František Gellner (19. 6. 1881 – asi 13.9. 1914). Všestranně talentovanému nebylo dopřáno žít dlouho. Přesto po sobě zanechal dílo, které je svým způsobem zapomenuto, ale jenom proto, že málokdo ví, jak často jsou jeho básně zhudebňovány i jako kuplety.
František Gellner měl mimořádné nadání pro šanson i kuplet. Přímý, jednoduše zapamatovatelný verš vypravující příběh, ale často v něm nalézáme mnohem víc, co se často dotýká bytostně nás samotných.

„Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“

xxx
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.“

xxx
“Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím sifilitidou

Málo se ale ví jak talentovaný byl malíř, karikaturista a ilustrátor.
Od roku 1911 žil v Brně. Jako kreslíř v redakci Lidových novin je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik.
Jeho dílo bylo ovlivněno i anarchismem, vycházející ze stupidity lidské i politické. Možná by dnes ani nebyl překvapen tím, jak se chová lidské plémě a jaká je i dnes cenzura.

Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 musel narukovat do rakousko-uherské armády. Byl odvelen na haličskou frontu, kde si dne 13. září 1914 lehne vyčerpán u silnice a od té doby ho nikdo nikdy neviděl.

Mnoho jeho básní byly zhudebněno.

Pepa Nos zhudebnil básně „To je teď celá moudrost moje“, „Všichni mi lhali“, „Perspektiva“, „Babička Málková“, „Noc byla. Usnout nemoh‘ jsem…“, „Rum smutně pil pan ředitel“.

To je teď celá moudrost moje / František Gellner

To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.

xxx
„Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Jaromír Nohavica hrával jeho básně: John Sambo, Napsala mi psaní, Pod mrazivým nebem, Radosti života, To je teď celá moudrost moje, V kavárně u stolku lecco se řekne…

Radosti života / František Gellner

Drobty pod stůl hází nám osud
ostatní vše je nicota
alkohol ještě je holky jsou posud
jsou ještě radosti života
alkohol ještě je holky jsou posud
jsou ještě radosti života

Žena jak žena v života vraku
konečně jedno vše bude ti
jedna ubíjí něhou svých zraků
druhá jedem svých objetí
jedna ubíjí něhou svých zraků
druhá jedem svých objetí

Šetřiti léty jež nemají ceny
v tom žádná moudrost nevězí
dobré je opium alkohol ženy
schází-li schopnost k askézi
dobré je opium alkohol ženy
schází-li schopnost k askézi

Askéty vycházeti vidím
z téhož jak já na svět názoru
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů

Jsem smutný mládenec rouhavý cynik
v rozpuku mládí zhořkl mi svět
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ
vypučel písně mé jedový květ

Děkuju bohu a děkuju čertu
za plaché chvíle prchavý dar
života číši jsem naklonil ke rtu
piju z ní smutek a bolest a zmar
života číši jsem naklonil ke rtu
piju z ní smutek a bolest a zmar

Báseň Václava Hraběte „Jam Session s Františkem Gellnerem“ zhudebnil Vladimír Mišík. Mišík s houslistou Janem Hrubým zpracoval i báseň „Pomalu v revolver se ztrácí víra“ nebo zpívá Baladu.

Balada / František Gellner

Mdlý přísvit noci z tváří shodných tahů
Se smek’ a stíny dva vrhl na podlahu.
Vzduch výhní sálal, po dni nelítostném
Dobíjel chabé duše tupým ostnem.

V tmách tíživých se na besedu sešli
člověk a přízrak. Směj se tomu chceš-li!
Z úst otevřených matně zuby plály,

Horečné ruce hady být se zdály.
Níž klonila se těla pod únavou.
Šeptal cos člověk. Přízrak kýval hlavou.

Tak seděli až v prvý záblesk jitra.
Vstal tiše přízrak: “Na shledanou zítra!”
Vztyčil se člověk, jako dravec zavyl.
“Co čekáš ještě?” smutně přízrak pravil.

Báseň Františka Gellnera zpívá Zdeněk Lahoda

Jsem člověk nemravný a zanedbaný / František Gellner

Jsem člověk nemravný a zanedbaný
a lehké holky měl jsem příliš rád.
Však miloval jsem opravdu tři panny,
ach, je mi stydno na to vzpomínat!

Říkali Elis první mojí lásce,
k níž jsem vší silou svého mládí lnul.
Však pohříchu jsem jednou na procházce
ji in flagranti s jiným přistihnul.

A po druhé, to jsem si zamiloval
přítele holku, jenž byl na vojně.
Ctnost její v tančírnách jsem ochraňoval
a choval jsem se velmi důstojně.

Přítel se vrátil domů z vojny zase
a dostal pohříchu z mé ruky ji,
ve ctnosti nezměněnou ani v kráse,
neposkvrněnou bílou lilii.

A třetí byla holka osiřelá.
Neštěstí její procítil jsem s ní.
O poslední, co po rodičích měla,
ji okrad poručník a příbuzní.

A jednou z rána bolestí jsem zbledl,
když napsala mi na dopisnici,
že jakýs hejsek z legrace ji svedl,
a že je právě v pátém měsíci.

Jsem špatný člověk pokažených mravů,
však třikráte jsem opravdu měl rád.
Je směšno v pláči skloniti svou hlavu
a trapno je srdci svému smát.

Je vlažný večer k lásce stvořen dneska,
a plno žen je venku na ulicích,
a mezi nimi stvořeníčka hezká,
smyslné růže kvetou na lících.

Skupina Mňága a Žďorp zhudebnila báseň „Pod mrazivým nebem“ na albu Jen pro vlastní potřebu!

Pod mrazivým nebem / František Gellner

ptáčkům opatřuje Pán bůh byt a stravu
ale člověk nemá kam by složil hlavu
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
nad svým osudem se zamyslila žena

veškeré své jmění vzala v tvrdé dlaně
pět balíčků sirek koupila si za ně
do své jizby vešla přes vrzavé schody
fosfor seškrábala do sklenice vody

vypila jed klidně světu sbohem dala
ale smrt se dlouho nedostavovala
jenom bolest přišla úpěnlivé lkaní
zaslechla včas ještě ze sousedství paní

bože otrávená dům se sběhl celý
do nemocnice ji potom odváželi
dobrodiním vědy byla zachráněna
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá

pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá

Punková skupina Malomocnost prázdnoty hrála píseň „Nečekám nic od reforem“

Nečekám nic od reforem / František Gellner

Nečekám nic od reforem,
nových zásad, nových norem,
miluju jen kladivo,
které bije na zdivo,
na zvětralé zdivo.

Svět, jak byl, vždy bude stejný,
život stejně beznadějný,
lze jen tíží kladiva
udeřiti do zdiva,
do starého zdiva.

Nad mou hlavou rudý prapor
hlásá pouze zmar a zápor,
hlásá ránu kladiva,
která padne do zdiva,
do starého zdiva.

Katapult zpívá text básně „Miluju severní nebe“.

Miluju severní nebe / František Gellner

Miluju severní nebe
bílé a bez citu,
kterým se marně prodírá slunce
chladné a bez svitu.

Miluju severní pláně
se smutkem zavátých cest.
Miluju večerní mlhy
severních velkoměst.

Miluju severní muže
těl těžkopádných a mdlých
s bezradnou, truchlivou touhou
v srdcích tesklivých.

Miluju severní ženy
bázlivě stulené v tmách,
které prožívají své lásky
v snech a vzpomínkách.

The post František Gellner. Zapomenutý ilustrátor a básník stále žije v písních, šansonech i kupletech first appeared on Čítárny.