Kladivo na čarodějnice je mimořádně syrový román o zvůli jednotlivce, který pod ochranou elit, v tomto případě pod ochranou katolické církve a šlechtické vrchnosti, důmyslně vede procesy proti nevinným lidem za účelem získání jejich majetku a prosazení své touhy po moci. Záminkou vraždění byla obrana a očista křesťanství před tzv. pokušením ďáblovým.

Celá kniha Kladivo na čarodějnice popisuje skutečnou událost, která se odehrála v letech 1678 – 1692 na Šumpersku a svým rozsahem nemá ve světě obdoby.

Hlavní historickou i románovou postavou je Boblig z Edelstadtu.
Částečně vystudovaný soudce, který byl požádán, aby vysvětlil údajné čarodějnictví na hrabství hraběnky z Galle (Velké Losiny na Šumpersku). Kniha začíná příběhem, kdy žebračka Maryna Schuchová v kostele nesní hostii, ale přinese jí porodní bábě Dorotě Groerové, která jí chtěla dát své krávě, aby měla více mléka. O tomto zhřešení se dovídá hraběnka z Galle a povolává na doporučení Bobliga z Edelstadtu. Po léta ne příliš úspěšný muž vidí ve svých 66 letech velkou životní příležitost k vlastnímu obohacení.
Postupně si získává důvěru šlechty i církve v Olomouci a začíná promyšleně a cílevědomě obviňovat nevinné lidi z čarodějnictví. Všichni jsou postupně mučení, upalování a další oběti jsou zatýkány na základě výslechů a doznání učiněných na mučidlech tzv. tortuře. Celkem bylo za 14 let upáleno kolem sta lidí.

Celkem Boblig ve jménu Boha pozabíjel 104 lidí a o jejich majetek se podělil se šlechtou a církví,
která všechno schvalovala. Vrcholem čarodějnického vraždění bylo zabití šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera, který marně poukazoval na nesmyslné zločiny a snažil se řádění zastavit. Za to byl uvržen do vězení, později zde odolával i tortuře, ale nakonec se po druhém strašném mučení doznal ke všemu, co po něm chtěli. Byl zřejmě jako jediný kněz v celé historii čarodějnických procesů v Evropě upálen, když mu předtím olomoucký biskup po dvakrát odepřel milost.

Podle historiků se jedná o jeden z nejhorších zločinů v pobělohorské historie katolické církve v Čechách a na Moravě, za který se katolická církev dodnes ani neomluvila.

Podobná zrůdná inkvizice proběhla v Americe, Salemský proces.
Obviněno z čarodějnictví bylo převážně 150 žen. Celkem v této puritánské komunitě zemřelo 20 lidí.
10. června roku 1692 první popravenou oběšením byla Bridget Biskupová ze Salemu. Stalo se ve státě Massachusetts léta páně 1692.

Václav Kaplický při psaní románu Kladivo na čarodějnice čerpal především z historických pramenů:
z Velkých Losin na Šumpersku, kde čarodějnické procesy proběhly v letech 1678 až 1692 a také z údajů o jiných čarodějnických procesech v Evropě. Například z knihy Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice). Ta byla napsána v roce 1486 dominikány Kramnerem a Sprengerem, když předtím jejich úsilí podpořil sám papež Inocenc VIII, protože už v roce 1484 vydal bulu „Summis desiderantes affectibus“. Podle knihy Malleus maleficarum pocházela moc čarodějnice ze soulože s mužským démonem, jímž byl incubus; čaroděje s ženským démonem, jíž byla succubus; čarodějnice byly autory knihy považovány za pozemské zástupce knížete zla.

Podle knihy Václava Kaplického byl v roce 1969 natočen vynikající černobílý film
Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry.
Hlavní roli Bobliga zahrál, v té době velmi populární herec, Vladimír Šmeral a vynikajícím způsobem se ve filmu projevil také Josef Kemr, jakožto jeho pomocník.
Tento film patří k tomu nejlepšímu, co bylo v česko-slovenské kinematografii natočeno. Během roku 1970, jej v kinech shlédlo více než milión diváků.

Václav Kaplický (*28.08.1895 – †04.10.1982)
je znám především  jako autor historické beletrie, i když byl také známý publicista.
V médiích pracoval od roku 1919 (Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich).
Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví, a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.

Doporučená literatura: Možná se někomu může hodit.
František Jiří Eberl, Pragmatické dějiny města Olomouce, ed. V. Spáčil, Olomouc 1994.
Jan Kašpar, Hony na čarodějnice na Šumpersku trvaly osmnáct let, LN, 11.7. 1998, s. 30.
Václav Medek, Čarodějnické procesy a upálení děkana K. Al. Lautnera v Mohelnici, DP 1962, č. 7., s. 128-130, č. 8., s. 151-153, č. 9., s.166-169, č. 10, 188-189.
Václav Medek, „Čarodějnický děkan“ Kryštof Alois Lautner, SM 1966, 13, s. 9-18.
Václav Medek, „Čarodějnický děkan“ Kryštof Alois Lautner, VZ 1973, 80. František Spurný, Severomoravské čarodějnické procesy, VZ 1970, 1. František Spurný – Vojtěch Cekota – Miloš Kouřil, Šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů, Šumperk 2000.
František Štěpán, K životopisu inkvizitora J.F. Bobliga, SM 1992, 64, s. 52-54.
Marek Tomaštík, Čarodějnické modlitby jako specifický problém čarodějnických procesů, SBORNÍK Z SVK OU, 1996, s. 69-80.

The post Kladivo na čarodějnice. Kaplického obžaloba katolické církve a její touhy po moci first appeared on Čítárny.