Dne 9. června 1942 z rozkazu K. H. Franka (27. 5. 1942) nacisté vyhladili středočeskou obec Lidice jako odvetu na českém lidu za atentát na Heydricha.
Mělo to být kruté varování pro české obyvatelstvo a utlumení odboje proti němckým nacistům a okupantům. Podobně byly po celé Evropě vyhlazeny desítky vesnic.
Záminkou se stalo vykonstruované obvinění, že se v Lidicích ukrývaly zbraně a osoby s podílem na atentátu.

Lidice (vesnice u Kladna) 9.-10. června 1942
Muži a chlapci (173–192, od 15/16 let) byli ráno zastřeleni na zahradě Horákova statku.
Celkem 203 žen bylo odvezeno do koncentračního tábora Ravensbrück (desítky zahynuly).

Z Lidic bylo odvlečeno přes 100 dětí.
Děti byly po odloučení od matek převezeny do Lodže (Litzmannstadtu) v okupovaném Polsku.

1. července 1942 jim nacisté dali papír, obálky a psací potřeby a nařídili jim napsat dopisy příbuzným v Protektorátu. Šlo o promyšlenou nacistickou lež. Chtěli vytvořit zdání, že děti jsou v nějaké péči a naživu. Dopisy pak byly vráceny jako „nedoručitelné“ nebo potlačeny.

2. července 1942 bylo 82 děti převezeno do vyhlazovacího tábora Chełmno a zavražděny v plynových vozech (Magirus).

Malý počet (přibližně 9) byl vybrán jako „rasově vhodný“ k germanizaci — tyto děti byly poslány do speciálních zařízení v Polsku/Německu (např. Puschkau), dostaly nová jména a byly adoptovány německými rodinami. Některé přežily a po válce se vrátily.

Z celkového počtu 503 obyvatel obce Lidice bylo zabito, nebo zahynulo v koncentračních táborech 340 lidí: 190 mužů, 60 žen a 88 dětí.
Vesnice byla vypálena, zničena trhavinami a srovnána se zemí, rozkopán byl i lidický hřbitov!!!!
Tato hrůza měla zastrašit český odboj a stala se symbolem nacistického teroru. Dnes stojí na místě památník.

Celkem 173 lidických mužů bylo zastřeleno na zahradě Horákova statku, další byli zastřeleni po návratu z práce, ženy poslány do KT Ravensbrück.
Děti, kromě několika vybraných k poněmčení, byly poslány do vyhlazovacího tábora Chełmno, kde byly bestiálně otráveny výfukovými plyny v jedoucím uzavřeném autě.

Vyhlazení Lidic věnovali němečtí nacisté velký prostor ve své propagandě. Bylo to odstrašující varování pro všechny české obyvatele.
Takových případů vyvražďování bylo v Evropě mnohem víc.

VYVRAŽDĚNÍ MĚSTEČKA  VE FRANCII 10.6. 1944
O dva roky po Lidicích, 10.6. 1944 německý prapor SS-Sturmbannführera Diekmanna obklíčil městečko Oradour-sur-Glane.
Muži byli odvedeni do šesti stodol, stříleni do nohou a stodoly zapáleny.
190 jich zemřelo. Všechny ženy a děti byly nahnány do kostela, který byl zapálen. Zahynulo 247 žen a 205 dětí.
Bylo nalezeno celkem 642 mrtvých obyvatel Oradour-sur-Glane, kteří byli brutálně zavražděni během několika hodin.

Akademická sochařka Marie Uchytilová realizuje svůj životní sen.
Vytváří v letech 1969-1992 sochy dětí zavraždené německými vojaky.
Sochařce pomáhal její manžel J.V.Hampl. Sochy byl odlity do bronzu v letech 1994 – 2000.
Více: Lidice. Vyhlazení vesnice německými okupanty a památník zavražděných dětí Marie Uchytilové

Knihy o této zrůdnosti.
Lidice / Vlastimil Louda / MV, 1945
Lidice přehled / Vladimír Konopka / Naše Vojsko, 1957
Lidice / Rostislav Kocourek / Orbis, 1972
Lidice. Příběh české vsi / Eduard Stehlík / fotografie / 2004
Muž, který přežil Lidice / Zdeněk Mahler / Jota, 2011
Námětem se stal skutečný příběh nešťastného vraha Františka Šímy, rodáka z Lidic, a tragédie, která vesnici postihla. Zdeněk Mahler se tímto tématem zabýval hluboce a dlouhodobě. Kniha je rozšířenou verzí předlohy českého filmu Nokturno.

Mediálně vymlčovaný projev prezidenta republiky Miloše Zemana
při převzetí symbolického klíče od obce Lidice 27.05. 2017,
na který by se nemělo zapomenout.

Vážená paní starostko, milí spoluobčané,

rád jsem přijal pozvání do Lidic, protože právě zde si vzpomínáme na tragickou událost naší historie. Kdyby to byla jenom nostalgická vzpomínka, tak by to bylo málo, ale bohužel, jak říkal Santayana, lidé, kteří zapomněli na svoji minulost, jsou odsouzeni k tomu ji znovu prožít. A my prožíváme to, čemu se říká iluze déja-vu, iluze již jednou viděného, iluze, že se opět vrací mezinárodní terorismus.

Ale ona to není iluze, ona je to, jak se kdysi říkalo po sovětské okupaci, tvrdá realita. V minulosti byl mezinárodní terorismus reprezentován především rasovou nenávistí, kterou ztělesňovalo nacistické Německo. Dnes je mezinárodní terorismus charakterizován náboženskou nenávistí islámského fundamentalismu, ale výsledky jsou v obou případech stejné.

