Kolem Začarované třídy se poslední dobou pořád dějí věci, jaké, na to nám odpověděla u příležitosti vydání dotisku posledního upraveného vydání autorka knížky Ivona Březinová.

Ivono, okolo Začarované třídy se pořád něco děje. Připomeneš nám, co všechno se událo od vydání této tvé knihy v nové úpravě?
Je pravda, že okolo Začarované třídy se toho od začátku děje celkem dost. Je to kniha, která mi dělá radost i starost, té radosti je naštěstí mnohem, mnohem víc. Už když jsem ji před šestnácti lety psala, někteří lidé se divili, proč chci psát o Cikánech. Záměrně teď používám slovo Cikán, připadá mi hezčí. A mně konkrétně odráží odkaz svébytné kultury. Krásná Cikánka, cikánský baron, cikánská kapela, Cikáni Karla Hynka Máchy, to jsou pojmy, které mi evokují tajemnou exotiku. A tak jsem do svého příběhu obsadila exotická trojčata, tři nezbedné kluky, kteří mají problémy ve škole, protože se neustále stěhují. Málem každý měsíc v jiné škole. Kdo by se pak učil na jedničky? Přesto jsou ti tři v něčem nejlepší. A není to ani zlobení ani čarování, které se naučili od svých rodičů – varietních kouzelníků, kteří vždy žijí se svými dětmi tam, kde právě mají angažmá. Můj pohled na tři malé nezbedy je laskavý, i když nezastírá, že ve společnosti někdy bývá s romskou menšinou problém. Možná i proto je úryvek z knihy v několika čítankách. Přesto kniha před časem narazila na nepochopení u ministerských úředníků. Ale to už je doufám uzavřená kapitola.

Jak čtenáři tvou knihu přijímají?
Myslím, že velmi dobře. Kniha je vlastně řadou veselých, často až bláznivých situací, o kterých nejeden školák sní. Co kdyby se třída najednou proměnila v plavecký bazén? Nebo co kdyby se učebnice zničehonic vznesly do vzduchu a přilepily se na strop? A nebyla by to pořádná legrace, kdyby zvířata z výkresů obživla a rozběhla se po třídě? V Začarované třídě prostě není nuda a malí čtenáři mi často říkají, že do takovéto školy by je bavilo chodit. A přesto je v knize i celá řada otázek k zamyšlení: Co mi jde, a co ne? Co mě baví? Jsem v něčem nejlepší? A pak také: Je můj spolužák horší kamarád jen proto, že vypadá jinak? Je správné, aby se o všech Romech říkalo jen to špatné? Jak by mi bylo, kdyby se mě spolužáci stranili? Není lepší vytvořit si svůj vlastní názor, než podléhat tomu, co slyším? Ono už pak totiž nejde jen o otázku Romů, ale o odlišnost jako takovou.

Ilustrátoři – přebírali někde ilustrace Jaromíra F. Palme, nebo každé zahraniční nakladatelství volilo svého ilustrátora? Měla jsi k tomu možnost vyjádření?
Všechna cizojazyčná vydání Začarované třídy mají svého vlastního ilustrátora. Mám to tak i u jiných knih. Možná je to náhoda, možná trochu funguje odlišný národní vkus, jiné ilustrační zvyklosti nebo třeba jen chuť zahraničních vydavatelů dát prostor svým umělcům. Já tuto rozmanitost vítám. Už proto, že na besedách je pro děti zajímavé, když jim ukážu českou obálku a pak pro porovnání slovenskou, slovinskou, francouzskou a srbskou. Je zajímavé sledovat i to, jaké motivy jednotliví ilustrátoři zvolili při ilustrování obálky, kde se shodují a kde se rozcházejí. Neměla jsem bohužel možnost besedovat ve Francii ani ve Slovinsku či Srbsku, ale mám ověřeno, že českým dětem se nejvíc líbí česká obálka a slovenským ta slovenská. A tak to asi má být.
Jaromír Palme mě jako ilustrátor uchvátil hned napoprvé. Když jsem kdysi při vzniku prvního vydání dostala na ukázku obrázek Vlastíka chameleona, jak plazí jazyk, věděla jsem, že je to ono. Ten obrázek mi pak visel nad počítačem jako posel dobré nálady ještě několik měsíců. Myslím, že i pro Mirka Palmeho mohlo být zajímavé, že se při vydání knihy nakladatelstvím JaS ke knize vrátil s tím, že některé obrázky přepracovával do jiného formátu a také do barevné verze. Asi to není úplně časté, vstoupit takhle podruhé do stejné řeky. Výsledek je každopádně skvělý.
Ale musím říct, že slovenské vydání pro mě má stejný díl dobré nálady. Ilustrátora Mira Regitka znám už několik let a na výstavě jeho ilustrací v Prešově před lety jako bych měla Začarovanou třídu v jeho podání přímo před očima. Byla shoda šťastných náhod, že překladatelka do slovenštiny, Gábika Futová, spolupracuje s nakladatelstvím Perfekt, a že jedním z dvorních ilustrátorů tohoto nakladatelství je Miro Regitko.
Prostě Mirek a Miro, to je dvojice, která Začarovanou třídu poponesla ještě mnohem dál. Vlastně naopak: Oni ji svými ilustracemi poponesli mnohem blíž dětem, než bych to dokázala sama. Ale i ostatní cizojazyčná vydání mají něco do sebe, ve svých černobílých variantách kladou na představivost malých čtenářů větší nároky.

