Stanislava Zábrodská (*21.6. 1951 – †6.1. 2023) byla velmi uznává specialistka na literaturu pro děti a mládež, editorka, redaktorka a sestavovatelka knih pro děti. Pracovala pro téměř všechny renomované nakladatelské domy. V Albatrosu prožila její největší slávu a světový věhlas.

Zeptali jsme se, jaké knihy ve svém životě nejvíc milovala.

První oblíbená knížka, na kterou si vzpomínám, byla slovenská – „Nezábudky“. Maminka mi ji četla ve svém rodném jazyce. Až mnohem později mi slovenští kolegové z nakladatelství pomohli najít autorku Kristu Bendovou.

Jakmile jsem písmenka rozeznávala, začala jsem číst vášnivě všechno a všude. Měla jsem různá období, ještě dnes si uvědomuji, jak mě okouzlila verneovka Cesta do středu Země a jak jsem hltala Flosovy Lovce orchidejí. Přiznám se, že jsem jedny prázdniny strávila s nalezeným kufrem na půdě u babičky plným knih z „červené knihovny“. Pak přišlo další období např. s detektivkami – od českého Klubíčka k americkým detektivům.

K literatuře pro „dospěláky“ jsem přešla asi ve třinácti, samozřejmě jsem naší knihovnici paní Kavanové tvrdila, že ty knihy půjčuji pro mamku, že nemá čas si pro ně dojít. Dnes se jen vysmívám té zvědavé holce, okouzlené severskou literaturou. Namátkově to byly např. knížky: Tancovala jedno léto (Per Olof Ekström), Ditta, dcera člověka (Martin Andersen Nexø) nebo Léto s Monikou (Per Anders Foderström). Měla jsem naivní představu, že se mi za život podaří přečíst všechny knihy…

Stanislava Zábrodská se spisovatelkou Hanou Doskočilovou.

Na střední škole jsme se účastnili různých literárních soutěží. Pamatuji se, že jsem získala nějaké ty studentské ceny za esej o Zbabělcích Škvoreckého a za pojednání o Mňačkově románu Smrt si říká Engelchen. Byla bouřlivá šedesátá léta, četli jsme i poezii, navíc vycházela spousta dobrých literárních periodik – Plamen, Host do domu, Literární noviny – později Listy, ale i Čtení pod lavici, však mi jich několik zabavil náš profesor na exaktní vědu.

Literární žánry a lásky se v průběhu let měnily, ale mám vždy několik favoritů, ke kterým se stále vracím, nyní jsou to např. dva čeští autoři a jejich dva tituly:

Jindřiška Smetanová: Ustláno na růžích a pod nebesy
Sama spisovatelka doporučuje před vyprávěním pořádně koštětem rozkývat lustr. Člověk se pak nebojí přehánět a patřičně si vymýšlet. Už mockrát jsem s ní prala těžký závěs na Čertovce nebo válčila se starými kamny. Marný boj zahradníka s českými sedmikráskami na anglickém trávníku je gurmánský požitek nebo výprava za zpěvem slavíka v Praze je pro okouzlené duše…
Ustláno na růžích a pod nebesy. Neobyčejně půvabné čtení o Malé Straně od Jindřišky Smetanové

Viktor Fischl: Velocipéd pana Kulhánka
Skvělý vypravěč nepočítal tuto knížku mezi své stěžejní, považoval si spíše Dvorní šašky nebo Kuropění. Povážlivě nade mnou pokyvoval hlavou, ale já na tu ryzí českou idylku dodnes nedám dopustit.
Pan spisovatel Viktor Fischl. Objevujeme krásné knihy pábitele slova

Možná namítnete, že jsou jiní autoři věhlasnější a knížky závažnější, ale co si počnete se zamilovanými?

Stanislava Zábrodská.

Část vynikající knihovny redaktorky Stanislavy Zábrodské.

Redaktorka Stanislava Zábrodská v Japonsku.

Redaktorka Stanislava Zábrodská ve svém Jinřichově Hradci s redaktorkami z Japonska.

