Osvobození Československa převážně Rudou armádou probíhalo v letech 1944 – 1945. Stalo se tak po nesmírném úsilí sovětského lidu, který odrazil genocidní německá vojska na svém území a nakonec dobyl Berlín. Podívejme se ve stručnosti, co se mělo stát s českým národem a jak ho nakonec před plánovanou genocidou zachránila Rudá armáda, která na svých bedrech měla hlavní zásluhu na poražení německého hitlerovského fašismu.

Bylo to poprvé v historii, kdy bylo úplně vážně, že lidé z Československa mají být vyhlazeni jako národ. Jako první to vyhlásil Hitler už v roce 1932 v Mnichově.

„… Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitsko-bolševický agitační blok.“

Po Mnichovské zradě západními spojenci, přichází německá okupace Sudet a o něco později celé ČSR. Češi se stali součástí německé říše po názvem Protektorat Böhmen und Mähren.
Po svém nástupu do funkce říšského protektora 2. října 1941přednesl Reinhard Heydrich v Černínském paláci projev, který nenechal nikoho na pochybách, že s vysídlením Čechů to Hitler myslel vážně.

„…Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat. Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Tento prostor je srdcem říše….“

30.9. 1938 Mnichovská zrada a odevzdání ČSR Němcům. Zrada západních spojenců, kteří souhlasili s Hitlerovým návrhem na zabrání Sudet.
14.3. 1939 Začala celá okupace Československa, vznikl tzv. Protektorat Böhmen und Mähren.
1.9. 1939 Němci napadli Polsko a za pár týdnů ho celé okupují. To se považuje za počátek Druhé světové války.

Operace Barbarossa. 22. června 1941 napadla německá armáda Sovětský Svaz

Válka proti SSSR byla od počátku vedena jako válka vyhlazovací. Desítky tisíc vesnic a měst byly vypáleny a poničeny. Krutost, s jakou se Němci chovali k civilnímu obyvatelstvu, i k dětem, si můžeme jen těžko představit. Viz Babi Jar, Volyně etc.
Babi Jar. Zvěrstva u Kyjeva. V září 1941 Němci a Ukrajinci za 2 dny povraždili 33 771 lidí

Ale už koncem roku 1941 byl rychlý postup Němců zastaven.
Přicházejí zlomové bitvy u Stalingradu, u Moskvy, U Leningradu, u Kurska.

Uprostřed roku 1944 byli Němci vyhnáni prakticky z celého území Sovětského svazu.

Osvobozeni ČSR – Karpatsko-dukelská operace / podzim 1944

Osvobozování Československa bylo zahájeno legendární Karpatsko-dukelskou operací na podzim roku 1944.
Hlavní tíha bojů ležela na sovětské Rudé armádě, které byl podřízen i 1. československý armádní sbor vedený Ludvíkem Svobodou.

Sovětské vrchní velení reagovalo na volání o pomoc ze Slovenska, kde probíhalo Slovenské národní povstání. (SNP)
Dukelská operace byla velmi obtížná díky složitému hornatému terénu východního Slovenska a Podkarpatí. V bojích zde zahynulo okolo 12 tisíc sovětských vojáků a 1 800 československých vojáků.

První rudoarmějci pronikli na předválečné československé území 20. září 1944 severně od Medzilaborců a druhý den osvobodila 128. gardová střelecká divize genmjr. M. I. Koldubova vůbec první československou obec – Kalinov.

První československá samostatná brigáda hranice vlasti až 6. října 1944 v Dukelském průsmyku.
Tehdy generál Svoboda společně se svými vojáky a za účasti sovětských spolubojovníků vztyčil československý prapor na československé půdě.
Kniha: Ludvík Svoboda / Z Buzuluku do Prahy

Osvobozování Československa bylo součástí operací 1., 2. a 4. ukrajinského frontu, kterým veleli maršál Koněv, maršál Malinovskij a generál Jeremenko.
Kromě sovětských vojáků byli do bojů zapojeni vojáci 1. československého armádního sboru a od prosince 1944 také čtvrt milionu rumunských vojáků.

Osvobození ČSR – Bratislavsko-brněnská operace / březen-duben 1945

Sovětské a československé jednotky, které se probíjely Slovenskem, bojovaly už na přelomu března a dubna 1945 o Liptovský Mikuláš.

Druhý ukrajinský front pod velením maršála Rodiona Malinovského zaútočí na Brno a odtud bude pokračoval na Vyškov, Prostějov a Olomouc.
Ze severní strany měl 4. ukrajinský front generála Andreje Jeremenka osvobodit Ostravu a pokračovat k Olomouci, kde mělo dojít k uzavření kleští a obklíčení německých jednotek, které se nacházely na západním Slovensku a v oblasti moravsko-slovenského pomezí.

7. března 1945 vojska 2. ukrajinského frontu osvobodila Banskou Štiavnicu.
14. března 1945 Zvolen,
26. března sovětští vojáci za součinnosti rumunských jednotek osvobodili Banskou Bystrici.
4. dubna 1945 – Osvobození Bratislavy.

Prvním osvobozeným městem na Moravě byl Hodonín, kam pronikla sovětská armáda 13. dubna 1945.
24. a 25. dubna 1945 bylo postupně svíráno obklíčením Brno a následujícího dne pak celé osvobozeno.

Na jihu Moravy v prostoru Brna jednotky 2. ukrajinského frontu v prvních květnových dnech osvobodily řadu měst a obcí.
Hitlerovci se tu úporně bránili. 2. a 3. května sovětští vojáci osvobodili Zlín a Otrokovice.

Osvobození ČSR – Ostravsko-opavská operace

Ostravsko-opavská operace, kterou ve dnech 10. března až 5. května 1945 vedl 4. ukrajinský front, představuje jednu z největších vojenských operací na našem území.
Operací na Ostravsku se zúčastnili také českoslovenští letci a 1. čs. tanková brigáda.Ostravsko mělo se strategickou výrobou litiny a oceli pro Němce klíčový význam.

