Noc s Andersenem má v roce 2023 už 20 let. Vynikající akce dvou milých knihovnic Hanky a Mirky (alias Matky Andersenky) se zrodila proto, aby přivedly děti ke čtení a knihám.
Proto tráví jednu noc ve spacácích v knihovně, čtou a zkoumají kteří hrdinové jejich knížek se v noci toulají mezi policemi. Dobrodružství mezi knížkami jak vyšité.
Zároveň se děti vedou nejen ke čtení, ale hlavně k dobrým a chytrým knížkám.
Nekýčovitým knihám jak s textovým tak ilustračním obsahem.
Protože právě to je bude v budoucnu formovat proti plánované stupiditě mediálního světa.

Když jsem si ale přečetl, co chystají v tomto, jubilejním roce, trochu mě zamrazilo.
Nejen tím, že se tam objevuje narativ samotného kýče Disneye, ale i podivným jedno-pohledným podsouváním “nějakého” názoru skrze knihu “Jmenuji se Olenka”.

O čem je kniha?
“Olenka je ukrajinská prvňačka, která se těší do školy na svou paní učitelku. Ráno, které přijde, je však úplně jiné, než si představovala. Začala válka. Olenka se sestrou Valjou a mámou musí utéct do bezpečí. Cesta do jiné země však není jednoduchá. Ještě štěstí, že je doprovází pes Dobro.”

Trochu kýčovitě napsané, ale popravdě velmi aktuální kniha pro malé děti v této době. Děti musí vědět od mala, že válka je “vůl” jak říkal kdysi Lennon, když kritizoval 20 letou americkou válku ve Vietnamu
Jenže děti by měly vědět, že válka nezačíná tak, že zlo vyleze z hadí díry a pak prší bomby a granáty, jak se píše v knize, ale že za to mohou ti nejubožejší lidé, kteří chodí po této planetě. Lidé, kteřé vymyšlejí a vyhlašují války aby získali moc a peníze. O ničem jiném války totiž nejsou.
A to se týká všech válek. Bez výjimky.
A proto výběr doporučovaných knih na toto téma na této akci by měl být mnohem větší.
Knihy o válce, ale ještě více knih o míru.

Před válkou totiž neutíkají děti JENOM z Ukrajiny do Evropy, ale také ruské děti z Ukrajiny do Ruska, protože už před válkou byly zabíjeny ve své vlastní zemi ukrajinskými vojáky.
Ten velký pomník na jejich památku v Doněcku je tam stále (viz foto). Je třeba dětem naznačit, že lidé ve válkách zabíjeli děti také v Sýrii, Afganistanu, v Africe. V Iráku dokonce američtí vojáci zabili víc jak půl miliónů dětí, ale podle min. zahraničí Albrightové to bylo naprosto v pořádku.

Ano války jsou zrůdnost. A je třeba proti nim postavit hradbu zvanou MÍR!
A ta hradba by měla také zabránit, aby jiné děti neumíraly nejen ve válce, ale také hladem nebo dětskou prací, jak se tomu např. děje v kobaltových lomech v Ghaně, abychom tady na severu byl kobalt do počítačů etc. Hradba, která by je měla chránit před pedofilií a genderovým zneužíváním…

Proto to jediné co mi na letošní Noci s Andersenem chybělo, bylo právě slovo MÍR.
A věřte , že to není zprofanované slovo a je špatné ho zneužívat tak, jak se tomu děje v mnoha médiích, kde lidé, kteří chtějí mír, jsou označování mnohými novináři a politiky posměšně Chcimírové. Až tak hluboko sahá žumpa zvaná mainstream.

Víte, existují dvě stejné věty, kde čárka mění zásadně jejich poselství.
Ano obyčejná čárka. Tak je to jednoduché.

MÍR NE, VÁLKU!
MÍR, NE VÁLKU!

Je proto jen na nás, co vybere naším dětem, aby další roky mohly v MÍRU
objevovat další a další tajemství Noci s Andersenem!
Stačí posunout čárku v našem vědomí, přesně tak, jak by to určitě udělal pan Andersen.

The post Noc s Andersenem 2023 aneb kam se ztratilo slovo MÍR first appeared on Čítárny.

