Nejenom v zimním čase se hodí připomenout si knížku pro děti, která se v zimním období odehrává. Autor knihy, Vladislav Vančura, prozaik, dramatik, esejista, kritik, filmový scénárista a režisér, vedle svých prozaických děl napsal jedinou knihu pro děti – Kubula a Kuba Kubikula. Na počátku Vančurovy inspirace napsat v období dětství své dcery Aleny knihu pro děti, byl „nelítostný spor kritiků o pohádku“.

Autoři vedli zanícené debaty na téma, jak by měla vypadat pohádka pro současné děti.
Někteří z nich byli toho názoru, že pohádka přežila a vyvstal návrh, nechť každý autor napíše dle vlastních představ svoji pohádku pro děti. A tak se zesílení epičnosti ve Vančurově tvorbě, promítlo do pohádky pro děti.

Chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou
Vstupujeme do příběhu dvou hlavních hrdinů, na jejich pouti krajinou pokrytou bílou nadílkou. Před sto lety za náramné zimy, kdy se i učitelé báli klekánice a strašidel, chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou. S tímhle medvědím mládětem, vlastnostmi tolik podobnými tomu zlobivému chování mláďat lidských, měl Kuba Kubikula neustále starosti. Medvěd měl kožich plný blech, ale nechtěl se mýt, odmítal chodit včas spát, byl to mlsoun a hajdalák. A tak ho Kuba Kubikula strašil a vyhrožoval mu medvědím strašidlem Barbuchou.

Ilustrace Jindra Čapek, 2015

Nestárnoucí kniha pro děti i rodiče, která ani po letech neztratila nic ze svého kouzelného příběhu ani hravého českého jazyka.

V té třeskuté zimě, kdy mrzlo tak, že Kubovi i přes ušatou čepici mrzly uši, hledal, kam by aspoň na noc hlavu složili. I zamířili do místní kovárny. A kovář byl tak hodný, že se s medvědem a medvědářem o polívku k rodinné večeři rozdělil a v kovárně je přespat nechal. Kovářovic Lízince se medvěd Kubula tuze líbil, špásovali spolu, ani jednomu z nich se nechtělo jít na kutě. A tu Kuba Kubikula opět přichází s medvědím strašidlem Barbuchou. Kuba Kubikula si ho ve své bystré hlavě vymyslel, aby se medvěd začal bát a Kubu Kubikulu poslouchat.

A tak Kuba Kubikula rychle ve své mysli přiděluje Barbuchovi podobu strašidla s hlavou sršáně, kožichem z kouře a žihadla místo drápků. O Barbuchovi je lepší nemluvit, mohl by se objevit. Takhle Kuba Kubikula svého medvěda neposedu strašil, až se medvěd strachy třásl. A jelikož se strašidla sytí strachem a z medvědova kožíšku stoupal ten strach jako pára, i zhmotnilo se z něho strašidlo Barbucha. A když už si ho tihle tuláci vymysleli, Barbucha chce s nimi zůstat, když byl jejich vlastním strachem přivolán. Takhle se nevyplácí vypravovat pohádky strašidelné! A hlavně věřit se jim nesmí.

Ilustrace Ondřej Sekora

Strašidlo nechce mít doma nikdo.
Ráno je kovář i se strašidlem, kterého se Lízinka poleká, vyžene. I když venku stále mrzne až praští, chlapci toulaví se znovu vydávají na cestu krajinou. Strašidlo nechce mít doma nikdo. Medvědovi se už cestou, začne stýskat po Lízince, neví přesně, co je to stesk, jen se mu něco ozývá v bříšku. I chtěl by se vrátit do kovárny, ale to nejde, musí si sami vydělat na živobytí. Ale znáte malé kluky, když si vezmou něco do hlavy. Kubula si stále vedl svou a nepřestával, až na něj tedy Kuba Kubikula Barbuchu zavolal. Barbucha nemá žádné nohy, tak narychlo si jej Kuba Kubikula vymyslil, že na nohy dočista zapomněl. Tak se strašidlo vznáší, koulí očima, vyplazuje sosáček a má připravená žihadla.

