František Gellner (19. 6. 1881 – asi 13.9. 1914). Všestranně talentovanému nebylo dopřáno žít dlouho. Přesto po sobě zanechal dílo, které je svým způsobem zapomenuto, ale jenom proto, že málokdo ví, jak často jsou jeho básně zhudebňovány i jako kuplety.
František Gellner měl mimořádné nadání pro šanson i kuplet. Přímý, jednoduše zapamatovatelný verš vypravující příběh, ale často v něm nalézáme mnohem víc, co se často dotýká bytostně nás samotných.

„Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“

xxx
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.“

xxx
“Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím sifilitidou

Málo se ale ví jak talentovaný byl malíř, karikaturista a ilustrátor.
Od roku 1911 žil v Brně. Jako kreslíř v redakci Lidových novin je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik.
Jeho dílo bylo ovlivněno i anarchismem, vycházející ze stupidity lidské i politické. Možná by dnes ani nebyl překvapen tím, jak se chová lidské plémě a jaká je i dnes cenzura.

Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 musel narukovat do rakousko-uherské armády. Byl odvelen na haličskou frontu, kde si dne 13. září 1914 lehne vyčerpán u silnice a od té doby ho nikdo nikdy neviděl.

Mnoho jeho básní byly zhudebněno.

Pepa Nos zhudebnil básně „To je teď celá moudrost moje“, „Všichni mi lhali“, „Perspektiva“, „Babička Málková“, „Noc byla. Usnout nemoh‘ jsem…“, „Rum smutně pil pan ředitel“.

To je teď celá moudrost moje / František Gellner

To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost,
vínem si plašit z čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit.

xxx
„Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.

Jaromír Nohavica hrával jeho básně: John Sambo, Napsala mi psaní, Pod mrazivým nebem, Radosti života, To je teď celá moudrost moje, V kavárně u stolku lecco se řekne…

Radosti života / František Gellner

Drobty pod stůl hází nám osud
ostatní vše je nicota
alkohol ještě je holky jsou posud
jsou ještě radosti života
alkohol ještě je holky jsou posud
jsou ještě radosti života

Žena jak žena v života vraku
konečně jedno vše bude ti
jedna ubíjí něhou svých zraků
druhá jedem svých objetí
jedna ubíjí něhou svých zraků
druhá jedem svých objetí

Šetřiti léty jež nemají ceny
v tom žádná moudrost nevězí
dobré je opium alkohol ženy
schází-li schopnost k askézi
dobré je opium alkohol ženy
schází-li schopnost k askézi

Askéty vycházeti vidím
z téhož jak já na svět názoru
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů
stejně jak oni nenávidím
rozumy dobráckých pastorů

Jsem smutný mládenec rouhavý cynik
v rozpuku mládí zhořkl mi svět
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ
v ovzduší krčem a v zápachu klinik
vypučel písně mé jedový květ
vypučel písně mé jedový květ

Děkuju bohu a děkuju čertu
za plaché chvíle prchavý dar
života číši jsem naklonil ke rtu
piju z ní smutek a bolest a zmar
života číši jsem naklonil ke rtu
piju z ní smutek a bolest a zmar

Báseň Václava Hraběte „Jam Session s Františkem Gellnerem“ zhudebnil Vladimír Mišík. Mišík s houslistou Janem Hrubým zpracoval i báseň „Pomalu v revolver se ztrácí víra“ nebo zpívá Baladu.

Balada / František Gellner

Mdlý přísvit noci z tváří shodných tahů
Se smek’ a stíny dva vrhl na podlahu.
Vzduch výhní sálal, po dni nelítostném
Dobíjel chabé duše tupým ostnem.

V tmách tíživých se na besedu sešli
člověk a přízrak. Směj se tomu chceš-li!
Z úst otevřených matně zuby plály,

Horečné ruce hady být se zdály.
Níž klonila se těla pod únavou.
Šeptal cos člověk. Přízrak kýval hlavou.

Tak seděli až v prvý záblesk jitra.
Vstal tiše přízrak: “Na shledanou zítra!”
Vztyčil se člověk, jako dravec zavyl.
“Co čekáš ještě?” smutně přízrak pravil.

Báseň Františka Gellnera zpívá Zdeněk Lahoda

Jsem člověk nemravný a zanedbaný / František Gellner

Jsem člověk nemravný a zanedbaný
a lehké holky měl jsem příliš rád.
Však miloval jsem opravdu tři panny,
ach, je mi stydno na to vzpomínat!

Říkali Elis první mojí lásce,
k níž jsem vší silou svého mládí lnul.
Však pohříchu jsem jednou na procházce
ji in flagranti s jiným přistihnul.

A po druhé, to jsem si zamiloval
přítele holku, jenž byl na vojně.
Ctnost její v tančírnách jsem ochraňoval
a choval jsem se velmi důstojně.

Přítel se vrátil domů z vojny zase
a dostal pohříchu z mé ruky ji,
ve ctnosti nezměněnou ani v kráse,
neposkvrněnou bílou lilii.

A třetí byla holka osiřelá.
Neštěstí její procítil jsem s ní.
O poslední, co po rodičích měla,
ji okrad poručník a příbuzní.

A jednou z rána bolestí jsem zbledl,
když napsala mi na dopisnici,
že jakýs hejsek z legrace ji svedl,
a že je právě v pátém měsíci.

Jsem špatný člověk pokažených mravů,
však třikráte jsem opravdu měl rád.
Je směšno v pláči skloniti svou hlavu
a trapno je srdci svému smát.

Je vlažný večer k lásce stvořen dneska,
a plno žen je venku na ulicích,
a mezi nimi stvořeníčka hezká,
smyslné růže kvetou na lících.

Skupina Mňága a Žďorp zhudebnila báseň „Pod mrazivým nebem“ na albu Jen pro vlastní potřebu!

Pod mrazivým nebem / František Gellner

ptáčkům opatřuje Pán bůh byt a stravu
ale člověk nemá kam by složil hlavu
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
nad svým osudem se zamyslila žena

veškeré své jmění vzala v tvrdé dlaně
pět balíčků sirek koupila si za ně
do své jizby vešla přes vrzavé schody
fosfor seškrábala do sklenice vody

vypila jed klidně světu sbohem dala
ale smrt se dlouho nedostavovala
jenom bolest přišla úpěnlivé lkaní
zaslechla včas ještě ze sousedství paní

bože otrávená dům se sběhl celý
do nemocnice ji potom odváželi
dobrodiním vědy byla zachráněna
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá

pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá
pod mrazivým nebem lidské srdce sténá

Punková skupina Malomocnost prázdnoty hrála píseň „Nečekám nic od reforem“

Nečekám nic od reforem / František Gellner

Nečekám nic od reforem,
nových zásad, nových norem,
miluju jen kladivo,
které bije na zdivo,
na zvětralé zdivo.

Svět, jak byl, vždy bude stejný,
život stejně beznadějný,
lze jen tíží kladiva
udeřiti do zdiva,
do starého zdiva.

Nad mou hlavou rudý prapor
hlásá pouze zmar a zápor,
hlásá ránu kladiva,
která padne do zdiva,
do starého zdiva.

Katapult zpívá text básně „Miluju severní nebe“.

Miluju severní nebe / František Gellner

Miluju severní nebe
bílé a bez citu,
kterým se marně prodírá slunce
chladné a bez svitu.

Miluju severní pláně
se smutkem zavátých cest.
Miluju večerní mlhy
severních velkoměst.

Miluju severní muže
těl těžkopádných a mdlých
s bezradnou, truchlivou touhou
v srdcích tesklivých.

Miluju severní ženy
bázlivě stulené v tmách,
které prožívají své lásky
v snech a vzpomínkách.

The post František Gellner. Zapomenutý ilustrátor a básník stále žije v písních, šansonech i kupletech first appeared on Čítárny.

Vánoce a vánoční čas pohledem básnických klasiků českých i světových. Titulní ilustrace Miloslav Jágr.