Skrze ohromující romány jako Drood či Terror zpracoval v letech 2007-2009 velmi sofistikovaně význačné literární a historické problémy. Záhadu nedokončeného posledního Dickensova románu či tajemství pohřešované Franklinovy výpravy, která v devatenáctém století až namyšleně prahla „prorazit“ severským ledem a polárními kraji pověstnou „cestu na severozápad“.
Posledně zmíněná kniha je dnes už přetavena v poutavý televizní seriál:

Ve spornější už kvalitě „sestavil“ Dan Simmons ve Spojených státech se odehrávající holmesiádu Páté srdce (2015, u nás 2016) a teď česky konečně vyšel i jeho ještě překvapivější román The Hollow Man.
Psán je z hlediska telepata a chce se maně užít přímo literárněvědného termínu a říci, že tedy vlastně „vševědoucího vypravěče“.
Není tomu přesně tak! Hrdinou je nadaný vědec, ale není to stoprocentně vševědoucí vypravěč, protože i při mimořádných schopnostech pochopil, že lidé ve většině ani zdaleka nemyslí tak čistě, aby šlo z mozků okamžitě a rychle odečítat jako z knih.
Ne. Většina příslušníků lidstva je chaotiky, a tak dokonce i „kovaný telepat“ Jeremy Bremen se opakovaně střetává s problémy. Navíc bohužel ani nemůže mít pražádných iluzí o přílišné dobrotivosti lidstva, které by… Ano, měl by naši „rasu“ vnímat spíše jako nádor, bacil anebo dokonce virovou plíseň na povrchu planety.

Podobně jako například v případě Crichtonovy Říši strachu zaujme v této knize víc než vlastní příběh komplexní komplet vcelku podivuhodných teoríí a úvah.
Úděl hlavního hrdiny je drtivý. Ale lze jej bezpochyby chápat i jako metaforu na ty příslušníky lidstva, kteří jsou víc (až autistickými) pozorovateli než aktéry.
Tato pasivita hrdinova se v románu prolíná s jeho skličující odevzdaností. A přece může a musí volit, nic není dáno. A poměrně šokujícím způsobem pak může na někoho působit i ta prostá skutečnost, že Bremen – samozřejmě – vnímá i sexuální orientace lidí, které potkává, dále i jejich případné zločinné plány, zvrácenosti a dejme tomu také pedofilní zaměření.

Jistá jeho apatie pak umožňuje vést příběh dál a dál, aniž by se zadrhl či předčasně skončil. A jak by mohl – tu či onde – skončit, předvádí čtenář myšlenek před našima očima: vždy si ale jen představí variantu dalšího vývoje v případě, že by na odečtené myšlenky morálně reagoval. Jen někdy reaguje, jindy to vzdá. A je tažen událostmi dál, aby… Ano, opět si představí další teoretický odskok na dalším z „uzlů“ možností, avšak pokračuje sám – a stále „to není ono“.

A právě šance volit a vybírat si, kterou v normálním životě vlastně také máme, činí román tak zajímavým. Efektní na Simmonsově nápadu přitom je možnost stálých kontrapunktů, kdy lidé, které bychom normálně měli za „skvělé brachy“, ukazují vnitřní a někdy i zlověstnou tvář. „Skutečně je svět až takový?“ nemůžeme se nezeptat. Ano, někdy ano.

„Vyšší literaturou“ a přímo existenciálním opusem se tato zábavná, i když místy složitá kniha stává taky dík nekonečné řadě dilemat, která se před Jeremym opakovaně vztyčují.
Mohl by – jako dobrý duch – zabraňovat bezpočtu aktů zla či zvrhlosti, ale nemá sílu stále jednat. Na mnohé „případy“ rezignuje. Není totiž spasitel a není to jeho lehkomyslností, egoismem či poťouchlostí. Ne; a autor nás nechá, abychom se s každým Bremenovým dilematem popasovali sami za sebe. A finále?

Nakonec uznáme, že bychom také asi ztlumili vášně, ba smysl pro spravedlnost zákona; a jak věděl již přední polský fantasta Lem, „nelze být Bohem“; nebo je to přinejmenším těžké. A lidé jsou ve většině už z podstaty POVRCHNÍ. Vnímáte-li to pak příliš dlouho, můžete zešílet.
Telepat JeremyBremen se ale drží navzdory tomu, že mu zemřela žena, která měla stejné schopnosti. Drží se, to je pravda, ale hlava ho z neustálého „neurohlaholu“ bolí jako střep.

