Sir David Owen, tvůrce pojmu hybris, česky syndrom mocenské pýchy, nejprve sám, později společně s americkým psychiatrem Jonathanem Davidsonem v roce 2009 popsal ve světově významném neurovědeckém časopisu The Brain čtrnáct příznaků, podle nichž se syndrom mocenské pýchy určuje (Owen a Davidson 2009, Owen 2006).

Z nich je pět příznaků charakteristických jen pro tuto poruchu, neboli vlastních, unikátních.
Dalších sedm příznaků je společných se znaky narcistické poruchy osobnosti (příloha, tabulka 5), jeden je společný s antisociální poruchou osobnosti (příloha, tabulka 1, 2), jeden je společný s histrionskou poruchou osobnosti (příloha, tabulka 6) podle kritérií celosvětově užívané Diagnostické a statistické příručky Americké psychiatrické společnosti DSM IV.

Příznaky syndromu mocenské pýchy podle Owena a Davidsona.

Unikátní:
1. Identifikace s organizací takového stupně, že jedinec považuje jejich a své zájmy a perspektiv y za totožné.
2. Sklon mluvit ve třetí osobě a sklon užívat plurál majestaticus, královské „my”.
3. Neotřesitelná víra, že „mne jakýkoli soud ospravedlní”.
4. Neklid, nesoustředěnost, roztěkanost, bezohlednost, nedbalost, neodpovědnost, vznětlivost.
5. Pocit morální oprávněnosti všeho, co dělají, je u těchto lidí mohutný. Umožňuje jim uhýbat před potřebou rozvahy, zda je postup, který prosazují, praktický, co bude stát nebo jaký bude jeho výsledek.

Z příznaků narcistické poruchy osobnosti do syndromu mocenské pýchy patří:
6. Narcistický sklon prvotně chápat svět jako arénu výkonu moci a vyhledávání slávy .
7. Sklon k akcím, které jedince uvedou do dobrého světla, vylepší dojem, který o něm lidé mají.
8. Nepřiměřený zájem o vlastní vzezření a prezentaci.
9. Mesiášský způsob hovoru o své současné činnosti a sklon k velebení.
10. Krajní důvěra ve vlastní úsudek, pohrdání kritikou nebo druhých lidí.
11. Krajní sebedůvěra hraničící s pocitem všemocnosti ve všem, co by mohli osobně dosáhnout.
12. Přesvědčení, že jejich soudcem mohou být pouze dějiny nebo Bůh, nikoli okruh jejich kolegů nebo veřejné mínění.

Z příznaků antisociální poruchy do syndromu mocenské pýchy patří:
13. Ztráta kontaktu s realitou často sloučená s prohlubující se izolovaností.

Z příznaků histrionské poruchy osobnosti do syndromu mocenské pýchy patří:
14. Neschopnost založená na krajní pýše; poruchy nebo katastrofy systému jsou důsledkem vůdcovy sebedůvěry , která dosáhla takový stupeň, že se nestará o nutné „maličkosti”.

DIAGNÓZA SYNDROMU MOCENSKÉ PÝCHY
Diagnóza syndromu mocenské pýchy vyžaduje přítomnost nejméně tří kritérií, jedno z nich musí být znakem unikátním.
Syndrom mocenské pýchy se rozvíjí v rozmezí jednoho až devíti let života na mocenské špičce.

Z knihy: František Koukolík (*22.11. 1941) / Mocenská posedlost
Mocenská posedlost. Nejjednodušší definice moci říká, že je možností přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli. Na tom nemusí být nic špatného, moc a její výkon je součást chování všech sociálně žijících životů včetně lidí. Problémem je “patologická” moc, samoúčel, který se může projevovat syndromem mocenské pýchy neboli hybris syndromem.

The post Hybris neboli jak rozeznat člověka se syndromem mocenské pýchy podle Koukolíka first appeared on Čítárny.