Dovolte mi, abych vzpomněl na svoji nedávnou návštěvu Číny, v jejímž závěru jsem se byl poklonit obětem takzvaného Nankingského masakru, kde zahynulo 300 000 civilních obyvatel v roce 1937.
Řekl bych, že tehdy začala druhá světová válka, válka mezi Čínou a Japonskem. My jsme příliš europocentričtí a domníváme se, že druhá světová válka začala v září 1939, ale nebylo tomu tak.

Chtěl bych připomenout, že v roce 1935, kdy Němci okupovali demilitarizovanou zónu v Porýní, bylo možné dosáhnout toho, že by britské a francouzské divize bez jediného výstřelu dokázaly německou okupační armádu porazit, protože ta neměla ve své výzbroji žádné ostré náboje a měla příkaz se stáhnout, jakmile narazí na odpor.

A místo toho byly vydány některé prázdné protestní rezoluce proti porušení Versailleské smlouvy, třebaže tehdy v Německu byl německý generální štáb a jeho šéf, generál Halder, který pokládal Adolfa Hitlera za nebezpečného blázna, připraven právě na základě tohoto zásahu britských a francouzských ozbrojených sil Hitlera svrhnout.
Kdyby k tomu došlo, nebyla by Mnichovská dohoda, nebyl by holocaust, nebyla by druhá světová válka, a tedy by ani nebyly Lidice. Jak málo tenkrát chybělo.

Ale takzvané demokratické země měly tehdy v čele zbabělce. Nebyl tam ani Churchill ani de Gaulle, byl tam Chamberlain a byl tam Daladieur, byli tam lidé, kteří v pohodě svých kanceláří se obávali tehdy pacifisticky naladěné většiny svých voličů, kteří se báli války. A protože se báli malé války, měli nakonec válku velkou.

A tím chci závěrem svého vystoupení přejít k analogii se současno situací. I my jsme dnes zbabělci, a vím, že přihlouplí novináři mě budou za tuto kritiku kritizovat. Jsme zbabělci proto, protože často otevíráme náruč islámským radikálům, často mluvíme o toleranci vůči nim, často mluvíme o přizpůsobení se jejich kultuře, byť je tato kultura neslučitelná s evropskou kulturou, která zde vznikala a vyrůstala po mnohá a mnohá staletí.

Myslím si, že dnes bychom si měli uvědomit, že teroristické útoky v Evropě jsou právě dílem naší zbabělosti, která je vydávána za multikulturní toleranci.
Česká republika se nemá za co stydět. Bojujeme proti islámskému terorismu v Afghánistánu, v Iráku, na Sinaji, v Mali i v jiných zemích. Ale co dělají ti ostatní?

Před dvěma dny jsem se vrátil ze summitu Nato v Bruselu a na pracovní večeři, když všichni vyjadřovali kondolence britské premiérce, jsem říkal, já nechci na každém summitu Nato někomu kondolovat, protože se jednou může stát, že budete kondolovat mně. A aby k tomu nedošlo, potřebujeme dosáhnout toho, aby islámští radikálové, kteří jsou dnes viditelní na sociálních sítích, nebyli považování za zbloudilé ovečky evropské civilizace, ale naopak za nepřátele této civilizace, a aby byli deportováni, případně uvrženi do vězení. Vidíte na příkladech těch, kdo způsobili řadu evropských teroristických útoků, že je tajné služby měly v hledáčku po řadu měsíců, a nic s tím neudělaly. To je právě ta zbabělost maskovaná jako multikulturní tolerance.

A tak přeji všem Evropanům, a nejen jim, aby našli odvahu. Odvaha je těžká, zbabělost je levná, ale díky zbabělosti zde můžeme mít nové a nové Lidice. Mějme proto odvahu.

Děkuji vám za vaši pozornost.

The post Lidice. Vyvraždění obce 1942 německými vojáky. Celkem 340 žen, dětí a mužů. Vesnice zničena first appeared on Čítárny.

Advokátka Klára Samková se oprávněně naštvala a vytáhla do boje proti státni svévoli. Požaduje okamžité stažení svého jména ze seznamu extrémistů na MV.
Píše: „Zhanobení mého jména, a to jak z hlediska osobního, tak profesního vaším ministerstvem, je pro mě nepřijatelné!“ „Celý život se zabývám lidskými právy!“ Což může dokázat řadou obhajob rasově motivovaných útoků a desítkami případů, kdy zastupovala klienty jak před Evropským soudem pro lidská práva, tak i před Ústavním soudem ČR. Je rovněž známá svou dlouhodobou aktivitou v oblasti romských otázek.

Obrátila se nejen na Ministerstvo vnitra a Českou advokátní komoru, ale celou věc žene až k premiérovi a prezidentovi.

Dopis panu prezidentovi ČR Miloši Zemanovi.

Vážený pan
Miloš Zeman
prezident České republiky
Kancelář prezidenta republiky
Hrad – I. nádvoří č.p. 1 – Hradčany
119 08 Praha 1

v Praze, dne 22. září 2018

věc: Svévole státu

Vysoce vážený pane prezidente,

bývávaly doby, kdy komunistická vláda této země stíhala své politické odpůrce a ty, kteří byli na jiné ideologické či ideové vlně, stíhala. Poté, co skončily stranické čistky po roce 1968 jsem však neslyšela o tom, že by komunistický režim stíhal někoho – na příklad – za podpis Charty 77, když ten člověk daný dokument NEPODEPSAL. Nesvoboda byla značná, ale svým způsobem byla PRAVDIVÁ.