Na Ostravsku Němci vybudovali velké opevnění, přičemž využili starých pohraničních pevnostních objektů z předmnichovské republiky. Opevnění bylo dosahovalo šířky až 30 km a bylo zde 16 divizí!!!

Ostrava byla osvobozena 30. dubna 1945.

Na centrum hitlerovské říše na Reichstag v Berlíně zaútočila Rudá armáda 28. dubna 1945.
Útok na Reichstag byla vojenská operace jednotek Rudé armády proti německým vojskům s cílem dobýt budovu německého parlamentu. Uskutečnila se v závěrečné fázi berlínské útočné operace od 28. dubna do 2. května 1945 silami 150. a 171. střelecké divize 79. střeleckého sboru 3. úderné armády 1. běloruské fronty.

Brzy ráno 1. května 1945 poručík A. P. Berest, seržant M. A. Jegorov a mladší seržant M. V. Kantaria s podporou kulometníků z roty I. A. Sjanova vztyčili nad Reichstagem útočnou vlajku 150. pěší divize, která se později stala „Vítězným praporem“.

Osvobozeni ČSR – Pražská operace a Pražské povstání

V prostoru Čech a na západní Moravě operovala ke konci války velká skupina fašistických armád polního maršála Schörnera.

Rudá armáda postupovala na Prahu od východu vojsky 4. ukrajinského frontu, z jihovýchodu vojsky 2. ukrajinského frontu a následným překvapujícím úderem vojsk 1. ukrajinského frontu ze severu a severozápadu.
Již 4. května dosáhla příprava pražské operace závěrečné fáze.
Sovětská vojska měla proniknout do Prahy kolem 12. až 13. května 1945.

Praha však byla osvobozena o tři dny dříve – 9. května, protože v Praze vypuklo spontánně povstání už 5. května 1945.
Toho dne bylo obsazena budova Českého rozhlasu. Povstalci obsadili většinu pražských mostů (kromě Mánesova a Čechova) a pražská nádraží. Zmocnili se telefonní centrály na Žižkově. Na silnicích vyrostly barikády, které znemožňovaly německým vojákům volný pohyb. Při těchto akcích došlo v řadě případů k prudkým bojům.

Z téměř milionu vojáků skupiny Střed (Mitte) operující v českém prostoru bylo v Praze zhruba 30 tisíc mužů s potřebnou bojovou technikou, ve vojenských prostorech poblíž Prahy cvičilo dalších 60 tisíc vojáků. Koncem války bylo v Praze rovněž kolem 8o tisíc německých obyvatel ochotných bojovat.

5. května se povstání vyvíjelo úspěšně, průběh událostí se již v noci z 5. na 6. května jednáním o příměří komplikoval. Příchod německých posil do Prahy však neprobíhal tak rychle díky barikádám.

7. května již Němci v Praze věděli, že se od Berlína blíží sovětská armáda, a tak se začal intenzivní jednání s Američany.

Večer 7. května přijela do Prahy skupina amerických tanků s delegací generála Pattona k jednání s povstalci. Delegace povstalcům nabízela, že americká armáda vtáhne 8. května do Prahy, jestliže o to ČNR požádá. Nabídka byla odmítnuta. Američané poté odjeli do severovýchodních Čech k Schörnerovu štábu.

Americké velení v západních Čechách bránilo českým občanům ze západních Čech jít na pomoc bojující Praze. Na výzvu národního výboru v Plzni se již 6. května na Chodském náměstí shromáždilo množství dobrovolníků. Americká armáda byla požádána o zbraně a auta. Dobrovolníkům se dostalo odpovědi, že bojová akce na pomoc Praze není povolena!!!!

8. května nastal rozhodující zlom.
Obrana Němců v Krušných horách byla prolomena. Hlavní úder prováděly tankové armády generálplukovníků Rybalka a Leljušenka. Postupovaly po tvrdých bojích i v noci, přes obrovskou únavu vojáků.
Na úsvitu 8. května byl zničen u Žatce prchající štáb Schörnerovy skupiny armád Mitte. Nastává hromadný uník německých jednotek na západ.

V Praze začalo 8. května ve dvě ráno další kolo vyjednávání.
Německý generál Toussaint nabídl ČNR jednání o kapitulaci jemu podřízených jednotek.
Nabídka byla přijata s podmínkou, že už v noci budou zastaveny veškeré bojové akce ve městě. Ale Němci střílet nepřestali. Ten den probíhaly kruté boje.
Před polednem přijel Toussaint opět vyjednávat.
Požadoval za kapitulaci volný průchod i s výzbrojí na západ. Toussaintovy podmínky byly v rozporu s aktem o bezpodmínečné kapitulaci německé branné moci.

ČNR podmínky generála Toussainta ale přijala.
Kolem 18. hodiny začaly Toussaintovy jednotky spěšně opouštět Prahu.
Jednotky SS ale odmítly kapitulaci a dále pokračovaly v boji. Nejvíce škod způsobili ostřelovači, kteří ze střech a oken stříleli na civilisty a přijíždějící rudoarmějce.

9. května 1945 kolem 2. hodiny ranní přijely k hranicím Velké Prahy první sovětské tanky.

Hodinu nato vnikaly několika proudy do města. Hitlerovci na mnoha místech kladli nadále odpor. V boji o Mánesův most padl pětadvacetiletý gardový poručík Gončarenko. Jeho tank č. 24 patřil do trojice tanků průzkumné čety Burakov-Gončarenko-Kotov, která vjela do Prahy jako první.

V odpoledních hodinách sovětští vojáci zlikvidovali odpor fašistů v Praze a celé město osvobodili.
Kolem 18. hodiny vstoupily do Prahy od východu tankové jednotky 4. ukrajinského frontu.

Poslední výstřely padly v bitvě u Milína 12. května 1945.

Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.
Podle historiků padlo během bojů na československém území
138 000 až 144 000 sovětských, 33 000 rumunských, 351 amerických a 4 500 československých vojáků.
Je naší povinností zabránit přepisování dějin!!!

Pražské povstání v kostce. Doporučujeme!!! Audio

The post Osvobození Československa od německé okupace Rudou armádou v letech 1944 – 1945 first appeared on Čítárny.

Na osvobození Československo má bezesporu hlavní zásluhu Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády.

Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945. Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.
Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo 450 tisíc československých občanů.

Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění
smrt pro 26 milionů dov. občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků a 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.
Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

Vděčnost československých občanů svým osvoboditelům byla po válce zcela spontánní a projevila se i v poezii. Zvláště, když občané byli infromování, že měli být časem jako národ zcela zlikvidováni.

Vladimír Holan
Mám děkovat…
A hlas se chvěje…
Chvěje se ale úžasem, který,
ač nebyl bez naděje,
přec jenom žasne: přišli sem!

 

Přišli včas
Vítězslav Nezval

Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik.
Zvítězili! Nyní sedí v hloučcích u harmonik.
Mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik.

Jejich světlé oči září nad osmahlou pletí.
Jsou tak lidští, chovajíce malé pražské děti.
Vybojovali nám mír a teď jej s námi světí.
Ruce zdrsněly jim bojem, duši mají hebkou.
Pěticípá hvězda, jež jim vyšla nad kolébkou,
zvítězila za svět v boji za umrlčí lebkou.

Milují svůj domov s vřelou oddaností syna,
který zachránil svou matku v bitvě u Berlína,
pyšni na svou rodnou zemi, pyšni na Stalina.

Dnes se valí ulicemi Prahy jako Něva,
za jásotu, za jásotu, který neumdlévá,
pyšni na svou rodnou zemi, pyšni na Koněva.

Nikdy nebyla jsi, Praho, krásnější, tak pestrá,
jako v dnešní den, kdy zdravíš je jak rodná sestra,
připíjíš si s novým věkem jako na Silvestra.

Ač jsi plná trosek, ač tě Němci zbídačili,
ač ti snažili se přeťat zabijákem žíly,
jsi dnes slavná. Tvoje duše samým štěstím šílí!

sb. Historický obraz (1945)

 

Panychida
Vladimír Holan
Sloužena za všechny bratry mrtvé, umučené a padlé v druhé kruté válce proti Slovanům 1938 – 1945 (úryvky)

Je konec května… Zvolna svítá …
Chvíle, jež hrne v místa skrytá
střelný prach snů a sekané
olovo noční reality,
ta chvíle opouští teď byty
a vzbouzí spáče zlekané
Už u okna, jeden z nich váhá
uvěřit, že to vše je Praha,
co zázrakem zde dále ční…
I vdechne, do hlubin až třeště,
svobodu příliš náhlou ještě
a ještě halucinační.
Barikáda za barikádou
píchala neholenou bradou
do tvrdých ulic v tvrdý kout…
A majíc v ústech broky pouze,
mohla jen broky, broky nouze
na jízdu valkýr vyplivnout…
A z blízké kaple kdosi znalý
varhanovými manuály
slavil a slavil bez příkras
své padlé muže, starce, vdovy…
Struna ze šlachy Achillovy
smrt mladou velebila zas…
A… slyšíš? Hoch si zpívá, zpívá!
Po šesti letech píseň živá
padá v tvou tříšť a bědnou tluč…
Sivoučká je ta jeho píseň…
Ta jeho píseň a tvá tíseň
otevřely se pro náruč…

 

Květnové noci
Jaroslav Seifert

Snad přece jenom jednou za život
je dopřáno nám spatřit budoucnost
a jenom jedna věrná smrt
nás hlídá.

Noc první, růžová,
vám polštář čechrala
z kamení dlažeb.

Kosi zpívali
a kaštan nesl svícny obřadně,
když už se stmívalo.

Noc druhá, zelená,
kdy padal teplý déšť
na vaše helmice, ta byla plná hvězd,
jak bývají noci májové.

Noc třetí sršela však jiskrami,
čtvrtá noc měla příchuť popela
a páchla po kouři jak rozbořený krb.

Co bylo potom, to již nevíme,
to se již tančilo a to se plakalo
a bílým sestřičkám se strašně chtělo spát,
však přece ještě šly a ještě tančily
a na nosítkách usychala krev.

Noc první byla plná nadějí,
noc druhá byla plná nadějí,
noc třetí byla plná nadějí ,
a čtvrtá noc ..

To muži svírali
své granáty tak jako ňadra žen,
noc třetí byla plná nadějí,
noc čtvrtá byla ze všech nejhorší.

A kdo dal tankům křídla?
Kdo?
Noc čtvrtá byla ze všech nejdelší,
to volali, že hoří Pražský hrad.

Však časně zrána ruka obhroublá
mně padla do mých.
Jak se jmenoval
ten rudý voják, už jsem zapomněl,
však jeho ruku držím dodneška.

Noc pátá poté byla bílým dnem.

sb. Přilba hlíny (1945)

 

Báseň k 9. květnu 1955
Vítězslav Nezval

V tom starém městě portálů, barokních soch a bank
potkávám cestou z Petřína už deset roků tank.
Jak socha, jako náhrobek, jak pomník slavné době,
jak trůn, anebo koruna ční v Praze na Smíchově.
/ první sloka /

 

Dík Sovětskému svazu
Vladimír Holan

Mám děkovat…A hlas se chvěje…
Chvěje se ale úžasem,
který, ač nebyl bez naděje,
přec jenom žasne: přišli sem!

Přišli sem všichni, všichni, v které
věřil náš jazyk v hloubi šeré,
přišel Alešův maladěc!

A touha věků, touha chtící
bratrství všesjednocující,
uskutečnila se přec.

