Milgramův experiment s poslušností se zaměřil na sílu poslušnosti lidí vůči autoritě a byl dovedený do fáze ad absurdum. Přesto, že tento experiment byl považován za kontroverzní, byl Milgramův experiment a jeho výsledky v posledních letech několikrát zopakovány.

Co byl Milgramův experiment?
V původních Milgramových experimentech prováděných během 60. let 20. století byli účastníci požádáni, aby do „studenta“ který nesprávně odpověděl na otázku, pustili elektrický proud a způsobili mu bolest. Ve skutečnosti byl “student” ve skutečnosti společníkem experimentu, který předstíral, že dostal šok.
Účelem experimentu bylo zjistit, jak daleko jsou lidé ochotni zajít, aby poslechli příkazy autority.

Účastnící měli před sebou generátor s 30 přepínači vedle sebe, označené zleva doprava 15 V až 450 V s krokem 15 V mezi jednotlivými přepínači.
Celou akci koordinoval vedoucí, jako nejvyšší autorita.
Při každé chybné odpovědí účastník použil další tlačítko s vyšší voltáži.
Odpovědi „studenta“ byly předem určené a měly poměr chybných a správných odpovědí zhruba 3:1.
Při šoku 300 V „student“ zakopal na společnou zeď a od tohoto okamžiku už v testu neodpovídal, ale koordinátor „učastníkú“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď a v testu je potřeba pokračovat.

Všichni účastníci pokusu pokračovali až do 300 V a 65 % z nich došlo až na konec stupnice, a to přesto, že se často zdráhali a projevovali obavy o zdraví „studenta“.

Experiment byl později (po několika měsících) opakován v několika variacích (v závorce jsou uváděna procenta, kolik respondentů pokračovalo až do konce)
„student“ po celou dobu nevydával žádný zvuk (100 %),
při 300 V „student“ bušil na stěnu (65 %),
„student“ i „účastník“ byli v jedné místnosti (40 %),
pokus byl prováděn v kanceláři a ne na akademické půdě (48 %),
„účastník“ drží ruku „oběti“ na elektrodě (30 %),
„účastník“ dostává příkazy od experimentátora přes telefon (21 %),
„účastník“ má možnost sám zvolit sílu šoku (2,5 %),
experimentátor je nahrazen běžným občanem (20 %),
experimentu se účastní pouze ženy (65 %),
při experimentu jsou přítomni dva vědci a jeden z nich se při 150 V vzbouří (10 %).

Obnovení Milgramova slavného experimentu.
Jerry Burger, profesor psychologie na Univerzitě Santa Clara, replikoval Milgramovu slavnou studii s některými úpravami, aby reagoval na etické problémy studie. Výzvou bylo, jak vysvětlil Burger, přijít s verzí Milgramových postupů, která stále poskytuje užitečná srovnání s původní studií, aniž by představovala riziko pro pohodu účastníků.

Proč jsou Milgramovy experimenty i dnes tak relevantní a důležité?
Burger vysvětlil ve vydání APS Observer :

„Strašidelné černobílé obrázky obyčejných občanů, kteří dodávají něco, co se zdá být nebezpečné, ne-li smrtelné, elektrické šoky a důsledky těchto zjištění pro zvěrstva, jako je holocaust a Abú Ghrajb, nelze snadno zavrhnout. Přesto, že Milgramovy postupy jsou dnes mimo rámec etických standardů, mnoho otázek o výzkumu zůstalo nezodpovězeno. Hlavní z nich je ta, která nevyhnutelně vyplouvá na povrch, když studentům předkládám Milgramova zjištění: Jednali by tak lidé i dnes?

Jak se experiment lišil.
Zpočátku sám Burger věřil, že replikace Milgramovy studie prostě není možná. Aby se vypořádal s etickými obavami z výzkumu, provedl několik změn původního experimentu.
Za prvé, maximální úroveň šoku byla pouze 150 voltů, což je mnohem méně než 450 voltů, které Milgram používal ve svých experimentech.
Výzkumník také pečlivě prověřoval účastníky, aby eliminoval každého, kdo by mohl mít negativní psychické reakce na studii.
Účastníci byli dotázáni, zda jim někdy byla diagnostikována psychiatrická porucha, prožili trauma, trpěli zdravotními stavy ovlivněnými stresem, měli problémy s drogami nebo alkoholem nebo brali nějaké léky na emoční potíže. Ti, kteří odpověděli ano na kteroukoli z těchto podmínek, byli ze studie vyřazeni. Zbývající kandidáti poté dokončili měření deprese a úzkosti, než byli vyšetřeni licencovaným klinickým psychologem.

Po pečlivém screeningu účastníků bylo zbývajícím subjektům opakovaně řečeno, že mohou studii kdykoli ukončit a stále dostanou 50 dolarů, které jim za účast slíbili.
Se souhlasem subjektu dostal každý účastník velmi mírný 15voltový elektrický šok.
Po experimentu byli účastníci rychle vyslechnuti a řekli jim, že „student“ pouze předstírá a nikdy ve skutečnosti neutrpěl žádné elektrické šoky.
A konečně, experimentátor byl také licencovaný klinický psycholog, který ukončil všechna sezení, kde byl pozorován nepřiměřený stres nebo úzkost.

Výsledky moderního Milgramova experimentu byly i tak šokující a odhalily, že účastníci poslouchali příkazy úplně stejně, jako když Milgram prováděl svou původní studii před více než 40 lety.

Doporučujeme francouzský film: I jako Ikaros / 1979 CSFD>>
Ukázka z filmu:
{youtube}NoQzBbF8Nys?si=4NfWbjrVvEBvliR3{/youtube}

Zdroje:
Burger J. Replicating Milgram: would people still obey today? American Psychologist. 2009;64(1):1-11. doi:10.1037/a0010932
Elms AC. Obedience lite. American Psychologist. 2009;64(1):32-36. doi:10.1037/a0014473
Miller AG. Reflections on “Replicating Milgram” (Burger, 2009). Am Psychol. 2009 Jan;64(1):20-7. doi: 10.1037/a0014407
Wiki https://cs.wikipedia.org/wiki/Milgram%C5%AFv_experiment

The post Milgramův experiment poslušnosti zjišťoval míru totální poslušnosti vůči autoritě first appeared on Čítárny.