Velmi populární britský herec, komik, režisér, producent, muzikant a spisovatel Ricky Gervais řekl několik zásadních prohlášení, jako moderátor 2020 Golden Globes. Platí nejen pro světovou komunitu hereček a herců, ale hlavně pro herecké aktivisty v české kotlině, kteří si pletou demokracii a totalitu. Prostě nadčasové a nafurt!!!

„Takže pokud dnes večer vyhrajete ocenění, nevyužívejte to jako platformu pro politický proslov. Nejste v pozici, abyste mohli veřejnost v čemkoliv poučovat. Nevíte nic o reálném světě. Většina z vás strávila ve škole méně času než Greta Thunberg. ( nebo Aňa Geislerová, poznámka redakce)
Takže pokud vyhrajete, přijďte, přijměte své malé ocenění, poděkujte svému agentovi a svému bohu a odprejskněte (jděte někam), OK? Je to už tak tři hodiny dlouhé.“

„No, říkáte, že jste se probudili, ale společnosti, pro které pracujete – neuvěřitelné. Apple, Amazon, Disney. Kdyby ISIS spustil streamovací službu, volali byste agentovi, že?“

Kdo je Ricky Gervais?

Herci a hérečky, kteří za prachy a jiné výhody volili prezidenta Petra Pavla, jasně profilovaného exkomunistu, expředsedu ZO KSČ a kariérního loudila,
i když všichni předtím volali po odstranění komunistů v politice.
Ovšem proti evidentně Česko likvidující a naprosto tragické Fialové vládě mlčí, jak zařezaní.

The post Herci a hérečky a jejich politický protičeský aktivismus i zrůdný kariérismus first appeared on Čítárny.

Jak už jsem několikrát psal, je opravdu velký rozdíl mezi řádovým členem KSČ a pracovníkem zahraničního obchodu za komunistů a elitního rozvědčíka, který byl poctivě vybírán a schvalován sovětskou KGB, jako Putin a československou STB.

Právnička Klára Samková jejich minulost jasně popisuje. Není co dodat…

ANDREJ BABIŠ

Agent, jakým byl Andrej Babiš, nikdy nebyl zaměstnancem bezpečnostních složek státu, ale byl zaměstnanec československé firmy, pro kterou plnil v rámci svého zaměstnaneckého poměru obchodní úkoly ve světě, například nakupoval nerostné suroviny, které tady nemáme.
Státní bezpečnost (dále StB) tyto lidi měla na seznamu, a takzvaně „vytěžovala“ jejich zahraniční cesty. Všichni, a to doslova všichni pracovníci zahraničního obchodu museli sepisovat hlášení o cestách, ve kterých museli uvádět, kdy a s kým se setkali, co bylo předmětem komunikace s těmito lidmi, a případně další „poznatky“. Co řekli, to bylo víceméně na nich, ovšem nedělejme si iluze o tom, že by i mezi těmito lidmi nebyli pověřenci se zvláštními úkoly kontrarozvědky, jejichž úkoly směřovaly dovnitř zejména podniků zahraničního obchodu, tedy řečeno jinak, hlídali hlídané ovečky, například proto, aby si někdo nepřihrábl (eventuálně si nepřihrábl příliš) bokem.

Skuteční agenti v řadách zaměstnanců podniků zahraničního obchodu tedy „nerozvraceli republiku zevnitř“, jejich úkolem nebylo ideologické působení, ale primárně ochraňovali ekonomické zájmy země. Ekonomickou rozvědku a kontrarozvědku má a měla každá země pod jakýmkoliv režimem. Tedy, upřímně řečeno, jak se tak dívám na poslední desetiletí zahraničního obchodu České republiky, obávám se, že my žádnou ekonomickou rozvědku ani kontrarozvědku nemáme, alespoň podle výsledků soudě.

Zaměstnanec podniku zahraničního obchodu se jmenoval stále stejně, přezdívku měl pouze ve spisech StB. Agent neměl žádný výcvik, jeho kvalifikace spočívala v odborné kvalifikaci, tedy v tom, jak dokázal obhájit ekonomické zájmy Československé republiky. Agentem – zaměstnancem PZO se člověk stával buď z přesvědčení, anebo z důvodů kariérních. Pakliže jste se narodili do prominentní komunistické rodiny tak jako Andrej Babiš, kde bylo členství ve straně (a ještě si připomeňme, že v Bratislavě to bylo ještě poněkud jinak než zde v Čechách) v podstatě úplně normální, bylo předávání agenturních informací považováno za „pokračování v práci jinými prostředky“, protože tyto informace se sbíraly, analyzovaly a „dělaly se z nich závěry“, které opět měly posloužit ke zlepšení ekonomické situace země. (To, že se tím podpírala ideologie, bych si v tuto chvíli dovolila pominout.)