/ závěr básně „Dík Sovětskému svazu 16.-17.7.1945 /

 

Osvobození
Jiří Knopp

Vyťukáváme holí
svůj dlouhý život do dláždění města.
Co bylo, to už dávno není,
byla to dlouhá cesta…
Radost i pláč do zapomnění.

Ale jsou dny, které vrostly do naší kůže
jak vytetovaná kotva do paže námořníka.
Ten den, kdy zbavili jste nás mříží,
kdy sovětský voják s rudou hvězdičkou
Zašlapal vlajky s hákovými kříži,
Ten nádherný den, tak krásně čistý
To vydechnutí úzkosti a strachu
Ten kámen odvalený z našich nahrbených zad
Ten plamen míru zažehnutý vámi
Ach díky vám vy mladí muži,
kteří dřív než lásku poznali jste smrt.

My tu u vašich hrobů stojíme v němé pokoře,
nenecháme, pokud živi budeme
poskvrnit vaše činy
úšklebky hlupců.

 

Májová krajina
Jaroslav Seifert

Dělnický průvod zůstal stát,
by jiný mohl se k nim přidat,
a všichni dali na kabát,
když průvod náhle zůstal stát –
do dírky rudý karafiát.

Den májový, den májový,
vroubí nám cestu čerstvé květy,
co můžem ztratit? Okovy!
Den májový, den májový,
a získat můžem celé světy!

Ach Čechy krásné, Čechy mé
– v hospodě skrytě vyhrávají,
v hospodě , kterou nezříme,
ach, Čechy krásné, Čechy mé,
a ještě krásnější jste v máji.

 

Rudoarmějcí
Vladimír Holan

V létě 1945 jsme navštívili zase Padrť. V srpnu do této
vesničky přijeli rudarmejci. Moje žena umí trochu rusky,
nebylo však nesnadné domluvit se. Pro mne to byl velký
zážitek: setkání s prostými lidmi hrdiny. Po létech, v nichž
jsme potkávali tolik nelidí. Snad jsem to řekl srozumitelně
především v Rudoarrnejcích. Rusy jsem miloval už jako
chlapec, poněvadž jsem doma slýchával, že jméno Vla­dimír
mi dala matka Ze sympatie k nim – narodil jsem se
totiž v době rusko-japonské války. V roce 1945 mi šlo,
jako mi jde dodnes, především o děti, stařeny a starce.
Poděkoval jsem, že byli zachráněni. (1962)
…

Šli jsme spolu po hrázi rybníka. Měl v dlani
drobný granát a chystal se jej vhodit do vody
a odnést si nějaké ryby … Protipunkt slunce
zdůrazňoval jeho těšící se, skoro chuťový úsměv,
když náhle pravil: “Netřeba! I ony chtějí žít!”
A jaksi znechuceně vmetl odjištěný granát
do bahna na druhé straně břehu …
Po duté, mastné explozi
vyplulo odtamtud k našemu údivu
několik omráčených úhořů …
Podíval se na mne, a klouzaje k nim dolů
kameníčkem, přesličkou a hadím mlíčím,
zavolal s milými rozpaky:
,,Nu což, i politujeme, i sníme!

Pražské povstání
Jaroslav Seifert
Ještě jednou jaro! V čas ten milostný
rozkvetly větve ohněm střel
a kašny, dosud němé v tlamách ryb,
počaly zpívat. Ještě jednou jaro,
ještě jednou květen v květu střel!

Čas, který hryže krajky na zvonech
a přitom drápkem větru cuchá vteřiny,
zamával prudce mraky nad střechou.
Ten prapor sto let takto nezavlál,
když kamení se dalo na pochod.

Vzpomínám dní, kdy zvon snad počal sám
a střílny samy na hradbách
otevřely se náhle jako pěst
a kouř z nich tekl dolů po schodech
tak jako bahno. Ještě jednou jaro!

Ještě jednou, ještě jednou v struny
města! Kdo je rozehrál,
kdo odnášel to město pod paží
jak loutnu, nebe zpřevracel
a zpíval květen? Živí básníci,

ti, jež jsem znal, ti bili do dlažeb
a v střepy oken, která řinčela,
a v kalužiny, které tmavěly,
a v překousané dráty na oknech
a v pneumatiky převrácených aut.

Ať je si tma už křídlem havraním
a tmou! Jitra jsou závojem,
jejž obléka si Praha vášnivě –
a v jejích věžích jako ve vlasech
plamen je vpleten, struha, dým a krev.
Ach, ještě jednou jaro v rukou mých!

The post Poezie osvobození. Přišli včas. Devátý květen 1945. Nezval, Seifert, Holan… first appeared on Čítárny.

Druhá světová válka začala jednoduše. Podvodem. Němečtí vojáci v polských uniformách zahájili 31.8.1938 vražedný konflikt na hranicích v Gliwici. Provokace se povedla. Den poté vstupují připravení Němci s celou armádou do Polska.

Mnozí západní politici jásali, že Němci táhnou na východ, na SSSR a tiše mlčeli, když Němci v Polsku bombardovali civilní obyvatelstvo, zničili města Wielun, Frampol, Sulejow, Janow Lubelski, Bilgoraj. 10 % Varšavy bylo srovnáno se zemí. Vypálili kolem 400 vesnic, mnoho vesnic bylo vystěhováno a předáno Němcům. Během prvních 26 dní vykonali Němci 764 hromadných poprav polských válečných zajatců. Němci začali vraždit jak vyšší vrstvu, intelektuály, tak hlavně Židy. Jen během podzimu 1939 je jich popraveno na 65 tisíc.

Radost mnoha západních politiků, že Němci porazí SSSR a při tom se vzájemně oslabí tak, že budou plně ekonomicky závislí na Británii, USA, Francii, se ale zhroutila!
Strategické chyby Hitlera, odhodlanost sovětských lidí vedly k zásadnímu obratu války u Stalingradu. A nakonec to byl Stalin, který přinutil západní politiky na Teheránské konferenci, aby po letech váhání konečně otevřeli druhou frontu tam, kde to potřeboval. Společně pak ukončili nejkrutější světovou válku v historii.

