Za komunistické totality nám herec a režisér Ivan Vyskočil přinášel radost ze zakazovaného a na malých jevištích dával naději.
V hledišti měl zase vnímavé diváky, kteří reagovali na každou narážku, na každý náznak. A samosebou kolem divadel postávali i pozorní udavači.

Lístky na komorní NeDivadlo Ivana Vyskočila jsme sháněli přes známé, protože do velkých divadel ho nepustili.
Svým jedinečným, inteligentním humorem nám dával naději, že nic není ztraceno, že všechno je v pohybu…
Odešel v požehnaném věku, v době nastupující jiné totality.
Odešel s ironickým pousmáním. Vše se opakuje…

Profesor, PhDr. Ivan Vyskočil (* 27.4. 1929 †︎ 28.4. 2023)

Řeč má být řečí, to nemá být blábol, pokud to není úmysl. Nemá to být kecání nebo žvanění a nemá to bý ani prostředek matení a předstírání.
Ivan Vyskočil 1993

Neříkám, že to co já by měli dělat všichni. To by byl pěkný nesmysl. Ale jsem taky moc rád, když mě nikdo nenutí, abych dělal to co ostatní. Jistě to taky znamená, že si držíte určitý hodnotový systém. A leckdy z toho vyplývá, že jste mimo pořadí. I pokud jde o tu úspěšnost a lukrativnost.

Svého času byl pan profesor jeden z iniciátorů tzv. divadla malých forem v Československu.
S Jirkou Suchým spoluzaložil slavné pražské divadlo Na zábradlí, kde působil jako herec, dramatik i režisér. (Kdyby 1000 klarinetů, Faust, Markéta, služka a já)
Pak jsem ho vidávali v pražském divadle Reduta. (O snech a bláznivinách, O lidském trablu čili Nálady blues)
Do totalitní nemilosti byl uvězněn při tzv. normalizaci po Pražském jaru.
V té době s obtížemi hrál se svým absurdně skvělým Nedivadlem (od roku 1963) na narvaných malých scénách své nezapomenutelné hry. (Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, Haprdáns neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, Cesta do Úbic, Malý Alenáš…Malé hry: kde hláska há ve slově hry je neznělá, takže se tento název vyslovuje a taky znamená Maléry.

Píše a vydává ve své době nesehnatelné knihy.
Vždyť přece létat je snadné (1963), Kosti (1966), Ivan Vyskočil a jiné povídky (1971), pohádka Bubliny nad městem (1964), Malý Alenáš…

Po roce 1990 vedl Katedru autorské tvorby a pedagogiky na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 2010 obdržel od České herecké asociace cenu Thálie za mimořádný přínos divadlu.

Ivan Vyskočil odešel tiše do nebytí den po svých narozeninách. Bude chybět. Naštěstí jeho hry a záznamy zůstavají….

{youtube}77ovkOKTVxM{/youtube}

The post Ivan Vyskočil (1929–2023) Děkujeme za všechno, Pane profesore! first appeared on Čítárny.

Nikita Michalkov napsal dopis Radě Evropy, ve kterém poukazuje na mnohé podivnosti v politice Evropské Unie vůči Rusku. Je dobré znát pohledy ze všech stran abychom si mohli vytvářet co nejpravdivější obraz světa kolem nás. Umožná nám to dělat správná rozhodnutí.

Nikita Sergejevič Michalkov (* 21. října 1945) je ruský herec, scenárista a filmový režisér, režisér oscarového filmu z roku 1994, nejlepšího cizojazyčného filmu, Unaveni sluncem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikita_Michalkov

Já, Nikita Sergejevič Michalkov, filmový režisér, scenárista, producent, držitel Oscara, dvou Zlatých lvů z filmového festivalu v Benátkách, Grand Prix festivalu v Cannes a mnoha dalších cen, píšu tento dopis jen proto, abych zdůraznil, že nejsem ani politik, státní úředník ani státní zaměstnanec. Jsem ruský umělec, představitel starého ruského rodu, a proto považuji za nutné říci k mému zařazení na sankční seznam EU následující:

Nejprve vás žádám, abyste můj dopis nepovažovali za pokus vymanit se ze sankcí, které mi byly oznámeny, protože tyto sankce mi oznámili lidé, jejichž slovům nebo činům nelze věřit.
Stačí připomenout přiznání bývalé německé kancléřky paní Merkelové, bývalého prezidenta Ukrajiny Porošenka a bývalého prezidenta Francie Hollanda, že všechna dlouhodobá jednání související s dohodami z Minsku byla cynickou lží, aby získali čas a prosadili v krásné zemi jakou je Ukrajina nelidskou rusofobii a krutý nacismus.
Nebo si vzpomeňte, jak jste pohrdali ústními sliby danými vedení Sovětského svazu o nešíření NATO na východ a obklíčili jste naši zemi.

Ale to nechci teď rozebírat. To je příliš zřejmé nejen mně, ale i vám, a proto vše, co děláte, je důsledným pokračováním univerzální lži a severoatlantické expanze. Chci mluvit o něčem jiném.

