Architektura souvislostí (AS) je dynamická metoda (odborný termín), způsob pracování s informacemi z různých oborů, kterou používá evropský prognostik prof. Peter Staněk při své práci.

Díky této metodě, koncentraci informací z jednotlivých oborů (dlouhodobě ověřené zdroje) a Přírody (pozorování, pochopení, napodobování), se vytváří informační databáze, která se díky křížově ověřeným klíčových informací, stává nástrojem, kdy propojením těchto informací z různých oborů a oblastí
je schopen člověk předvídat a prognostikovat vývoj v různých oborech lidské společnosti i přírodě s velkou přesností.

Architekturu souvislostí lze také popsat jako pohled na svět v širších souvislostech (rozumět těmto vzájemným souvislostem) a toku (vzájemné pulzování oboustranné informací) informací mezi souvislostmi, které se vzájemně ovlivňují jako šachové figurky na šachovnici.
Architektura souvislostí je dovednost, kterou můžeme označit chytáním ryby. Dokážeme pomočí této mětody rozientovat v sobě, osobních vztazích, ve společnosti i civilizaci.

Prof. Staněk, architektura souvislostí a její základní principy:

Prof. Staňek tvrdí, že v Evropě jsou pouze dva lidé v Evropě, kteří mají schopnost tvořit Architekturu souvislostí, předvídat, a na jejím základě s aplikací dynamické rovnováhy (základní zákon Univerza) předvídat budoucnost ve společnosti i Přrodě!

Základní zdrojem pro pochopení architektury souvislostí jsou: relevantní zdroje informací, jejich tok v čase, znalosti a přehled v min. 20 vědních, přírodních a společenských oborech. Schopnost tyto informace a vědní obory propojit do Architektury sovislostí v kombinaci s Přírodou (pozorování, pochopení, napodobování), dostaneme výsledek v podobě předvídání budoucích trendů a událostí ve společnosti a Přírodě.

Pro svoji metodu používá Staněk základní princip univerza ” dynamickou pulzující rovnováhu” a tok informací v 3D (trojrozměrný prostor).

Informace v Architektuře souvislostí fungují jako neurální síť, v případě přerušení si najdou novou cestu a všechny informace se navzájem ovlivňují (pulzují dovnitř a ven).

Pro svoji práci nepoužívá počítač (je prý příliš plochý), zdrojem informací jsou pro něj lety ověřené kanály informací, které si křížově ověřuje, snaží se zachytit nosné myšlenky, které zjednoduší – zapíše.

Zabývá se studiem cca 20 různých oborů (např. zbraňové systémy, medicína, energetika, průmysl, ekonomie, geopolitika, stavebnictví, doprava, zemědělství, příroda, společnost, klimatické změny, voda, paměť krajiny, robotika a umělá inteligence, minulé civilizace atd.) a díky vývoji a trendům v jednotlivých oborech je schopen propojovat jejich strukturu (nosné směry) a jejich informační tok do podoby neurálních sítí, které propojují jednotlivé obory, společnost a Přírodu.

80% informací získává z běžně dostupných zdrojů (roky ověřené, informace křížově ověřuje), přesto však zbylých 20% informací může mít až 80% vliv na význam a důležitost v Architektuře souvislostí (podle principu Paretova pravidla) – tj. know how prof. Staňka, které je nepřenosné.

Prof. Staněk má také dary mimosmyslového vnímání, které mu umožňují tyto informace perfektně a rychle propojovat mezi jednotlivými obory a zasazovat do Architektury souvislostí.

Výsledkem informací zasazených do Architektury souvislostí je model budoucího vývoje (rizika a příležitosti) v jednotlivých oblastech lidské civilizace, o budoucí vývoji rozhoduje člověk, pokud je však jeho vývoj odkloněn (jinak řečeno narušeno přirozené pulzování – tok) z přirozené dynamické rovnováhy (např. v podobě sil jin a jang, které mezi sebou pulzují a mění při tom mění polaritu) dochází k zásahu přírodních sil, které nastolí novou homeostázi civilizace (následuje očistný kolaps, regenerace a následný růst) v harmonii s Univerzem.

Architekturu souvislostí si můžeme zjednodušeně představit jako šachovnici s figurkami (šachová partii, kdy každá figurka má svou roli, význam), kdy každý pohyb figurky ovlivňuje situaci na šachovnici (pro neznalé oko, může i jeden nepatný, nevýznaný tah pěšcem znamenat v několika následujích tazích šach MAT).

Prof. Staněk a jeho změna (transformace) ve třech fázích v současné společnosti:

První klíčová fáze je v současnosti “návrat ke kořenům” v podobě filosofie (např. dynamická pulzující rovnováha, atd.), osobní komunikace člověka s člověkem (pochopení, kde stojí na ose triády: nezávislý – závislý – vzájemně závislý)
pochopení a nalezení smyslu života (v přůběhu života se může měnit), to slouží jako pulzující kompas v orientací v obrovského toku , informací, vztahů a dějů v běžném životě lidí a následné uvedení do praxe (reality, běžného života).