Pokud někdo bojoval proti tehdejšímu režimu, případně s ním nesouhlasil, byl perzekuován, někdy i značně nepřiměřeně. Ale nejpozději od 70. let bylo nemyslitelné, aby byli perzekuováni lidé, kteří se politicky neangažovali. V dnešní době se ovšem vracíme do let padesátých, kdy závažným proviněním byl již pouhý nesouhlas s režimem, ba, dokonce jen příslušnost k jiné než vládnoucí třídě.

Dovoluji si Vás upozornit, vážený pane prezidente, že se do této doby vracíme. Dnes si může stát udělat zcela svévolně a beztrestně co chce. Například je možné, aby mne, která celoživotně bojuje za lidská práva, označil za extrémistu. A to dokonce ve svém oficiálním dokumentu, konkrétně ve „Souhrnné situační zprávě o projevech extrémismu a předsudečné nenávisti“. A stát automaticky předpokládá, že si to musí jeho občan nechat dát líbit. Já se samozřejmě bránit umím – počátkem mé obrany je dopis ministrovi vnitra a zahraničních věcí Janu Hamáčkovi s žádostí o okamžité stažení mého jména z této zprávy, který si Vám dovoluji zaslat v příloze. Avšak tane mi na mysli, kolik lidí je takto špiněno, zneužito a zastrašováno, a to jen proto, že se bránit neumí anebo se bránit bojí.

Vážený pane prezidente, považuji za alarmující, že dle mých poznatků se lidé dnes bojí „svého“ státu více než v dobách minulých, o kterých jsme doufali, že jsou již za námi. Dovoluji si Vám předat tento svůj poznatek s naléhavou prosbou, abyste se zamyslel, jak této situaci čelit. A to nikoliv kvůli mně, ale kvůli těm všem, kteří se bránit neumí.

v dokonalé úctě,

Klára A. Samková

The post Klára Samková si stěžuje na nejvyších místech na současnou aroganci a svévoli moci first appeared on Čítárny.

Omluva Miloše Zemana za bombardování Jugoslávie při příležitosti setkání s prezidentem Srbska Vučićem 18.5. 2021.

Prosím srbský národ o odpuštění

Mluvili jsme s panem prezidentem o tradičním česko-srbském přátelství, které se odehrávalo například v roce 1938, kdy jsme byli zrazeni svými západními spojenci, ale i v roce 1968, kdy jsme byli zrazeni východními spojenci. Člověk si nevybere. V obou případech nám srbský národ vyjádřil svoji podporu.
A my jsme se mu odvděčili bombardováním.

Právě proto bych při této příležitosti chtěl za svoji osobu se omluvit za bombardování tehdejší Jugoslávie. Talleyrand by řekl, bylo to horší než zločin, byla to chyba. A já bych chtěl srbský národ jako osoba poprosit za odpuštění. Celou dobu mě to trápilo.

Ano, v době, když se rozhodovalo o bombardování Jugoslávie, byla Česká republika několik týdnů v Severoatlantické alianci, byli jsme poslední, kdo dal souhlas a zoufale jsme se ohlíželi alespoň po jedné zemi, která by se s námi spojila a byla by proti, ale zůstali jsme sami.
Přesto nás to neomlouvá, přesto to byl nedostatek odvahy.

A touto omluvou a prosbou za odpuštění jsem se zbavil mnohaletého traumatu, protože pokání osvobozuje a, jak říkávají latiníci, dixi et salvavi animam meam, řekl jsem a spasil jsem svoji duši.

Miloš Zeman
prezident republiky

The post Omluva Miloše Zemana za bombardování Jugoslávie vojsky NATO first appeared on Čítárny.

Vážený pane prezidente, obracím se na Vás jako člověk přibližně stejného věku. Delší dobu jsem s Vámi sdílel Váš odvážný postoj, kterým jste se postavil proti proudu a bojoval za náš český národ jako dobrý otec velké rodiny. Je pro mě bolestným šokem, jak velká změna se s Vámi stala. V době koronapsychózy jste se postavil na stranu těch, proti kterým jste dříve odvážně bojoval. Navíc je to v situaci, kdy nejde jen o politickou změnu, ale o zločiny proti lidskosti, spojené s plánovanou genocidou lidstva. Římský klub se netají úmyslem dosáhnout redukce 6 miliard lidí a rovněž hlavní propagátor fatálně nebezpečných vakcín Bill Gates otevřeně prohlásil: „Odvedeme-li dobrou práci s vakcínami, snížíme populaci o 10-15%“, to je genocida jedné miliardy lidí.

Jako osoba duchovní nejsem odborník v medicíně, a proto jako každý upřímný člověk hledám pravdu tam, kde ji mohu najít, a kriticky zvažuji obě strany. Kladu otázku: Mluví pravdu mainstreamová média, když vyvolávají panickou hrůzu z nemoci, na kterou umírá přibližně tolik lidí jak na sezónní chřipku? To myslíte vážně, že lockdowny sledují zdraví jednotlivých národů? To, že mají zcela jiný cíl, ví každý kritický občan, který není manipulován poplatnými médii, o kterých prezident Trump prohlásil, že „lžou, lžou a lžou“. Ještě přednedávnem jste také tento postoj zastával. Nyní už jim věříte. Pokud by šlo o nějakou indiferentní věc, může mít každý svůj názor, ale tady jde o život každého jedince i budoucího pokolení.