Vy, kteří se považujete za “civilizovanou demokratickou společnost”, vyhlašujete sankce člověku, který svůj osobní názor vyjádří ve své zemi, ve své vlasti, ve svém jazyce.
11 let jsem hostoval v TV Rossiya-24 a po celých 11 let jsem nikdy nezměnil svůj pohled na žádnou z klíčových otázek, které jsem položil. Jen v loňském roce sledovalo mých 16 pořadů 229 milionů diváků. Toto číslo samo o sobě potvrzuje, že to, o čem mluvíme v našich pořadech, se týká velké většiny lidí žijících v Rusku.

Protože nevíte, o čem mluvíte, prohlašujete mě za propagandistu Kremlu.
Ale pro informaci, pokud máte zájem:
Nedostávám od kanálu ani od státu ani korunu a pořad dělám na vlastní náklady. Navíc není můj program přerušován reklamou, která by se mi, věřte, při takovém počtu zhlédnutí mohla stát zdrojem důležitých příjmů. Můj pořad není nikým cenzurován.
V pondělí nahlásím televizní stanici název epizody, kterou odvysílají v pátek ráno. A kanál přijímá náš pořad až ve čtvrtek pozdě večer, aniž by o programu věděl něco jiného než název.
Takže nikdo nemůže ovlivnit jeho obsah.

Mohu předpokládat, že váš postoj ke mně se vyvinul právě po zhlédnutí mých pořadů, a právě proto, že svou pravdivostí a nezávislostí pomáhají lidem zjistit pravdu. Nebudu lhát – dělá mi to radost.
Ale pokud je to tak, nemohli jste neslyšet a nevidět, kolikrát jsem ve svém pořadu volal po tom, abyste v sobě probudili svědomí a smysl pro pravdu a pořádně se podívali na děti zavražděné kyjevským režimem na Donbasu, na upálené v Domě odborů v Oděse, na zastřelené válečné zajatce, na mučení a týrání civilního obyvatelstva – na všechno, co je výsledkem vaší lstivé politiky a zrady Minských dohod, které jste proradně sami podepsali – aniž jste je chtěli dodržet.

Uvalujete na mě sankce mimo jiné za podporu údajně nepravdivého prohlášení Kremlu o biologických zbraních. Ale proč potom neoznámíte sankce proti paní Nulandové, která veřejně přiznala existenci biologických laboratoří na Ukrajině, což dokázaly dokumentární záběry a dokumenty, které jsme ukázali v našem pořadu.

Znovusjednocení Krymu s Ruskem nazýváte anexi a nechcete si připustit, že po fašistickém puči s pokusem o atentát na prezidenta Janukovyče se na Krymu připravovala krvavá lázeň. Tomu nechcete věřit, a přiznat, že více než 90 % obyvatel Krymu hlasovalo bez jediného výstřelu a násilí pro návrat do Ruské federace.

Popíráte naše tvrzení o probuzeném nacismu na Ukrajině a pokorně přijímáte bourání pomníků sovětským vojákům, kteří porazili německou 3. Říši. Nevadí vám přejmenování ulic pojmenovaných po kdysi velkých spisovatelích.
A nevadí vám současně jejich přejmenování po Banderovi, Šuchevyčovi a dalších Hitlerových spolupachatelích, kteří už jen pro volyňský masakr a vraždy starých lidí, žen a dětí měli být navždy zatraceni.

Nechci se pozastavovat nad všemi těmito skutečnostmi, protože jste nepochybně vše viděli v mém vysílání – jinak byste mi přece neoznámili sankce. Ale vaším úkolem je tvářit se, jakoby se nic z toho nestalo. A hlavně – ať to nevidí ostatní – ti, kteří ještě nejsou zaslepeni vaší propagandou a kteří neplní úkoly, které vám zadal Washington.

Tato pravda je pro vás děsivá nepochybně i proto, že v období od 1. do 8. ledna tohoto roku reprízy našeho pořadu zhlédlo dalších 53 milionů lidí. Což je dohromady je populace několika zemí EU, které proti mně vyhlásily sankce.

Shrnu-li tento dopis, chci vám vlastně vyjádřit vděčnost za uznání mé činnosti, protože jinak, než jeho uznáním nelze vysvětlit váš strach z pravdy, která dříve nebo později vyústí v mezinárodní tribunál z těch zemí a národů, které dnes čekají na naše vítězství, ale nemají sílu ani příležitost to otevřeně vyjádřit. Ale zapomínáte, že kromě Severozápadu je tu ještě Jihovýchod a také Afrika a Latinská Amerika.

Ukolébána pohodlným životem pod americkým jaderným deštníkem, “civilizovaná Evropa”, která kdysi ani jednou nevyslyšela Kaddáfího a zabila ho, se probudí. A stovky milionů očí obyčejných lidí, kteří procitnou z letargie, vám řeknou „ne!“. Řeknou to nahlas a jasně tak, jak vám to dnes říká náš prezident – jediný ze světových vůdců, který stojí v cestě ničivé tsunami vašeho pokrytectví. A spolu s ním vám toto „ne“ říká naprostá většina občanů národů našeho obrovského Ruska.