Zajímá mne ta romština – jaký je zájem o knížku v této řeči. Kterými cestičkami ji na Slovensku dopravují k čtenářům?
Romské vydání Začarované třídy je jedním z mých splněných snů. Jsem Perfektu vděčná, že se této charitativní akce ujal. Kniha v romštině se na Slovensku rozdává do některých škol s větším zastoupením romské komunity. Bylo mi řečeno, že slovenská romština je malinko jiná než česká, ale porozumění to nebrání. Ráda bych, aby se kniha Začarimen trieda dostala aspoň do některých knihoven či škol v severních Čechách, odkud pocházím. Sama jsem výtisk poslala i do Muzea romské kultury v Brně.

Audiokniha – skvělý nápad, máš radost, že tvůj text mohou nyní slyšet i ti, co číst nemohou?
Ano, z toho mám velkou radost. Byla jsem potěšena, když jsem zjistila, že si organizátoři projektu, především Radka Vojáčková z liberecké knihovny, která za tím vším stojí, pro letošní rok vybrali právě moji Začarovanou třídu. Kniha tím získá zase další rozměr. A dostane se i k dětem, které samy číst nemohou, nebo jen s velkými obtížemi. Úžasné na tom je, že knihu určenou dětem, načtou zase děti. Křest CD proběhne 25. dubna 2014 na liberecké radnici.

Je Začarovaná třída první tvou knihou v projektu Liberecké vědecké knihovny nebo už jsi na listině kmenových autorů?
Je to moje druhá kniha v tomto projektu, který probíhá už od roku 2003. V roce 2006 děti úžasným způsobem načetly mou knihu Praprázdniny.

Do kterých zemí Začarovaná třída poputuje dál? Máš nějaké náznaky, snad dokonce i smlouvy, že Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník se dostanou k dalším čtenářům?
Smlouvu na další překlad zatím nemám, ale už jsem se doslechla, že kniha se líbí například ukrajinské překladatelce. Tak uvidíme, jestli Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník ještě někam pocestují. Zatím se chystá báječná ochutnávka. Na veletrhu Svět knihy budu hostem společnosti Zaedno, která vydává multikulturní časopis Kamarádi. Časopis je určen hlavně vícejazyčným dětem a oslovuje je v jazycích menšin žijících v České republice. A právě teď se chystá číslo, které bude věnováno Začarované třídě. Budou v něm otištěny úryvky z této knihy v češtině, ruštině, němčině, slovenštině, polštině a ukrajinštině. Tak na to se opravdu těším!

Jsi velmi pilná autorka, besedující autorka – co tě čeká v dubnu a květnu za besedy? Zařadíš dotisk „Začarovanky“ opět do svých povídání s dětmi?
Začíná jaro a s ním mé cesty za čtenáři. Samozřejmě budu od 20. března s sebou v batohu vozit i Začarovanou třídu. Povezu ji do Kadaně, na pasování čtenářů do Lovosic, navštívím s ní Doubravčice, Vrchlabí, bude se mnou přespávat při Noci s Andersenem v Poděbradech, pak spolu poputujeme do Mnichova Hradiště, Chrastavy, Trmic, Liberce a Havířova, na Uherskohradišťsko a kdo ví, kam nás ještě čtenářský vítr zavane.