Cituji Váš výrok:

 „Měli jsme tu tuberkulózu, černý kašel, neštovice, dětskou obrnu. Na všechny tyto nemoci očkování zabralo. A to je důvod, proč zabere i na covid.“

Nemohu uvěřit, že byste opravdu nevěděl, že je diametrální rozdíl mezi vakcínami, kterými se dříve očkovalo proti tuberkulóze, černému kašli, neštovicím, dětské obrně, a novou vakcínou mRNA, která navíc ani neprošla zkouškovým obdobím. Vakcína má být zkoušena nejméně 5-7 let a v lepším případě 10-15 let.

Dobře víte, že jsou odborníci, kteří mluví pravdu a jsou pronásledováni, a jsou odborníci, kteří zradili své svědomí, zaprodali svou duši a lžou, protože je to pro ně výhodné. Komu z těchto dvou skupin má soudný člověk věřit? Připomínám varování aspoň některých odborníků světového formátu, jsou jich stovky.

Dr. Wolfgang Wodarg, pneumolog, dlouholetý předseda zdravotního výboru Rady Evropy:
„Tato vakcína odpovídá genetické modifikaci lidského genomu. Očkovaná osoba se stane geneticky modifikovaným organismem. Lidé to musí vědět. Nedávejte očkovat děti, ani sebe. Je to podvod! A tyto machinace fungují pouze tehdy, když nás pomocí sdělovacích prostředků a politiky vydírají, aby v nás vyvolali strach… To, co se nyní děje, hraničí s genocidou. Musíme je postavit před soud za zločiny proti lidskosti.“
www.youtu.be/suJkV_ncgz4

Prof Dr Sucharit Bhakdi:
„Nová vakcína s RNA je nejnebezpečnější vakcínou vůbec. To, že tato vakcína byla dokonce schválena pro klinické testování, je trestuhodné. Toto jsou pokusy na lidech. To, co se nyní děje, bude zločinem proti lidskosti.
ZDE

Prof Dr Sucharit Bhakdi:
Považuji tyto genové vakcíny za experiment na lidech, který je zakázán. Dělám si starosti o své děti a vnoučata. Já mám také vnoučata. Nesmí se stát, aby toto šílené očkování bylo prováděno na našich dětech a vnoučatech. To by znamenalo konec této společnosti. Nedopusťte to!“
ZDE

Chcete snad nazvat tyto odborníky, kteří odmítají genocidní vakcinaci, mírně dementními? Nebo snad jste uvěřil pseudopapeži Františkovi a jdete v jeho linii? On je ale diletant v medicíně. Přesto sugestivně prosazuje tuto nebezpečnou vakcínu, což je skutečný zločin nejen proti Bohu, ale i proti lidstvu.

Vy, pane prezidente, jste jednak podepsal nesmyslný a zločinný Pandemický zákon, za což na Vás dopadá velká vina a zodpovědnost. Dále nazýváte lidi, kteří mají zdravý rozum a objektivní informace „mírně dementními“. Tímto ale odsuzujete celé mezinárodní hnutí lékařů za pravdu, kteří za cenu pronásledování naléhavě varují před fatálně nebezpečnou vakcínou. Z různých zemí přicházejí zprávy o těžkých následcích očkování, přestože skutečný dopad této „vakcíny“, jak oznamují odborníci, se projeví za 5-10 let a pak na další generaci. Už nyní se dozvídáme, že jsou nuceně očkováni senioři v domovech důchodců a mnozí brzy nato zemřeli. Nedej Bůh, abyste po vakcíně zemřel i Vy.

Tvrdíte, že máme věřit odborníkům, kteří tuto vakcínu vyrobili. Jenže oni sami jí nevěří, proto si vymohli, aby nenesli žádnou zodpovědnost za následky nebo případnou smrt, která může po vakcíně nastat.

Chápu, že jste byl vystaven určitému desinformačnímu tlaku. Podlehl jste ale strachu a postavil jste se proti sobě i proti vlastnímu národu. Uvědomte si, dokud je čas, svůj omyl, protože jak říká přísloví: „Chybovat je lidské, ale vědomě zůstávat v omylu a hříchu je ďábelské“.

Statečně jste bojoval za český národ. Kdo Vás zmátl? Kdybyste vytrval v pravdě, zůstal byste navždy symbolem pravého vlastence. Vletěl jste do velké pasti. Pravým hrdinstvím je přiznat si omyl a postavit se za pravdu. Věřím, že to dokážete.

Modlí se za Vás
Patriarcha Eliáš

Kniha:
Karanténa 2.0. O pandemii, která pomalu mění stát v novou totalitu

The post Biskupové-sekretáři Byzantského katolického patriarchátu píši prezidentovi Zemanovi otevřený dopis ohledně Covidu first appeared on Čítárny.

Velmi trefné postřehy prezidenta republiky Miloše Zemana o hysterii kolem nového klimtického náboženství, které prezident vyslovil ve svém Vánočním poselství 26.12. 2019.

…Domnívám se, že z diskuse o klimatických změnách se stává nové náboženství, a dovolte mi proto, abych byl kacířem.
Již miliony let se na naší planetě střídají teplá a chladná období. Uvádí se, že před několika miliony let dokonce byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. A nejsem si jist, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplení je právě lidská činnost, nikoliv přírodní zákony, pohyb zemské osy a další kosmické vlivy. Rád bych to ilustroval jedním příkladem.
Grónsko – Greenland, tedy zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, 14 farnostmi. Pak přišla malá doba ledová a obyvatelé Grónska zemřeli dílem hlady a dílem zimou.