VÁNOČNÍ DÁREK JANA WERICHA
Kdyby to bylo v mé moci, dal bych všem lidem na světě pod stromeček škatuli.
Prázdnou škatuli, kterou kdyby otevřeli, tak by se museli smát, že tam nic není.
A smáli by se a smáli by se, protože já věřím, že když se lidi smějou,
tak nemají čas mít na sebe vztek a nemají čas se prát.
Aspoň jeden den v roce.

Rozmilý slavíčku
Jan Jakub Ryba

Rozmilý slavíčku,
líbeznou písničku zazpívej mému Ježíšku
a já pak zazpívám pěknou, hezkou písničku.
Pějme sladce u jesliček,
kdežto dřímá náš Ježíšek.
Odpočívej neviňátko,
libě hajej, nemluvňátko,
tiše pějme, tichounce hrejme!
Pastýři, tichounce zatrubte!
Hrdličky, tichounce cukrujte.
Odpočívej libě, Ježíšku,
odpočívej vždy v mém srdíčku!
Chci tebe povždycky libě v srdci chovat,
tě věrně upřímně vždycky opatrovat.
S tebou vždy chci se jen radovati,
s tebou vždy chci se jen celovati.

Vánoční stromeček
Jiří Žáček

Zelenej se, jedličko,
narovnej se maličko,
líbíš se mi, vezmu si tě
budeš vonět v našem bytě.
Dám ti hvězdu na čelo,
večer bude veselo.
Můžu ti to předem slíbit
bude se  ti u nás líbit.

Vánoce
Jaroslav Vrchlický

Hlas zvonů táhne nad závějí,
kdes v dálce tiše zaniká;
dnes všecky struny v srdci znějí,
neb mladost se jich dotýká.

Jak strom jen pohne haluzemi,
hned střásá ledné křišťály,
rampouchy ze střech visí k zemi
jak varhan velké píšťaly.

Zem jak by liliemi zkvětla,
kam sníh pad, tam se zachytil;
bůh úsměv v tvářích, v oknech světla,
a v nebi hvězdy rozsvítil.

A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček.

Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce,
a zvony znějí, světla hoří –
ó Vánoce! Ó Vánoce!

Zpěv noci vánoční
Antonín Sova

Střech bílý sníh se stkvěl,
pak zhas a tmy se zalek.
Zpěv v duši uslyšel
jsi blížiti se z dálek.
Zpěv halleluja stín
prošlehnul jasnou září.
Zří s okna do hlubin,
a zdá se samotáři:

Hvězd jasných na domy
se navěšují světla,
v mlh bílé průlomy
a v okna mrazem zkvětlá.
A teď, teď andělé
se na bílé snášejí střechy,
zář nebes na čele,
zpěv zpívají míru a těchy.

Vánoční
Karel Kryl

Dříve, než ze stromečku opadá jehličí,
lůžko ti jmelím ozdobím, dám fotku do rámečku, olovo zasyčí,
tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím.

Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím,
bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž,
tvé jméno na balíčku k ostatním připojím,
to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.

Za okny spadla vločka a zvonek cinká,
Ježíšek zavřel očka a tiše spinká,
Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce,
spí, tichounce spí.

Kus loje pro sýkory, na stole cukroví,
od zítřka noci ubývá, ubývá,
mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový
a jedna židle, jedna židle přebývá,
a jedna židle, jedna židle přebývá …

Vánoce dospělých
Jan Skácel

Radostí dětí ohřejí si ruce
budou se usmívat a říkat
jsou tady Vánoce
a bílou nití zaobroubí mráz
to roztřepené
co se v nich obnosilo za tak dlouhá léta

A budou trošku veselí
a trošku smutní
a trošku pobavení sami sebou
a ticho roztáhne svých deset prstů před jejich tváře
a zamrzne do opuštěných ulic

A teplá ramena stromečků
vtlačí se do oken až bezdětní
půjdou si po večeři na procházku
a budou se držet za ruce
a budou si dětmi
a každý z těch dvou
bude se snažit být ten dospělejší
pečovat o toho druhého
protože venku je kluzko
a uvnitř Vánoce

O štědrý večer
Jaroslav Vrchlický

Na stromek, v jizbu jenž přines’ dech lesů
a v města hluky tichých samot snění,
zas věším pestré cetky v zamyšlení
jsa napřed šťasten v dětí hlučném plesu.

Při každé tretě, k haluzím již nesu,
zřím, otec, dětských zraků zajiskření
a básník slyším tiché ptačí pění
a cítím duši lesa stoupat z vřesu.

Zdroj šumí, sosna skřípne větrů tahem
a vidím honbu motýlů, much, ptáků
nad diviznami, jež zřím zlatem kvésti.

A myslím: V každou hračku v snění blahém
jak zaklít věčný azur bez oblaků
a přičarovat dětem svým kus štěstí!

Vánoce dospělých
Jan Skácel

Radostí dětí ohřejem si ruce
budem se usmívat a říkat
jsou tady vánoce
zatímco bílou nití zaobroubí mráz
to obnošené
co se roztřepilo za ta dlouhá léta

A budeme trošku veselí
a trošku smutní
a trošku pobavení sami sebou
a ticho roztáhne svých deset prstů
před naše tváře
a zamrzne do opuštěných ulic

A teplá ramena stromečků
vtlačí se do oken až bezdětní
půjdou po večeři na procházku
a budou se držet za ruce
a budou si dětmi

a každý z těch dvou
se bude snažit být ten dospělejší
a pečovat o druhého
protože venku je kluzko
a uvnitř vánoce

Vánoční píseň
Jaroslav Seifert

Rolničky slyším, slyším hlasy,
myslím si: Kdo to přijel asi?
Dlouho už neviděl jsem sáně,
a proto toužím dychtivě
podívat se zas jednou na ně,
pohladit koně po hřívě.
Však venku nikdo. Jenom vrána
do pola sněhem zasypána.

A slyším hudbu. Nechám všeho,
jdu přivítati neznámého.
Kdo je to? Slyším, někdo troubí,
housle se ozvou k tomu vráz
i basa, která zpívá zhloubi.
Nic, jenom tma a ticho v domě
opírají se silou o mě.

A v koši u psacího stolu
hryže si myška. My dva spolu
známe se dávno. Tiše vklouzla
tak jednou ke mně. Od těch dob
je pokoj stále plný kouzla.
Jen, prosím, neplaš, nerozzlob
tu přítelkyni malých dětí,
umí tak krásně vyprávěti.

Vždyť je to ona, myška malá,
jež s Kristem Pánem v seně spala
a viděla, jak Marie Panna
už dlouhou cestou umdlévá
a klesá k zemi uplakaná
na trochu slámy do chléva.
A viděla, jak s nebe rázem
andělé slétali se na zem.

  teď je u mne. Pode dveřmi
tou škvírou chodí ke mně, věř mi.
A od těch dob mi takhle hrají,
rolničky slýchám v tento čas,
okna mi květy rozkvétají
a s nebe slýchám krásný hlas.
Ne obyčejný, ale svatý,
když do tmy ráno vyjdu vraty
a spěchám sněhem na roráty.

{youtube}2CQVbwhA1ts{/youtube}

Purpura
Jiří Suchý

Tiše a ochotně
Purpura na plotně
Voní stále voní
Nikdo si nevšímá
Jak život mění se v dým
Snad jenom v podkroví
Básníci bláhoví
Pro ni slzy roní
Hrany jí odzvoní
Rampouchem křišťálovým

Slunce se vynoří
Hned však se k pohoří
Skloní rychle skloní
A pak se dostaví
Dlouhá a pokojná noc

Tiše a ochotně
Purpura na plotně
Voní stále voní
Po ní k nám vklouzlo
To tajemné kouzlo vánoc

Tiše a ochotně
Purpura na plotně
Voní stále voní
Voněla předloni
Za rok nám zavoní zas
Snad jenom v podkroví
Básníci bláhoví
Pro ní slzy roní
Květy jim na okno
Odměnou nakreslí mráz

V krajině vánoční
Zvony když půlnoční zvoní
Nesou nám novinu
Že pokryl krajinu sníh
Tiše a ochotně
Purpura na plotně
Voní stále voní
Nastal čas vánoc
A rampouchů křišťálových

Než rozžhnu
Antonín Sova

Než rozžhnu – v záclony svit luny padá
jak v napadlý sníh do polí a v lada,
i staré housle na stěně jak živy
vrou paprsky. Vzduch teplý, vlažný, snivý.
Já cítím, Vánoce se přibližují,
jdou s větry suchými, jež prudce dují,
se sanicí, jež šumí v zmrzlém sněhu,
s vánočním rohem, jehož slyším něhu.
Tu zatoužím po knize obrázkové,
rytiny prohlížet, obrazy nové,
a starých mistrů díla proslavená.
Tu poslouchám, na krbu kterak stená
a kvílí jablek píseň polotichá;
můj doutník šedomodrý kouř jak dýchá,
a květy v oknech vadnou, podřimují.