A samozřejmě mne zajímá, co nového píšeš, nač se můžeme těšit.
Mám radost, že Albatros znovu vydává mou knihu Adélka a Zlobidýlko, která vyšla už před lety. Teď navíc vyjde s pracovním sešitem v edici Druhé čtení. A s Mladou frontou chystám čtení pro prvňáčky s názvem Danda má hlad. Další tituly vyjdou v druhém pololetí, další v příštím roce a ještě dalších mám plnou hlavu, protože mě psaní pořád strašně baví.

Děkuji za příjemné popovídání. Pokud se chcete více dozvědět o Ivoniných knížkách, aktivitách, určitě navštivte její stránku na internetu:

Ivona Březinová aktuálně: www.brezinova.cz

Nové vydání knihy: www.jasknihy.cz

The post Začarovaná třída. Co je na bestselleru pomluva a co pravda, prozradí Ivona Březinová first appeared on Čítárny.

Jak uvedlo v listopadu 2011 IDnes, Lidovky a ČTK, Monika Šimůnková, zmocněnkyně pro lidská práva, vyzvala ministra školství, aby posoudil stažení čítanky pro druháky, kde je závadný text o Rómech. V čítance je uvedena pasáž z knihy Začarovaná třída, kapitola Mýdlová Madla a praví se v něm: “Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit… říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”  … A na konci svého článku novináři jen připouští. “Na konci příběhu hlavní hrdinka uvažuje, že “všichni cikáni třeba nekradou …a nemusejí být špinaví…někteří cikáni mohou být i docela hodní…Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.”

Nechci nyní komentovat přístup k tomuto textu ze strany vládní zmocněnkyně. K tomu se vrátím později. Na celém článku mě zaráží jiná věc. Je to způsob, jakým událost popsali novináři IDnes, Lidovek, ČTK.

Ti zcela neomaleně napsali text, ve kterém slepě vychází z původního textu ČTK a v souvislosti s rasistickým textem v čítance uvádí autorku celým jménem, aniž by zveřejnili její názor nebo se hlouběji vyjádřili k podstatě kritizovaného příběhu.
Pro mnoho čtenářů, kteří třeba ani článek nedočtou, se může populární spisovatelka Ivona Březinová jevit jako rasistka, která veřejně píše o cikánech, pomlouvá je a navíc si “dovolila propašovat” ukázku do čítanky pro malé děti. Tento názor mi potvrdili všichni, kteří si článek přečetli. A vzhledem k tomu, že v případě Ivony Březinové jde o veřejně činnou osobu, nelze takové “profesionální” chování ničím ospravedlnit a na místě je přinejmenším velké omluva.

Neomalenost novinářů, kteří nepovažují zmíněný způsob psaní za nic špatného, můžeme vidět velmi často.
Vzpomeňme jen hyenistické zvolání na titulní straně papírového vydání MFDnes: Sláva! Je po něm! Myšlena byla smrt Kaddáfího a za tímto zcela nepochybně civilizovaným prohlášením stojí část vedení deníku, které tím ale samo kleslo na úroveň primitivního a lynčujícího davu. Nebo časté určení násilníků jako Rómů. Např. “Útočníci zničili večerku v Jablonci. Šlo o Romy, tvrdí napadená obsluha.” Takové uchopení příběhu (IDnes), který už v titulcích a bez právních důkazů obviňuje nějakou rasu z trestního činu, je silně rasistické a v mnoha západních slušných médiích by nebylo možné takovou větu v novinách zveřejnit.

Chci tím říct, že zvláště novináři, kteří oslovují statisíce lidí, by měli u psaní myslet, prověřovat informace a zvažovat důsledek svého psaní, protože skutečná novinařina je zodpovědná práce a ne literární výpotek, jako v případě jejich článků.
Zřejmě ale skutečnost, která se na novinářských fakuktách už neučí. Takový přístup se týká celého rómského problému. Neprofesinální přebírání údajů, bezduché analýzy, necitlivé formulování vět, jen aby přitáhly pozornost, zavádějící informace celý rómský problém ještě víc prohlubuje, místo aby ho pomáhal řešit. Což mnohokrát novináži hrdině dokázali při psaní reportáží o nepokojích na Šluknovsku.
Zmíněný článek je navíc důkazem, jak nezodpovědnost novinářů dostane do problémů člověka, jehož názor je zcela opačný a který svým psaním už roky vychovává děti k toleranci, respektu a k vnímavému pohledu na svět. Což evidentně všem novinářům uniklo.

