{youtube}PCoJ61Ni9sU{/youtube}
Vynikající překladatelé Antonín Přidal a Jarmila Emmerová o problémech překladatelské práce v české kotlině po roce 1990, ale i za socialismu.

The post O problémech překládání knih. Jarmila Emmerová a Antonín Přidal first appeared on Čítárny.

V Japonsku vyšla knížka Daisy Mrázkové: Neplač Muchomůrko, (malá knížka o velkých věcech)
I když je to první kniha Daisy Mrázkové (1965), jedna se o jednu ze základních knížek pro děti o poznávání v poetickém textu autorky, která by měla být pro děti povinná v tom nejlepším slova smyslu.
Malířka, ilustrátorka a autorka Daisy Mrázková dala knížce podtitul: Malá knížka o velkých věcech.
V knížce se objeví spousta jazykových hříček, slovních skládanek a další bohaté nápady se slovy.
Daisy Mrázková je pravděpodobně jediná česká autorka, která je vyhledávána a překládána do světových jazyků.

Díky skvělé překladatelce paní Akiko Sekizawa mají nyní příležitost i japonské děti.
Gratulujeme k dobrému vkusu a přejme mnoho štěstí.

Vydalo nakladatelstvi Riron-sha / Japanese text by Akiko Sekizawa / Japanese edition copyright 2010 by Riron-sha Co.,Ltd

Více :
Akiko Sekizawa a Yuko Kimura překládají české knihy: Čapka, Sekoru, Erbena i autory Krtečka

Ukázky z knihy:

Pěnice, Která Má Ostrov

Vzduch byl voňavý, slunce pálilo, les vedl své nekonečné řeči a potůček se hrnul čiperně jako vždycky. Voda v něm byla stříbrná a kamínky zlaté a Kateřina seděla na kamenu a máčela si ruce.
Malá šedá pěnice si sedla na vrcholek staré jedle a začala horlivě procvičovat své průzračné trylkování. Uměla to skvěle. Jak by ne! Byla to pěnice Černohlávek, nejlepší ze všech pěnic.
Kateřina poslouchala a pak se k ní obrátila:
– Jak to, že pořád tak krásně zpíváš?
– Ach, řekla pěnice, – zpívám, protože mě to baví.
– Ano, to chápu, řekla holčička.
– Za druhé, zpívám, protože je tu tak hezky.
– A kdyby tu nebylo tak hezky, tak bys nezpívala?
– Ne.
– A co bys dělala?
– Odletěla bych jinam.
– A co kdyby nikde nebylo hezky?
– Tak bych umřela.
– Copak umřít je tak jednoduché?
– Velice jednoduché, pravila pěnice.
Kateřina zatím uplácala v potoce ostrůvek z kamení a písku a nasázela na něm trochu kapradí.
– A za třetí? zeptala se.
– Za třetí zpívám pro lidi.
Kateřina udělala na ostrůvku domeček z plochých kaménků.
– A já jsem tě prve slyšela, řekla.
– Však to taky byla písnička pro tebe!
– Jenom pro mne?
– Jenom pro tebe.
– Pro nikoho jiného?
– Pro nikoho jiného.
A tu udělal Kateřina ještě ohrádku ze zelených kamenů a pak spokojeně vstala a osušila si ruce do zástěrky a řekla, víš co, pěničko, já ti tenhle ostrov DÁM!
– Ale to jsem ráda, řekla pěnice. – Skutečně, velice mě to těší. Ještě nikdy jsem neměla svůj ostrov. Je sice trochu malý na bydlení, ale mohu kolem něj lítat a mohu se na něj dívat a… myslím, že mohu o něm zpívat!
A znovu nasadila tón a přezpívala několik řádek a její zpěv byl ještě o trochu šťastnější než prve, protože ona sama byla také o trochu šťastnější než prve. Nebyla to už obyčejná pěnice, ale Pěnice, Která Má Ostrov.

The post Knihu Daisy Mrázkové: Neplač muchomůrko přeložila do japonštiny paní Sekizawa first appeared on Čítárny.

Když Robinson Jeffers obdržel koncem května roku 1957 první dopis Kamila Bednáře, musel být překvapen i hluboce dojat. Jeffers, kterému bylo 72 let, už dlouhou dobu nepsal, až na pár krátkých básní převážně autobiografického významu a kromě několika ojedinělých útržků veršů, které se již nerozvinuly do básní. Jeho pověst v rodné zemi byla na samém dně – a to jak v průběhu jeho života, tak v době po jeho smrti.

