Groteska zpochybní to, co je definitivní, aniž by je nahradila definitivem jiným. Místo tečky vždy klade otazník, tudíž neuzavírá, neukončuje, ale začíná, otevírá cestu.” Napsal klasik maďarské literatury Istvan Örkény. Už od 60 let minulého století psal povídky s groteskním až absurdním laděním a řadí se tak k dalším evropským velikánům jako byli Hrabal, Fuks. Kundera, Mrožek, Sorescu.

Mezi jeho nejtypičtější dílo patří Minutové grotesky (Egyperces novellák), které vyšly česky už v roce 1978. Krátké texty svou formou reflektují svou dobu a proto v knize nacházíme inzerát, sloupek, úvahu, novinovou zprávu, vtip a další. O co ale jsou úspornější, o to jsou hravější a vtipnější. Dokumentují nejen Örkényeho mimořádnou kreativitu, ale i schopnost všímat si detailů a zasazovat je do širších souvislosti, často velmi překvapivých.

“Domnívám se, že groteska je vlastně odpovědí 20. století na století 19. Tehdy se totiž vydaly na cestu rychlíky, byly přemnoženy první infekční choroby a lidstvo se začalo domnívat, že dovede vše vysvětlit a že začíná žít ve znamení takové morálky, která ho pomalu osvobodí od hříchu, války, hlouposti, podlosti…
Groteskní pohled na svět jsem se naučil ve válce. Podívejte: ten prostý fakt, že z modrého a jasného nebe může něco spadnout, co vybuchuje, zabíjí a vraždí je takový paradox, jenž odporuje jakémukoliv rozumu…
Kdo něčemu neporozumí, ať si přečte dotyčnou grotesku znovu. Když ani potom neporozumí, je chyba v grotesce. Hloupí lidé neexistují, jen špatné minutové grotesky.“

Istvan Örkény

Co je groteska?
Grotesky se vyznačují satirickým pohledem na (nadčasové) společenské problémy, mezi něž patří přemítání o základním údělu člověka, možnostech lidské existence a o hlavních životních pocitech. K zamyšlení nás přiměje autorova ironie, nadsázka, absurdita i bytostný humanismus.

Ukázky:

1.Potvrzení
Já níže podepsaná Jutka Halladová, tímo potvrzuji, že jsem dnes z prsu své matky, dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, odsála osm decilitrů. Mléko bylo kvalitní a v dostatečném množství, a proto prohlašují, že vůči dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, nebudu uplatňovat další nároky.
Jutka Halladová v.r.
kojenec

2. Prohlášení
Já, níže podepsaná dr. Katalin Halladové, stálým bytem v Budapešti, prohlašují, že poskytnutí osmi decilitrů mléka Jutce Halladové, stálým bytem v Budapešti, pro mne neznamenalo zatížení, nýbrž naopak ulehčení. V důsledku toho nebudu požadovat po Jutce Halladové ani vděk, ani protislužbu a to ani nyní, ani v budoucnu.
dr. Katalin Halladová
matka

xxx

“Hrobky ostatně nejsou laciné,” prohlásil úředník. “Zvlášť na hlavní trase.”
“Nemusí to být na hlavní trase,” řekl zájemce. “Důležité je, aby byla vybetonovaná.” “Vybetonovaná?” užasl úředník. “To je nezvyklé. Ale prosím, může být.”
Odložil ceník psaný na stroji. Vytrhl z bloku list, udělal přibližný rozpočet: cena vybetonované hrobky bez náhrobku byla i na vedlejší trase dosti mastná. Zájemce však prohlásil, že to nevadí. Kousal si nehty. Přemýšlel.
“Dále,” řekl, “v ní musí být trubka.”
“Jaká trubka?” zeptal se úředník v černém obleku.
“Ani sám nevím. Jako komín. Jako roura od kamen. Jako jsou na lodích. Nebo jako bývá ve vinných sklepích.”
Inženýr, kterého si úředník přizval, myslel dosti pomalu. Dvakrát se mu to muselo vysvětlit, ale i potom jenom přizvukoval.
“Promiňte,” zeptal se, “jaká má ta trubka být?” “To už musíte vědět vy,” řekl zájemce trochu netrpělivě.
“Stačí, když bude z břidlice?” zeptal se inženýr. “Nebo jí máme udělat z cihel? Nebo prostě z nějakého kovu?”
“Co byste navrhoval vy?” zeptal se zájemce. “Já tady vůbec ničemu nerozumím,” řekl inženýr. “Ale nejdostupnější by byla břidlice.”
“Tak tedy břidlice,” řekl zájemce a zadumaně hleděl na nechápavého inženýra. “Dále,” řekl potom, “je tam třeba zavést elektriku.”
“Elektriku?” užasli oba. “Nač elektriku?”
“To se vám povedlo,” řekl nahněvaně zájemce. “Aby tam nebyla tma.”