PETR PAVEL

Rozvědčík, jakým byl Petr Pavel, byl speciálně vybraný a vycvičený člověk, zaměstnanec bezpečnostní složky státu. Rozvědčíkem se mohl stát člověk, který byl vytipován možná z tisíce kandidátů, kteří byli dlouhodobě sledovaní a měli určité charakterové vlastnosti.

Jednou z nich bylo vyloučení možnosti zrady, podlehnutí pokušení být dvojitým agentem. Rozvědčík pracoval ideologicky. Vybíral a oslovoval v zahraničí lidi, kteří se stali jeho informátory, a rozvědčík měl za úkol ochraňovat mocenský status a ideologii vlády. (Abyste si nemysleli, že to je nějaká komunistická specialitka, tak takovéto rozvědčíky mají všechny státy, a jestli máte slabou fantazii, pusťte si Netflix a dejte si pár dílů Homelandu – u nás dementně přeloženo „Ve jménu vlasti“. Ještě že ten Hollywood máme, aby nám to pěkně naservíroval.)

Rozvědčík si agenty mohl takzvaně namazat na chleba, byli pod ním. Rozvědčík měl úplně jinou identitu než ve skutečnosti a rozhodně jinou, než bylo jeho krycí jméno ve svazcích. Tedy ergo kladívko, generál se vlastně mohl jmenovat ještě úplně jinak než Pávek a nikdy se nemůžeme dozvědět, zda byl někdy někde nasazen, nebo ne. To se prostě tají, stejně jako se tajilo, co to vlastně studuje, když „to“ studoval.

Na tomto místě si dovoluji připodotknout, že režimy vždy a všude na světě po sobě agenturní sítě přebíraly. Komunistická StB přebrala značnou část agenturní sítě gestapa – jsou toho plné archivy, račte si v případě osobního zájmu dohledat.

Navíc Petr Pavel je jednoznačně kandidát katastrofické vlády Petra Fialy (ODS), který to osobně jasně deklaroval na počátku volebního klání.

Klára Samková k tomu dodává…

Bohužel ODS vsadila na špatný osobní vkus jednoho ze „svých hochů“, neb ačkoliv je dotyčná „horňačka“ a dlouhovlasá blondýna, ani to nezaručí volební výsledky, jelikož je přece jen ještě potřeba nějakých pár drobností v charakteru a intelektu, kterých se jaksi taksi ne zcela dostávalo. Takže slavné ODS and his melody boys prostě zmehlo.

Celý příspěvek Kláry Samkové ZDE

The post Andrej Babiš a Petr Pavel. Co přesně dělali za komunistů. Velké rozdíly first appeared on Čítárny.

Zemanovy kníhy jsou stejně mazané jako on sám. Vždy je dva tahy vpředu, a proto jeho soupeři sotva popadají dech. V médiích se často vůči němu objevuje neskrývaná až tupá nenávist, ale ke zděšení jejich aktérů se taková agresivita VŽDY obrací v prezidentův prospěch.
Proto jeho úspěch do jisté míry závisí i na nenávisti hloupých. V jeho knihách však naleznete i mnoho dalších zajímavých souvislostí, které zcela demaskují prezidentův mediální obraz, vytvořený stále stejnými pisálky, kterým občan i prezident Miloš Zeman občas šlápne na kuří ego.

Miloš Zeman rok a půl po odchodu z Hradu sepsal doma v Lánech svoji zatím poslední knihu.
Účtuje v ní s nejvyšší ústavní funkcí i řadou politiků, s nimiž se během svého prezidentování setkával.
V Prezidentském údělu Miloš Zeman jasně popisuje, že byl sice dvakrát zvolený přímo občany, ale jeho kompetence byly vymezeny ústavou, která je šitá na míru parlamentní prezidentské volbě.
“Napětí mezi těmito dvěma mantinely vytváří prostor, v jehož rámci se prezident pohybuje. Může se buď přichýlit na stranu modelu poslušného úředníka, kladoucího věnce jako Havlův automat na podpisy, nebo se odvolávat na vyšší legitimitu, danou přímou volbou, a pokoušet se rozšířit své kompetenční pole,” vysvětluje bývalý prezident. Knihu doplnil o bohatou fotogalerii a také své zásadní projevy z desetiletého působení na Pražském hradě.
Prezidentský úděl / Miloš Zeman / Vydala Olympia 2024

Dokážeme si vládnout sami- Nové rozhovory s prezidentem Milošem Zemanem

Prezident Miloš Zeman má za sebou náročný a zároveň veleúspěšný rok. Během několika měsíců se setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, britskou královnou Alžbětou II., ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Vedle toho se hlava státu vyjadřovala k pokračující migrační krizi, stoupajícímu počtu útoků páchaných islámskými teroristy, a pokud to bylo nutné, beze strachu zkritizovala evropské lídry i vedení Evropské unie. Neméně nasazení věnoval historicky první přímo zvolený prezident řešení domácích politických krizí, varování před nastolením novodobé cenzury médií či kritice rostoucího vlivu nikým nevolených nátlakových politických neziskových organizací. Miloš Zeman má téměř za sebou první funkční období. V obhajobě českých národních zájmů by rád pokračoval dalších pět let. Do rukou se vám dostává kniha nových rozhovorů s hlavou státu, které vedl Radim Panenka z ParlamentníchListů.cz, svými glosami doplnil hradní mluvčí Jiří Ovčáček a unikátními snímky dotvořila prezidentská fotografka Hanka Brožková.