Já cítím, Vánoce se přibližují.

Vánoční
Fráňa Šrámek

Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až noční půjdu tmou.

Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý, náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.

Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světélka stříknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají…”

Vánoční stromeček
Michal Černík

Stromku, pojď už k nám,
já tě doma přivítám.
Překrásně tě ustrojím,
budeš zářit v pokoji.

Na ledě
František Hrubín

Dobře dětem o vánocích
na rybnících na potocích.
Zima jim dá pod nohy
kousek zmrzlé oblohy.

Pro ně zmrzlo modré nebe,
co na tom, že trochu zebe.
Honí se tam vesele
malí zkřehlí andělé.

Ó Štědrý večer
J.V. Sládek

Je štědrý večer; oblohou
se bílý měsíc zaskvívá,
sníh zmrzlý praští pod nohou
a mrazný vítr zavívá.
A pusto kol je u lesa;
zde večer — tam již půlnoční,
zde praská strom jen v nebesa,
tam zvučí píseň vánoční.

Či neslyšíš, jak plně tóní
jak dojemně to do šera,
že za takého večera
se zasteskne až srdci po ní,
a třeba srdce bylo v kusy
v tu vánoční přec vpadnout musí?

Jen dál, ty chorý můj příteli,
ač zpívat nám již těžká věc,
tam kostelík je osamělý,
vánoční zpívat musíš přec.

K nebesům pne se vížka nízká
a u ní stín jak černý kříž,
okny se záře svící blýská,
a píseň zvučí blíž a blíž.
Což svíce to? — to divně svítí,
což píseň to? — to divný vzdech:
v oknech se chvějný měsíc třpytí,
a vítr šumí po hrobech.

A ticho zas, jen srdce bije:
Stůj hochu, nejsme v zemi snílků,
zde není doma poesie,
zde mrtvý má jen k snění chvilku
a s ním jen vítr půlnoční
si z ticha šepce vánoční.

S půlnočním větrem tich a tich
si mrtvý píseň odříkává
a na hrob klesá chodce hlava
a chladí se o mrazný sníh.

A nade ním v měsíčném svitu
rozpíná křídla anděl dumy
a nebes modrém po blankytu
jej odnáší kde moře šumí
a dále ještě za mořem
až v dálnodálnou rodnou zem.

Zas k nebi pne se vížka nízká
a u ní strmí černý kříž,
zář ohnivá se z oken blýská,
v akordech zvučných blíž a blíž
zní mocně píseň vánoční.
A v kostele tam svíce planou
a svítí na mši půlnoční
a na lid s duší rozkochanou;
či na koho též s rozplakanou?

V dubové, hnědé stolici
s skloněnou hlavou žena klečí,
či slyší zpěv ten zvučící,
či kněze zbožné slouchá řeči?

Zavanul anděl perutěmi
a měkké vzal ji do náručí
a zdá se jí, že moře hučí,
a zdá se jí o cizé zemi
a v té — však slyš, co chví se z retů,
slyš, jak ta slza k zemi kane:
„Ochraň mi dítě v cizém světu,
ochraň mi dítě, mocný pane!“
A vedle matky děvče mladé
si oči kryje do stínu
a k drvu horké čelo klade
a tiskne ruku matčinu.

— — — —

Zavanul anděl perutěmi
a jako mlhu odvál sen
a na hrobě jen tichý sten
a chodec z mrazné vstává zemi.
A k nebi pne se vížka nízká
a měsíc chvějnou se září
se v kostelíka oknech blýská
a v zmrzlé slze na tváři.

Pekly kočky vánočky
Miloš Kratochvíl

Kdo upeče vánočky?
„To je práce pro kočky!“
Kočky mísí těsto s kvásky,
Rozvalují na provázky.
Pak se daly do pletení:
„Něco zaplést, to nic není!“
Mezi těstovými provázky
Si však zapletly ocásky.
Jak vánočky upletly?
Nijak. Radši utekly!

Jak hrdlička přišla k pásku
František Halas

Maria Panna v samé práci
a Ježíšek nechce spát.
Poklízet vařit zašívat si
a ještě k tomu kolíbat.

Hrdlička lítá samá legrace
nechce se jí mršce do práce.

Durdí se Panna: “Co se máš co smát?
Ježíška budeš kolíbat!”

Kolíbala hrdlička,
kolíbala Ježíška.
Sotva zavřel očička,
ulítla mu hrdlička.

Kolíbka se zastavila, Ježíšek ten pláče zas,
mlíko z plotny utíkalo, k obědu byl právě čas.
“Ty lajdačko hned pojď sem,
počkej my tě přivážem!”

Vzala Panna sametku.
“Ty, ty, poběhlice”
uvázala hrdličku,
rovnou ke kolíbce.

Oběd už je uvařený a Ježíšek spinká dál,
neposeda nesměje se, pásek se jí zařezal.
“Prosím, prosím, Svatá Panno, dej mi trošku zalítat,
já už budu tuze hodná, přijdu zase kolíbat.
Ježíškovi do kašičky,
cukrů, cukrů, cukrů dám,
cukrů, cukrů, do hubičky,
řekni “Už se nehněvám!””

Pana v smíchu klopí řasy:
“Kš, Kš, leť si pohane!
Za trest však na věčné časy
pásek ti už zůstane.

Vánoce
Pepa Nos

Štědrý den se každou chvíli blíží, jen pár měsíců zůstává,
na obloze hvězdy jasně svítí, vánoční čas nastává.

Štědrý den se každou chvíli blíží, jen pár tejdnů zůstává,
na obloze hvězdy jasně svítí, vánoční čas nastává.

Štědrý den se každou chvíli blíží, jen pár dnů už zůstává,
na obloze hvězda jasně svítí, vánoční čas nastává.

Štědrý den se každou chvíli blíží, poslední den zůstává,
na obloze hvězda jasně svítí, vánoční čas nastává.

Slunce zrána za obzorem vyšlo, podívej se z okna ven,
ať je bláto nebo všude bílo, dneska je ten Štědrej den.

Báseň skoro jako vánoční pohlednice
Václav Hrabě

Ve sněhu který zrána napad
táhnou se černé šlépěje
jak listí v říjnu žloutne západ
jak stromy staré aleje
Krev slunce stéká po sněhu
a mrazem ztuhlá krajina
zarudlá řeka bez břehů
a bez ryb zvolna usíná
Jen dlouhý řetěz
černých stop
trhá sníh
kdo to tu šel
štěstí či hrob
hledal v závějích?

Zatímco všude hořelo v kamnech
zpocenou tváří
do sněhu pad
ta jarní vůně dýchla až na mne
když pod jeho tělem zem začala tát
Bylo to dobré divadlo
přes sklo se dívat jak byl sám

Poslední dobou špatně usínám
Tak málo sněhu napadlo
a mně který jsem za sklem v teple
zbývá pramálo naděje
že vůbec někdy vítr sněhem
ty černé stopy zavěje

Romance štědrovečerní
Jan Neruda

Petr usne, sotva lehne;
sotva usne, sen se zvedne:
náhlé světlo po krajině
a tak jasno jako ve dne.

Petr celý vyjevený,
rodinu zří v prostém stáji,
dítě zrovna sluncem září –
v Petrovi až dech se tají.

Vzduch je plný andělíčků,
třpytí se a křídly šumí,
každý zpívá haleluja,
krásně, jak jen anděl umí.