A tak se ptám: Došlo těm chlapcům od novin, jak se asi paní Březinová cítila, když četla jejich výpotky? Co si myslela o úrovní českých médií a inteligenci novinářů? A spolu s ní se ptá mnoho dalších lidí … a není to poprvé. Nedivme se, že lidé už nechtějí kupovat jejich práci a stojí o ní čím dál míň.

Spisovatelka Ivona Březinová
patří nejen ke slušným a poctivým lidem, ale je navíc společností dlouhodobě uznávána a oceňovaná za svou tvorbu pro děti a mládež a rozhodně nemá rasistické názory, jak z článku hloupě vyplývá. Dokázala to, na rozdíl od zmíněného novináře, nejen ve svých knihách, ale na stovkách besedách s dětmi a dobrovolnou prací pro společnost.

Celý článek na IDnes…

KNIHA ZAČAROVANÁ TŘÍDA, KTERÁ OBSAHUJE RASISTICKÉ TEXTY A JEJÍ OCENĚNÍ.

Začarovaná třída vyšla česky už třikrát a momentálně je zcela rozebraná. Vyšla ve Francii (La classe ensorcelée, Paris 2006), v Srbsku (Začarana učionica, Beograd 2010) a v jednání jsou další překlady.

Kniha Začarovaná třída dostala v roce 2002 Zlatou stuhu, asi nejprestižnější ocenění knih pro děti a mládež u nás.

Začarovaná třída byla v kategorii Literatura pro děti a mládež nominovaná na Magnesii Literu (2002).

V roce 2004 byla kniha zapsaná na Čestnou listinu mezinárodní organizace IBBY (International Board of Book for Young People), kam jsou každé dva roky zapisována nejlepší díla spisovatelů šedesáti členských zemí.

Ukázka z knihy:  Začarovaná třída. Co je na bestselleru pomluva, lež a co pravda, prozradí Ivona Březinová
Začarovaná třída byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporující rasovou snášenlivost, projektu BARFIE, který zastřešovala rakouská sekce IBBY. Ukázky byly přeloženy do tří světových jazyků a rozeslány do všech členských zemí IBBY

The post Monika Šimůnková a novináři lživě označili Ivonu Březinovou za rasistku first appeared on Čítárny.

Vynikající studie o problému Rómů v české kotlině z pera známé advokátky Kláry Samkové. Svým způsobem je opravdu přelomová neboť je svého druhu snad jediná kniha psaná na základě velkých zkušeností autorky s problematikou Rómů. Jediné co by se snad dalo autorce vytknout je je jistý druh naděje, že tuto útlou knížku by měli znát všichni úředníci, kteří s Rómy přicházejí do úředního styku.

Autorka se v knize erudovaně zabývá psychologickými a historickými příčinami sociálního vyloučení Romů, což je zcela jiný přístup, než jaký uplatňuje oficiální vládní a správní administrativa.
Ideovou kostru práce tvoří publikace známého amerického profesora psychiatrie Irvina D. Yaloma „Existenciální psychoterapie“, v níž se autor zabývá čtyřmi velkými tématy lidského života – smrtí, svobodou, existenciální izolací a absencí smyslu života. Kniha Romská otázka Yalomova odborného a metodologického vedení využívá a v definovaných okruzích je osobitým způsobem vztahuje k životním pocitům české a slovenské romské komunity.

Klára Samková dochází k závěrům, že řešení problematiky sociálního vyloučení Romů pouze nástroji sociální práce je již od začátku odsouzeno k nezdaru, neboť sociální práce některé symptomatické projevy pouze zneviditelňuje, neodstraňuje však hlubinnou příčinu sociální vyloučenosti.Práce odmítá tvrzení, dle kterého ti členové české společnosti, kteří protestují proti současnému uspořádání a tzv. řešení romské otázky, jsou rasisté.  
Naopak, je potřeba hledat důvody současného neúspěchu dosavadních programů a kritiku vládních programů není možno zaměňovat pod záminkou falešného humanismu s rasismem. Na druhou stranu je nutno přiznat, že složité problémy nemají jednoduchá řešení a není možné dlouhodobě v demokratické společnosti připustit, aby sliby snadných řešení romské otázky se staly výtahem k politickým postům – a to prostě proto, že ze systémového hlediska tyto sliby nemohou být splněny.