Druhá světová válka skončila v Evropě 9.5. 1945 porážkou nacistického Německa a jeho spojenců.
Konečné celosvětové datum je 2.9. 1945, po kapitulaci Japonska.

Naprosto jednoznačně má rozhodující zásluhu na vítězství měla SSSR a Rudá armáda.
Vše začalo bitvou o Moskvu a drtivou porážkou Němců u Stalingradu.
Teprve v roce 1944 se k boji proti Německu v Evropě fakticky připojila i vojska USA a dalších zemí.

Finální útok sovětských jednotek na obklíčený Berlín začal 27.dubna 1945.
Na budově Říšského kancléřství zavlála sovětská vlajka 1.května 1945. (30.4.)
2. května 1945 se zdecimované zbytky wehrmachtu vzdaly. Třetí Říše přestala existovat, druhá světová válka v Evropě končila…

ČSR osvobodila z naprosté většiny Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády.

Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.
Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.
Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo cca. 450 tisíc československých občanů.
Jak se s ČSR vyrovnalo poražené Německo? Zaplatilo všechny škody? Ne? Proč?

Druhá světová válka a ztráty na lidských životech.
Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro cca. 26 milionů sovětských občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků, 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.

Bedřich Golombek. Co nikdy nebude v dějepise o průběhu německé okupace ČSR 1938–1945
Druhá světová válka. Nefalšovaná historie. Operace Barbarossa, bombardování německých měst, Hirošima etc.

Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA / DŮLEŽITÁ DATA 1937–1945

5. 3. 1933 Hitler se dosává k moci na základě federálních voleb v Německu. Pouhých šest dní po požáru Reichstag.
1933-1939 Během celé doby má Hitler podporu mezinárodního kapitálu (Británie, USA) a buduje svůj vojenský průmysl.
7. 7. 1937 Japonská invaze do Číny
11.3. 1938 Rakousko, ozbrojený převrat a připojení k nacistickému Německu
30.9. 1938 Mnichovská zrada a odevzdání ČSR Němcům
14.3. 1939 Okupace ČSR, Protektorat Böhmen und Mähren
1.9. 1939 Němci napadli Polsko
3.9. 1939 Francie, Austrálie a Velká Británie vyhlašují Německu válku
10.5. 1940 Němci překročil hranice Belgie, Nizozemska a Lucemburska. Francie kapitulovala 22. června 1940 a do listopadu 1942 německá armáda postupně obsadila celou zemi.
22.7. 1941 Němci napadli SSSR – Sovětský svaz. Akce Barbarossa
7.12. 1941 Japonci bombardovali Pearl Harbour
19.11. 1942 SSSR / Rudá armáda poráží Němce u Stalingradu. Nastává první velký zvrat války.
Konec roku 1942 Západní Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma, používané německými ponorkami.
13. 5. 1943 Kapitulovaly německé a italské vojska (OSA) v Africe
5.7. – 23.8. 1943 Tanková bitva u Kurska. Poslední velká obranná bitva druhé světové války. Porážkou něm. vojska Rudá armáda a spojenci už jen útočili až do Berlína.
26. 8. 1943 Bitva o řeku Dněpr. Začala jedna z největších a nejvýznamnějších bitev světových dějin.  Zúčastnily se jí až 4 miliony vojáků a důstojníků z obou stran a fronta se táhla v délce 750 kilometrů. Trvala 4 měsíce. V bitvě o Dněpr položilo své životy přibližně 400 tisíc sovětských vojáků a důstojníků. Více než 2,4 tisíce lidí dostalo titul Hrdina Sovětského svazu.
9.9. 1943 Den po zveřejnění italské kapitulace 3.9., se Američané vylodili u Neapole v Itálii.
28.11. – 1.12. 1943 Teheránská konference. První společné setkání vůdců SSSR (Stalin), USA (Roosevelt) a Velké Británie (Churchill)
27.1. 1944 Skončila genocidní blokáda Leningradu (Petrohrad) německými vojsky, která trvala 872 dní od 8.9. 1941
6.6. 1944 Vylodění Spojenců v Normandii!!!!! Otevření druhé fronty po třech letech slibů, na přímou žádost Stalina. Teheránská konference.
4. – 11. 2. 1945 Jaltská konference / SSSR, Británie a USA domlouvají poválečné uspořádaní Evropy a světa
27.4. 1945 Rudá armáda začala finální útok na berlínský Reichstag na přímý rozkaz Stalina.
30. 4. 1945 Umírá Adolf Hitler, když se zastřelil ve svém bunkru v Berlíně. Jeho žena Eva Braunová spáchala sebevraždu společně s ním požitím silně jedovatého kyanidu.
1.5. 1945  Poručík A. P. Berest, seržant M. A. Jegorov a mladší seržant M. V. Kantaria s podporou kulometníků z roty I. A. Sjanova vztyčili nad Reichstagem útočnou vlajku 150. pěší divize, která se později stala „Vítězným praporem“.
2.5. 1945 Zbytky wermachtu a SS se vzdaly a se Spojenci (bez účasti SSSR) podepisují v Remeši smlouvu o příměří na protiněmeckých frontách druhé světové války (západní a východní fronta), která zavazovala německé ozbrojené síly k zastavení bojů. Ve skutečnosti smlouva signalizovala pouze vystoupení Německa z války a ne jeho jasnou kapitulaci.
Proti tomu Stalin ostře vystoupil a požadoval bezpodmínečnou kapitulaci Německa!!!
8.5. 1945 Bezpodmínečná kapitulace byla podepsána v Eisenhowerově hlavním stanu. Eisenhower slíbil německému generálplukovníku Jodlovi, že nepřátelské akce budou ukončeny 9. května 1945 v 0:00 hodin německého letního času…“
Na Stalinovo naléhání byla ceremonie kapitulace přesunuta na berlínské předměstí Karlshorst a konala se v noci z 8. na 9. května.
Kapitulace byla podepsána v 23:43h letního středoevropského času (0:43h moskevského času). Termín platnosti kapitulace zůstal nezměněn.
9.5. 1945 Den, kdy začala být platná bezpodmínečná kapitulace Německa. Podle dohody z Jalty podpesaná všemi vítěznými mocnostmi.
6. a 9.8. 1945 Američané naprosto zbytečně svrhli atomové bomby na civilní města Hirošimu a Nagasaki.
12. 8. 1945 porazila Rudá armáda po 4 dnech miliónovou japonskou armádu v Číně ve všech směrech. Japonský císař je konečně bez vojska a proto o pár dní uznává porážku Japonska.
15.8. 1945 Císař Hirohito oznámil kapitulaci Japonska.
2.9. 1945 Oficiálně skočila 2. svět. válka.
20. 11. 1945 – 1. 10. 1946  Norimberský proces