A hle, od vesnice spěchá
všechen lid s radostnou tváří,
napřed muži, staří, mladí,
v čele naši muzikáři.

Vašek velký buben tluče,
Matěj troubí, Martin hude,
Vojta na klarynet píská,
Kuba měchem bas jim dude.

Aj ti hrajou – jako nikdy!
tváře dmou se, lítá ruka –
písnička tak mlaskně skočná,
že až Petru nohou cuká.

Zmlkli. Z řady vystoup’ Brichta,
vyšnořený, oholený,
býval kaprál u hulánů,
dnes je řečník vyvolený.

Postavil se, salutuje,
hrubě spustil: “Kriste pane, –
my nevíme, co je psáno,
ale víme, co se stane.

Ty jsi – já jsem – ba jsme všichni –
povídáme – k boží chvále -“
v tom se zajik’ – jazyk ztrnul
a nemůže o hles dále.

Ruka v úzkostech se svírá,
ret se jako lupen chvěje –
“Ty’s to vyved’!” Petr nahlas
ze sna hulánu se směje.

Ježíšek však milostivě:
“Všichni jste mé hodné děti,
Vaše duše po skonání
hupky na nebe si vletí.”

A teď houfně zpívajíce
předstupují hospodyně,
podávají v pytlích, koších,
dobrého co po dědině.

Máslo, jabka, marcipány,
plátno, šátky, věci steré,
Maria jim přikyvuje,
Josef od nich dary bere.

“Co je tohle?” Petr náhle
poulí svoje oči šedé.
Dvanáct panen třináctou si
na růžové pentli vede.

Dvanáct panen, dvanáct růží.
“Děťátko ty nejjasnější,
přivádíme Anduličku,
že je z nás všech nejkrásnější.”

“To si myslím!” Petr mručí. –
“Anduličku k Tobě vedem,
aby za nás všecky dala
hubičku Ti jako s medem.”

Andulička přistupuje,
sotva ale hlavu níží,
Ježíšek už ručky svoje
kolem její šíje kříží.

Jak se směje, jak ji hladí,
jak se k Andulince tulí –
sotva dostal polibení,
už zas znovu rtíky špulí.

Petr sebou hází, bručí,
jako medvěd když se brání:
“Matka na to mlčky hledí? –
je to pěkné vychování!”

Vánoční píseň
Jaroslav Seifert / Karel Plíhal

Jak ptáci zimořiví v tom teskném příběhu,
ti, které neuživí třpyt hvězdic na sněhu,
my sešli jsme se snící nad lžičkou olova,
kéž by nám mohlo říci náš osud doslova.

Když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej,
at’ zvučí trouby hlásné i zpěvy andělů,
dřív, než přijde smrt a zhasne náš dech ve svém pocelu.

A těm u sukní matek dej úsměv do oček,
klín plný cukrlátek a hodně vánoček,
když už se řítí v spěchu ten žaluplný děj,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej,
svíčičko na ořechu, hoř pro nás pomalej….

Vánoční kapr
Jiří Žáček

Vánoční kapr,
ten má život krátký,
vánoční kapr
nenávidí svátky.

Vánoční kapr
na své rybí pouti
nechce být pozřen,
alebrž chce plouti.

Chce klidně plouti
nekonečnou tůní,
kde kapří kmeti
v bahně u dna trůní.

Komu by bylo
býti sežrán milé?
Dejte si radši
řízek nebo filé!

Pustíme kapra,
ať si brázdí řeku
pln optimismu,
radosti a vděku.

Ať si ten kapr
klidně slaví svátky
v rodinném kruhu
s kapry nemluvňátky.

Dejte si biftek,
ať jsou kapři zdrávi!
Pak ovšem budou
protestovat krávy.

Dejte si řízek
ve vánočním čase!
Pak ovšem bude
reptat každé prase.

Člověk má cítit
se zvířaty…Inu,
nezbude, nežli
chroustat zeleninu…

Ladovská zima
Jarek Nohavica

Za vločkou vločka
z oblohy padá
chvilinku počká
a potom taje
Na staré sesli
sedí pan Lada
obrázky kreslí
zimního kraje

Ladovská zima
za okny je
a srdce jímá
bílá nostalgie
Ladovská zima
děti a sáně
a já jdu s nima
do chrámu Páně

Bim bam bim bam
bim bam bim bam
bim bam bim

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec
už čtvrtý měsíc v jednom kuse furt jenom prosinec
Večer to odhážu namažu záda
ráno se vzbudím a zas kurva padá
Děcka mají zmrzlé kosti
a sáňkují už jenom z povinnosti
Mrzne jak sviňa třicet pod nulu
auto ani neškytne hrudky se dělají v Mogulu
Kolony aut krok sun krok
bo silničáři ta jak každý rok
su překvapení velice
že sníh jim zasypal silnice
Pendolíno stojí kdesi u Polomi
zamrzly mu všecky CD ROMy
A policajti? Ti to jistí z dálky
zalezlí do Aralky
Ladovská zima
za okny je
a srdce jímá
bílá nostalgie
Ladovská zima
děti a sáně
a já jdu s nima
do chrámu Páně

Bim bam bim bam
bim bam bim bam

Na Vysočině zavřeli D jedničku
kamióny hrály na honičku
takzvané rallye Letní gumy
v tym kopcu u Meziřící
spěchali s melounama
a teď jsou v… Však víte kde
Na ČT1 Studio sníh
Voldanova sedi na saních
A v Praze kalamita jak na Sibiři
tři centimetry sněhu a u Muzea štyři
Jak v dálce vidim zasněženy Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach valet
Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy
jak jsou tam na tych rovných střechách sněhu kupy
Do toho všeho jak mám zmrzlý nos a líca
z radia zpívá provokater Nohavica

Ladovská zima
za okny je
a srdce jímá
bílá nostalgie
Ladovská zima
děti a sáně
a já jdu s nima
do chrámu Páně

Bim bam bim bam

Vánoční stromeček
Miroslav Florian

Stromku, pojď už dál,
zmrzneš na té pavlači,
ať jsi jedle, nebo smrček,
ať jsi sebemenší skrček,
jen pojď dál, jsi král
jasanů i akátů,
lip ve vonném brokátu –
ze všech stromů země zdejší
budeš večer nejkrásnější,
ze všech, ze všech nejsladší!

Ukolébavka vánoční
Jan Neruda

Spi, Jezulátko, spi!
Zas chudých lidí chudé dítě
jen do jesliček uloží Tě —
ach, kolikrát už lidstvu dáno
a Jidáši vždy zaprodáno,
spi, Jezulátko, spi!

Spi, Jezulátko, spi!
Spi sladce na tom seně holém,
my dech tajíme všichni kolem,
vždyť Tobě, věčné pravdy synku,
je také třeba odpočinku,
spi, Jezulátko, spi!

Spi, Jezulátko, spi!
a nabeř v spánku nové síly,
máš konat ještě mnohou míli:
té cesty lidstva ku spasení,
té ještě dlouho konec není —
spi, Jezulátko, spi!

Spi, Jezulátko, spi!
Za Tvé o bratřích naučení
svět vezme Tě zas do mučení
a než se lidstva pouta zdrtí,
je třeba ještě velkých smrtí —
spi, Jezulátko, spi!

O koledě
Bohuslav Reynek

Vytušenou přítomností
samota se prolíná.
Přílivu jest hodina
dalekých a plachých hostí.

Ořechy jsou na ubruse.
Kočky stín ztich na stěně.
Prosvítají růměně
tváře jablek, zimní, rusé.

Nepřítomní zapomněli.
Stesk už mnohých nehledá.
Jizbou voní koleda.
Nezření se o ni dělí.

Přístav utajených říší
čekání tmu odívá
v slibů roucha zářivá.
Kdo je sám, vždy kroky slyší.