Klimatičtí proroci mají ovšem i důsledky, které už nejsou naivní, nejsou idealistické, ale jsou velmi a velmi přízemní.
Mluvím teď o podpoře obnovitelných zdrojů. Česká republika vydává na obnovitelné zdroje, zejména solární a větrnou energetiku, desítky miliard korun ročně. Tyto zdroje jsou dotovány ve prospěch solárních baronů. Ve skutečnosti ale například produkce solárních elektráren představuje pouhá tři procenta celkové produkce elektřiny v České republice. A jestliže jsme vystaveni tlaku na to, abychom podíl obnovitelných zdrojů zvýšili, musíme si uvědomit, že jsou to zdroje nestabilní, protože slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a někdy nefouká. A tak tyto zdroje musíme stejně zálohovat klasickými elektrárnami.

Věřím, že nedojde k tomu, aby úvahy o zelené Evropě dosáhly té míry, že se zde objeví například i zelené bankovnictví.
To znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie. Evropská unie produkuje devět procent světových emisí. Těch 91 procent, to jsou Spojené státy, Rusko, Čína, Brazílie, Indie a další země a mohlo by se teoreticky stát, že průmysl by se přestěhoval za levnější energií do těchto zemí a z Evropské unie by se stal ekologický skanzen s nižší životní úrovni jeho obyvatel. Vím, že to někteří lidé nebudou rádi slyšet, ale prosím, abychom nezůstávali v bublinách svých názorů a abychom dokázali přemýšlet i o argumentech opačných…

Vybráno z Vánočního poselství prezidenta republiky Miloše Zemana / 26. prosince 2019

The post Prezident Miloš Zeman stručně a přesně o současné hysterii klimatického náboženství first appeared on Čítárny.

Zemanovy kníhy jsou stejně mazané jako on sám. Vždy je dva tahy vpředu, a proto jeho soupeři sotva popadají dech. V médiích se často vůči němu objevuje neskrývaná až tupá nenávist, ale ke zděšení jejich aktérů se taková agresivita VŽDY obrací v prezidentův prospěch.
Proto jeho úspěch do jisté míry závisí i na nenávisti hloupých. V jeho knihách však naleznete i mnoho dalších zajímavých souvislostí, které zcela demaskují prezidentův mediální obraz, vytvořený stále stejnými pisálky, kterým občan i prezident Miloš Zeman občas šlápne na kuří ego.

Miloš Zeman rok a půl po odchodu z Hradu sepsal doma v Lánech svoji zatím poslední knihu.
Účtuje v ní s nejvyšší ústavní funkcí i řadou politiků, s nimiž se během svého prezidentování setkával.
V Prezidentském údělu Miloš Zeman jasně popisuje, že byl sice dvakrát zvolený přímo občany, ale jeho kompetence byly vymezeny ústavou, která je šitá na míru parlamentní prezidentské volbě.
“Napětí mezi těmito dvěma mantinely vytváří prostor, v jehož rámci se prezident pohybuje. Může se buď přichýlit na stranu modelu poslušného úředníka, kladoucího věnce jako Havlův automat na podpisy, nebo se odvolávat na vyšší legitimitu, danou přímou volbou, a pokoušet se rozšířit své kompetenční pole,” vysvětluje bývalý prezident. Knihu doplnil o bohatou fotogalerii a také své zásadní projevy z desetiletého působení na Pražském hradě.
Prezidentský úděl / Miloš Zeman / Vydala Olympia 2024

Dokážeme si vládnout sami- Nové rozhovory s prezidentem Milošem Zemanem

Prezident Miloš Zeman má za sebou náročný a zároveň veleúspěšný rok. Během několika měsíců se setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, britskou královnou Alžbětou II., ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Vedle toho se hlava státu vyjadřovala k pokračující migrační krizi, stoupajícímu počtu útoků páchaných islámskými teroristy, a pokud to bylo nutné, beze strachu zkritizovala evropské lídry i vedení Evropské unie. Neméně nasazení věnoval historicky první přímo zvolený prezident řešení domácích politických krizí, varování před nastolením novodobé cenzury médií či kritice rostoucího vlivu nikým nevolených nátlakových politických neziskových organizací. Miloš Zeman má téměř za sebou první funkční období. V obhajobě českých národních zájmů by rád pokračoval dalších pět let. Do rukou se vám dostává kniha nových rozhovorů s hlavou státu, které vedl Radim Panenka z ParlamentníchListů.cz, svými glosami doplnil hradní mluvčí Jiří Ovčáček a unikátními snímky dotvořila prezidentská fotografka Hanka Brožková.

Dokážeme si vládnout sami / Panenka, Jiří Ovčáček Radim / Olympia 2017

Tato země je naše aneb 25 rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem (28. 9. 1944)

Miloš Zeman je téměř tři a půl roku hlavou státu. Za tu dobu společností hýbala celá řada témat, na světové scéně se odehrálo několik krizí, z nichž mnohé budou ještě dlouho pokračovat. Třetí český prezident má jasně vyhraněné názory, za kterými si stojí klidně i proti všem. Migrační krize, občanská válka na Ukrajině, Rusko a jeho zahraniční politika, válka v Sýrii, islámský radikalismus a hrozba dalších teroristických útoků, neobjektivní veřejnoprávní média či zavřené dveře na Hrad pro amerického velvyslance. Nejen tato palčivá témata byla předmětem pětadvaceti rozhovorů, které spolu s dosud nepublikovanými fotografiemi tvoří tuto unikátní knihu.