V Evropě se novináři zeptali ruského herce Lanovoje:
„Co tady stále připomínáš vaše vítězství? Vždyť my jsme už zapomněli.”
Zeptal se jich: “Kolik dní vzdorovaly vaše země Hitlerovi?”
Potom pokračoval:
„Polsko bylo dobyto za 28 dní a za stejných 28 dní ve Stalingradu dokázali Němci dobýt jen několik domů.
Dánsko vydrželo přesně den.
A celá Evropa byla pokořena za tři měsíce.
A naši vojáci ji museli osvobodit. A za jakou cenu!
Milion životů sovětských vojáků obětovaných za osvobození Evropanů od fašismu.“
Ale vy jste se rozhodli na to zapomenout!”

Takže malá rekapitulace:
Jak dlouho vzdorovali evropské státy německému vojsku?
Dánsko – 6 hodin;
Československo – 1 den;
Lucembursko – 1 den;
Nizozemsko – 5 dní;
Jugoslávie – 11 dní;
Belgie – 18 dní;
Řecko – 24 dní;
Polsko – 27 dní;
Francie – 1 měsíc a 12 dní;
Norsko – 2 měsíce a 1 den.

Jen samotný Pavlovův dům ve Stalingradu vydržel se bránit 58 dní
Jen při obraně Pavlova domu obránci zabili více Němců, než je ztratili Němci při dobytí Paříže.
Sovětský svaz vydržel čtyři roky (1418 dní) a ukončil válku v doupěti nepřítele – Německo kapitulovalo.

Toto by si měl pamatovat každý!!!!!!!!!

The post Druhá světová válka 1.9. 1939 – 9.5. 1945. Důležitá data německé zrůdnosti a jejich porážky first appeared on Čítárny.

 V roce 2025 jsme oslavili 80. výročí osvobození Československa a velkolepé vítězství Rudé armády ve Velké vlastenecké válce. Byla to jasná a bezpodmínečná porážka italského a japonského fašismu i německého nacismu ve druhé světové válce Rudou armádou a vojsky Spojenců.

Připomínejme si také lví podíl Rudé armády Sovětského svazu na osvobození Československa, která tak zabránila úplné genocidě českého národa, kterou připravovala vojenská vláda Adolfa Hitlera.

Musíme udělat vše pro to, aby nikdo nikdy nepřepisoval význam tohoto výročí, tak jak se tomu v současné době děje, v touze nastolit znovu společnost ovládanou fašistickými prvky vládnutí.

9.5. 1945 skončila druhá světová válka v Evropě bezpodmínečnou kapitulací nacistického Německa!!!

Na vitězství má naprosto jednoznačně rozhodující zásluhu SSSR a Rudá armáda. Vše začalo porážkou Němců u Moskvy, drtivou porážkou Němců u Stalingradu, Kursku a vítězství v největší bitvě o Dněpr.
Teprve v roce 1944 se k boji proti Německu v Evropě fakticky připojila i vojska USA a dalších zemí západních Spojenců.

Finální útok sovětských jednotek na obklíčený Berlín začal 27.dubna. Na budově Říšského kancléřství zavlála sovětská vlajka ráno, 1.května. (30.4.)

2.května se zdecimované zbytky wermachtu a SS vzdaly. Třetí Říše přestala existovat, druhá světová válka v Evropě končila…

ČSR osvobodila z naprosté většiny Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády. Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.

Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.

Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro cca. 26 milionů sovětských občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků, 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.

Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo 450 tisíc československých občanů.

Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

Druhá světová válka 1.9. 1939 – 9.5. 1945. Důležitá data německé zrůdnosti a jejich porážky >>

Na stránkách 1945osvobozeni.cz najdete spoustu zajímavých informací na téma Velká vlastenecká válka!!!

Panychida
Vladimír Holan
Sloužena za všechny bratry mrtvé, umučené a padlé v druhé kruté válce proti Slovanům 1938 – 1945 (úryvky)

Je konec května… Zvolna svítá …
Chvíle, jež hrne v místa skrytá
střelný prach snů a sekané
olovo noční reality,
ta chvíle opouští teď byty
a vzbouzí spáče zlekané
Už u okna, jeden z nich váhá
uvěřit, že to vše je Praha,
co zázrakem zde dále ční…
I vdechne, do hlubin až třeště,
svobodu příliš náhlou ještě
a ještě halucinační.
Barikáda za barikádou
píchala neholenou bradou
do tvrdých ulic v tvrdý kout…
A majíc v ústech broky pouze,
mohla jen broky, broky nouze
na jízdu valkýr vyplivnout…
A z blízké kaple kdosi znalý
varhanovými manuály
slavil a slavil bez příkras
své padlé muže, starce, vdovy…
Struna ze šlachy Achillovy
smrt mladou velebila zas…
A… slyšíš? Hoch si zpívá, zpívá!
Po šesti letech píseň živá
padá v tvou tříšť a bědnou tluč…
Sivoučká je ta jeho píseň…
Ta jeho píseň a tvá tíseň
otevřely se pro náruč…

Poezie osvobození. Devátý květen 1945. Nezval, Seifert, Holan…

The post Devátý květen. Oslavujeme osvobození ČSR Rudou armádou, která v roce 1945 zabránila genocidě českého národa first appeared on Čítárny.

