Seděli jsme s Lubošem Snížkem u Vodrážků a čekali na Lawrence Ferlinghettiho (1919). Brouzdal někde po Praze, ale pořád se nevracel a my už byli jako na jehlách. Luboš, kterej u něj byl před rokem v San Francisku, se strachoval, aby ho ještě vůbec poznal a taky jsme se vzájemně deptali poklonama, kdo z nás dvou mluví hůř anglicky.

Chvíli jsme mluvili o rutinách i argumentech a zjistili jsme, že ani neví, že se tři z jeho her mají hrát na Beat Generation Fest (je fakt, že do poslední chvíle nebylo jasný, budou-li na to finance.) Ferlinghetti vytáhl svůj notes a chtěl vědět, který večer se která hraje. Vysvětlila jsem mu, že inscenace budou pouze čtené, vzhledem k nedostatku času i peněz, které na to divadlo Vpřed mělo, a doporučila mu Alegaci, která se režisérovi Lumíru Tučkovi dělala nejlíp. “Tu mám nejradši, ” souhlasil. Alegace pak opravdu měla největší úspěch.

Poznamenal si hry do rozvrhu a slíbil, že do Rokoka přijde. (Pak přišel na poněkud slabších Tři tisíce červených mravenců, kde se bohužel při představení zranil jeden z herců pádem z postele. Ferlinghetti se pak na něj byl podívat v zákulisí a úplně Tučka dostal, když se zeptal: ” Žejste hráli nějakou moji hru, to jsem poznal, jenže kterou?”)
Právě, když jsem se chystala požádat Ferlinghettiho o věnování do knížky, zaskočil mě tímtéž. Nic vtipného nebo aspoň ne moc blbého, ještě k tomu v angličtině, mě honemhonem nenapadlo, ale protože mě se zájmem sledoval, rychle jsem tam nadrásala aspoň svůj obdiv a grand maitre. Ferlinghetti si ode mě knížku vzal, věnování si přečetl a pobaveně mi ji vrátil se slovy: “´Admire´ je verbum, nikoli substantivum. Správně tam má být ´admiration´,” usmál se rošťácky a začal mi psát své věnování “Tante grazie” v italštině.
“Knížka je to pěkná, ” pochválil ji Lubošovi. “Chtěl jsem ji vzít Havlovi na Hrad, jenže on je teď v tý nemocnici v Innsbrucku. Smůla, vždycky se míjíme. Když on byl v Americe, nebyl jsem tam zase já. No hlavně, aby se brzo uzdravil a uvidíme se příště. “

Když se nám s Lubošem zdálo, že jsme se s Ferlinghettim natolik skamarádili, abychom si mohli říct o to interview, zazvonil zvonek a dostavil se prezident Pražského festivalu spisovatelů Michael March. Přinesl Ferlinghettimu hrst oficiálních pozvánek na různé ambasády a tím jsme teda skončili.

“Tam všude musím?” Zeptal se Ferlinghetti se zdviženým obočím. Michael March zašermoval rukama a řekl, že to nechá na něm. On osobně by ale rozhodně doporučoval oběd U tygra na počest Bohumila Hrabala.
Lubošovi se ještě podařilo napsat Ferlinghettimu do rozvrhu den a hodinu autogramiády u Mati a poroučeli jsme se.

S Ferlinghettim v Praze | Anotace
Exkluzívní rozhovor s legendárním básníkem, posledním žijícím představitelem beatnické generace, vedený během jeho pražské návštěvy v roce 1998 s jeho překladateli.
Básník se zamýšlí nejen nad budoucností poezie v současném globalizovaném světě, ale nad budoucností samotného lidstva.
Kniha obsahuje množství fotografií dokumentujících básníkův pražský pobyt.

S Ferlinghettim v Praze | Ivana Pecháčková, Luboš Snížek, Mirek Vodrážka | Ilustrace: Anna Neborová | Meander, 2000

Lawrence Ferlinghetti zemřel ve svých 101 letech 22. února 2021.

Svět je báječné místo
Lawrence Ferlinghetti / Překlad: Jan Zábrana

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek
jestli vám nevadí že si tu a tam
šeredně spálíte prsty
zrovna když je všechno tak prima
to víte ani na nebesích
nezpívají
po celý čas

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí že někteří lidé umírají
po celý čas
nebo snad mají jen hlad
čas od času
což se dá celkem snést
pokud to nejste zrovna vy

Ó svět je báječné místo
k narození
jestli vám příliš nevadí
pár měknoucích mozků
na vyšších místech
nebo nějaká ta bomba
kterou vám sem tam zcela jistě
hodí někdo na hlavu
a různé jiné nepřístojnosti které víc než dost
sužují
naši patentovanou společnost
a její potentáty
stejně jako její prachsprosté katy
a její pátery
a různé jiné policajty
a její všemožné segregačky
a kongresové vyslýchačky
a různé jiné opletačky
všechno čím naše bláhové tělo
je dědičně zatíženo

Jistě svět je to nejlepší ze všech míst
kde se dá dělat spousta věcí jako třeba
legrační kousky
a milostné kousky
a psí kusy
a zpívat smutné písničky a mít inspiraci
a chodit sem a tam
na všechno koukat
a vonět ke kytkám
a okukovat sochy
a dokonce i myslet
a líbat lidi
a dělat děti a nosit kalhoty
a mávat klobouky
a tancovat
a chodit plavat do řeky
a na pikniky
uprostřed léta
a prostě vůbec
“si to užívat”

Jistě
jenže zrovna když jste v nejlepším
přijde usměvavý
funebrák

Byla to tvář kterou mohla tma zabít…
Lawrence Ferlinghetti / Překlad: Jan Zábrana

Byla to tvář kterou mohla tma zabít
v jediném okamžiku
světlem či smíchem snadno zranitelná
tvář mé milenky
Jednou mi řekla
‘V noci máme jiné myšlenky’
když půvabně uléhala
A Cocteaua mi citovala

‘Cítím že mám v sobě anděla
a toho to šokuje snad vždycky’

Pak se usmála a potom zarděla
zapálila mi cigaretu
povzdechla si vstala
upustila punčochu
a protáhla se

rozkošnicky

The post Lawrence Ferlinghetti. Rozhovor s beatnikem v Praze aneb knížka se skutečným příběhem first appeared on Čítárny.