Určitě pak není bez zajímavosti ani to, že také takto nadaná osobnost řeší „jedinou skutečnou otázku filozofie“, jíž je sebevražda; a jak perfektně chápal už – dodnes žijící klasik science fiction – Robert Silverberg (*1935), autor pozoruhodného románu Umírat v nitru (1972), neustálá četba cizích myšlenek by věru nebyla med. Jednalo by se spíš o zlou diagnózu. Postižení. Vysoce bolestné, psychiku narušující. Devastován je tak i JeremyBremen – vynikající matematik a geniální badatel v oblasti kvantové fyziky.

Už toto vše by mohlo činit z díla Dana Simmonse pozoruhodnou událost, ale on si bere ještě daleko větší sousto a vede nás až kamsi do míst, kde můžeme přestávat plně chápat.
Jako příklad uvedu úvahu, podle které mohly Newtonovy zákony i veškeré obdobné objevy začít „fungovat“ právě až se svým odhalením.

Víc ovšem fascinuje „strom možností“, tento výsledek neustálé životní nutnosti VOLIT z několika variant toho, co uděláme. Podle Dana Simmonse a světa této knihy není nic dáno a lze se dokonce „vracet“ na rozcestí a žít poté například ve světě bez holocaustu.

Ale existuje nekonečné množství světů, světů jako variant onoho větvení.
Simmons pracuje i s pojmem, který překladatelka předestírá jako slovo „jauntovat“, a tady bohužel narážíme na kontroverzní vrstvu knihy. A lze právem váhat, zda se nejedná o kontroverzi záměrnou a svým způsobem i provokativně „návodnou“. Aniž bych zacházel do detailů, jen prozradím, že je tu vylíčena metoda, jíž může člověk přejít do jiné varianty žití, ale to pouze tehdy, podaří-li se mu „jauntovat“ v nesmírně krátkém okamžiku mezi chvílí, kdy stiskne spoušť revolveru a kulka mu proletí spánkem.
A zde bych nevyloučil, že se Simmons do jisté míry inspiroval už klasickým snímkem Joela Schumachera Hráči se smrtí (1990), opětovně natočeným roku 2017.

Navzdory podobným prvkům je román inteligentní úvahou o životě, o nutnosti neustálé volby, jak byla například zachycena i v jedné zajímavé písni bratří Ebenů , a dílo se opravdu nijak nepárá ani s idealizací lidského rodu.
Je trochu smutné, že taky autoři jako Dan Simmons, jsou odbýváni co sporný balast a vytlačováni z hlavního proudu literatury; a je pravděpodobné, že četné jeho prózy sice do „vyšší“ literatury skutečně nepatří, ale nesporně objevil rozhraní, na kterém se doposud udržel pouze málokdo.

Obdržel už řadu cen, ale jeho ústřední díla budou zřejmě teprve doceněna.
Bez zajímavosti není ani to, že Dan Simmons v případě tohoto románu v závěru uvádí mezi jmény prvních čtenářů rukopisu spisovatele Stephena Kinga a jeho ženu Tabithu, kteří mu prý následně udělili některé „rady“, jak text posunout k lepšímu.

Dan Simmons: Pustá duše. Přeložila Alžběta Lexová. MysteryPress. Praha 2019. 302 stran

The post Dan Simmons, peklo a jak vidět jiným do hlav a mít tisíc šancí volit jiný život first appeared on Čítárny.

Andersenovské Nocování v kostomlatské knihovně 2017 bylo oproti předcházejícím ročníkům přece jen trochu jiné. K 18 dětským nocležníkům (2. až 5. třída), 5 středo- a vysokoškolákům (pomocníkům při organizování programu) 2 pracovníkům Lesů ČR, s. p. (lesní pedagogika) 2 paním učitelkám a 2 knihovníkům přibyla ještě milá návštěva – 4 pracovníci Velvyslanectví Dánského království v čele se zástupcem velvyslance panem Perem Brixenem.