Z naznačeného úhlu pohledu nezbývá, než způsoby dosavadního „řešení“ romské otázky  vládou České republiky jako celek odmítnout.
Předkládaná práce přináší nové paradigma, umožňující vytvořit východisko k hledání jiných strategií pro řešení romské otázky, strategií od oněch dosavadních odlišných. Strategií s reálnou nadějí na skutečný a trvalý úspěch.

Romská otázka / Klára Samková / vydal Blinkr, 2012
Klára Samková website >> http://www.zrcadleni.cz/
Více o knize zde: http://www.blinkr-eshop.com/products/produkt-2/

The post Rómská otázka. Netradiční a propracovaná studie známé advokátky Kláry Samkové first appeared on Čítárny.

Ukázka z knihy Začarovaná třída je rasistická, sdělila médiím paní Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, aniž by knihu četla a seznámila se s názory odborníků. Jinak by totiž věděla, že knihu pozitivně podporuje Rómské muzeum a kniha byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporující rasovou snášenlivost, projektu BARFIE, který zastřešovala rakouská sekce IBBY. Ukázky byly přeloženy do tří světových jazyků a rozeslány do všech členských zemí IBBY. Přes toto ocenění a další, která jsou vypsána níže, byla pasáž z této knihy, uveřejněna v čítance pro druhé ročníky ZŠ označena Monikou Šimůnkovou, za rasistickou a bylo požadováno, aby ministr školství tuto učebnici stáhl ze škol.

Nyní máte možnost posoudit sami a selským rozumem, do jaké míry je ukázka rasitsická a do jaké míry je úřednické odsouzení knihy absurdní. Je zcela zřejmé, že problém vyvolávání rasismu v ukázce žádný není, ale naopak vede děti k toleranci a pochopení problému. To, co se ale skutečně stává rasismem a rozdmýcháváním rasistických emocí je právě nezodpovědná medializace ze strany vládních úředníků a některých neprofesionálních novinářů. Viz článek: Novináři označili Ivonu Březinovou nepřímo za rasistku
Děkujeme paní Kovalové za odkaz a přidáváme do článku:
Zdarma ke stažení Pracovní list ke knize Začarovaná třída

Muzeum romské kultury – posouzení úryvku pro učebnici Čítanka pro 2. ročník – ke stažení

Oficiální tisková zpráva zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové, neoprávněně a hloupě odsuzující již schálený text jak romskou komunitou tak MŠTV

 Ocenění knihy Začarovaná třída:

1. Začarovaná třída vyšla česky už třikrát a momentálně je zcela rozebraná. Vyšla ve Francii (La classe ensorcelée, Paris 2006), v Srbsku (Začarana učionica, Beograd 2010) a v jednání jsou další překlady.
2. Kniha Začarovaná třída dostala v roce 2002 Zlatou stuhu, asi nejprestižnější ocenění knih pro děti a mládež u nás.
3. Začarovaná třída byla v kategorii Literatura pro děti a mládež nominovaná na Magnesii Literu (2002).
4. V roce 2004 byla kniha zapsaná na Čestnou listinu mezinárodní organizace IBBY (International Board of Book for Young People), kam jsou každé dva roky zapisována nejlepší díla spisovatelů šedesáti členských zemí.
   
   Údajně sporná ukázka z knihy

„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.“ Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?“ vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.“
„Kradou? Jako lupiči?“
„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.“
„Nepovídej,“ ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.“
„To je jedno,“ mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený. Za trest.“
„Kdo je zavřený?“ zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.
„Ale…ta nová samoobsluha na rohu,“ řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným pohledem.
Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.
„Já s ním tancovat nebudu,“ řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.
„Ne? A proč ne?“ podivila se paní učitelka.
Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.
„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?“ nedala se paní učitelka odbýt.
„Je špinavej,“ vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.
Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.
„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,“ vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy
tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.“
„S princem?“ vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.
A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a  šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo  jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu elikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.
„Au,“ ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!“
Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,“ povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.
Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.
Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.
„Nesnáším uřvaný holky,“ řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv  jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Maroše.
„Neboj, není kradenej,“ řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.
Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.
„Všichni cikáni třeba nekradou,“ uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,“ přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni
mohou být i docela hodní,“ rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.“

The post Začarovaná třída Ivony Březinové: Rómské muzeum nevidí v knize žádné rasistické texty first appeared on Čítárny.