Bylo to z několika důvodů.
Američtí čtenáři mu neodpustili jeho tvrdé odmítnutí americké účasti ve 2. světové válce – a Jeffers byl tvrdošíjně nekajícný. Usiloval také o návrat básnického vyprávění jako zcela nezbytné formy soudobé poesie, ale bylo patrné, že mladší básníci poloviny století jeho příkladu následovat nechtěli. Kromě toho stála americká literární kritika vůči Jeffersovu směřování v opozici. Kde Jeffers usiloval o jasnost myšlení a vyjadřovaní, které by měly pro čtenáře smysl i za tisíc let, tehdejší kritikové oceňovali dvojsmyslnost a poesii, která vyžadovala intenzivní textovou analýzu.

Jeffers nebyl pouze překonaný; byl zatvrzelý a celé jeho dílo nebylo hodno vážné diskuse. Padesát let po jeho smrti, je jeho pověst poněkud napravena, ale újma, kterou utrpěl během 40. a 50. let dvacátého století, přetrvává.

Jeffers již dříve příležitostně jednal s překladateli – ve dvacátých a třicátých letech 20. století ve Francii především s Eugènem Jolasem, v Německu s Evou Hesseovou a v Itálii v padesátých letech s Mary de Rachewiltzovou. Bednářovy dopisy, plné upřímného obdivu, byly ale docela jiné.

„Nedovedl jsem uvěřit“, začal svůj první dopis „že Vám někdy budu opravdu psát dopis, i když jsem po tom toužil.“
Vysvětloval, že překládal Jefferse posledních osm let, a to nejen básně, ale celé tři příběhy, Tamar, Maru a Hungerfielda. Bylo zřejmé, že Bednář je básníkem a překladatelem hluboce oddaným Jeffersovu dílu; roky pracoval, aniž by o sobě dal vědět, a nyní žádá o povolení publikovat značnou část Jeffersova díla v českém vydání.
Jeffersova první odpověď se pravděpodobně nezachovala, ale zjevně rychle souhlasil s Bednářovým překladem Mary, který se objevil následující rok – v nákladu 7000 kusů!
Třebaže Jeffers mohl být někdy odměřený a formální vůči obdivovatelům, jejichž nadšení se zdálo být chvilkové a povrchní, vůči těm, jejichž úsilí a porozumění bylo skutečné, pociťoval opravdovou srdečnost.

Hned poté, co obdržel výtisk Mary, Jeffers napsal:
„Cením si Vašeho zájmu o mé dílo a jsem upřímně vděčný za Vámi projevené přátelství. Snad Vás některý den uvidím – kdož ví? – navzdor nynější vzdálenosti mezi námi“.

Bednářovo odhodlání vyšlo najevo v následujících letech, v nichž se objevilo společné vydání přeložených příběhů Hřebec grošák a Silák Hungerfield.
V r. 1960 vyšel jeho překlad Jeffersovy adaptace Medei, stejně jako sbírka básní.
Pastýřka putující k dubnu vyšla v r. 1961. Medea byla uvedena na scénu v Praze v lednu r. 1962, v měsíci Jeffersovy smrti, a tentýž rok se objevilo i její druhé vydání.

A pak se stalo něco pozoruhodného.
Američtí jeffersovští badatelé dál povzbuzovali Bednáře a ten s mnohými z nich navázal korespondenci. Vyměnil si již dopisy s Melbou Bennettovou, ale teď obdržel dopisy také od Clarka Powella, autora první kritické knihy o Jeffersovi; od Herba Kleina, jehož tezi objasňující Jeffersovu prozódii Jeffers v r. 1930 ocenil, neboť „odhalila“ jeho metrický záměr; od Williama Eversona, básníka a samozvaného Jeffersova „žáka“ (Jeffers jeho následovnictví odmítl) a od dalších.
Malá skupina Jeffersovců podnikla cestu do Prahy, aby navštívila Jeffersova nejproduktivnějšího překladatele: šlo o Melbu Bennettovou a jejího manžela Franka, básníkova syna Donnana a snachu Lee a Herba Kleina a jeho ženu Minu. Tyto osobní styky vytvořily důvěrná přátelství, trvající až do Bednářovy smrti o deset let později.