24. XII.
Viktor Dyk

V prosinci denní svit až příliš brzo šedne.
A štědrým večerem už bylo odpoledne.
A otec nedočkav byl jak my, ne-li více,
zřít oči zářící a rozpálené líce,
stát, svědek radosti, u vánočního stromku:
„Teď jde už Ježíšek, teď asi došel k Chlomku.
Jen jestli dojde sem, nepadne do závějí.“

Jsou, kdož spíš dávati, než bráti sobě přejí.
Vzpomínám tiše si na smích, jenž zníval kdys.
Denně se propadá nějaká Atlantis,
nad zemí někdejší se brázdí vlny moře,
jež smetou úsměvy, jež smetou jas i hoře.
Denně se propadá svět nějaký a vzniká.
Kde jinde žili by mrtví než u básníka?

The post Vánoční básničky i písničky, které nás těší nejen o křesťanských Vánocích first appeared on Čítárny.

Jarek Nohavica. Všechno, co bychom chtěli o něm říct, bylo napsáno. Všechno je v jeho textech. Z písničkářů, zpěváků a básníků je populární celá desetiletí.
Kdyby v Česku byl keltský festival bardů, jako ve Walesu (Gorsedd of the Bards), byl by oprávněně králem. Českým Bardem. A festival by se mohl konat tradičně v chacharské Ostravě.

Jarek Nohavica (*7.6. 1953) je oblíbený napříč všemi totalitními systémy.
Popularitu získal díky svému talentu a inteligenci zachytit ve své poezii přítomné a nadčasové.
Je jedinečným, českým národním symbolem a ani v daleké budoucnosti nebude možné toto tvrzení vyvrátit.

Jarek Nohavica je českým Bardem.
To znamená, že není jen básník a zpěvák, ale ten, kterého si lidé zvolili za mluvčího.

http://www.nohavica.cz

PÁNOVÉ NAHOŘE

Pánové nahoře já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani budete-li ho číst
Přišlo mi ve středu do války předvolání
je to bez odvolání tím prý si mám být jist.

Pánové nahoře já už to lejstro spálil
už jsem si kufry sbalil správcové vrátil klíč
Pánové nahoře uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč

Co už jsem na světě viděl jsem zoufat matky
nad syny kteří zpátky se nikdy nevrátí
Slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy
které snadno a brzy se z očí neztratí

NEVER MORE

Seděl jsem za stolem a básně čet
rádio hrálo
vtom slyším ťukání na parapet
tak tiché že se mi možná jen zdálo
zastřený mužský hlas z chodníku
tiše se ptal
Nerad vás ruším pane básníku
ale mohli bychom na chvíli dál?

V předsíni podal mi deštník a plášť
a láhev vína
jako bych někde už viděl tu tvář
byla to tvář na kterou se nezapomíná
v průvanu zhasla mi svíčka
zvenku studený vítr vál
na chodbě na dlaždičkách
za ním černý havran stál

Usedl do křesla a černý pták
sedl mu v klíně
bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak
že z podešví mu trčí koňské žíně
Tak nás tu máte jak jste si přál
na lampu padl stín
přes psací stůl když mi vizitku dal
firma Ďábel a Syn V tolika nocích a v tolika dnech
jsem ho vzýval
volal ho na pomoc když docházel dech
a teď jsem se mu z očí v oči díval
cítil jsem konopnou smyčku
jak mi svírá krk
když ze záňadří vytáhl ceduličku
a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším
co budeš žádat
vidět to co jiní nevidí tě naučím
a slova k slovům v písně skládat
Co za to žádáš? ptal jsem se ptal
jsem jen nuzný tvor
a havran v rohu zakrákal
Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám
a tma je v sále
když přijdou lijáky tak bolí ten šrám
a ono podívej se z okna – prší stále
nešťastně šťastný v půlce života
kymácející se vor
a havran na rameni skřehotá
Never more

PETĚBURG

Když se snáší noc na střechy Petěrburgu
Padá na mě žal
Zatoulaný pes nevzal si ani kůrku
Chleba kterou jsem mu dal
Lásku moji kníže Igor si bere
Nad sklenkou vodky hraju si s revolverem
Havran usedá na střechy Petěrburgu
čert aby to spral
Nad obzorem letí ptáci slepí
V záři červánků
Moje duše široširá stepi
Máš na kahánku
Mému žalu na světě není rovno
Vy jste tím vinna Naděždo Ivanovno
Vy jste tím vinna až mě zítra najdou
S dírou ve spánku

KDYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA

Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola
já vypadal jsem jako blbec jak i všichni dokola-la-la-la
jak i všichni dokola

Zavřeli mě do kasáren začali mě učiti
jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti-ti-ti-ti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou krásně jsem si zabulil-lil-lil-lil
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil tak nebylo z toho nic nic nic nic
tak nebylo z toho nic

Neplačte vy oči moje ona za to nemohla
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla-la-la-la
a tak si k lásce pomohla

Major nosí velkou hvězdu před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr a tak se sbalit nechala-la-la-la
a tak se sbalit nechala

Co je komu do vojáka když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku písnička už skončila-la-la-la
jakpak se vám líbila-la-la-la
no nic moc extra nebyla

KOMETA

Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
zmizela jako laň u lesa v remízku,
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě.

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství, která teď neseme na bedrech.
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.

Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
až příště přiletí, ach, pýcho marnivá,
my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá.

O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě …

LADOVSKÁ ZIMA

Za vločkou vločka z oblohy padá
chvilinku počká a potom taje
Na staré sesli sedí pan Lada
obrázky kreslí zimního kraje
Ladovská zima za okny je
a srdce jímá bílá nostalgie

(REF)
Ladovská zima děti a sáně
a já jdu s nima do chrámu Páně
Bim bam bim bam bim bam bim bam bim bam bim…

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec
už čtvrtý měsíc v jednym kuse
furt prosinec Večer to odhážu
namažu záda ráno se vzbudím a zas kurva padá
Děcka majů zmrzlé kosti
sáňkujú už jenom z povinnosti
Mrzne jak sviňa třicet pod nulu
auto ani neškytne hrudky se dělaju v Mogulu
Kolony aut krok-sun-krok
bo silničáři tak jak každý rok
sú překvapení velice že sníh zasypal jim silnice
Pendolíno stojí kdesi u Polomy
zamrzli mu všecky CD-ROMy
A policajti?
Ti to jistí z dálky zalezlý do Aralky

(REF)

Na Vysočině zavřeli D-jedničku kamióny hráli na honičku
Takzvané rallye Letní gumy v tym kopcu u Meziřící
spěchali s melounama a teď jsou v…… Však víte kde
Na ČT1 Studio sníh Voldanova sedi na saních
A v Praze kalamita jak na Sibiři tři centimetry sněhu
a u Muzea čtyři
Jak v dálce vidim zasněženy Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašny cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkach válet
Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nakupy
jak jsou tam na tych rovných střechách sněhu kupy
Do toho všeho jak mi.. jak mám zmrzlý nos aj líca
tak ještě z radia provokater Nohavica
(REF)

BLÁZNIVÁ MARKÉTKA

Bláznivá Markéta v podchodu těšínského nádraží
zpívá zpívá zpívá a zametá je to princezna zakletá
s erární metlou jen tak pod paží
když zpívá zpívá zpívá a zametá

Vajglové blues rumový song
jízdenková symfonietta
pach piva z úst a oči plonk
to zpívá Markéta
bláznivá Markéta

Famozní subreta na scéně válečného šantánu
byla byla krásná k zbláznění
Líza i Rozeta lechtivé snění zdejších plebánů
byla byla byla a není

V nádražním podchodu jak v chrámu katedrály v Remeši
ticho ticho Markéta housku jí pak v jednom záchodu
své oranžové blůzy rozvěší
a já ji a já ji a já ji miluji

ZESTÁRLI JSME LÁSKO

Náš syn už je veliký do plínek už nedělá
Zestárli jsme lásko s ním docela
Oči má po mně a vlasy po tobě
Padají mu do čela
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

Naše dcera už je veliká když koupe se je nesmělá
Zestárli jsme lásko s ní docela
Kluci koukají se po ní
Jak koukali se po tobě
A my zamykáme panelák
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

Protože jedna a jedna jsou čtyři
A dvě hrušky a dvě jabka
To je osm třešní na talíři
I kdybys nechtěla