Dále je podle prof. Petera Staňka klíčové správné načasování těchto fází pro transformaci!
Prioritou současnosti jsou informace v Architektuře souvislostí, propojování stejně smýšlejících lidí (odstranění atomizace) a jejich vzájemná komunikace a důvěra

Druhou fází je hledání společného řešení s důrazem na různost a odlišnost jednotlivců (obecná shoda, na čem jsme se schopni všichni shodnout) – projekce nové Společnosti 5.0 v dynamické pulzující rovnováze (homeostáze civilizace, planety Země a Univerza)

Třetí fází je realizace Společnosti 5.0, vznik subjektu, nebo spolupráce s jinými subjekty či jinými stejně smýšlejícími skupinami.
Všechny věci spojují lidské hodnoty a také to, že si budeme říkat pravdu a důvěřovat si
Být osobním příkladem je také cestou, jak své okolí “naučit se chytat rybu” v každodenní praxi

Budoucnost tvoříme všichni (laici i odborníci) a zkusme ji připravit co nejlepší (vždyť jde jen o naše děti) – je to málo?

Zamyšlení a cesta z pohledu vědce a laika / prof. Ing. Peter Staněk, CSc., Ekonomický ústav SAV a Laik

Obsah: Zamyšlení a cesta z pohledu laika

1. Úvodní slovo autorů ke knize Zamyšlení a cesta
2. Jak byl stvořen svět …., pohled očima laika na různé filosofie
3. Člověk a civilizace
4. Přírodní síly působí na člověka, naši planetu i celý vesmír
5. Nové mocenské přerozdělení světa před 3. světovou válkou nebo až po ní?!

6. Základní principy laika společné člověku a Přírodě
7. Příroda je živý organismus a my jsme její součástí
8. Jak můžeme vnímat a následně napravit homeostázu Přírody a člověka
9. Co byl laikův „Bod zlomu, obratu“ v napojení se na tok vznikající neurální sítě prof. Staňka?
10. Zamyšlení nad možnou cestou v desetiletí metamorfózy

11. Použité termíny
12. Doslov
13. Konec

The post Jak prof. Staněk pracuje s informacemi z různých oborů. Architektura souvislostí first appeared on Čítárny.

 Myšlení podléhá době a dobové kultuře. S tím i filosof (a Patočkův žák) Miroslav Petříček (*1951) souhlasí, ale možná to vyniklo až „po holokaustu“. I bez uvozovek. I ptejme se:
„Je celá poválečná filosofie méně srozumitelná také následkem toho, k čemu dospěl Hitler?“
Možná. Na podobnou otázku není stručné odpovědi, nicméně filosofie nezemřela; a jen si občas úplně neuvědomujeme, že v mnohém přepisuje vlastní tradici.
Nikoli ve všem, to nelze, ale právě tím, že filosofie sama sebe stále a neustále přepisuje, se liší od vědy. Svět jí vnímaný se nemění, ale ona vnímá znovu a znovu jinak a je neuchopitelná jako Fantomas.

Miroslav Petříček to ví a přichází s knihou „Filosofie et noir“, v níž se pokusil o část záznamu takovéto dnešní proměny filosofie, a rozčlenil přitom své uvažování do dvou poměrně rozsáhlých oddílů s tituly Krize a Katastrofa. Délka druhého je dvojnásobkem délky toho prvého.

„Mezi tím, co právě odchází, a tím, co je ještě na příchodu, se objevují náměsíčné přízraky. Fantomas, Eduard Raban, von Passenov. Snad by určitým klíčem k těmto šifrám mohlo být to, co se nazývá horizont události.“
Úvod Miroslava Petříčka

Autora ovšem podezírám, že úvodem svých 324 stran podá čtenáři ruku až moc populisticky. Jistě, o to tu šlo, ale… Ještě se k tomu dostanu.
Hned úvodem Krize tedy Mistr cituje Zrádného doktora Fu-Manchu a na desítkách stran nato zohlední i četné další dobrodružné, špionážní a fantaskní produkty paraliteratury. Mně osobně to samozřejmě nevadí a dokonce přiznávám, že bych si Petříčkovu práci jinak nekoupil; ale zkusil jsem okamžitě analyzovat, nakolik je užití známých „pop-značek“ skutečně adekvátní „vážnému vyššímu“ sdělení, a na první pohled není.

„Skutečnost lze pochopit jen z jejích krajností.“
Siegfried Kracauer (1929)

Uznávám, na pohled druhý či třetí částečně ano, ale jistý si vlastně nejsem; takže nechme otázku otevřenou, a jak říkám, z mého hlediska Petříček zabodoval a takřka všechny paraliterární prózy, jejichž přehledný seznam vyjevuje závěrečná kapitola, stojí za to přinejmenším prolistovat (dostanete-li se k nim).

A podívejme se nyní na závěr svazku podrobněji. Zatímco úvodní a nejrozsáhlejší část dodatku Literatura je výčtem filosofických prací (14 stran), pasáž finální je „pouze“ jedenatřiceti tituly série Fantomas (od Pierre Souvestra a Marcela Allaina).
Deset prvních těchto jistě brakových, místy ale fakticky surreálných románů, brzy bylo přeloženo do češtiny a oba autoři je dokázali napsat a nadiktovat jen během roku 1911!
Tucet dalších „spíchli“ roku následujícího a ještě devět roku 1913. A pak?