Význam návštěvy dokládala spolupráce Obce, Sboru dobrovolných hasičů, Spolku pro záchranu hradu Kostomlaty, Klubu seniorek, souboru muzikálu Jakoubek a Místní lidové knihovny při zajišťování průběhu pobytu.
Přivítání proběhlo v Multifunkčním kulturním centru, kde žáci 2. stupně ZŠ připravili pěknou výstavu o Dánsku. Před zaplněným hledištěm byli hosté knihovníkem představeni a starostka obce je přivítala. Po roztomilém vystoupení dětí z mateřské školy předal návštěvě květiny a dárky kostýmovaný žáček, který se představil jako H. Ch. Andersen junior. Pan Brixen poděkoval za pozvání a rovněž předal dárky. Program zakončilo promítnutí videopísničky z pohádek H. Ch. Andersena.

Po krátkém posezení s představiteli obce a knihovníkem se hosté vydali na projížďku po obci se zastávkou u budoucí nové knihovny a pokračovali na kostomlatský hrad, kde již byli žáci 2. stupně ZŠ, kteří si zatím zkoušeli různé rytířské dovednosti. Před výstupem na hradní věž si hosté ještě vyslechli výklad o historii hradu a také ochutnali právě dopečené buřty. Krásný, jasný den nabídl z ochozu věže jak daleké výhledy, tak i pohled na Kostomlaty. Po sestupu je v hradní krčmě chutným gulášem a pivem obsloužila krčmářka v kostýmu z muzikálu Jakoubek. Při návratu do knihovny ještě zhlédli poutní kapličku se zázračným pramenem.

V knihovně je už očekávala paní knihovnice se svými pomocnicemi a téměř dvacítkou pilně pracujících nocležníků, kteří milou návštěvu hned obklopili.
Pracovnice konzulátu, paní Anna Koláčková pak děti formou videoprezentace seznámila s Dánskem, pamětihodnostmi i přírodou. Nejvíce znalostí projevily děti, když se představil dánský fenomén – Lego. A to už se pan Brixen a jedna z pomocnic pohodlně usadili a připravili se na dánsko – český přednes pohádky Císařovy nové šaty, která letos slaví 180. výročí prvního vydání. Po tomto, pro děti nevšedním zážitku, podepsali milí návštěvníci pamětní listy pro každého účastníka kostomlatské Noci s Andersenem. Děti se odvděčily zpěvem písničky Pohádkový svět pana Andersena, jejíž autor do knihovny právě zavítal. V čítárně se zatím objevily dárečky, které přivezla návštěva – plyšová zvířátka a figurky z Lega. I nocležníci předali své dárečky, mezi kterými nechyběla písnička o Andersenových pohádkách. A pak přišlo loučení, vzájemné poděkování pana Brixena a paní starostky a závěrečný přípitek, při kterém se děti naučily asi jediné dánské slovíčko, a to Skol! Určitě to byl pro obě strany nezapomenutelný zážitek.
{gallery}photogallery/andersen_kostomlaty_2017{/gallery}

Ve stejnou chvíli se ozval Český rozhlas, který reportáž z kostomlatské knihovny zařadil do celovečerního živého vysílání, věnovaného právě probíhající Noci s Andersenem.
A to už se děti připravovaly na noční výpravu, která se tentokrát odehrávala na novém náměstí a fotbalovém hřišti. Soutěže připravili pracovníci Lesů ČR, s. p. jak jinak syn knihovníků se svojí přítelkyní, kteří se zabývají lesní pedagogikou. Soutěží, které byly náročné, ale zábavné se zúčastnili i žáci 2. stupně ZŠ, kteří nocovali ve škole. Na hřišti se děti leccos dozvěděly o životě lesní zvěře a pěstování lesa. Odměnou jim byly opečené buřty a lampiony štěstí, které na závěr vypustily.

V knihovně paní knihovnice se svým vnukem zatím připravili místo pro pelíšky pro nocležníky. Dětí bylo tentokrát více než v minulých ročnících, tak byl rébus kam je všechny uložit. Ale nakonec zalehly a do usínání je provázel film Čtyřlístek ve službách krále. Kupodivu po jedné v noci už všechny spaly. Ráno po nezbytné hygieně a snídani, jejímž hlavním chodem byl andersenovský dort od jedné z maminek, došlo na vyhodnocení soutěží a předávání odměn a pamětních listů. A pak už balení a loučení, což je vždycky nejsmutnější okamžik každého Nocování s Andersenem. Snad jim letošní, výjimečný zážitek nadlouho utkví v paměti.