Vím, že o tomto mém dopise se dozví jen málokdo z těch, kterým je určen, ale pro mě bylo přesto důležité ho napsat.
A doporučuji: Slyšte naše „ne“ – dokud ještě máte čas.

The post Oskarový režisér Nikita Michalkov píše otevřený dopis Radě Evropy first appeared on Čítárny.

Kdo se zajímá o dílo předního ruského filmaře Andreje Arseňjeviče Tarkovského, zná jeho výrok že Krása je symbolem pravdy. Ten byl také použit u jeho obsáhlé a velmi pozoruhodné knihy „Krása je symbolem pravdy“ která vznikla především z iniciativy filmového publicisty Miloše Fryše, který také přeložil většinu textů.

Kniha obsahuje rozhovory, eseje, přednášky, korespondenci, filmové scénáře a jiné texty, které Tarkovskij uskutečnil či sepsal v letech 1967—1986. Je to opravdu mimořádné dílo, které objasňuje mnohé z tvorby svérazného režiséra.

Vydavatelství Camera obscura, které Miloš Fryš založil
původně hlavně pro vydání sborníku Krása je symbolem pravdy, slibuje na budoucí léta další zajímavé tituly, mezi nimiž se nacházejí i další dva Tarkovského tituly, řekněme rovněž zásadní: úplné vydání teoretické práce Zapečeťený čas a opětovné vydání Tarkovského Deníku v novém překladu, větší úplnosti a s obsáhlým poznámkovým aparátem.

Co naleznete v knize?
Především rozhovory například s Alexandrem Lipkovem, Olgou Surkovovou, Toninem Guerrou, Glebem Panfilovem, Jurriënem Roodem, Igorem Pomerancevem, Jerzym Illgem a Leonardem Neugerem Poslední rozhovor (s Victorem Loupanem)
Eseje: Zapečetěný čas, Za Vladimirem Vysockým, Básník filmu, Slovo o Apokalypse, Rozhodnutí, Na cestě za vírou a svobodou a také přednášky o filmové režii. Dále filmové povídky a scénáře, korespondence celou řadu dokumentačních příloh a nechybí i obsáhlá biografie autora.

Andrej Arseňjevič Tarkovskij | Krása je symbolem pravdy
Rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1954-1986
Vydalo nakladatelství Camera obscura, 2011

Info:
www.tarkovskij.wz.cz
www.cameraobscura.wz.cz

Výpisky…

Film se tedy ubíral falešnou cestou a jsme povinni si přiznat, že smutné ovoce těchto dob sklízíme dodnes.
xxx

Podle mne je pro ženu nejdůležitější, aby zůstala ženou. Krása ženy spočívá ve skutečnosti v tom, že si zachová svou ženskost spolu s takovými vlastnostmi, jako je náklonnost a láska. Domnívám se, že žena je svou podstatou lepší než muž, ale jen tehdy, když si zachová svou ženskost. Pak u mne vzbuzuje největší úctu a lásku.
xxx

Mám jeden vážný nedostatek, nejsem tolerantní. Celý život jsem se snažil s touto vadou bojovat, ale nedaří se mi ji přemoci. Chybí mi ona shovívavost, kterou člověk nabývá s věkem. Velmi tím trpím. Je to právě ten nedostatek, který mi nedovoluje cítit k lidem sympatie. Hodně mě to trápí. Jsem vůbec neveselý člověk. Určitě proto, že život přede mě stále kladl obtížné, málem neřešitelné úkoly. Když se směju, mám vždycky pocit viny.
xxx

Film, kterým všechno začalo je Příjezd vlaku. Tento proslulý film bratří Lumiérů vznikl jednoduše díky vynálezu kamery, filmového materiálu a promítačky. Tato pouze půlminutová podívaná ukazuje část nástupiště osvětleného sluncem, promenující pány a dámy a vlak, který z hlubin záběru najíždí přímo na kameru. Postupně, jak se vlak přibližuje, lidé vstávali a prchali, v sále narůstala panika. Připadá mi, že právě toto byl okamžik zrození filmového umění.
…
Poprvé v historii umění, poprvé v historii kultury byl nalezen způsob, jak se bezprostředně zmocnit času.
xxx

Mám pocit, že lidstvo si přestalo věřit. Když myslím na dnešního člověka, vidím ho jako zpěváka, jak otvírá a zavírá ústa v rytmu, ale nevydává žádný tón.
Koneckonců všichni ostatní zpívají. Chová se tak, protože už nevěří v důležitost vlastních aktivit.
Člověk bez víry, bez naděje na to, že by ovlivnil společnost, v níž žije, svým chováním.
V každém případě vidím smysl lidské existence v úsilí zvítězit nad sebou, odlišit se od toho, kým jsme se narodili.

The post Andrej Tarkovskij. Krása je symbolem pravdy. Rozhovory, scénáře, přednášky, eseje first appeared on Čítárny.