Dostojevskij byl také tématem rozhovoru ministerského úředníčka Kopáče s tzv. historikem Martinem P. Putnou v toxickém DenikuN. Rozhovor je zřetelně naplněn nenávistí a zvráceným pohledem na historii. Přesto, že názory Putny jsou většině putna, rád bych ocitoval pár řádků z článku ze dne 10. listopadu 2021, který je ale zamčený. Obraz pseudointelektuální scény tak nabývá jasné ideologické kontury.

Kopáč: Má smysl ta letošní výročí připomínat?
Putna: Připomínat určitě, ale asi tak, jako se připomíná vstup Rudé armády do Československa v roce 1945.
…
Kopáč: Co je na Dostojevském tak negativního?
Putna: Je to s ním stejně dvojznačné jako se vstupem sovětských vojsk do protektorátu v pětačtyřicátém. Ukončila sice jednu okupaci, ale zahájila okupaci jinou: místo nacismu komunismus. Dostojevskij vytvořil některá díla, která jsou fantastická a dají se dodnes číst, zároveň je ale osobností toxickou, plnou nenávisti a zlých ideologií.
Kopáč: Konkrétně?
Putna: Konkrétně jde o velkoruské mesiášství, antisemitismus, explicitní pohrdání.

Dostojevskij by se nějakým Putnou asi nezaobíral, ale možná by mu připomněl prvního ruského “zahraničního” agenta Herzena, který prosazoval názor, že je škoda být Rusem.
Dostojevskij by proto možná jen poznamenal, že: Putna se s nenávistí sice nenarodil, ale dokonale si ji osvojil svým naprosto stupidním postojem k životu a pocitem méněcennosti. Podobně jako zmíněný Herzen, pak vnímá realitu jen pod jedním správným úhlem, který určuje státní propaganda.

Pokud tedy Putna říká něco jako “dvě století s toxickým spisovatelem,” pak se nabízí myšlenková paralela dvě desetiletí s toxickým pseudohistorikem.

Samozřejmě není sám při zpochybňování role Rudé armády při osvobozování Československa od německého a nacistického Protektorátu.
Podobné historické zpochybňování nám předvedl např. další proamerický profesor Klvaňa, na New York University, který tvrdil v podstatě to samé co Putna:

“Říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození, vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu.
Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným.”
Více>>

Klvaňa ale nějak opomněl, že po osvobození ČSR Rudá armáda z československého území odešla. Celá! Komunistické převzetí moci, po demokratických volbách, proběhlo až v roce 1948.

The post Dostojevskij byl jednoznačně génius a je nám putna, co si myslí Putna first appeared on Čítárny.

Hroby sovětských vojáků na Olšanech. Předesílám: tímto bych ráda jak server hlidacipes.org, tak i správu pražských hřbitovů, zejména toho Olšanského, poslala expresis verbis do haj*lu. A to kvůli článku, který se mi opakovaně zobrazuje, vyskakuje FB i jinde a je rozesílán (proto nechávám níže celou adresu, zakončenou “content=rozeslaneoznameni”.

Celý článek se mi jeví jako protiruská propaganda, která ovšem má jeden cíl: “hodit vidle” mezi českou společnost a v Čechách žijící Rusy, případně ruskou komunitu vůbec.
Ráda bych připomenula, že Rusové v Čechách, to nejsou (jen) přistěhovalci z posledních let, u nichž je nám předestíráno, že to jsou vlastně Putinovi zvědové (kupodivu: že by zde žili proto, že proti Rusku něco mají a nechtějí tam žít, to nám, soudruzi, tak nějak zapadlo…) ale ruská emigrace má u nás tradici již od 20. let, 20. stol., kdy se do Prahy přemístila celá komunita politické strany Eserů, zlikvidované samozřejmě bolševiky, doplněná menševiky i prostě “jen” ruskou inteligencí, prchající před krvavým bolšenickým převratem.
( O čemž svědčí na příklad básnířka Marina Cvetajeva a její “Pražské elegie”, jedna z jejích nejvýznamnějších básnických sbírek…) Dívat se proto na ruskou emigraci jako na nějaké novodobé migranty je zjevně historický nesmysl.

V uvedeném článku není ani jedna fotografie, která by “ruské pompézní hroby” ukazovala.
Ovšem – co je to pompéznost?? Byli jste někdy na italských hřbitovech? Kromě úplně nejchudších hrobů nenajdete hrob “nepompézní”, neboť “slušný” hrob, a to i ve velmi provinčních destinacích, má podobu fakticky zádušní kaple. Pozoruhodné je, že řada těchto “pompézních hrobů” – tedy zádušních kaplí, jsou mimořádnými kousky drobné architektury specifického druhu, často velmi kvalitní, zobrazující a užívající poslední trendy moderní architektury.
O tom jsem se přesvědčila naposledy před pár dny v malém městečku v italské Umbrii, Spoletu, kde jsem místní hřbitov prošla po návštěvě baziliky z nějakého italsky nechutného 9. století, stojící v bezprostřední blízkosti hřbitova.

Je zřejmé, že každý národ má své specifické kulturní zvyky, týkající se označování hrobů svých mrtvých.
Protože se o toto kulturní specifikum dlouhodobě zajímám, mohu posoudit: byla jsem na buddhistických hřbitovech v Japonsku, hinduistických pohřebištích (spalovištích) v Nepálu, na zoroastriánských “věžích ticha” v íránském Yazdu, na muslimských hřbitovech v Samarkandu, Káhiře, ba i jinde…

Židovské hřbitovy jsou mou láskou od mladistvých let, kdy na mikulovský hřbitov jsem jezdila v době, kdy po něm ještě neštěkl ani pes a mezi rozvalenými hroby na jaře prokvétaly zplanělé narcisy.
Podmnožinou evropských hřbitovů jsou samozřejmě hřbitovy křesťanské, kde na první pohled je možno rozeznat hřbitovy katolické a evangelické (nepřesné to označení) stejně jako, světe div se, hroby německé a české. Prostě vypadají jinak a coby rodačka z česko-německého Brna, která absolvovala hojné rodinné návštěvy na “Centrálku”, je pochopitelně poznám na první pohled.

