvern.cz

Jaké jsou principy a metody Práce?

1) Je to práce se sebou, a ne s jinými lidmi nebo náprava zkaženého světa. Bez dosažení porozumění sobě samému (3. stav vědomí) je marné doufat, že lze dosáhnout objektivního, kosmického vědomí (4. stav vědomí). Je nutno nejprve poznat sebe sama, a teprve pak lze mluvit o dalekých cílech – o transformaci, růstu, evoluci. A přesto spousta současných duchovních směrů si duchovní vývoj představuje jako rychlý, spontánní skok do nirvány.

2) Jak naznačuje samotný název – jedná se o práci, to znamená něco, co vyžaduje určité úsilí. Bez vědomého úsilí z naše strany se v našich životech nestane nic – věci se budou dít podle svého řádu, bez naši účasti. Úsilí předpokládá také určitou iniciativu ze strany hledajícího, a ne spoléhání na jiné nebo na štěstí.

3) Práce je zaměřena na všechny 3 úrovně lidského fungování zároveň – na tělo, emoce a intelekt. Tím se má vyvarovat jednostranného vývoje typického pro většinu klasických cest.

4) Klíčem Práce je pozornost – což je něco, co máme do určité míry pod svou kontrolou, oproti všem jiným věcem, o kterých se jen domníváme, že je vlastníme (svobodná vůle, jednotné „já“, vědomí, individualita…). Ta však vyžaduje také upřímnost k sobě samému. A právě to je podle Gurdžijeva nejtěžší věci na světě: „Abychom mluvili pravdu, musíme vědět, co je to pravda a co lež – především v sobě samém. A to nikdo vědět nechce.“ (Uspenskij, Hledání zázračného, s. 30)

5) Jedním ze základních principů je platba neboli utrpení. Porozumění nepřichází zadarmo a již sám fakt konfrontace toho, co se člověk domnívá a představuje, že je, s tím, jaký je ve skutečnosti (a před čím si zavírá oči), s sebou přináší utrpení a rozhodně není příjemnou, „pohodovou“ cestou. Pro lidské probouzení a další evoluci je nutný oheň utrpení, je nutno tření, boj mezi „ano“ a „ne“. Slovy R. Daumala: „Nechci poznat nic, za co jsem nezaplatil“.

6) Základním požadavkem je nevěřit ničemu kromě vlastní zkušenosti. Všechny principy, ideje, metody a názory autorit je možné brát pouze jako určité premisy, které je třeba ověřit. Práce k mystickým otázkám přistupuje vědeckým, experimentálním způsobem.

7) Přesto Gurdžijev zdůrazňoval nutnost školy, práce ve skupině a hlavně pod vedením těch, kteří se nacházejí na vyšších stupních vývoje. Sebe-rozvoj založený pouze na četbě a studiu nikam daleko nepovede.

8) Následování učení Gurdžijeva nevyžaduje odchod z normálního života do podmínek kláštera nebo poustevny. Naopak, právě náš každodenní život je nejlepším prostředím pro sebepoznání. „…Podmínky života, ve kterých se člověk nachází na začátku své cesty… se pro něj ukazují jako nejlepší ze všech možných… Tyto podmínky jsou pro něj přirozené, jsou člověkem samotným… Jakékoli podmínky, odlišné od těch, které vytvořil život, budou pro člověka umělé, a v takových umělých podmínkách jeho práce nebude moci zasáhnout všechny stránky jeho bytí zároveň.“ (Uspenski, Hledání zázračného, s. 67)

9) Na začátku Práce stojí určitá nezodpovězená otázka, nevyslovitelné přání, touha, cíl. Gurdžijev požadoval, aby každý, kdo u něj studoval měl i svůj vlastní cíl, který se třeba může s časem měnit. Bez cíle není skutečné motivace; všechno úsilí je utráceno mechanicky, jako pouhý další článek v řadě životních rozptýlení, kterými si zaplňujeme čas od narození do smrti.

The post Georgij Gurdžijev. Knihy a myšlení mystika a duchovního učitele first appeared on Čítárny.

Starý esoterický text čínského taoismu, ovlivněného buddhismem, konfucianismem a snad i nestoriánským křesťanstvím, přeložil sinolog Richard Wilhelm z čínštiny do němčiny, opatřil odborným komentářem a požádal svého přítele , slavného psychologa C. G. Junga o psychologický komentář. Text totiž obsahuje praktický návod k meditačním cvičením, umožňujícím čínskému adeptovi vymanit se z pout světa, dosáhnout zdraví a především zrození “zlaté květiny”, to jest duchovního znovuzrození. Dějiny nauky která je stará snad 4 000 let.