Ilustrace Zdeněk Miler

Ve vesnici Vařečky a Hrnce
Tahle trojice dorazí do vesnice s názvem Vařečky a Hrnce. Zrovna se tu honosně na lávce mezi Vařečkami a Hrncemi prochází rychtář Randa. Všichni se však rozutečou, protože do města přijde Kubula a Kuba Kubikula s Barbuchou a strhnou na sebe všechnu pozornost. To rychtářovi není po chuti a chce tuláky vyhnat. Domnívá se, že sem Kuba Kubila přišel s opicí, netuší, že je to strašidlo Barbucha, které přilákalo pozornost všech obyvatel. Kuba Kubikula chce jen dobrý oběd a vyhazovu je brání, nabádá rychtáře, ať strašidlo nepošťuchuje, že mu dá co proto.
Rychtář si nedá říci a snaží se Barbuchu polapit. Barbucha se však rozezlí a panu rychtáři šest pořádných žihadel uštědří. Kubula s Kubou Kubikulou  a ostatní přihlížející se tím tancem baví, ale kdo se směje naposledy a nejvíce, ten bude potrestán. Rychtář Randa nechá Kubulu, Kubu Kubikulu i Barbuchu vsadit do vězení.

Dostanou se naši hrdinové ze šatlavy ven? Bude již Kubula hodným a spořádaným medvědem?
A je možné, aby strašidlo, které sílí strachem zůstalo zachováno, když se ho přestanete bát?
To si přečtěte v nestárnoucím, klasickém příběhu, který potěšil již několik generací dětí.

Ilustrace Zdeněk Smetana

Hravý český jazyk
Vančura si v této knize hraje s českým jazykem,  přetváří slova, vytváří si nová. Pohádka je psaná jazykem čerpajícím z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči,  přesto srozumitelná rodičům i dětem. Sami se můžete přesvědčit, že od svého prvního vydání v roce 1931 příběh neztratil nic ze svého kouzla, vtipu a poutavosti. Vladislav Vančura chtěl ukázat hravost a originalitu češtiny a já myslím, že se mu to povedlo;-)

Vladislav Vančura / KUBULA A KUBA KUBIKULA / Ilustroval Zdeněk Miler / Albatros, 2005
Prvních pět vydání ilustroval Ondřej Sekora a 14. vydání ilustroval Zdeněk Smetana, t. j. deset vydání s ilustracemi Zdeňka Milera
Stáhni knihu zdarma>>

The post Kubula a Kuba Kubikula. Vladislav Vančura a jeho jediná kniha pro děti s krásnou češtinou first appeared on Čítárny.

Milé a dnes už vlastně legendární obrázky nakreslil pro nejmenší čtenáře Z. Miler, známý “otec” Krtečka, oblíbené postavičky animovaných filmů a dětských knih. Hrdinou je tentokrát štěňátko, ale i další zvířátka. V této knížce najdeme tři příběhy:

Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu,
Jak štěňátko dostalo chuť na med
Jak štěňátko chtělo malé pejsky

Krátké texty Ivy Hercíkové přečtou dětem rodiče a děti si je snadno zapamatují, a proto doporučujeme také k prvnímu čtení, což si můžete hned vyzkoušet.

O zvědavém štěňátku | Iva Hercíková – Zdeněk Miler | Vydala Euromedia Group – Knižní klub  | 5. vydání
IDEÁLNÍ PRO PRVNÍ ČTENÍ

Ukázka z knížky

Ale co to? Kde je voda? Kam se poděla? Vždyť jí mělo skoro plnou misku. Že by v misce byla díra a voda utekla? Ba ne, žádná díra. Někdo mu ji vypil, zatímco spalo, už je to tak.

Štěňátko se moc a moc rozzlobilo a štěkalo na celý dvůr. Až toho zloděje chytí, tak mu ukáže.

Podezíravě se rozhlédlo. Kdo to jen mohl být? Kolem si to zrovna vykračoval kačer, důležitý a nastrojený jak na návštěvu. Ha, řeklo si štěně. Kačer má vodu rád, to ví každý.

„Dobrý den,“ pozdravilo nejdřív slušně, protože to bylo moc dobře vychované štěně. „Promiňte prosím, že obtěžuji, ale tady v té misce byla ještě před chvílí voda a teď je najednou pryč. Nevíte o tom něco náhodou?“

Ale na kačera zdvořilost neplatila. Jak ten se rozčílil! Kdo to kdy slyšel, aby on, pan Kačer, se staral o misku nějakého hloupého štěněte! Co si to vůbec dovoluje. Má přece vody plný rybník, když bude chtít, tak třeba dva rybníky, a ještě potok. Rozehnal se po štěňátku, že sotva stačilo utíkat.

Jak je vidět, se slušností se toho moc nepořídí, říkalo si mrzutě. A když vidělo na louce kravičku, spustilo na ni hned zhurta, že mu vypila vodu z misky a že by se měla stydět. Taková velká a krade malému pejskovi tu trošku vody, co má. A ještě kouká, jako kdyby za to nemohla. Pořádně zaštěkalo na důkaz, že to všechno moc dobře ví. A hned se samo polekalo své odvahy. Kravička sice jen přežvykuje trávu – ale kdo ví? Bůůů, pronesla kravička rozvážně. Bůůů.