Dokážeme si vládnout sami / Panenka, Jiří Ovčáček Radim / Olympia 2017

Tato země je naše aneb 25 rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem (28. 9. 1944)

Miloš Zeman je téměř tři a půl roku hlavou státu. Za tu dobu společností hýbala celá řada témat, na světové scéně se odehrálo několik krizí, z nichž mnohé budou ještě dlouho pokračovat. Třetí český prezident má jasně vyhraněné názory, za kterými si stojí klidně i proti všem. Migrační krize, občanská válka na Ukrajině, Rusko a jeho zahraniční politika, válka v Sýrii, islámský radikalismus a hrozba dalších teroristických útoků, neobjektivní veřejnoprávní média či zavřené dveře na Hrad pro amerického velvyslance. Nejen tato palčivá témata byla předmětem pětadvaceti rozhovorů, které spolu s dosud nepublikovanými fotografiemi tvoří tuto unikátní knihu.

Tato země je naše – 25 rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem / Jiří Ovčáček, Radim Panenka a Miloš Zeman / Olympia, 2016

Miloš Zeman – Zpověď informovaného optimisty. Rozhovor s Petrem Žantovským

Jako člověk jsem spokojený, jako občan ne.“ „Jsem eurofederalista, a tedy odpůrce evropského superstátu.“ „Když se dva perou, musí tu být někdo, kdo je uklidní: a to je prezident.“
To a mnoho jiného říká ve své nové knize Miloš Zeman, bývalý předseda sociálních demokratů, předseda parlamentu i premiér.

Miloš Zeman je otevřený, ale nespoléhá na dobře znějící bonmoty. Jeho hodnocení posledních deseti let života v našem státě, těch deseti let, během nichž nebyl ve vysoké politice, a má tedy právo je hodnotit jakoby zvenčí, ale zainteresovaně, stojí za pozorné čtení. Miloš Zeman glosuje toto období v české politice i ekonomice a prezentuje své myšlenky týkající se úřadu prezidenta a své případné pojetí výkonu této nejvyšší ústavní funkce. Dává ale také nahlédnout – a to nečekaně upřímně – do svého soukromí, provádí nás úskalími své osobnosti, nebojí se nahlas pojmenovat své slabosti… Tato zpověď je korunována laskavým vyznáním jeho dvěma dětem, dospělému synovi a dospívající dceři. Miloš Zeman se nám tu představuje jako člověk, se kterým je příjemné a inspirativní pobýt v rozhovoru.

Ostatně právě v tomto duchu mluví novinář Petr Žantovský, který s Milošem Zemanem toto knižní interview připravil: „Je to už naše druhá společná kniha, ta první vyšla před deseti lety, když Miloš Zeman opouštěl politiku a odcházel na Vysočinu. Dnes se z Vysočiny do politiky vrací a já mám pocit, jako by těch deset let ani neuběhlo. Jako bychom ten nepřetržitý dialog teprve včera nakrátko ukončili, abychom se k němu dnes vrátili. O ta léta starší… a snad i moudřejší.”

Miloš Zeman – Zpověď informovaného optimisty / rozhovor s Petrem Žantovským / Miloš Zeman / Čas, 2012

Jak jsem se mýlil v politice / Miloš Zeman

Kniha politických vzpomínek známého českého politika Miloše Zemana. Miloš Zeman ve své knize vzpomíná na svůj život od dětství až po penzi, kterou tráví v Novém Veselí na Žďársku. V rámci přílohy jsou v knize zařazeny také jeho politické projevy.