Nezbývá než poděkovat všem, kdo se na hladkém průběhu letošní akce podíleli. Kromě již v úvodu vyjmenovaných to byli i další, kteří přispěli radou, pomocí i sponzorským darem. Velké poděkování patří také Čtyřlístku, který byl patronem letošní Noci s Andersenem.

Hana a Miroslav Bláhovi – Místní lidová knihovna Kostomlaty pod Milešovkou 

The post Noc s Andersenem a dánský velvyslanec Per Brixen v Kostomlatech pod Milešovkou first appeared on Čítárny.

Druhého dubna 2013, na narozeniny Hanse Christiana Andersena, odměnil organizační výbor Ceny Hanse Christiana Andersena 3 projekty. Mezi oceněnými byly Hana Hanáčková a Miroslava Čápová z České republiky, které organizují “Noc s Andersenem”. Spolu s nimi dostali ocenění dánský herec Christian Steffensen a americký skladatel David Lang.

A co říkají Hanka Hanáčková a Mirka Čápová o získání ocenění?
“V roce 2000 jsme netušily, že se malá regionální akce rozšíří do velkého společenství knihoven, škol a dalších organizací. To bylo možné díky podpoře SKIPu ČR , ale hlavně díky mnoha dalším místním pořadatelům, kteří šířili myšlenku podporu čtení knih u dětí prostřednictvím pohádek Andersena. Děti mohou nyní vyzkoušet magickou noc k literárním a kulturním dobrodružstvím, které by mohly vést k celoživotnímu vztahu  ke kvalitním knihám. Pro nás je velmi potěšitelné, že za13 let, co Noc s Andersenem  existuje , se akce zúčastnilo více než 300.000 dětí.
Každá” Noc s Andersenem “nám přináší pocity solidarity, radosti a štěstí. Tyto pocity jsou v tomto roce ještě silnější. Je to proto, že víme, že naše aktivity byly uznány i daleko za hranicemi naší země – v domovině Hanse Christiana Andersena . Je velkým povzbuzením a odměnou navštívit zemi autora, který pro nás napsal tolik krásných pohádek. Je nám ctí získat toto ocenění jménem všech místních organizátorů “Noc s Andersenem” po celém světě. Rádi bychom poděkovali dánskému velvyslanectví v Praze a výboru Hanse Christiana v Dánsku za nominaci.”

Noc s Andersenem 2013 se dětem otevře v pátek 5. dubna

Cena je udělována výborem HC Andersena od roku 1996 a to organizacím, institucím nebo jednotlivcům za podporu a šíření znalostí o díle dánského národního autora. První ocenění získala dánská královna Margrethe II v roce 2004 za své umělecké ambice ve filmu Sněhová královna.

The post Hanka Hanáčková a Mirka Čápová – Cena Hanse Christiana Andersena 2013 first appeared on Čítárny.

Ale jinak je to také soutěž veřejných knihoven celé naší vlasti a jako v prvním  ročníku má za úkol najít nejlepší oddělení pro děti : takové, kam děti rády chodí, kde se dobře cítí a které je dokáže přitáhnout ke čtení. Do druhého ročníku soutěže je přihlášeno 104 knihoven.

V každé soutěžící knihovně jsou k dispozici formuláře vysvědčení, kde malí čtenáři v pěti předmětech mohou tu svou knihovnu oznámkovat jako ve škole, navíc ve slovním ohodnocení mohou vyjádřit důvody, proč je dobré chodit do knihovny. 

V našem uherskohradišťském dětském knižním království jsme rozdali více než 300 čistých formulářů, některé z nich se nám ještě zpět nevrátily, zato prázdných blanketů nám pochybělo, tož je nahrazujeme kopiemi, aby se dostalo na všechny čtenáře, kteří nás do 10.prosince t.r. chtějí ještě oznámkovat a získat netradiční záložku. Zároveň tak pomohou získat knihovně cenné body v soutěžním klání, které vyvrcholí 1.června 2009 v Praze. A když se tak probíráme dílky dětí, žasneme, na co všechno děti přijdou a co je pro ně v knihovně důležité. Dovolíme si citovat (i s pravopisnými chybami, neb ty nám nepřísluší hodnotit ani opravovat) a podělit se i s vámi o několik důvodů, abyste byli v obraze a znali, proč je  užitečné chodit do knihovny, tak jak to vidí malí čtenáři z Uherského Hradiště i okolí.

