Roku 1851 se v Rusku se dočkala premiéry veselohra Fantazie od neznámého „Y Z“. O pár let nato získal neznámý i jméno: Kozma Prutkov. Což je do velké míry obdoba českého Cimrmana.

Hra byla carskou cenzurou povolena jen dík shonu před Silvestrem a Mikuláš I. vytušil během představení „nepřístojnost“ a odešel o přestávce.
Závěrem předstoupil před publikum herec v hlavní roli, řka: „V takovém nesmyslu hrát nebudu.“ Sice šlo o regulérní část představení a hercova partu, ale hru okamžitě stáhli. Kozma je od té chvíle nicméně nedílnou částí literárních dějin a další hry, opera, bajky, povídky, verše, anekdoty a aforismy se objevovaly v časopisech až do jeho (imaginární?) smrti 1863, kdy byl zveřejněn i Stručný nekrolog Kozmy Prutkova. 1884 vyšla Veškerá díla Kozmy Prutkova a jen do 1916 následovalo devět vydání. Komplet, pravda, nezahrnul reformní projekty.

Kozma Petrovič Prutkov (1803-1863) existoval, existoval-li i Jára Cimrmn, abych tak řekl, a 1820-1823 sloužil u husarů (protože se mu líbil stejnokroj).
Nabažen konečně exhibováním se nechal uvolnit a získal místo na ministerstvu financí, konkrétně v Cejchovním úřadě, kde dy dosáhl veškerých myslitelných úředních poct. Stal se činným státním radou i ředitelem Cejchovního úřadu – i nositelem řádu sv. Stanislava 1. stupně, ale veškeré volné chvilky věnoval literatuře. Nejen jí, jak se ukázalo až po jeho smrti, kdy se z pozůstalosti vyklubaly i projekty na vylepšení státní správy jako jeho O zavedení jednomyslnosti v Rusku.

Kozma Prutkov byl i historik a filozofe a ve všem stejně řízný, komisní, rezolutní a sebejistý.
Syn dob. A autorem hesla „horlivostí všechno zmůžeš“. Nikdy nepropadl ani sebemenší malověrnosti a vždy zůstal skálopevně přesvědčen, že pokud se něco podniká, stačí se horlivě vložit do věci, načež už znalosti a talent přispěchají. Na pomoc.

Tuto typickou kuráž bohužel doprovázela i samolibost, sebejistota a drzost.
Každou myšlenku, každý svůj „výplod“ a výrok Kozma cítil a přehnaně ctil jako svatosvatou pravdu, co zasluhuje veřejné vyhlášení, a krajně samolibě stavěl na odiv svou vlastní omezenost a ignoranci, které by jinak zůstaly zhola neznámy mimo stěny Cejchovního úřadu. Zvolna, postupně se také domáhal víc a víc toho, aby mu naslouchali, a když se mu dostalo sluchu, projevil tak nehorázně sebejisté nechápání skutečnosti, až může nad každým jeho slovem i výtvorem povlávat visačka „všechno lidské je mi cizí“.

Zatímco většina tvůrců aforismy užije ke sdělení životního moudra, Kozma Prutkov v Plodech rozjímání pronáší s veškerou vážností úřední plytkosti, s vynaložením vší energie objevuje Ameriky a vyslovuje „myšlenky“, které nejen nemají vztah k jeho současnosti a k Rusku, ale vznášejí se i mimo prostor a čas.
V aforismech neslyšíme radu ni poučení, zato občas i rozkaz, a proslavené „Pozor!“ připomíná vojenské „Pal!“ Podle úsloví „odvážnému štěstí přeje“ vydobyl si však literární slávy. Ačkoli měl rozumu za pět hloupých, trousil moudra, a i když nebyl básníkem, básně psal.

Tak a podobně na Kozmu, který horlivostí skutečně všecko zmohl, vzpomínají i Vybraná díla poetická, myslitelská a dějepravná, která česky vyšla již před pětatřiceti lety v překladu Bohumila Fraňka a s ilustracemi Jiřího Šalamouna.
Právě na tom základě vznikl pořad, který jsem letos připravil s Radkou Prokopovou, Petrem Vrobelem a Pavlem Sučkem, a ze kterého citujme:

a) z Kozmových veršů:

Podzim
(Z perštiny, z Ibn-Feta.)
Podzim. Nuda. Vítr vyje.
Mrholí mi do oken.
Rozum teskní, srdce nyje,
duše prahne po něčem.
V zahálčivém podvečeru
z nudy ne a nevybříst…
Co je se mnou? Nevím věru,
co si knížku nepřečíst?!

b) z bajek a povídek:

Přílišně vzpomínané nebezpečenství
V jisté válce, při rychlém úniku z doteku s nepřítelem, generál Montekukuli mimoděk upustil do řeky Ni svou pistoli, a když pak po pěti letech jakýsi rakouský vandrovník procházel se podél této řeky s roztomilou dívenkou, varovně poznamenal: „Prosím vás, slečno, s touhle řekou buďte náramně opatrná, neboť je v ní ostře nabitá pistole.“
Tomu se ona fortelně rozumná dívčina neopomněla zasmát, což ani on nemeškal učinit.

c) z plodů přemítání Kozmy Prutkova:

Čteš-li na sloní kleci nápis „vůl“, nevěř zrakům!
*
Nikdo neobsáhne neobsáhlé!
*
Mravenčí vajíčka jsou víc než stvoření, jež je nakladla, jakž také sláva talentovaného člověka je mnohem trvalejší než jeho vlastní žití.
*
Podle propočtů vyzíská slunící se Petrohraďan dvacet procent zdraví.
*
Horlivostí všecko zmůžeš!
*
Žárlivec podobá se Turkovi.
*
Takměř každý člověk je jako pípami vybavená nádoba naplněná životodárnou šťávou tvořivých sil.
*
Rozumná žena podobá se Semiramidě.
*
Klepař podobá se řešetu.
*
Vždycky buď ve střehu!
*
Radím každému, ani když není nikterak zvlášť sychravo a větrno, zacpat si uši vatou nebo koudelí.
*
Brání ti někdo vynalézt nevlhnoucí střelný prach?
*
Sněhový háv se nazývá rubášem přírody, a přitom se po sněhovém příkrovu dováží živobytí. A rozluštěte si pak přírodu!
*
Vydávání některých novin, časopisů a dokonce i knih může být prospěšné.
*
Ještě jednou opakuji: nikdo neobsáhne neobsáhlé!
*
Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a v míře svého nechápání pro toho, kdo ví a chápe víc.
*
Podívej se na kořen.
*
Vězte, že moudrost snižuje stížnosti, ale ne utrpení!
*
Co vidí vidící člověk zdravým okem, slepý nevidí ani s brýlemi!
*
Mnoho věcí je pro nás nepochopitelných ne proto, že by naše představy byly slabé; ale protože tyto věci nejsou zahrnuty v rozsahu našich pojmů.

Járu Da Cimrmana objevili Svěrák, Smoljak, Šebánek, Velebný a několik dalších.
Kozmu P. Prutkova objevili o více než sto deset let dřív hrabě Alexej Konstantinovič Tolstoj, jinak i autor klasické povídky Upír, a tří jeho příbuzní jménem Žemčužnikov.
Pátým spoluobjevitelem se pak stal jistý Petr Pavlovič Jeršov.

The post Kozma Petrovič Prutkov, slavný ruský Cimrman, který ale skutečně žil first appeared on Čítárny.