Jak jsem se mýlil v politice / Miloš Zeman / Ottovo nakladatelství, 2005

NEJLEPŠÍ BONMOTY MILOŠE ZEMANA:

1. „Člověk dospívá v okamžiku, kdy začne místo lásky své soky nenávidět.“
2. „Rodinné zoufalství má svoji hloubku; štěstí nepovznáší k velkým činům.“
3. „Dospělý je ten, kdo se o sebe umí sám postarat.“
4. „Čistá láska může přežít jen tehdy, když není opětována.“
5. „Víra je otroctví; každé náboženství, každý chrám není nic jiného než otroctví ducha s otevřenými dveřmi. Nejsme schopni odejít, ani vejít.“
6. „Válka je něco, co vytváří dav, národ, politikové, ideologové církve. Mír musí vytvořit vítězná strana.“
7. „Láska je vždy následována stínem strachu z AIDS.“
8. „Lidstvo nepotřebuje novináře ani náboženství. Lidstvo potřebuje víc rozumu.“
9. „Setkání dvou lidí je dočasné, zatímco spojení člověka s vesmírem je věčné.“
10. „Chudoba je největší zločin sociálního státu, všechny ostatní zločiny jsou zrozeny z chudoby ducha.“
11. „Hříchem je, nežít každý den, jako bychom měli zítra zemřít.“
12. „Člověk, který je blbec, nemůže být ani inteligenti, půvabný, ani krásný. Jeho život bude tragédie.“
13. „Člověk bez lásky může být bohatý, zdravý, slavný a může získat moc, protože neví nic o skutečných hodnotách.“
14. „Život není utrpení ani štěstí. Cizí život je prázdné plátno, a pokud to umíte, můžete ho všem sebou zaplnit.“
15. „Život je příležitost zbohatnout. Život je obrovský poklad, a člověk jej prožírá a prochlastává.“
16. „Svět dítěte je plný nevinnosti a čistoty, když postupně vykročíme na cestu dlážděnou lží a proradností, dozrajeme nejen tělesně, ale i duševně.“

The post Knihy prezidenta Miloše Zemana a jeho nejlepší bonmoty first appeared on Čítárny.

Je to už dávno, co Karl Kraus napsal ve své knížce Poslední dnové lidstva postřeh o rychlosti, s jakou se pomění strom, ve kterém ještě ráno zpívali ptáci, na noviny. Dnes bychom řekli na papír plný nejzbytečnějších výpotků, většinou podprůměrných pisálků.

Tak třeba prezident Zeman odpoví na otázku jedné studentky z jižní Moravy. Zeptala se:
“Dobrý večer, pane prezidente, já bych vám chtěla poděkovat za všechny občany České republiky, určitě všechny, protože někteří ani neví, kdo vůbec na Hradě sedí, jaká osobnost. Chtěla bych vám poděkovat, jakým způsobem vlastně svoji funkci vedete, a měla bych na vás otázku. Určitě víte, že se projednávala petice za odstoupení pana (předsedy vlády Bohuslava, pozn. ČTK) Sobotky a petice byla shrnuta ze stolu. Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem vlastně mají čeští občané postupovat, protože jak víme, pan Sobotka určitě nestojí za českým národem, ale proti němu.”
Prezident Zeman, s ironií a humorem sobě vlastním, odpověděl takto:

“Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby, které v daném případě budou za rok. Vypadáte mladě, takže roku 2017 se zcela určitě dožijete. A pak existuje nedemokratická cesta – a ta se jmenuje kalašnikov.”

Následoval velký potlesk v sále, evidentně lidi pochopili co a jak prezident řekl. Ale během několika hodin začali své rozhořčení projevovat méně zdatní politici a noviny začaly hystericky tisknout titulky, aniž by se kdekoliv objevila snaha pochopit co a jak prezident řekl. S výjimkou snad jen Parlamentních Listů.
“Dienstbier: Zeman pomáhá vytvářet podhoubí pro fašizaci Česka” (Deník) “Zeman podporuje fašizaci Česka, překročil veškeré meze, řekl Dienstbier” (IDnes). Populární právník Tomáš Sokol evidentně nechtěl pochopil jasný prezidentův apel na demokratické řešení problémů a odpovídá:  
„Podle mého názoru, který jsem konzultoval s některými lékaři, pan prezident – možná v důsledku nemírného pití, možná v důsledku něčeho jiného – vykazuje chvilky, kdy se pohybuje na hranici senility nebo nějaké organické poruchy mozku. V některých chvílích se chová nenormálně. Já ho tedy považuji za nemocného a nehodlám to nijak komentovat,“ (PL, 27. 1. 2016 8:18)

Vrchol všemu dal člen rady ČT Zdeněk Šarapatka, který podal za tuto odpověď na prezidenta trestní oznámení. Nutno dodat, že zmíněný pán se údajně živí jako moderátor a novinář. Toto spojení se mi zdá víc než průzračné. :o) Inu komu není  dáno … V lidové mluvě se podobnému chování říká “Užitečný idiot”.

Nu, co dodat. Novináři opět předvedli klasickou ukázku, jak se hystericky překrucují fakta. Tentokrát velmi hloupě.

Podívejme se, co napsal novinář Karl Kraus ve své knížce Poslední dnové lidstva (1933). Stojí to rozhodně za zamyšlení.

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.

The post Klasické ukázky jak novináři hystericky překrucují fakta a propagují dezinformace first appeared on Čítárny.