Souvestre podlehl španělské chřipce a Marcel Allain nesl žerď a pokračoval v psaní o Fantomasovi (a nejen o něm) ještě po víc než pět desetiletí.
Ukázalo se, že na to sám nemá, abych to vyjádřil ve stručnosti, nicméně tohle již a samozřejmě Miroslav Petříček neřeší. Též my se vraťme.

Vraťme se a hle, prostřední oddíl oddílu Literatura zahrnuje seznam hned devíti wallaceovek, čtyři romány s (poněkud sadistickým) Bull-Dogem Drummondem (1922-1926) – z pera Cyrila „Sappera“ McNeila -, po třech románech Erica Amblera i odlišného Herberta George Wellse, knihu The Secret Service Man (1929) Sidney Horlera, dle mnohých první existující špionážní román Riddle of the Sands (1903) od Erskina Childerse (nenapsal-li vlastně nějaký špionážní román už třeba Fenimore Cooper), dále bezvadný román Třicet devět stupňů od barona Johna Buchana (1915), literárně nesporně cenné romány Tajný agent (1907) Josepha Conrada a Ministerstvo strachu (1943) Grahama Greena (1943), román Smileyho lidé od Johna Le Carré, dvě knihy Williama Le Queuxe, román Zrádci (The Traitors) Edwarda Phillipse Oppenheima, Asfaltovou džungli Williama Riley Burnetta a – v neposlední řadě – i několik senzačních románů (let 1913-1948) od Saxe Rohmera, pojednávajících o zmíněném už „zrádném“ doktoru Fu-Manchu.

Tento pro mě imponující výčet (a uznejme, že nejen špatné literatury) doplňuje v Petříčkově recepci ještě kniha akcentující legendární americký časopis Černá maska (editována Otto Penzlerem) a šest svazků tzv. The Newgate Novels z let 1830-1847.

Jak Petříček pábí, Fu-Manchu (mimo jiné skvěle zparodovaný Peterem Sellersem v jeho posledním filmu, dodal bych) se mu vybavil při četbě posledního publikovaného spisu Edmunda Husserla Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, kterýžto spis má původ již v roce 1935…

Ale Miroslav Petříček možná zase tak nepábí, paralely mezi lidovým čtivem a „vysokou“ filosofí jistě existují a to, co filozofové promýšlejí, vnímá „obyčejný lid“ intuitivně, tak jako to „obyčejní brakopisci“ polointuitivně na papír přenášejí. I triviální literatura je přitom možná produktem (oné) Krize a také triviální literatura dokázala, že pouhý objektivismus může být stejně slepý jako Stevensonův pirát Lavička… a policie obdobně zkorumpovaná a nefunkční, jako jsou naopak funkční Wallaceovi Čtyři spravedliví šlechtici, kteří padouchy prostě vraždí (a jsou tedy i předchůdci architekta Kerseyho z Přání smrti. A četných obdobných mstitelů).

„Osvětim neexistovala proto, aby se o ní psaly působivé filosofické rozpravy.“ Finále „Filosofie et noir“
podle Miroslava Petříčka

Slouží možná spíš ke cti obdivuhodného Miroslava Patříčka (jehož před sebou zrovna spatřuji na fotografiích kolegů Zorky Šimůnkové a Radka Lehkoživa ze Světa knihy), že se literárního braku spíše jen panensky, okouzleně dotýká jako odrazného můstku, ale systematicky jej v žádném případě nestudoval; takže občas žasne i na místech, kde „zkušený sběratel škvároviny“ typu Josefa Váchala jen znuděně obrátí list.
Ne, ani v nejmenším mi nevadí, že filosof neinvenčně „přejmenoval“ román s Fantomasem Mrtvý, který zabíjí na „Smrt, která zabíjí“, ale váhám nad jiným. Nad tím, nakolik jsou pro podstatu jeho knihy funkční i dlouhé stránky, na nichž pouze, byť okouzleně vypráví, čím „fantomasí“ série upoutá.

A jistě, Petříček vždy včas přejde k Husserlovi (či jinému filosofovi), ale očividně si dostatečně nenastudoval ani základní z vědeckých analyzátorů pokleslé literatury, takže tyto muže fakticky „přeskakuje“. Což je chyba a já mám pocit, že v Petříčkově už dávnější knize Majestát zákona (2001), která má podtitul Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce, bylo to samé znát méně.

Svět knihy 2016. Karel Hvížďala, Mir. Petříček, Radek Lehkoživ se synem Janem. Foto Zora Šimůnková

Miroslav Petříček: Filosofie en noir. Vydala Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum v edici Myšlení a současnost řízené Miroslavem Petříčkem. Praha 2018. 324 stran. ISBN 978-80-246-3917-8

The post Petříčkova Filosofie et noir aneb je poválečná filosofie méně srozumitelná také následkem toho, k čemu dospěl Hitler? first appeared on Čítárny.