Redaktorka Stáňa Zábrodská měla kontakty po celém světě.

Stanislava Zábrodská jako mladá redaktorka Albatrosu.

Stanislava Zábrodská. Šťastné chvíle se svými milými přáteli v Liberci.

Stáňá Zábrodská v Jindřichově Hradci, kam se se svým manželem přestěhovala.

The post Stanislava Zábrodská. Renomovaná redaktorka a její oblíbené knihy Smetanové, Fischla, Doskočilové… first appeared on Čítárny.

Už je to několik desítek let, co se na České sekci IBBY dohodlo, že v Praze bude administrativa a v Brně se bude dělat věda. Taková hloupá rozhodnutí vedla mimo jiné k tomu, že zanikl Zlatý máj, vynikající časopis pro dětskou literaturu. Ten se vždy prezentoval odbornými a ucelenými názory na dětskou knihu a dění kolem.

Místo něho se začal objevovat Ladění.
Ministerstvo kultury přestalo podporovat Zlatý máj a podporu nového časopisu Ladění získala Masarykova univerzita v Brně s týmem mladým a nadšeným, nicméně s kolísavou úrovni článků, což bohužel přetrvávalo po celou dobu jeho existence a to nemluvíme o časovém ročním zpoždění jednotlivých čísel. Asi těch 150 tisíc ročně od MK bylo velmi málo.

Česká sekce IBBY se rovněž nepřetrhla a tak se postupně Ladění propadalo až díky neschopnosti jeho šéfredaktora Reissnera, zmizelo úplně. A s ním i poslední odborná propagace dětské literatury.
S odstupem času to stále vypadá, že si pár odborníků vydávalo časopis pro své potěšení, za státní peníze a pak ho rituálně zařadili do temných skrýší knihovnických skladů s nadějí, že za 200 let budou slavnostně objeveny.

Je ovšem zajímavé, že u Ladění nikdy nedošlo k jeho internetové verzi.
Ta by dodnes mohla existovat za pár korun roční podpory a být svědectvím o velmi kvalitní redaktorské práci mnoha lidi, kteří vytvářeli světovou českou dětskou literaturu. A rovněž inspirací pro reprinty starých vynikajících knížek.

Je to samozřejmě velká škoda a nezbývá než doufat, že se jednou něco změní a oba časopisy, jak Zlatý Máj, tak Ladění se objeví v nějaké podobě na internetu, aby pomohl šířit zašlou slávu, kdysi vynikající české dětské literatury.

Námět pro pár nadšenců zde rozhodně je. A zůstalo by po nich dílo možná na stovky let.

Už je to několik desítel let, co se na České sekci IBBY dohodlo, že v Praze bude administrativa a v Brně se bude dělat věda, což také postupně bohužel vedlo k zániku časopisu Zlatý máj, který měl delší tradici a mnohem vyšší úroveň.

Ministerstvo kultury přestalo podporovat Zlatý máj a podporu ziskala Masarykova univerzita v Brně s týmem mladým a nadšeným, s kolísavou úrovni článků, což bohužel přetrvává dodnes, a to nemluvíme o časovém ročním zpoždění jednotlivých čisel. Dlužno také spravedlivě podotknout, že ani administrativa IBBY se rovněž nepřetrhne a činnost je omezena jen na organizaci několika soutěží.

Proto také mohly vzniknout a vznikaji různé samozvané iniciativy s různými výsledky, mnohdy dobře zamýšlenými, ale nakonec propadlé do kýčovitosti nebo jakési podivné vypočítavosti. Je to však především chyba IBBY, že tyto aktivity nezastřešuje a nekoriguje mnohdy vyložené hloupé  a arogantní projekty jako např. akce Celé Česko čte dětem nebo nový projekt Čtení pomáhá.Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povo

The post Zlatý Máj a Ladění. Budou někdy legendární časopisy o dětské literatuře aspoň na internetu? first appeared on Čítárny.