Do knihovny chodím:
Protože se mně knihovna líbí ; Kamarádi si ji chválí ; Je tu klid, odpočinek, ticho ; Je tu teplo ; Máme možnost schovat se tu před deštěm ; Když mi třeba ujede bus, tak jdu sem ; Jsou tam dobré knihy, mnoho knih ; Po škole mám kam jít ;  Kvůli Honzovi ; Je tu pěkná atmosféra ; Baví mě tam chodit, jsou tam ochotní…

A také tam chodím, protože:
Vyjde to levnější, než si knihy kupovat ; Je lepší číst než sedět u počítače ; Když nemám kam jít, tak jdu do knihovny ; Najdu nové kamarády ; Je tady BOŽÍ klid ; Mají všechny knihy, které chci ; Když mám moc času, hodí se to ; Ráda čtu a tudíž jsem ráda v knihovně ; Protože musím psát čtenářský deník ;  Protože se mi lýbý knihy   ; Vždycky se tu něco najde ; Protože mě baví čtení…

Do knihovny chodím, protože když jsem naštvaná, skvěle se tu uklidním ;  Miluju knihy ; Cítím se tady dobře ; Je tady sranda ; Je blízko gymnázia ; Vždy se zasměju ; Nemusím to platit ; Hezky se čtou půjčené knihy ; Nikdo mě nevihodí  ; Je tu útulno ; Je to tu dobrá zašívárna ; Sú tam počítače  ; Pomůcky do školy ; Dají se tady najít věci na projekt ; Dobré počteníčko ; Rychleji mi tady ubýhá čas  ; Takové zázemí ; Zábavná čekárna na kroužky ; Je tu WC a tak tu můžu být i dýl ; Máte tu dobrý vítach  ; Je to tady prostě super a lepší místo na trávení času a lepší knížky neznám

Mají tu mazané knížky, které doma nemám; Chodím sem, abych získal vědomosti ; Mají tady skvělý výběr CD ; Můžu si skopírovat materiáli   ; Je to tu hodně zajímavé ; Vždy zde potkám spoustu přátel ; Možnost brouzdat po internetu ; Jsou tu hodní ; Já jsem chodím hlavně protože mi to tak vychází s autobusem  ; Mám tu kamarády ; Ráda knihy vybírám ; Vždy se zasměju ; Odpočinu si od rodiny i od školy ;  Zlepšení českého jazyka ; Jsou tu dobré soutěže

Je to tam supééér ; Můžu přijít vždy ; Protože knihovna není drahá ; Protože číst se má ; Knihovna pomáhá při výuce ; Můžeš tam hrát stolní hry ; Je mi tu dobře ; Poznala jsem tady nové kamarády ; Mám kde přespat, když je Noc s Andersenem ; Když se čtou chytré knížky, jsme i my chytří ; Dostanu hezkou kartičku knihovny 

A jaká je vlastně ta naše knihovna? 
Je zajímavá a hezká ; Je prostě nej ;  Pěkná výzdoba, je to tam pěkné ; Knihovna je bezvadná ; Mají tam pěkně seřazené knihy ; Je tam fůra dětských časopisů ;  Je to tu dobrá zašívárna ; Je to prostě super!! Vřele doporučuji!!

Když mi je zima, ohřeju se tady
Když mi je horko, je tu chládek
Když mi je smutno, jsou tu kamarádi
Když je mi veselo, najdu tu lidi, kterým náladu mohu zlepšit
Když nemám doma co číst, kam jinam bych měla jít??

Autory nejoriginálnějších názorů jsme zařadili do losování a odměníme je knížkou. Jsou to čtenáři KBBB v Uherském Hradišti : Babeta Čápková, Petr Valenta, Eva Klementová, Lenka Horňáková, Jakub Skalka, Kateřina Vránová, Veronika Lipková, Josef Mikulka

Více o knihovně: http://www.knihovnabbb.cz/

The post Matky Andersenky připravily děckám v knihovně pěknou zašívárnu, fakt, že jo first appeared on Čítárny.