Kdo byl Carl Gustav Jung (1875 -1961)
Pravděpodobně jeden z největších myslitelů 20. století a zároveň jeden z nejvýznamnějších badatelů vnitřního světa člověka.
Jungovo dílo je často nepochopeno, stejně jako autor sám. Považovat Junga jen za Freudova někdejšího spojence a později odpadlíka je jedním z rozšířených omylů.
Zatímco Freud zůstal svými kořeny spjat s ideálem materialistické přírodovědné filozofie 19. století s její pozitivistickou metodologií, Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a dovádí je – vypracováním postupů enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy – k noetickým vrcholům.

Způsob, jakým Jung píše o životní dráze člověka, o cestě k sobě samému, jak analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, jak popisuje dynamiku a změny psychické energie, je podnětný pro každého, kdo poznal, že osobnost nelze vystihnout zvenčí změřením jejích sebelépe definovaných vlastností. Jung objevil, jak osobnost zkoumat a pochopit zevnitř, odhalováním vztahů mezi personou a jástvím, mezi různými úrovněmi vědomí a nevědomí, vztahu k animovi či animě, mezi stínem a sebereflexí atd. Jungova analýza symbolu a jeho proměn je inspirativní stejně tak pro básníky, filosofy, teology, literární vědce, jako pro psychology. V oblasti psychopatologie Jung zahájil přechod od biologicky chápané psychiatrie k psychiatrii humanistické.

Skutečné v oboru psychologie je to, co působí, to, co vyvolává účinky, a pro takto pojatou subjektivní realitu navrhuje Jung metodu s kontrolovatelnými postupy.
Jung je zakladatelem a průkopníkem autentické psychologické cesty zkoumání psýché, cesty, která neodbočuje ani do fyziologického redukcionismu, ani do abstrakcí matematického modelování.

Kdo je Richard Wilhelm (1873-1930)
Narodil se ve Stuttgartu 10. května 1873. Měl široké kulturní zájmy a hlubokou lásku k dílu velkého německého básníka Johana Wolfganga Goetha. Byl od přírody hluboce duchovní osoba a jeho studia přirozeně směřovala k teologii. Mladý Richard byl idealista a toužil po poznání a dobrodružství. Ve věku 26 let se připojil k Allgemein Protestantischer Missionsverein a rozhodl se sloužit jako misionář v Číně v německém koloniálním městě Tsingtao.

Stal se zaníceným badatelem čínských náboženských textů. Studoval na univerzitě v Tsingtao a Pekingu, kde se setkal s mnoha z kulturních vůdců Číny té doby.
Byl badatel, který pronikl do opravdových hlubin čínského duchovna bez ztráty jeho evropského souřadného systému.
Žil v Číně více než dvacet let a viděl z první ruky ohromné kulturní a duchovní rozdíly mezi Východem a Západem.
Richard Wilhelm věnoval deset let studiu a překladům knize I-ťing (Kniha proměn), sbírce věšteckých prohlášení, jež snad pochází z druhého tisíciletí před Kristem.

Tajemství zlatého květu — Čínská kniha života
Carl Gustav Jung, Richard Wilhelm
Z německého originálu Das Geheimnis der Goldenen Blüte — Ein chinesisches Lebensbuch,
vydaného nakladatelstvím Walter-Verlag AG Olten roku 1992 (12. vydání)
přeložili Karel Škoda, Jan Spousta a Jan J. Škoda.
Nakladatelství Vyšehrad, 2004

Ukázka z knihy:

VZNIK KNIHY

Kniha pochází z okruhu čínských esoteriků. Její text byl dlouho tradován ústně, teprve později v rukopise. Vytištěna byla prvně za dynastie Čchien-lung (v 18. století). Naposledy nově vyšla v r. 1920 ve společném svazku s knihou Chuej-ming-ťing v tisíci exemplářích. Podělil se o ně úzký okruh lidí, u kterých vydavatel předpokládal, že porozumějí otázkám, o nichž se v knize pojednává. Díky tomu se mi podařilo jeden výtisk získat. Podnět k tomuto novému vydání a šíření knížky byl vyvolán novým oživením jistých náboženských proudů za krizových politických a hospodářských poměrů v Číně.