Mezitím ale překlady pokračovaly.
Rok 1964 zažil vydání bohatě ilustrovaného svazku Básní z Jestřábí věže, které obsahovaly Hřebce grošáka. Obšírný Bednářův úvod byl doprovázen citacemi z Langstona Hughese, Melby Bennettové, Radcliffa Squirese a dalších, jakož i gramofonovou mikrodeskou z divadelního představení Medea a několika básněmi, česky předčítanými českými herci.

Následující rok vyšel Bednářův překlad Žen od mysu Sur – první (a stále jediný) překlad Jeffersova nesnadného mistrovského díla do cizího jazyka. V roce 1968 vyšel tiskem Bednářův překlad básní Sbohem moře: (Poslední básně). Šlo o posmrtný svazek „posledních básní“, vydaných ve Spojených státech jeho životopiskyní Melbou Bennettovou.

A v roce 1971 vyšel svazek tří znovu vydaných Bednářových překladů příběhů – Mara, Hřebec grošák a I po Bednářově smrti v r. 1972 jeho jeffersovské překlady stále vycházely. V roce 1976 vyšlo další vydání tří básní v próze – tentokrát Mary, Hřebce grošáka a Pastýřky putující k dubnu. V roce 1979 dohlížela jeho vdova Emilie na vydání jeho překladu ještě dalšího příběhu, Cawdora. V r. 1986 uvedla Československá televize drama založené na Bednářově překladu.

V evidenci vybraných a publikovaných překladů je několik zajímavostí.
Bednář přeložil Jeffersův průlomový příběh Tamar – ale zdá se, že ten ještě nebyl publikován. Jeffers poskytl Bednářovi výslovné povolení k překladu a vydání The Love and the Hate – první části dvoudílného příběhu The Double Axe, který slouží jako shrnutí jeho myšlení – ten se ale neobjevil v tisku a není jisté, zda se o to Bednář kdy pokoušel.
Bednář nezmiňuje dva významné Jeffersovy příběhy o statečnosti, jak o nich píše Robert Zaller: Thurso´s Landing a Give Your Heart to the Hawks. Můžeme předpokládat, že by se mohly Bednářovi a českým čtenářům obzvlášť líbit, a to ve světle Bednářova vlastního vysvětlení z r. 1966, že Jeffersovy verše nalezly v Československu odezvu.

Mám velkou důvěru v Jeffersovo trvalé místo v oblasti poesie. Jelikož svoji poesii vystavěl na nepomíjejících skutečnostech moře a země, existuje víc než naděje, že i jeho poesie přetrvá a bude mít vliv, ačkoli čas možná přiměje jeho filosofii k ústupu. Jeffers prokazuje básnický realismus ve stylu starověkých řeckých básníků, prostý nízkosti nebo vynucených metafor. Je to realismus velkého ducha a velkého člověka, třebaže sám mluví o „in-humanismu“. V naší zemi není Jeffersově tíživé kritice civilizace rozuměno jako úniku, který je beznadějný, ale jako odvaze hledat nové cesty do budoucnosti.
(Robinson Jeffers Newsletter #13, květen 1966: 2 – 3)

Dopad Bednářova jeffersovského projektu může být ale jen stěží podceňován.
Herb Klein poznamenal v rozsáhlých pamětech svého přítele, publikovaných v Robinson Jeffers Newsletter #35 v květnu 1973, že Bednářova překladu Pastýřky putující k dubnu z r. 1961 se vyprodalo všech 5000 výtisků během několika dní.
„Skutečné měřítko tohoto počinu“, napsal Klein „se ukáže, pokud vezmeme v úvahu, že ve srovnatelných číslech to je to samé, jako by byl náklad 100 000
výtisků knihy poesie podobně rychle skoupen u nás ve Spojených státech!“. Ve stejné době se knihy poesie považovaly ve Spojených státech za úspěšné, pokud se jich prodalo několik tisíc výtisků.

Jak poznamenal Klein, díky Bednářovu neúnavnému překladatelskému úsilí byl Jeffers lépe znám v malé středoevropské zemi, než v nezměrné šíři své domoviny.

Jeffers se s Kamilem Bednářem nikdy nesetkal.
Jeho syn Donnan však ano (viz. foto), a napsal v dodatku ke Kleinovým pamětem o svých upřímných pocitech.
„Nermoutím se jen kvůli smrti velkého umělce, ale kvůli velice drahému a milému příteli. Budu ho dlouho oplakávat a truchlit nad Emiliinou ztrátou velmi milovaného manžela.“

Robert Kafka
Výkonný editor, Jeffers Studies
Santa Monica, California

Z knihy: Robinson Jeffers / Pastýřka putující k dubu / Vydal Dauphin 2020 v mimořádné úpravě http://www.dauphin.cz,

The post Robinson Jeffers a Kamil Bednář, básník a překladatel, který ho proslavil v Československu víc, jak v Americe first appeared on Čítárny.