Tato země je naše – 25 rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem / Jiří Ovčáček, Radim Panenka a Miloš Zeman / Olympia, 2016

Miloš Zeman – Zpověď informovaného optimisty. Rozhovor s Petrem Žantovským

Jako člověk jsem spokojený, jako občan ne.“ „Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“ „Když se dva perou, musí tu být někdo, kdo je uklidní: a to je prezident.“
To a mnoho jiného říká ve své nové knize Miloš Zeman, bývalý předseda sociálních demokratů, předseda parlamentu i premiér.

Miloš Zeman je otevřený, ale nespoléhá na dobře znějící bonmoty. Jeho hodnocení posledních deseti let života v našem státě, těch deseti let, během nichž nebyl ve vysoké politice, a má tedy právo je hodnotit jakoby zvenčí, ale zainteresovaně, stojí za pozorné čtení. Miloš Zeman glosuje toto období v české politice i ekonomice a prezentuje své myšlenky týkající se úřadu prezidenta a své případné pojetí výkonu této nejvyšší ústavní funkce. Dává ale také nahlédnout – a to nečekaně upřímně – do svého soukromí, provádí nás úskalími své osobnosti, nebojí se nahlas pojmenovat své slabosti… Tato zpověď je korunována laskavým vyznáním jeho dvěma dětem, dospělému synovi a dospívající dceři. Miloš Zeman se nám tu představuje jako člověk, se kterým je příjemné a inspirativní pobýt v rozhovoru.

Ostatně právě v tomto duchu mluví novinář Petr Žantovský, který s Milošem Zemanem toto knižní interview připravil: „Je to už naše druhá společná kniha, ta první vyšla před deseti lety, když Miloš Zeman opouštěl politiku a odcházel na Vysočinu. Dnes se z Vysočiny do politiky vrací a já mám pocit, jako by těch deset let ani neuběhlo. Jako bychom ten nepřetržitý dialog teprve včera nakrátko ukončili, abychom se k němu dnes vrátili. O ta léta starší… a snad i moudřejší.”

Miloš Zeman – Zpověď informovaného optimisty / rozhovor s Petrem Žantovským / Miloš Zeman / Čas, 2012

Jak jsem se mýlil v politice / Miloš Zeman

Kniha politických vzpomínek známého českého politika Miloše Zemana. Miloš Zeman ve své knize vzpomíná na svůj život od dětství až po penzi, kterou tráví v Novém Veselí na Žďársku. V rámci přílohy jsou v knize zařazeny také jeho politické projevy.

Jak jsem se mýlil v politice / Miloš Zeman / Ottovo nakladatelství, 2005

NEJLEPŠÍ BONMOTY MILOŠE ZEMANA:

1. „Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne místo lásky své soky nenávidět.“
2. „Rodinné zoufalství má svoji hloubku; štěstí nepovznáší k velkým činům.“
3. „Dospělý je ten, kdo se o sebe umí sám postarat.“
4. „Čistá láska může přežít jen tehdy, když není opětována.“
5. „Víra je otroctví; každé náboženství, každý chrám není nic jiného než otroctví ducha s otevřenými dveřmi. Nejsme schopni odejít, ani vejít.“
6. „Válka je něco, co vytváří dav, národ, politikové, ideologové církve. Mír musí vytvořit vítězná strana.“
7. „Láska je vždy následována stínem strachu z AIDS.“
8. „Lidstvo nepotřebuje novináře ani náboženství. Lidstvo potřebuje víc rozumu.“
9. „Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.“
10. „Chudoba je největší zločin sociálního státu, všechny ostatní zločiny jsou zrozeny z chudoby ducha.“
11. „Hříchem je, nežít každý den, jako bychom měli zítra zemřít.“
12. „Člověk, který je blbec, nemůže být ani inteligenti, půvabný, ani krásný. Jeho život bude tragédie.“
13. „Člověk bez lásky může být bohatý, zdravý, slavný a může získat moc, protože neví nic o skutečných hodnotách.“
14. „Život není utrpení ani štěstí. Cizí život je prázdné plátno, a pokud to umíte, můžete ho všem sebou zaplnit.“
15. „Život je příležitost zbohatnout. Život je obrovský poklad, a člověk jej prožírá a prochlastává.“
16. „Svět dítěte je plný nevinnosti a čistoty, když postupně vykročíme na cestu dlážděnou lží a proradností, dozrajeme nejen tělesně, ale i duševně.“

The post Knihy prezidenta Miloše Zemana a jeho nejlepší bonmoty first appeared on Čítárny.

Je to už dávno, co Karl Kraus napsal ve své knížce Poslední dnové lidstva postřeh o rychlosti, s jakou se pomění strom, ve kterém ještě ráno zpívali ptáci, na noviny. Dnes bychom řekli na papír plný nejzbytečnějších výpotků, většinou podprůměrných pisálků.

Tak třeba prezident Zeman odpoví na otázku jedné studentky z jižní Moravy. Zeptala se:
“Dobrý večer, pane prezidente, já bych vám chtěla poděkovat za všechny občany České republiky, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo vůbec na Hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svoji funkci vedete, a měla bych na vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana (předsedy vlády Bohuslava, pozn. ČTK) Sobotky a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu.”
Prezident Zeman, s ironií a humorem sobě vlastním, odpověděl takto:

“Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.”