Vznikla řada tajných sekt snažících se cvičením ve starých tajných praktikách dostat do psychického stavu, ve kterém by člověk překonal bídu života. Metodou byla kromě mediálních seancí, v Číně značně rozšířených, při kterých se přímé mediální spojení navazuje planšetou (poletujícím „štětcem duchů“, jak zní čínský výraz), magie písma, modlitba, oběť.
Vedle toho se rozvinul esoterický směr, přiklánějící se energicky k psychologické metodě, k meditaci, případně k józe.
Jeho stoupenci — na rozdíl od evropských „jogínů“, pro něž jsou tyto orientální cviky pouhým sportem — dospívali téměř vždy ke kýženému centrálnímu zážitku, takže lze říci, že tu jde o dokonale osvědčenou metodu, jak čínská mentalita (která je, jak správně ukazuje C. G. Jung, až do nejnovější doby v některých základních směrech podstatně odlišná od mentality evropské) dosahuje určitých duchovních prožitků. Nejen že se člověk vymaní z pout vnějšího zmateného světa, ale různé sekty si kladou i mnohé jiné cíle a usilují o ně.

Nejvyšším stupněm je úsilí dospět tímto vysvobozením buď buddhistické nirvány anebo, jako např. podle spisu, kterým se zabýváme, spojením duchovního principu v člověku s přidruženými psychickými silami získat možnost žít dále po smrti ne pouze jako vágní pokleslá stínová bytost, nýbrž jako vědomý duch. Mimo to a často spolu s tím působí směry, které se snaží takovouto meditací ovlivnit jisté vegetativně animální životní procesy (po evropsku bychom tu mohli mluvit o funkci endokrinních žláz) posílením, omlazením a normalizováním životních pochodů, čímž se překoná i smrt, takže se připojí k procesu života jako jeho harmonické zakončení:

Duchovní princip (schopný dále samostatně žít jako duchovní tělo vytvořené vlastními silami) opustí pozemské tělo, a to pak zbude jako vyschlá slupka, asi jako kukla po vylíhlé cikádě. V nižších úrovních těchto sekt chtějí lidé takovýmto způsobem nabýt čarodějné moci, schopnosti zažehnávat zlé duchy a nemoci, při čemž hrají roli i talismany, kouzelné průpovědi a nápisy. Může při tom někdy vypuknout i davová psychóza, jež se vybíjí v náboženských nebo politických nepokojích (jako bylo např. povstání boxerů).

V poslední době se synkretický sklon k taoismu, který ostatně existoval vždy, projevuje tím, že jsou do svazků sekt přijímáni příslušníci všech pěti světových náboženství (konfucianismu, taoismu, buddhismu, islámu, křesťanství, někdy jsou zvlášť připomínáni i židé), a nemusí ani vystoupit ze svých náboženských společenství.

—————

NEBESKÉ VĚDOMÍ (SRDCE)

Mistr Lü-cu pravil: “Je něco, co existuje samo sebou; říkáme tomu smysl (tao).”
Smysl nemá jméno ani tvar. Je to jediné bytí, jediný prvotní duch. Bytí a život nemůžeme vidět. Jsou obsaženy ve světle nebe. Světlo nebe nemůžeme vidět, máme je obsaženo ve dvou očích. Dnes chci být vaším průvodcem a odhalit vám tajemství zlaté květiny Velké jednoty, a z ní pak vyložit vše další.
Velkou jednotou myslíme to, co nemá nic víc než sebe sama. Tajemství magického života spočívá v tom, že jednáme, abychom mohli nejednat, nelze totiž vše přeskočit a chtít do toho útočiště vniknout rovnou. Řiďme se tedy dávnou zásadou a dejme se do práce na Bytí. Přitom jde o to nesejít na scestí.
Zlatá květina je světlo. Jako barvu má světlo? Zlatou květinu berme jako přirovnání. Je to pravá síla transcendentní Velké jednoty. K ní poukazují slova: „Olovo dodává širým vodám všude stejnou chuť.“

V Knize proměn se to říká takto: „Nebe Jednotou vytváří vodu.“
Právě v tom je skutečná síla Velké jednoty.
Dosáhne-li člověk této Jednoty, bude živ, ztratí-li ji, zemře. Avšak ačkoli člověk žije v síle (jíž je vzduch, prana), sílu (vzduch) nevidí, právě tak jako ryby žijí ve vodě, vodu však nevidí. Člověk umírá, nemá-li k životu vzduch, právě tak jako ryby bez vody hynou. Proto zasvěcení učili lidi, aby se drželi nejzákladnějšího a sledovali jediné, oběh světla a zachovávání jeho centra.

The post Tajemství zlatého květu. Čínská kniha života s předmluvou C.G. Junga first appeared on Čítárny.