The post Minutové grotesky Istvána Örkénye a jiné postřehy first appeared on Čítárny.

Kočičí hra je především tragikomedie, jak často zdůrazňoval autor István Örkény, který s neopakovatelným humorem citlivě zpracoval příběh o neumírající naději, odvaze a chuti do života. Je ale také příběhem lásky, která rozkvétá až na podzim života. Příběh hořkého zklamání, které může člověka zaskočit i navzdory jeho životním zkušenoste, určitě znáte v podání jedinečné Dany Medřické.

Příběhem dvou sester prolíná stará fotografie.
Pochází zřejmě z léta 1918 nebo 1919. Jsou na ní zachycena Szkallova děvčata, Erszi a Giza, která běží k Tisze. Dnes má Erszi Orbánová šedesát let a žije už téměř dvacet let sama v jednom budapešťském činžáku. Je to rázná a prostá žena, která si nenechá nic líbit. Často se hádá, ponejvíce u mlékařky nebo řezníka. Oduševnělá sestra Giza je jejím opakem. Léčí se v německém Garmisch-Partenkirchenu v sanatoriu u svého syna, je těžce nemocná.
Jediným poutem mezi sestrami jsou dopisy i vzájemné dlouhé telefonáty. V nich se před námi odehrává celý jejich život. Navzdory zprvu malicherným, ale později i zásadním sporům se přesvědčí o tom, že v jejich vztahu jsou uchovány hodnoty, které už léta postrádaly. István Örkény s nebývalou lehkostí napsal křehký a hluboký příběh o potřebě lidské blízkosti, tolerance, porozumění, sebeúcty.

„Všichni po sobě něco chceme. Jen po starých lidech už nechce nikdo nic. Když však staří lidé po sobě něco chtějí, smějeme se jim.“
István Örkény

Vznik Kočičí hry byla náhoda.
István Örkény spolu s filmovým režisérem Károly Makkem společně navštívili jistou maďarskou malířku a její sestru. Během návštěvy jim tyto postarší dámy předvedly, jak se baví napodobováním kočičího mňoukání. Károly Makka i Istvána Örkényho jejich kratochvíle nadchla a inspirovala. Vznikl román Kočičí hra, který byl několikrát vydán s velkým ohlasem u čtenářů, později se autor pustil i do jeho dramatizace.

„Víš, my s Myškou hrajeme takovou zvláštní hru: když se vrátí z kanceláře, zamňouká a já k sobě pustím sousedovic kočku a ta jí odpoví mňoukáním. Myška odpoví kočce a kočka Myšce… Není to vlastně hra ale takový zvyk…“

V roce 1969 měla Kočičí hra světovou premiéru v Szolnoku a o tři měsíce později v Budapešti v Divadle komedie. Česká premiéra Kočičí hry se konala v roce 1972 v Divadle bratří Mrštíků v Brně.
V roce 1974 u nás hru nastudoval tvůrce její první maďarské inscenace, režisér Gábor Székely, v Tylově divadle v Praze. Jeho Kočičí hra s Danou Medřickou jako Erži a Vlastou Fabianovou v roli Gizely se stala nejúspěšnější inscenací v dosavadních dějinách Národního divadla. Dosáhla nevěřitelného počtu 403 repríz.

{youtube}2rVzvGJtqGg{/youtube}
Autor: István Örkény. Režie: Gábor Szébely.
https://www.youtube.com/results?search_query=kocici+hra

The post Kočičí hra. Mimořádně slavný majstrštyk Istvána Örkényho first appeared on Čítárny.