MIROSLAV A HANA BLÁHOVI, KNIHOVNICKÉ LEGENDY Z KOSTOMLAT

…představa, že knihy v mé hlavě odbudu dvěma, třemi tituly, vzala za své hned z počátku přemítání o knihách, které mě provázely životem.

První kontakty s knihami byly spíše čtené – pohádky a dodnes si vybavuji tísnivé pocity z ne vždy šťastných konců těch příběhů. Knihy, které mezi prvními prošly mýma rukama, mě zaujaly spíše ilustracemi – Malované počasí Ondřeje Sekory a Míček Flíček. Zato vzpomínky na Biblickou dějepravu mám dodnes spojené s hodnou paní učitelkou, která nás vyučovala náboženství v začátcích školní docházky.

Brzy jsem našel, díky matce, cestu do knihovny v mém rodišti a pravidelně jí prošlapával. I když se tehdy za knihu platil dvacetník, nebyla moje síťovka nikdy prázdná. Z té spousty knih si vybavuji Hrdinného kapitána Korkorána, Rybaříky na Modré zátoce a Potulného lovce. Někde na půdě ještě bude žákovská knížka s červenou poznámkou „Čte si při vyučování pod lavicí!“ – dodnes si pamatuji, že to byl Český Honza a moc jsem tenkrát prosil ať mi ho vrátí.

Průvodci dobrodružnými cestami jinošských let mi byly foglarovky, Rychlé šípy, případně časopisy Junák a Vpřed, vše notně ohmatané a půjčované pouze mezi dobrými kamarády. Totéž platilo i o Rodokapsech. Knížky mi otevíraly i svět techniky a ta o Čaroději z Menlo Parku – T. A. Edisonovi, vlastně předurčila i moje další studijní i profesní směřování.

Pomocnou ruku v letech citového tápání vždy ochotně podali spojenci nejvěrnější – Nezval, Ovidius, Ščipačov nebo Remarque. Zato idoly mé další lásky – horolezectví a hor vůbec z knih Radana Kuchaře a Hermana Buhla shlíželi z nedostupných výšin. Snad jen odvážní muži v knihách Jana Suchla měli „lidštější“ podobu.

Roky vojenské služby odlehčoval Bohumil Hrabal, jehož knihy v té době vycházely. Ještě dnes si pamatuji celé citace z knihy Automat Svět, kterými jsme se se „spolubojovníky“ častovali. Rovněž jsem prožíval osudy kolegů v zeleném z knihy Přestřelka od Jana Procházky. Oběma jsem zůstal věrný i v dalších titulech.
Knihovna v každé místnosti a knihy na všechny způsoby, to je tak, když se přiženíte do knihovnické rodiny. Postupně pak nastane přerod ze čtenáře na osobu, která má prostřednictvím knih možnost kultivovat své okolí, své spoluobčany. Zvláště pak, když ta posedlost je dána celé rodině.

Úplný uragán knižních titulů proběhl mou hlavou v polovině devadesátých let, kdy se knihovna „vkládala“ do počítače. Dnes už se záznamy dají stáhnout z Internetu, ale tehdy bylo nutno každé knize přiřadit „klíčová slova“, zkrátka o čem pojednává a to u mnoha titulů, kde to nebylo napsáno na záložce, znamenalo prolistováním odchytit základní rysy děje. No z těch stovek titulů už v paměti téměř nic nezůstalo.

Co však v paměti mám natrvalo, je kniha Zdeňka Šmída s názvem Cejch, což byl ten případ, kdy se řekne – přečetl jsem to jedním dechem. Na knižním veletrhu jsem panu Šmídovi vyslovil uznání, že touto knihou učinil pro pochopení česko-německých vztahů více, než leckterý politolog. Neváhal jsem si ji zakoupit i v dalším vydání a s tímtéž  zaujetím zase přečíst. I další Šmídova kniha Trojí čas hor mi po několik nocí zkrátila spánek.