Líbat se prý na ulici to se v našem věku nedělá
Zestárli jsme lásko zestárli jsme docela
V televizi běží film pro pamětníky
Pan Marvan dělá anděla
Tak nebuď z toho smutná
Buď radši veselá

I ta píseň co jsem kdysi tobě napsal je už omšelá
Zestárli jsme lásko zestárli jsme docela
Ale včera když jsi spala a já na tebe koukal
Napsal jsem ti novou docela
A to je tahleta píseň
Trochu smutná trochu veselá

O tom že jedna a jedna jsou čtyři
A dvě hrušky a dvě jabka
To je osm třešní na talíři
I kdybys nechtěla

AŽ TO SE MNU SEKNE

Až obuju si rano černe papirove boty
až i moja stara pochopi že nejdu do roboty
až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Slezsku Ostravu od Sikorova mostu
až to se mnu sekne
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Aby všeckym bylo jasne že mě lidi měli radi
ať je gulaš silny baby smutne muzika ať ladi
bo jak sem nesnašel šlendryjan ve vyrobě
nebudu ho trpěť ani co sem v hrobě
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

S někerym to seka že až neviš co se robi
jestli pomohla by deka nebo teplo mlade roby
kdybych si moh vybrat chtěl bych hned a honem
ať to se mnu šlahne tajak se starym Magdonem
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Jedine co nevim jestli Startku nebo Spartu
bo bych tam nahoře v nebi nerad trhal partu
na každy pad s sebu beru bandasku s rumem
bo rum nemuže uškodit když pije se s rozumem
to bude pěkne pěkne fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Já vím že Bože nejsi ale kdybys třeba byl tak
hoď mě na cimru kde leži stary Lojza Miltag
s Lojzu chodili sme do Orlove na zakladni školu
farali sme dolu tak už doklepem to spolu
až to se mnu sekne pěkne to bude pěkne
až to se mnu definitivně sekne

Až obuju si rano černe papirove boty
až i moja stara pochopi že nejdu do roboty
kdybych co chtěl dělal všechno malo platne
mohlo to byt horši nebylo to špatne
až to se mnu sekne
kdybych co chtěl dělal všechno malo platne
mohlo to byt horši nebylo to špatne
až to se mnu ná na na ná na
ná na na ná na ná na na ná na na

OSTRAVO, OSTRAVO

Ostravo Ostravo
Město mezi městy hořké
Moje štěstí
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou
Pámbů rozdal
Jiným městům všecku krásu
Parníky na řekách
A dámy všité do atlasu
Ostravo Ostravo
Srdce rudé
Zpečetěný osude
Ostravo Ostravo
Kde jsem oči nechal
Když jsem k tobě spěchal
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou
Ať mě moje nohy
Nesly kam mě nesly
Ptáci na obloze
Jenom jednu cestu kreslí
Ostravo Ostravo
Srdce rudé
Zpečetěný osude

DARMODĚJ

Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě
šel včera městem muž a já ho z okna viděl
na flétnu chorál hrál znělo to jako zvon
a byl v tom všechen žal ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl ano to je on
to je on

Vyběh jsem do ulic jen v noční košili
v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky
otázky

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát
měl kabát z hadí kůže šel z něho divný chlad
a on se otočil a oči plné vran a jizvy u očí
celý byl pobodán a já jsem náhle věděl
kdo je onen pán
onen pán

Celý se strachem chvěl když jsem tak k němu došel
a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě
jak moje svědomí když zvrací v záchodě
a já jsem náhle věděl ano to je Darmoděj
můj Darmoděj

Můj Darmoděj vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny ale dnům vyhýbá se
můj Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem
když prodává po domech jehly se slovníkem

Šel včera městem muž podomní obchodník
šel ale nejde už krev skápla na chodník
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen žal ten krásný dlouhý tón
a já jsem náhle věděl ano – já jsem on
já jsem on

…váš Darmoděj vagabund osudů a lásek
jenž prochází všemi sny
ale dnům vyhýbá se

DOKUD SE ZPÍVÁ

Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu
Včera jsem nespal a ani dnes nespočinu
Svatý Medard můj patron ťuká si na čelo
Ale dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm – hm hm – hm – hm

Ve stánku koupím si housku a slané tyčky
Srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky
Ze školy dobře vím co by se dělat mělo
Ale dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm – hm hm – hm – hm

Do alba jízdenek lepím si další jednu
Vyjel jsem před chvílí konec je v nedohlednu
Za oknem míhá se život jak leporelo
A dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm – hm hm – hm – hm

Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze
Houpe to houpe to na housenkové dráze
I kdyby supi se slítali na mé tělo
Tak dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm – hm hm – hm – hm

Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa
Zvedl jsem telefon a ptám se Lidi jste tam?
A z veliké dálky do uší mi zaznělo
že dokud se zpívá ještě se neumřelo
Hm – hm hm – hm – hm
že dokud se zpívá ještě se neumřelo

The post Český bard Jarek Nohavica. Poezie od srdce, jenž rozum objímá first appeared on Čítárny.

Jarek Nohavica / Sprcha

Včera mi přišlo z vrchu nařízení…
…ať vypnu teplou sprchu, bo plynu není,
tak teď ta voda chladná shora, zdola,
aspoň mě nemoc žádná neudolá…

The post Jarek Nohavica: Včera mi přišlo z vrchu nařízení, ať vypnu teplou sprchu first appeared on Čítárny.

Sociolog Petr Hampl (*1969) známý už díly Moc krásy (2017), ale především Prolomení hradeb (2018) navázal na vlastní vize v nedávné knize třiceti úvah Poctivost a kreativita.

V ekonomickém a sociální „pouti do nikam“ dnešního Západu bohužel úspěšně detekuje až virově zničující míru byrokratizace.
Vnímá ji imaginativníma očima – málokým dosud následovaného – teoretika Charlese Wrighta Millse (1916-1962) a zaostřuje sociologický triedr na možné příčiny současné slabosti západních zemí.

Naši prekérní vysílenost cítí především na třecí ploše s migranty a tak importovaným islámem. Současně otevřeně koketuje i se snahou nahradit „kapitalismus korporací“ čímsi dalším, co by už nepotřebovalo tolik předpisů.
Kde by už nebyl zákaz práce o svátcích a ani ne EET.
Ale efekt nenachází ani v „nemocenské od prvního dne“ či minimální mzdě.

V knize Poctivost a kreativita předkládá vizi, v které trh není pražádná „vyšší hodnota“ a neměl by v žádném případě jakkoli potírat lidskou důstojnost. Jak vysledoval, právě pod tržní záminkou však je dnes mnoha lidem předestírána už dopředu koncepce jejich životů, v níž mají vážně brát povinnost vzdát se slušné životní úrovně.
Tu má odepsat každý, kdo si tržní principy sám dostatečně nepodřídí. Je snad jiná cesta?
Petr Hampl ji nehledá ani úplně napravo, ani úplně nalevo. Legitimně prosazuje prastarý návrh, podle něhož má každý, kdo „poctivě a tvrdě pracuje“, šanci zaopatřit rodinu. A že tomu dnes podobně není u mnoha lidí, sice Hampl příliš detailně nedokazuje, ale zdá se, že tady důkazů netřeba.

Jak brzy pochopíme, autor by navíc oponoval každému, kdo by ho vinil, že hovoří o socialistickém právu na práci. Sám proklamuje, že jde jen o vzájemnou „slušnost“, a proti socialismu či znárodňování vystupuje. Ale upozorní, že už zákaz kouření v hospodách byl „znárodněním bez náhrady“. Nato vše pokračovalo.
Podle Hamplova názoru by měli občané získat ne už jen imaginární, ale skutečnější kontrolu nad činností velkých korporací a nad vyváděním peněz do zahraničí. A jak na to? Hampl přesně neví, nicméně daňový systém by měl dle jeho názoru být nastaven tak, aby skrz vlastní bohatství nikdo nemohl získat „moc“ nad spoluobčanem.

