Na fotografii zobrazené klínové písmo, administrativní text, pochází z raně dynastického období Babylónu z let asi 2000 př.n.l. Vzdělanost byla v té době záležitostí zámožnější vrstvy, ale nikoliv jen mužů. I ženy zde pravděpodobně dosahovaly na významné posty. Jsme na počátku docela bouřlivého rozvoje této kultury, která vrcholila za Chammurabiho (1792 př.n.l. – 1750 př.n.l.).

Podle dosavadních historických znalostí se v Babylónu výuka klínových znaků prováděla v tzv. “Domě tabulek” (sumersky é dub-ba-a). 
Hlavním úkolem tohoto elitního vzdělávání bylo naučit mladé muže (výjimečně i mladé ženy) psát a používat klínové písmo. Nejdříve si žáci vyrobili tablety, malé hliněné placky, do kterých se speciálně seříznutým rákosem vtlačovaly klínové znaky. Po zvládnutí základní série znaků se přistoupilo k opisování. Učitel napsal na jednu stranu pár řádků. Student si to přečetl a na druhou stranu přepsal text nebo jinak reprodukoval. Postupně se tak seznamoval nejen s jednotlivými výrazy, ale dosti zajímavou sumerskou literaturou. Dále samozřejmě ovládali matematiku a geometrii, účetnictví, právo apod.

Po ukončení studia byli studenti označování jako dub-sar, akkadsky tupšarrú neboli písař. Hliněné tablety byly a jsou nacházeny v několika soukromých domech Mezopotámie. Během celého svého života se písaři museli vzdělávat, mimo jiné i proto, že míra jejich vzdělání jim přinášela přirozenou úctu ve společnosti. To svědčí mimo jiné o důležitosti, která se vzdělávání kladla. Bohužel to platilo jen pro zámožnější rodiny.

Babylón byl založen již v akkadském období.
Akkadská říše je název starověkého státního útvaru, který existoval zhruba v letech 2334 – 2154 př.n.l. Babylón zanikl v podstatě dvakrát. Během povstání proti Asyřanům v letech 689 př.n.l. – 680 př.n.l. byl vypálený vojsky krále Sinacheriba. Pak byla vybudována Novobabylonská říše v roce 626 př.n.l. s centrem v Babylónu. V roce 130 př. n. l. byl Babylón vypálen a obyvatelstvo odvlečeno do Médie.

Klínové písmo:
Původně se znaky psaly ve sloupcích shora dolů a zprava doleva, pak ale došlo k otočení o 90° doleva a psalo se zleva doprava. Klínovým písmem se zapisovalo několik jazyků, např. perština, babylonština a asyrština (dnes souhrnně akkadština).

Jelikož klínové slabičné písmo, jak je používali Asyřané a Babyloňané, bylo značně komplikované, docházelo k jeho zjednodušením. Tím je například úprava babylonského klínopisu pro starou (indoevropskou) perštinu, která počet znaků notně omezila. Tak toto písmo však nepřevzaly jen mezopotámské semitské jazyky, ale i např. vzdálenější indoevropská Chetitština.
Vzhledem k slabičné formě znaků mohl pak Bedřich Hrozný chetitské texty dešifrovat a přečíst.
Jedním z prvních úspěšných badatelů snažících se rozluštit klínové písmo se na počátku 19. století stal Georg Friedrich Grotefend.

Více o klínovém písmu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%ADnov%C3%A9_p%C3%ADsmo
Texty klínového písma
https://sites.google.com/site/ancientneareasternstudies/mesopotamia/cuneiform-literature

Vývoj klínového písma
{youtube}PZbNkUe0d4c{/youtube}

The post Vývoj klínového písma a vyučování v Tabletovém domě v Mezopotámii first appeared on Čítárny.