Jsou však i knihy u kterých nemám čisté svědomí. Před lety mi matka věnovala knihy Jana Kobzáně a Oldřicha Šuléře, příběhy, pověsti z Valašska. Snad nedostatek času nebo obtížně srozumitelné nářečí – prostě jsem je nepřečetl. Až loni při setkání knihovníků seniorů ve Vsetíně jsem poprvé navštívil matčino rodiště – valašské paseky a pochopil, že ty knihy byly poselstvím jejího dětství, však zeptat se již není koho.

Z řady dalších knih nesmím opomenout zmínit tu, uprostřed jejíhož děje vlastně žiji. Jmenuje se Kde se země zapomněla a autor Josef Suchomel nebyl spisovatelem, ale primářem v teplické nemocnici. Půvabný kraj Českého středohoří je v knize podán způsobem, který zaslouží příměr – psáno srdcem…
Před několika dny jsme si v knihovně povídali s dětmi o knihách a o čtení. Vyprávěl jsem jim toto vyznání a v duchu doufal, že alespoň některé z nich budou moci říci, že je knihy provázely po celý život.

Miroslav Bláha
knihovník z Kostomlat pod Milešovkou | http://www.knihovnakostomlaty.cz

Kniha, která mě provází celý život se jmenuje Říkej si a hraj. Autorem je Karel Jaromír Erben a půvabnými obrázky ji opatřila Alena Ladová. Vydalo ji v roce 1949 jako svůj první titul Státní nakladatelství dětské knihy – dnes Albatros. Rodiči čtená říkadla a písničky mi nadlouho utkvěly v paměti. Osvěžila jsem si je po dvou desetiletích již se svými dětmi a pak i s vnoučaty a z nového vydání – již šestého, předčítám svému, zatím poslednímu vnukovi. A na půvabu knize těch šedesát let nic neubralo.

Hana Bláhová
knihovnice z Kostomlaty pod Milešovkou  

The post Miroslav a Hana Bláhovi z Kostomlat. Knihy nás doprovázejí celý život first appeared on Čítárny.

Nejlepší knihy dětem. Výběr ze současné české literatury pro děti a mládež 2012/2013.

Název nejlepší knihy je ale opravdu nadnesený. Nekvalitní výběr knih je velkou ostudou autorů.
K výběru lze jen např. dodat, že Pavel Čech je zajímavý zjev v české literatuře, ale rozhodně neumí psát pro děti a jeho malířský výkon – je stále jen epigonem Jiřího Trnky.
Ivona Březinová se tentokrát nevytáhla, a je to její snad nejslabší kniha, navíc ilustrace Zmatlíkové nepatří mezi nejzdařilejší. Je patrný výběr z pozůstalosti.
České nebe Ježkové tady vůbec nemá co dělat. Označit lepší slohovou práci za knihu roku je ostuda. 
A Čertovo kopyto? To už sem nepatří ani náhodou. Jen pár autorů by se dalo označit za autory pohádky.

Je s podivem, že ani jednou knihou není zastoupený Knižní klub, jedno z největších nakladatelství v Česku, o malých různých nakladatelech ani nemluvíme.
Jako velmi hrubou nekázeň považujeme absenci knihy Dagmar Lhotové: O zemi tam a jinde a aspoň jedné z posledních knih Jiřího Kahouna, Aloise Mikulky aj.

Nazvat proto katalog Nejlepší knihy je mimořádná odvaha.
Komise pro dětskou knihu SČKN a česká sekce IBBY vytvořily projekt, v němž budou každoročně doporučovat nové české knihy pro děti a mládež. Katalog bude sloužit pro orientaci knihkupcům, knihovnám, školám, ale také rodičům a širší veřejnosti. Možná je trh s knihami nepřehledný a IBBY se nedostane ke všem knihám pro děti a mládež, ale jako profesní organizace si takovou výmluvu nemůže dovolit, neboť hrozí, že se stane jen zájmovou, a ne zcela poučenou organizací.

Pdf ke stažení
v plné kvalitě, 17 MB, najdete zde
náhledové o velikosti 5,3 MB zde

The post Opravdu přehled nejlepších knih pro děti a mládež 2012/2013? first appeared on Čítárny.