Popírání těchto “kulturních zvyklostí” jednotlivých národů, a to včetně projevů, spojených s kultem mrtvých, je nejen nepochopení ze strany kritizujícího, ale především to je projevem hlupáckého projevu zakomplexovaného pocitu kulturní nadřazenosti, který má své kořeny, jak jinak, v neznalosti, nevzdělanosti a vlastní tuposti, případně komplexech méněcennosti. Nebo, jako ve zdejším případě, je to prostě nástroj ideologické propagandy.

No a nyní snad k těm hrobům pravoslavným.
Každému, kdo se jen letmo potkal s ruskou kulturou, je známo, co to je “široká ruská duše”. Rusko je zemí obrovských rozměrů, a to nejen ve smyslu geografickém, ale i duchovním. “Širokost” je způsob, jakým Rusové uchopují sami sebe, svou vlastní existenci, která je prostoupena životem na východě evropské společnosti (ke které neoddiskutovatelně patří), avšak formována je i svou staletou přítomností na asijském kontinentu.

Kromě toho je Rusko sice křesťanské, avšak pravoslavné. A to je něco sakra jiného než nám známý katolicismus, ba případně i ty reformované církve. K “velkému schizmatu”, tedy oddělení pravoslavné církve a církví západních (tehdy pouze katolické) došlo roku 1054, kdy kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a všechny, kteří s ním stejně smýšlejí (tedy prakticky celou Východní církev) a ten v reakci na to exkomunikoval konkrétní původce klatby, papežské legáty, ale nikoliv už tehdejšího papeže sv. Lva IX., který je poslal.
Povšimněte si prosím: vztahy Východu (Ruska) a Západu (západní Evropy) začaly vzájemným prokletím, které trvalo 910 let (!!!), přičemž “Západ” proklel fundamentalisticky a komplexně a “Východ” reaktivně a jen přímé původce. Tento stav trval do roku 1965, kdy představitelé obou církví toto prokletí ze sebe navzájem sňali – no, Pánů Bůh zaplať, ale úplně to nepomohlo…

Hodnotit za této situace kulturní a náboženské zvyky jiného národa, který je uplatňuje na území sice České republiky, avšak v místě tak říkajíc “kulturně si přisvojeném” , považuji za nehoráznost.
Se škodolibostí mně vlastní si počkám na první “pompézní” muslimský hrob, který se na Olšanech či jinde ukáže – a s potěšením si počkám na reakce pražské hřbitovní správy – totiž, jestli si troufne…
Nyní však konečně k těm samotným pravoslavným hrobům. Protože bydlím kousek od Olšan, slibuji, že se tam v nejbližší době vypravím a přinesu já fotodokumentaci o tom, jak to s tou “pompézností” vypadá.

Nyní mi však dovolte se podělit o svůj jiný zážitek s pravoslavnými hroby. Týká se ruského hřbitova v Nice.
V tomto městě byla již od poloviny 19. století významná ruská komunita, což bylo dáno též tím, že Nice byla letním výletním místem řady členů carské rodiny. Četnou ruskou komunitu najdete v Nice dodnes. Ruský hřbitov najdete na nejvyšším vrcholku kopce, který se zdvihá nad dnešním místním letištěm. Je to zvláštní místo, ve kterém se setkává odraz modrého moře, splývajícího s horizontem, s modrou oblohou, klenoucím se nad ním.

Chápu, proč si Rusové vybrali právě toto místo, zatímco pragmatičtí Angličané, kterých žilo v Nice vždy též požehnaně, se spokojili se hřbitovem níže položeným a tím i podstatně přístupnějším. Ruský hřbitov v Nice jsem prošla celý. Na hrobech jsem četla jména, vytesaná v předreformní azbuce, která vešla do dějin. Vedle příslušníků ruského národa leželi i jejich manželé, v některých případech evidentně nejbližší přátelé či souputníci. Překvapilo mne jedno: byli ze všech, opravdu ze všech národností a národů Evropy. Švédskem počínaje a Černou Hrou, případně Řeckem a Kyprem, konče.

Takže, abych to nějak ukončila, milá správo pražských hřbitovů: Rusko bylo a je součástí Evropy.
Se svými zvyky, kterým občas nerozumíme. S jejich náboženstvím, které je, bohužel, jak se mi jeví, stále ovlivněno IV. křižáckou výpravou,(1203-1204), která skončila vydrancováním Konstantinopole, kdy západní křižáci vraždili pravoslavné obyvatelstvo s pokřikem “dobrý pravoslavný – mrtvý pravoslavný”. Tak už s tím nemístným napadáním a obviňováním z pompéznosti přestaňte. I kdyby hrobky a hroby byly “pompézní” sebevíc, mnoho Vám do toho není.
Pokud tvrdíte, že ano, dejte zbourat ty pseudogotické hrobky z 19. století, kterých na Olšanech taky není zrovna jen pár… Na to si taky netroufnete, že?

A na závěr snad jen připomenutí: nechat se dát zneužívat k ideologické propagandě je vždy ošklivé, ale dovolit, aby k ideologické propagandě byli zneužívání mrtví, na to mne napadá jen jedno slovo, kupodivu, neruské, leč pocházející z jiddiš: CHUCPE.

Článek: JUDr. Klára Samková
Lawyers.cz | Klára Samková

The post Hroby sovětských vojáků na Olšanech a stupidní ideologická propaganda hlídacích novinářů first appeared on Čítárny.