Následoval velký potlesk v sále, evidentně lidi pochopili co a jak prezident řekl. Ale během několika hodin začali své rozhořčení projevovat méně zdatní politici a noviny začaly hystericky tisknout titulky, aniž by se kdekoliv objevila snaha pochopit co a jak prezident řekl. S výjimkou snad jen Parlamentních Listů.
“Dienstbier: Zeman pomáhá vytvářet podhoubí pro fašizaci Česka” (Deník) “Zeman podporuje fašizaci Česka, překročil veškeré meze, řekl Dienstbier” (IDnes). Populární právník Tomáš Sokol evidentně nechtěl pochopil jasný prezidentův apel na demokratické řešení problémů a odpovídá:  
„Podle mého názoru, který jsem konzultoval s některými lékaři, pan prezident – možná v důsledku nemírného pití, možná v důsledku něčeho jiného – vykazuje chvilky, kdy se pohybuje na hranici senility nebo nějaké organické poruchy mozku. V některých chvílích se chová nenormálně. Já ho tedy považuji za nemocného a nehodlám to nijak komentovat,“ (PL, 27. 1. 2016 8:18)

Vrchol všemu dal člen rady ČT Zdeněk Šarapatka, který podal za tuto odpověď na prezidenta trestní oznámení. Nutno dodat, že zmíněný pán se údajně živí jako moderátor a novinář. Toto spojení se mi zdá víc než průzračné. :o) Inu komu není  dáno … V lidové mluvě se podobnému chování říká “Užitečný idiot”.

Nu, co dodat. Novináři opět předvedli klasickou ukázku, jak se hystericky překrucují fakta. Tentokrát velmi hloupě.

Podívejme se, co napsal novinář Karl Kraus ve své knížce Poslední dnové lidstva (1933). Stojí to rozhodně za zamyšlení.

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.

The post Klasické ukázky jak novináři hystericky překrucují fakta a propagují dezinformace first appeared on Čítárny.

Čtenář by se měl naučit jedno umění. Schopnost si vybrat a číst smysluplné knihy inteligentních autorů. Neinteligentní autor nenapíše smysluplnou knihu a nedostatek talentu rád a často kompenzuje mimo literaturu. K takovým rádoby umělcům patří celá řada současných spisovatelů, tvářící se jako uznávání autoři, plnící svými plky obsah bulvárních Lidovek, IDnes a dalších pochybných plátků.

Nedávno veřejnost pobavili kavárenští angažovaní literáti tzv. Darovacím dopisem Putinovi, ve kterém píši, že by rádi darovali Putinovi českého prezidenta Zemana.
Aktéři listu chtějí prý s humorem vyjádřit nesouhlas s názory prezidenta na konflikt Ruska a Ukrajiny. Ovšem s jakými názory nesouhlasí a proč, si nechali pro sebe. Myslím, že normálně uvažující člověk ani dopis nemusí číst, aby souzněl s názorem F.R. Čecha. Ten na DVTV (11. 5. 2015) řekl:

“To je tak idiotská záležitost, prostě bezvýznamní kumštýři, nuly, se chtějí zviditelnit a vymýšlejí takové kraviny… Je to projev magorů…”

Dopis odevzdal ČTK Jaroslav Rudiš, který mimo jiné řekl:
“Proti hlouposti se nejlíp bojuje s humorem a je to silná česká zbraň…”
Proti jaké hlouposti, vlastní hlouposti?  Zřejmě ano, neboť čeští plkači napsali blbinu, znevažující milióny zavražděných lidí ve druhé světové válce, blbinu, kterou lze stvořit pouze pod vlivem alkoholu a nikoliv za účasti zdravého rozumu.
O nedovzdělanosti autorů svědčí i samotná podstata daru, s kterým aktéři nemají vůbec nic společného, ani fakticky ani morálně, protože prezidenta rozhodně nevolili, na rozdíl od drtivé většiny občanů. Ti by pubertálním umělcům jasně řekli co si myslí a možná by jim dali pár na holou. Navíc mezi veřejností panuje silné podezření, že dotyční jsou napadeni tzv. Klvaňovou infekcí, která u infikovaných lidí vyvolává přesvědčení, že Rudá armáda českou kotlinu dobyla a diagnóza pokračuje ve zdrcující zklamání Rudou armádou, která nacistickou říši vlastně napadla.

A jací literární a herečtí chytráci jsou podepsaní v dopise?
Jaroslav Rudiš, Igor Malijevský, Jan Němec, Kateřina Tučková, Ester Kočičková, Markéta Pilátová, Jaroslav Valečka, Petra Hůlová a další. Údajně desítky podpisů. Bylo by docela zajímavé zveřejnit, kdo všechno je pod pseudo-dopisem podepsaný. (Nikde se nelze dopátrat.)

Přál bych všem v tomto podivném “Klubu hlupců” jednu jedinou hodinu v první linii u Stalingradu, na Dukle nebo u Berlína, jeden den v nacistickém koncentráku nebo jedinou minutu u výslechu gestapa a jsem přesvědčený, že by nikdy nepřistoupili na takovou puberťáckou kratochvíli a nikdy by je nenapadlo útočit tak uboze na prezidenta, který se jel poklonit památce miliónů lidí, kterým “zasraná válka” s fašistickým Německem zcela změnila životy nebo je jim dokonce vzala.

Jenže, co o zrůdnosti válek tihle pisálkové vlastně ví?

—
Text komického dopisu…
Vážený pane prezidente Ruské Federace, Vladimíre Vladimíroviči Putine,
u příležitosti výročí konce druhé světové války a jako výraz vděčnosti za podíl ruského národa na osvobození naší země jsme se rozhodli Vám, nejvyššímu představiteli Ruské Federace, věnovat darem nejvyššího představitele České Republiky, prezidenta Miloše Zemana. Náš dar by k Vám měl dorazit nejpozději v den výročí.
Jsme malá země a nemáme nic cennějšího než svého prezidenta. Přesto věříme, že si tento výjimečný dar z rukou českého národa ponecháte.
S bratrským pozdravem
Igor Malijevský, Jaroslav Rudiš

The post Rudišův literární kroužek by rád daroval Putinovi Zemana. Idiotská záležitost bezvýznamných kumštýřů first appeared on Čítárny.