The post O zvědavém štěňátku. Legendární příběhy o sluníčku a štěňátku napsala Iva Hercíková first appeared on Čítárny.

Často si připomínáme Ivu Hercíkovou, tuto všestranně talentovanou spisovatelku, jako autorku velmi povedených a oblíbených pohádek.
První vydání obrázkové knížky O štěňátku zachycuje roztomilé štěňátko ve zcela nových dobrodružstvích, např. Jak začal padat na dvorku sníh nebo Jak štěňátko navštívilo anděla. Kniha navazuje na legendární příběhy zvědavého štěňátka, které v roce 1960 proslavil animovaný film Zdeňka Millera Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu.

Nové příběhy zvědavého štěňátka
Zvědavé štěňátko, známé z animovaných filmů Zdeňka Milera, se spřátelilo se všemi zvířátky na dvorku domu, u kterého žilo. Stále je neobyčejně zvídavé. Začne padat sníh a štěňátko by rádo lyžovalo. Zkusí to, a hned se rozhodne, že uspořádá na dvorku lyžařské závody.
S příchodem jara pak s chutí připraví zvířátkům olympiádu. Štěňátko objeví také svého anděla strážného a ten ujistí podnikavého pejska o své náklonnosti. Talentovaná výtvarnice Magda Veverková je pokračovatelkou známého významného českého výtvarníka Zdeňka Milera.

Ideální pro první čtení.
V knize naleznete tyto pohádky:
JAK ZAČAL PADAT NA DVORKU SNÍH
JAK ŠTĚŇÁTKO POŘÁDALO LYŽAŘSKÉ ZÁVODY
JAK ŠTĚŇÁTKO NAVŠTÍVILO ANDĚLA
JAK ŠTĚŇÁTKO PŘIPRAVILO OLYMPIÁDU
JAK SE ŠTĚŇÁTKO VYDALO NA CESTY

Iva Hercíková (1935 – 2007)
je autorkou dvaadvaceti románů a novel, několika scénářů a televizních a rozhlasových her. Její prvotinu Pět holek na krku, přeloženou do řady jazyků, úspěšně převedl v roce 1967 na filmové plátno režisér Evald Schorm. Zfilmovány byly i další romány a povídky. Mnohé tituly se staly bestsellery, především Hester aneb O čem ženy sní či Pavouk, který kulhal, Vášeň, Touha, Klára, holub růžový, Lékař duší a zvířat a jiné. Iva Hercíková byla všestrannou autorkou, málokdo tuší, že se věnovala i psaní pohádek. V knize O štěňátku navázala na legendární příběhy o zvědavém štěňátku a napsala několik nových pokračování.

V roce 1986 spisovatelka z politických důvodů emigrovala s manželem do Spojených států, kde nejprve žili na Floridě a potom deset let na Manhattanu v New Yorku. Iva Hercíková dál psala česky a také se nikdy nevzdala českého občanství. Po roce 1989 žila vždy několik měsíců v Praze, ale kvůli manželově povolání se do České republiky vrátila definitivně až v roce 2000 a střídavě bydlela v Praze a v Harrachově. Zemřela v roce 2007.

Ukázky z knížky

JAK ZAČAL PADAT NA DVORKU SNÍH

Nastala zima, přišly plískanice, obloha byla stále zatažená, na dvorek nezasvítilo sluníčko, v noci nezazářil měsíček, ba ani hvězdička se nemihla. Štěňátko mělo mizernou náladu a každý na dvorku s ním. Co se dá dělat v takové slotě? Slepice nervózně pokvokávala, zrní jí padalo do bláta a kuřátka zlobila, protože nesměla běhat venku. Koza zadumaně koukala ven na rybník. Že se kachně a kačerovi chce namáčet! Telátko si hovělo ve chlévě pěkně v suchu a pozvalo k sobě spoustu ptáčků a dalších kamarádů, kteří měli v hnízdech či pelíšcích mokro. Smutně si pozpěvovali:

Ach kde jsi sluníčko
na zemi blátíčko
zebou nás nožičky
malí jsme maličcí…

Ale moc se jim do zpívání nechtělo, pospávali, a když se probrali, zajímali se jen, co kde slupnout.
I štěňátko se na ně přišlo podívat, ačkoliv mělo v boudičce sucho a teplo. Ale nudilo se. Běhat se nedalo, skákat se nedalo, jakou čertovinu vymyslet?
„Taková šeredná zima, to nikde jinde není,“  zakrákala vrána. „Všude ve světě padá bílý snížek, děti lyžují a zahazují rohlíky namazané máslem. Jen u nás doma je takovéhle psí počasí!“
„Opravdu nevím, proč tomu říkáš psí počasí,“ zamračilo se štěně. „Myslíš, že my pejsci z něj máme radost? Vždyť do takového počasí by ani psa nevyhnal! Tak proč psí počasí?“
„Co ty o tom víš, jsi ještě mrňous,“ hájila svou vrána. „Psí počasí, psí počasí!“
„Kozí počasí se určitě neříká, “ ozvala se koza a radostně zamečela. „Kozí nééé, kozí nééé, kozí nééé.“
„Jen se nevytahuj! Slepičí taky ne!“
A překřikovali se. Telecí ne, búúú, ptačí ne, cvrlik, cvrlik, holubí také ne, húú a húú, ba ani kočičí, mňau, mňau. Kdo to kdy slyšel, kočičí počasí?
Štěňátko bylo smutné. Přišlo si sem hrát, a oni se mu smějí. Venku se ještě víc zatáhlo, zvonilo poledne a obloha tmavla. Proč jen vrána začala s tím, že je všude jinde líp? Že ti do tlamičky padají rohlíky namazané máslem? Rohlík namazaný máslem – znáte něco lepšího? Možná ještě buřtík nebo řízeček… Ale dalo by všechny dobroty za to, kdyby mohlo běhat po trávě. Nebo aspoň půlku dobrot…
Podívalo se ven a strnulo. Co to je? Nějaké kouzlo? Kdo to udělal? Štěňátko ještě zimu nezažilo, a tak sníh znalo jen z vyprávění, představit si ho neumělo. Ale tohle pápěří, bílé a lehounké, to přece musí být sníh. Třpytí se, jiskří – a je hrozně studený!

The post Legendární pohádky o štěnátku napsala pro generace dětí Iva Hercíková first appeared on Čítárny.

Milerovou nejznámější kreslenou postavičku známe jako Krtka nebo Krtečka, v Německu jako Maulwurf, v anglicky mluvících zemích jako Mole. Milují ho všude, kam se dokope a to už od roku 1956, kdy ho jeho táta Zdeněk Miler vymyslel.

V roce 1956 chystal Zdeněk Miler (1921-2011) naučnou pohádku o oblékání a dlouho si nemohl vybavit, čím začít.
Tenkrát se procházel v lesích u Kladna, zakopl o krtinu a dostal nápad. Vznikl tak legendární kreslený film Jak krtek ke kalhotkám přišel. Na filmovém festivalu v Benátkách následujícího roku si přivezl hned dvě hlavní ceny.
I další díly byly bez komentáře a tak druhý díl Krtek a autíčko (1963) jen potvrdil, že Miler stvořil kreslený fenomén stejný jako za mořem Disney. Málokdo ale ví, že zvuky a tenké hlásky ve filmech vydávají jeho malé dcerky.

V průběhu přibývajících let doznala změn i podoba hlavního hrdiny a jeho přátel: myšky, ježka, zajíce a žabky.
Přesně v duchu postaviček Disnye, zkrátil Miler krtečkovi čumák a hlavu i oči zvětšil tak, že zvířátko proporčně připomíná malé dítě. V tom triku je totiž ukryto hlavní kouzlo oblíbenosti. Lidem se podvědomě líbí proporce, které připomínají malé dítě.

Příběhy o Krtečkovi zpracovával Miler podle vlastních námětů i podle námětů renomovaných autorů /Josef Menzel, Eduard Petiška, J. A. Novotný, Hana Doskočilová, Josef Brukner, Ivan Klíma, Jiří Žáček/.

V Japonsku je český krteček velmi oblíbený. Krtka do japonštiny přeložila Yuko Kimura.

Zdeněk Miler byl vždy velký dříč. Pracoval často i 18 hodin denně, ale mnoho lidí vám potvrdí, že když práce se spojí ze zábavou, čas není rozhodující.
Dnes  ma Zdeněk Miler na kontě 70 filmů, ale s Krtkem je jich asi padesát. Posledním je zatím Krtek a žabka z roku 2002. Vznikly také večerníčkové série O krtkovi a Krtkova dobrodružství. Diváci zatím znají celkem čtyřicet krátkých snímků a i tři půlhodinové filmy: Krtek ve městě (1982), Krtek ve snu (1984) a Krtek filmová hvězda (1988).
K tomu přidejte už těžko spočitatelný počet ilustrací a knih na celém světě, kterých je na stovky.

{youtube}O21nWjRiCa0{/youtube}

The post Ilustrátor Zdeněk Miler. Táta světového Krtečka alias Maulwurf nebo Mole first appeared on Čítárny.