K práci, která Jana Kantůrka (4.5. 1948 – 22.3. 2018) později proslavila, se dostal díky své vášni pro Tarzana. Díky obnovení klubu Julese Vernea v roce 1986 začal překládat „na papír“, protože členové klubu si vyměňovali svá dílka mezi sebou.

V letech 1975 – 1990 pracoval jako technický redaktor v nakladatelství Artia, pak přešel na dva roky do Aventina, kde se necítil příliš spokojen. Tehdy ho navštívil Vlastimír Talaš a nabídl mu práci profesionálního překladatele. Nejprve se jednalo o westerny, conanovky a horory.

Pak ale přišel pan nakladatel s první Zeměplochou. Jan Kantůrek neměl tušení, že všichni profesionální překladatelé před ním tuto práci odmítli jako nemožnou. Musel vymyslet velké množství humorných i věcných českých ekvivalentů pro jména postav, jež jsou v angličtině většinou slovními hříčkami. Někteří čtenáři sice Kantůrkovi vytýkají nedůslednost a občasné věcné chyby, ale Terry Pratchett se však nechal slyšet, že dobrým překladem svých knih si je jist akorát v Holandsku a u nás. V Česku se stal jeho dvorním překladatelem.

Jan Kantůrek byl mnohokrát oceněn za své překlady v oblasti sci-fi a fantasy. Například získal cenu Akademie science-fiction, fantasy a hororu za nejlepší překlad i dlouholetou práci pro obor. Přeložil bezmála stovku titulů.

Jan Kantůrek čte z knihy:
{youtube}RMki0KUHfhs{/youtube}

The post Jan Kantůrek. Vynikající překladatel Zeměplochy Pratchetta či Barbara Conana od Howarda first appeared on Čítárny.

Japonská překladatelka Akiko Sekizawa se zajímá již dlouho o českou literaturu, minulý rok byla náramně pilná. Přeložila Ferdu Mravence a tři pohádky z Devatera pohádek a jedné jako přívažek od Josefa Čapka navíc (Pošťáckou, Doktorskou, O tlustém pradědečkovi).

Otázkou je sice výtvarný doprovod, každá knížka pohádek Čapků je ilustrovaná jiným japonským výtvarníkem. Např. ilustrační doprovod Exupéryho k Malému princovi si nikdo vyměnit nedovolí.

Nyní paní Sekizawa překládá jednu knížku z Baobabu (T.Horváthová) a  jednu knížku Daisy Mrázkové a na začátku roku 2011 vyšel překlad Ferdy v cizích službách.

Další velmi aktivní překladatelkou v dětské literatuře je Yuko Kimura, která pomohla na svět všem příběhům s naším Krtkem.
Zaslouží si obě naše poděkování.
Dobré vztahy s japonskými nakladateli trvají již desítky let.
http://ceska-japonka.com/

Zlatovlásku od Karla Jaromíra Erbena přeložila Yuko Kimura
Kniha „Zlatovláska a jiné české pohádky“ od Karla Jaromíra Erbena a Artuše Scheinera byla jednou z nejoblíbenějších knih v mém dětství v Čechách, napsala nám Yuko Kimura. Po dlouhé době se mi podařilo přeložit ji do japonštiny.
V originálu  se to čte: Kinniro no kami no ohimesama čeko no mukašibanaši šu,
překladatelka Yuko Kimura, vydalo Iwanami Shoten Publishers, 2012

Yuko Kimura s výtvarníkem světového Krtka panem Milerem.
Knížka Jak krtek ke kalhotkam prišel byla do japonštiny přeložena už na konci 50. let 20. století. Další až roku 2002, kdy další díl vydává nakladatelství Kaisei-sha. Celkem vyšlo přes deset knih o krtečkovi a texty k nim pak přeložila paní Yuko Kimura. Nejznámější jsou asi Krtek a televize, Krtek a paraplíčko a Krtek a orel.

 doplněná glosa z roku 2011

The post Akiko Sekizawa a Yuko Kimura překládají české knihy: Čapka, Sekoru, Erbena i autory Krtečka first appeared on Čítárny.