Je-li to vůbec reálné, se neřeší, všichni bohatí by ovšem měli být „omezeni“ jednorázovými daněmi z majetku. Milionářskou daní, jinak řečeno. Svoboda je totiž „neslučitelná s vysokou mírou majetkové nerovnosti,“ pokračuje autor.
A korporátní kapitalismus, ale i státní socialismus patří nyní, dodává, do koše.
Zde už mnohý čtenář vycítí, že autor – navzdory proklamacím – od počátku přešlapuje blíž modelu socialistického, což zastírá hrou s pojmy.
A jak? Sám by se nazval „ekonomickým populistou“ neboli vyznavačem téhož směru, víc jehož zářných prvků se uplatňovalo už během devatenáctého století, který však nonšalantně prosadili teprve Theodore Roosevelt, když nastartoval „zlatá léta dvacátá“, a dnes i Donald Trump, když „ignoroval názory všech ekonomů a dostal chřadnoucí americkou ekonomiku do nejlepšího stavu za posledních padesát let“.
(Nakolik ovšem dojde k americkému a světovému ekonomickému otřesu následkem války se současnou pandemií, ještě Petr Hampl neřeší.)

Západní společnosti se koncem druhé dekády třetího tisíciletí, stručně řečeno, dostaly do situace, kdy stálý růst ještě nepřestal být možný, ale přestal už být výhodný.
Sociologický dopad? Situace podporuje určité negativní povahové rysy v člověku a má stejný vliv na vzájemné mezilidské a mocenské VZTAHY. Jako ideál byla degradována POCTIVOST a na piedestalu stanula ÚSPĚŠNOST. Ne, nic proti úspěchu! Ale…
„Ekonomii čeká buď vědecká revoluce anebo zánik.“

Petr Hampl se v publikaci Poctivost a kreativita vztahuje i k řadě konkrétních událostí posledních let včetně „vypálení“ Chrámu Matky Boží v Paříži 16.dubna 2019 (přestože on sám nepovažuje extremismus v obecné rovině za hrozbu) a bez výhrad napadá jak „klimatické spolčení hlupců“, tak kampaň MeToo. Klíčovou kapitolu nazval slovy výzvy Přestaňme skrývat, že došlo ke změně politického režimu a odsuzuje zde (i za Institut Václava Klause) aktivisty „Člověka v tísni“ a politické neziskovky obecně.

Každá vláda (je přesvědčen) by měla mít možnost upravovat pravidla, stane-li se některá „skupina“ v zemi příliš zvýhodněnou, a regulovat přeshraniční pohyb kapitálu, aniž by podléhala vyšší autoritě (Unii). V optimálním případě by pak uvnitř státu nikdo nic nereguloval. A proč taky, že?
Už Ronald Reagan řekl:
„Nejhorší věta, jakou jsem kdy slyšel? Jsem z vlády a přicházím pomoct.“

Kreativita a poctivost / Petr Hampl – https://petrhampl.com / Předmluvu napsal Ladik Větvička, doslov další významná ostravská postava Radek Velička, a slavnostního uvedení knihy se ujal Jarek Nohavica / Vydaly Naštvané matky, 2019 / https://www.nastvanematky.cz/

The post Jsem z vlády, přišel jsem pomoct aneb Petr Hampl a jeho kniha Kreativita a poctivost first appeared on Čítárny.

Jaromír Nohavica, populární český bard se ctí převzal v Kremlu Puškinovu medaili z rukou ruského prezidenta Vladimira Putina. V děkovné řeči zazpíval část písně Bulata Okudžavy a řekl:
„Je to zvláštní chvíle. Alexandr Sergejevič Puškin je tu se mnou. A nejen on, ale taky všichni ruští básníci a bardi, které jsem četl, zpíval a překládal. Co ještě říct? Když čteš básně a zpíváš písně druhého člověka, tak se ty sám staneš součástí jeho duše.“

Jaromír Nohavica a sedm dalších získali Puškinovu medaili za zásluhy v upevnění přátelství a spolupráce mezi národy i sbližování národních kultur.
Nohavica patřé už dlouhá léta mezi české velikány básníky, který dokázal oslovit milióny lidi, vyzpívat jejich smutek i radost v absurditě minulých i dnešních dní.
Ze srdce mu blahopřejeme!!!

https://www.nohavica.cz/

SETKÁNÍ S A. S. PUŠKINEM
Bulat Okudžava
Překlad:Jaromír Nohavica

Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
každá epocha má vlastní kulisy herce i kus
a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus

Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc nebudou a to líto mi je

Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem

Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít
a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství

Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám noc je tu
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat uvody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám zítra že se něco přihodí

The post Jarek Nohavica převzal v Rusku se ctí Puškinovu medaili od Putina first appeared on Čítárny.

Krameriova cena nese jméno spisovatele, nakladatele a zakladatele novodobé české žurnalistiky Václava Matěje Krameria, který svými vlasteneckými novinami přispěl k osvětě prostého lidu, národní emancipaci a uhájení českého jazyka. Smysl ceny je podle Petra žantovského především přemostění mezi mainstreamovou a tzv. alternativní žurnalistikou.

“Propast mezi nimi se vytvořila jednostranně z mainstreamové strany, z druhé strany o ničem takovém nevím. Cenu jsme vymysleli jako způsob, jak dát dohromady platformu obou “táborů”. Nyní tu vedle lidí ze zavedených médií máme tisíce “novinářů”, kteří popisují realitu, komentují ji, ale nejsou to novináři v tradičním slova smyslu,“ říká Petr Žantovský.

Asociace nezávislých médií představila novou, ale prestižní novinářskou cenu v České republice. Krameriovou cenu 2017 převzalo 7 opravdu významných novinářů, spisovatelů, redaktorů, básníků a publicistů:

Krameriovou cenu 2017 převzali tito významní novináři, redaktoři a publicisté:

ZDENĚK ZBOŘIL – cena za celoživotní přínos
STANISLAV MOTL – cena za publicistiku

VLASTIMIL VONDRUŠKA  – historik, spisovatel
OTAKÁRO MARIA SCHMIDT a KRISTINA STUDNIČKOVÁ – režisérská dvojice
LADISLAV VĚTVIČKA –  čtyřnásobný zlatý bloger
JIŘÍ SKUPIEN – fotograf a kameraman
JAROMÍR NOHAVICA – český písničkář

O cenách rozhodovala porota ve složení:
René Zavoral, generální ředitel Českého rozhlasu
Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF Dnes
Radomír Pekárek, šéfredaktor První zprávy.cz
Vladimír Skalský, ředitel Slovenského domu
Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií

V rámci večera byly pokřtěny také dvě knihy:
Jan Schneider – Slova nepadají do prázdna – kmotrem je Jaroslav Bašta
Petr Žantovský – Otevřené dopisy – kmotrem je Jaromír Nohavica

Držitelé Krameriovy ceny za rok 2017:

Zdeněk Zbořil
Politolog, publicista, ale také indonesista, působil mnoho let na různých vysokých školách v ČR i v zahraničí (např. v Soulu). Jako jeden z prvních u nás koncem 60.let zaváděl politologii jako do té doby nežádoucí vědní obor. V současnosti můžeme pravidelně číst jeho názory na zpravodajských a názorových webových portálech, ale také se, navzdory věku, zúčastňuje velmi často odborných konferencí a veřejných aktivit. Je jednou z mála autorit v oblasti posuzování současné politiky v celé její šíři a souvislostech.

Stanislav Motl
Dlouholetý reportér píšící do tiskových médií, působící v médiích televizních i rozhlasových, už od r.2010 připravuje pro Český rozhlas cyklus investigativních reportáží Stopy, fakta, tajemství, jehož dílů už jsou řádově stovky. Motl se soustavně zabývá i historickou reportáží, podílel se na odhalování pravdy o osudech dosud neznámých viníků genocid za nacismu.

Vlastimil Vondruška
Historik a spisovatel, specializuje se na období vrcholného středověku, období husitství. píše nejen historické odborné knihy, ale také popularizační práce a také krimi romány s historickou látkou. Na cenu byl ale nominován jako spisovatel, který jako jeden z mála dnes pochopil smysl pojmu “angažovaný umělec” – za jeho články v denním tisku, které lakonicky, jasnozřivě a s historickou optikou nahlížejí naše dnešní problémy.

Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková
Autorská a režisérská dvojice Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková natočili spolu, nebo jako jednotlivci, cca 600 dokumentárních filmů, spotů, pořadů atd. a nyní dokončují také svůj první společný hraný celovečerní film do kin – Alenka v zemi zázraků. Jejich originální český filmový styl a poezie byl objeven španělskou filmovou společností Goya Producciones, kde v „Serii Historia“ jsou jejich hrané dokumentární filmy České televize o legendárních svatých a historických souvislostech, spojených s křesťanstvím, šířeny do celého světa.

Ladislav Větvička
Čtyřnásobný zlatý bloger roku a autor aktuálních postřehů na serveru iDNES a Parlamentní listy. Je autorem divadelního scénáře “Osudové setkání 1913” (o setkání Hitlera, Stalina, Lenina a Masaryka v Café Central ve Vídni v lednu roku 1913) a jako autor pěti knih – “Ostravaci sobě”, “Mamulovy děti”, „Tajemství bohatých Ostravaku“, „Osudové setkání 1913“ a “Některe baby su všecky stejne”. Ve svém díle využívá lokálního lašského dialektu a slangu, ale zdaleka se neomezuje jen na dění v ostravském regionu. Právě naopak, Ostrava je pro něj domovským místem. Místem, odkud čerpá svůj sarkasmus, černý humor a vyráží na spanilé jízdy po zemích českých i daleko za obzor střední Evropy.

Jiří Skupien
Fotograf a občasný kameraman, který se věnuje jednak přírodopisné fotografii – fotil úchvatné scenérie v Mongolsku na Bajkale atd., ale také současné fotoreportáži – svými fotografiemi doprovodil např. sérii postřehů Lenky Procházkové ze současného Petrohradu. Vedle toho vytváří dlouhou sérii portrétních fotografií nejvýznamnějších osobností české současnosti, dokumentuje bez nadsázky “elitu národa”.

Jaromír Nohavica
Český písničkář, obdržel cenu za nezávislou publicistiku ve verších.

ANM / Asociace nezávislých médií je ze své podstaty sdružení apolitické, nezastává a neprosazuje žádné konkrétní společné politické postoje, názory a zájmy. Jediným důvodem jeho založení a existence je ochrana práva občanů na svobodné šíření a získávání informací, obrana svobody slova, která je vážně ohrožena. Zakladatelé jsou Stanislav Novotný – předseda, Petr Žantovský, Ondřej Geršl, Jan Korál.

The post Krameriova cena. 2. ročník ceny za nezávislou žurnalistiku 2017 first appeared on Čítárny.

Cena Stříbrný lukostřelec – ČR byla zřízena v roce 2016. Cílem soutěže Stříbrný lukostřelec – ČR je představit a podpořit projekty, které napomáhají rozvoji rusko-českých vzájemných vztahů. Cena Stříbrný Lukostřelec byla v Rusku zřízena v roce 1997 a zúčastnilo se jí dosud více než 4000 projektů.
V 7 nominacích soutěžilo 30 projektů a 3 publikace. Projekty studovalo a hodnotilo 14 odborníků. Na základě hlasování byly projekty v každé nominaci seřazeny podle získaného hodnocení.

Nominace „HISTORICKÉ DĚDICTVÍ“

Laureát

Památník národního písemnictví, výstava Zkušenost exilu. Osudy exulantů z území bývalého ruského impéria v meziválečném Československu

Diplom získali:

• Roman Janas, výstava věnovaná válečným zajatcům
• Opatrovnická rada chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech, Nesmrtelný pluk v Karlových Varech
• Ruský kulturní a osvětový spolek na Moravě za publikaci Památníky a hroby vojenských pilotů Rudé armády na jižní Moravě
• Preciosa – Lustry, a.s. projekt Rozvíjíme tradici a řemeslné zpracování křišťálových svítidel po tři staletí

Nominace „MEZIKULTURNÍ KOMUNIKACE“

Laureát

Ruský kulturní a osvětový spolek na Moravě, festival Ruské jaro na Moravě

Diplom získali:

• Ruský kulturní a osvětový spolek v Karlových Varech, amatérské divadlo Teatro Pinocchio
• Art DUO Prague, festival Pruhovaná žirafa
• Art DUO Prague, soutěžní festival Hudební sezóny
• Vadim Fedorov, kniha Šestý anděl
• Umělecká agentura Tamiris, Mezinárodní soutěž profesionálních operních pěvců Vissi D´Arte
• Produkční centrum Alexe Vernika, projekt Svět na dlani – Děti pomáhají dětem
• Ruský pěvecký soubor Ruská duše, projekt Ruský pěvecký soubor
• Asociace dětské umělecké tvorby Lukáš, projekt Dětský kalendář Andělé míru

Nominace „BYZNYS A KULTURNÍ KOMUNIKACE“

Laureát

Brisk Tábor, a.s., projekt Otevření výrobního závodu společnosti Brisk Tábor

Diplom získali:

• Byznys klub Karlovy Vary, projekt Byznys klub Karlovy Vary
• MK-CS, s.r.o., projekt Ruská kniha v Česku
• NEW SCHOOL Cognitive Development s.r.o., projekt Vytvoření Centra rychločtení, intelektuálního rozvoje a řízení informací
• Asociace dětské umělecké tvorby Lukáš, projekt Svět pro děti
  

Nominace „VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY“

Laureát

Helena Rudněvová, projekt „Setkání, která pomohla ruským a českým studentům poznat kulturu svých dvou zemí a zlepšit si jazykové znalosti“

Diplom získali:

• Česká zemědělská univerzita a Povolžská státní technologická univerzita, projekt Společný magisterský program Dvojité diplomy
• Nedělní škola při chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech, projekt Sešitek přátelství
• Trojské gymnázium, projekt Vzdělávání žáků – cizinců ze zemí bývalého SSSR
• ESO Euroškola s.r.o., projekt Realizace vzdělávacího programu Hotelnictví na území Ruské federace
• VĚDA – česko-ruská škola v ČR, projekt VĚDA – dvojjazyčná všeobecná střední škola, doplňkové kurzy a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky

Nominace „MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE“ 

Laureát    

Ivan Blažek, článek Vlakem za krásami ruského Petrohradu v deníku PRÁVO

Diplom získali:

• Pjotr Čeremuškin, článek Východní blok pro rádio Svobod
• Ksenija Korоbějnikovа, článek Umělec Viktor Pivovarov: „Kromě muzeí se k ničemu nehodím“ v deníku Moskevský komsomolec

Nominace „SPORT“

Laureát

Andrej Fozikoš, projekt Mezinárodní amatérský šachový turnaj Zimní gambit

Diplom získali:

• Svarog FC Teplice, projekt Sportovní futsalový klub Svarog
• Pražský rybářský klub, projekt Sportovní rybolov v Česku

Nominace „CESTOVNÍ RUCH A LÁZEŇSKÉ PROGRAMY“

Laureát

Katran s.r.o., projekt Praha v 15:15 – prohlídkové programy po Praze

Diplom získal:

• Hotel Imperial, projekt Ruský ples v Karlových Varech

 Zvláštní cenu za dlouholetou popularizaci sportu a mimořádné zásluhy v oblasti sportovní diplomacie, za odvahu prokázanou v hokejových zápasech, za vytrvalou práci na propagaci hokeje a za podporu mladých sportovců porota udělila prezidentovi Ruské hokejové federace Vladislavu Treťjakovi.

V nominaci „OSOBNOST“ byla za mimořádné zásluhy v oblasti rozvoje rusko-českých vztahů, na znamení úcty a obdivu k tvorbě a z vděčnosti za překlady písní ruských bardů do češtiny udělena cena Stříbrný lukostřelec – ČR slavnému českému zpěvákovi Jaromíru Nohavicovi.

Předsedkyně zastupitelství ceny
Stříbrný lukostřelec – ČR
Elena Sorokina

Více:
http://www.lukostrelec-pr.cz/cz/index.php/
www.accedogroup.com 

The post Stříbrný lukostřelec 2017. PNP i Jarek Nohavica za překlady písní ruských bardů first appeared on Čítárny.