„Prezident Miloš Zeman v pondělí na setkání s čínským protějškem Si Ťin-pchingem prohlásil, že Česká republika uznává územní integritu Číny včetně Tibetu a Tchaj-wanu. Zeman rovněž deklaroval, že se ČR nehodlá vměšovat do vnitřních záležitostí Číny, a vyslovil naději ve sjednocení Tchaj-wanu s pevninskou Čínou.“

Dnešní prohlášení prezidenta Miloše Zemana v Čínské lidové republice, v němž se v předvečer našeho národního svátku vyjádřil, že doufá v brzké přičlenění Tchaj-wanu pod vládu Pekingu, mě naplnilo smutkem nad vzrůstající osamělostí malého státu ve vodách Tichého oceánu a nad obratem české zahraniční politiky k zištnému pragmatismu. Tento obrat byl zdůvodněn touhou našich politických špiček po diskuzi mimo jiné o lidských či občanských právech. K diskuzi o lidských právech již ovšem nedojde, protože prezident Zeman podepsal Pekingu za naši zemi bianco šek. Nyní je na nás, abychom se nad tím zamysleli zde v naší zemi, o které již tolikrát rozhodovali jiní a jinde, že je až zázrak, že můžeme 28. říjen stále slavit jako samostatný stát, a podle toho v budoucnu volit i naše představitele.

Jsem ilustrátor a malíř, který měl tu čest Tchaj-wan, s kterým již téměř deset let v umělecké oblasti spolupracuje, dobře poznat. Měl jsem možnost seznámit se nejen s historií tohoto ostrova, ale především s jeho přítomností a s lidmi, kteří zde žijí.

Nepovažuji tedy své znalosti o tomto prostředí za znalosti běžného turisty. Naopak si troufám při vhodných příležitostech prohlašovat, že na Tchaj-wanu jsem nalezl svůj druhý domov. Pokud za domov považujeme stát, či oblast, kde máme pocity, že se cítíme jako doma. Kde žijí lidé, které považujeme za blízké. A máme potřebu se tam stále a stále vracet.

Kultura a příroda je zde pestrobarevná tak, jak už to bývá na křižovatkách cest v jižních krajích. Osobně považuji Tchaj-wan za unikátní ostrov. Citlivý na veškeré vnější vlivy. S unikátními ekosystémy, krajinou a samozřejmě i obyvateli, kteří se zde v různých dobách usadili a nakonec zde dokázali vytvořit demokratický stát na principu svobody a občanské společnosti.
Je to pár dní, co jsem se z Tchaj-wanu vrátil a dovolím si konstatovat, že lidé, se kterými se tam setkávám, hledí směrem k budoucnosti opravdu se značnými obavami, neboť systém, který po všech peripetiích úspěšně vybudovali, jim za mlčenlivého přihlížení států jako je Česká republika, mohou mocenské nároky ČLR kdykoliv proměnit v prach.

Tchajwanci s obavami sledují současné události v Hongkongu, které jim připomínají, co je může čekat, pokud opravdu dojde ke sjednocení. Ani dnes však nejsou pasivní a běžní občané na odpovědnost za správu ostrova nerezignovali, jak ukázalo slunečnicové hnutí.
Tchajwanská společnost by podle mne mohla být velkou inspirací i pro naši zemi. Pro naši demokracii. Domnívám se, že jednou z předností současného politického systému na Tchaj-wanu je značná míra samoočišťujících mechanismů. Politik, na kterého se něco nepatřičného provalí, musí ve většině případů opravdu bez milosti z veřejného života odejít. Občané se hned ozvou, zmobilizují se a on nemá šanci svůj post či funkci obhájit. Podle mne pak nedochází k takové relativizaci a rozmazanosti hodnot, jak jsme zvyklí z našeho prostředí. Že politik si většinou obhájí i to, co je v jiných vyspělých zemích neobhajitelné.
Obdivuji v každodenním životě obrovskou míru optimismu běžných obyvatel, kterou si zachovávají i pod značným pracovním tlakem. Jsem vždy ohromen schopností lidí na Tchaj-wanu improvizovat a přizpůsobovat se životním situacím. To je věc, která mne velmi oslovuje.
V době svátků v ČLR je Tchaj-wan zaplavený turisty z pevniny. Tchajwanci rádi ukazují svou dobře fungující zemi cizincům a snaží se o dobré vztahy se všemi zeměmi v regionu.

Myslím, že pokud by někdy v budoucnu mělo ke sjednocení dojít – a pevně doufám, že si to jednou budou moci rozhodnout skutečně svobodně jak obyvatelé čínské pevniny, tak i ostrova Tchaj-wanu – Tchajwanci by z toho měli vyjít bez ztráty možnosti svobodně rozhodovat o své zemi. „Postrčení“ Tchaj-wanu do náruče ČLR, kterého se dnešního dne dopustil náš pan prezident Zeman, mi skutečně vadí. Jako prezident by měl ctít hodnoty, na nichž stojí naše země, kam patří také pocit sounáležitosti se státy jako je Tchaj-wan.

The post Ilustrátor Tomáš Řízek o Tchaj-wanu, Tibetu, Číně a vůbec first appeared on Čítárny.