Ivan Štěpanovič Koněv. Paměti, které se čtou jedním dechem, zvláště pokud víme o událostech kolem neobyčejně stupidního odstranění Koněvovy pražské sochy v roce 2020 arogantním politikem Ondřejem Kolářem (TOP09).

Kniha je rozhodně plná zajímavých faktů, autentických vzpomínek na nejzrůdnější dny německé expanze do SSSR a jeho razantní potlačení Rudou armádou za nesmírných obětí. Padlo na 10 miliónů sovětských vojáků. Celkem padlo 27 miliónů obyvatel SSSR.

The post Maršál Koněv. Osvobození Prahy Rudou armádou v roce 1945 a ideologické zkreslování historických faktů first appeared on Čítárny.

Druhá světová válka začala jednoduše. Podvodem. Němečtí vojáci v polských uniformách zahájili 31.8.1938 vražedný konflikt na hranicích v Gliwici. Provokace se povedla. Den poté vstupují připravení Němci s celou armádou do Polska.

Mnozí západní politici jásali, že Němci táhnou na východ, na SSSR a tiše mlčeli, když Němci v Polsku bombardovali civilní obyvatelstvo, zničili města Wielun, Frampol, Sulejow, Janow Lubelski, Bilgoraj. 10 % Varšavy bylo srovnáno se zemí. Vypálili kolem 400 vesnic, mnoho vesnic bylo vystěhováno a předáno Němcům. Během prvních 26 dní vykonali Němci 764 hromadných poprav polských válečných zajatců. Němci začali vraždit jak vyšší vrstvu, intelektuály, tak hlavně Židy. Jen během podzimu 1939 je jich popraveno na 65 tisíc.

Radost mnoha západních politiků, že Němci porazí SSSR a při tom se vzájemně oslabí tak, že budou plně ekonomicky závislí na Británii, USA, Francii, se ale zhroutila!
Strategické chyby Hitlera, odhodlanost sovětských lidí vedly k zásadnímu obratu války u Stalingradu. A nakonec to byl Stalin, který přinutil západní politiky na Teheránské konferenci, aby po letech váhání konečně otevřeli druhou frontu tam, kde to potřeboval. Společně pak ukončili nejkrutější světovou válku v historii.

Druhá světová válka skončila v Evropě 9.5. 1945 porážkou nacistického Německa a jeho spojenců.
Konečné celosvětové datum je 2.9. 1945, po kapitulaci Japonska.

Naprosto jednoznačně má rozhodující zásluhu na vítězství měla SSSR a Rudá armáda.
Vše začalo bitvou o Moskvu a drtivou porážkou Němců u Stalingradu.
Teprve v roce 1944 se k boji proti Německu v Evropě fakticky připojila i vojska USA a dalších zemí.

Finální útok sovětských jednotek na obklíčený Berlín začal 27.dubna 1945.
Na budově Říšského kancléřství zavlála sovětská vlajka 1.května 1945. (30.4.)
2. května 1945 se zdecimované zbytky wehrmachtu vzdaly. Třetí Říše přestala existovat, druhá světová válka v Evropě končila…

ČSR osvobodila z naprosté většiny Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády.

Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.
Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.
Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo cca. 450 tisíc československých občanů.
Jak se s ČSR vyrovnalo poražené Německo? Zaplatilo všechny škody? Ne? Proč?

Druhá světová válka a ztráty na lidských životech.
Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro cca. 26 milionů sovětských občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků, 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.

Bedřich Golombek. Co nikdy nebude v dějepise o průběhu německé okupace ČSR 1938–1945
Druhá světová válka. Nefalšovaná historie. Operace Barbarossa, bombardování německých měst, Hirošima etc.

Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA / DŮLEŽITÁ DATA 1937–1945

5. 3. 1933 Hitler se dosává k moci na základě federálních voleb v Německu. Pouhých šest dní po požáru Reichstag.
1933-1939 Během celé doby má Hitler podporu mezinárodního kapitálu (Británie, USA) a buduje svůj vojenský průmysl.
7. 7. 1937 Japonská invaze do Číny
11.3. 1938 Rakousko, ozbrojený převrat a připojení k nacistickému Německu
30.9. 1938 Mnichovská zrada a odevzdání ČSR Němcům
14.3. 1939 Okupace ČSR, Protektorat Böhmen und Mähren
1.9. 1939 Němci napadli Polsko
3.9. 1939 Francie, Austrálie a Velká Británie vyhlašují Německu válku
10.5. 1940 Němci překročil hranice Belgie, Nizozemska a Lucemburska. Francie kapitulovala 22. června 1940 a do listopadu 1942 německá armáda postupně obsadila celou zemi.
22.7. 1941 Němci napadli SSSR – Sovětský svaz. Akce Barbarossa
7.12. 1941 Japonci bombardovali Pearl Harbour
19.11. 1942 SSSR / Rudá armáda poráží Němce u Stalingradu. Nastává první velký zvrat války.
Konec roku 1942 Západní Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma, používané německými ponorkami.
13. 5. 1943 Kapitulovaly německé a italské vojska (OSA) v Africe
5.7. – 23.8. 1943 Tanková bitva u Kurska. Poslední velká obranná bitva druhé světové války. Porážkou něm. vojska Rudá armáda a spojenci už jen útočili až do Berlína.
26. 8. 1943 Bitva o řeku Dněpr. Začala jedna z největších a nejvýznamnějších bitev světových dějin.  Zúčastnily se jí až 4 miliony vojáků a důstojníků z obou stran a fronta se táhla v délce 750 kilometrů. Trvala 4 měsíce. V bitvě o Dněpr položilo své životy přibližně 400 tisíc sovětských vojáků a důstojníků. Více než 2,4 tisíce lidí dostalo titul Hrdina Sovětského svazu.
9.9. 1943 Den po zveřejnění italské kapitulace 3.9., se Američané vylodili u Neapole v Itálii.
28.11. – 1.12. 1943 Teheránská konference. První společné setkání vůdců SSSR (Stalin), USA (Roosevelt) a Velké Británie (Churchill)
27.1. 1944 Skončila genocidní blokáda Leningradu (Petrohrad) německými vojsky, která trvala 872 dní od 8.9. 1941
6.6. 1944 Vylodění Spojenců v Normandii!!!!! Otevření druhé fronty po třech letech slibů, na přímou žádost Stalina. Teheránská konference.
4. – 11. 2. 1945 Jaltská konference / SSSR, Británie a USA domlouvají poválečné uspořádaní Evropy a světa
27.4. 1945 Rudá armáda začala finální útok na berlínský Reichstag na přímý rozkaz Stalina.
30. 4. 1945 Umírá Adolf Hitler, když se zastřelil ve svém bunkru v Berlíně. Jeho žena Eva Braunová spáchala sebevraždu společně s ním požitím silně jedovatého kyanidu.
1.5. 1945  Poručík A. P. Berest, seržant M. A. Jegorov a mladší seržant M. V. Kantaria s podporou kulometníků z roty I. A. Sjanova vztyčili nad Reichstagem útočnou vlajku 150. pěší divize, která se později stala „Vítězným praporem“.
2.5. 1945 Zbytky wermachtu a SS se vzdaly a se Spojenci (bez účasti SSSR) podepisují v Remeši smlouvu o příměří na protiněmeckých frontách druhé světové války (západní a východní fronta), která zavazovala německé ozbrojené síly k zastavení bojů. Ve skutečnosti smlouva signalizovala pouze vystoupení Německa z války a ne jeho jasnou kapitulaci.
Proti tomu Stalin ostře vystoupil a požadoval bezpodmínečnou kapitulaci Německa!!!
8.5. 1945 Bezpodmínečná kapitulace byla podepsána v Eisenhowerově hlavním stanu. Eisenhower slíbil německému generálplukovníku Jodlovi, že nepřátelské akce budou ukončeny 9. května 1945 v 0:00 hodin německého letního času…“
Na Stalinovo naléhání byla ceremonie kapitulace přesunuta na berlínské předměstí Karlshorst a konala se v noci z 8. na 9. května.
Kapitulace byla podepsána v 23:43h letního středoevropského času (0:43h moskevského času). Termín platnosti kapitulace zůstal nezměněn.
9.5. 1945 Den, kdy začala být platná bezpodmínečná kapitulace Německa. Podle dohody z Jalty podpesaná všemi vítěznými mocnostmi.
6. a 9.8. 1945 Američané naprosto zbytečně svrhli atomové bomby na civilní města Hirošimu a Nagasaki.
12. 8. 1945 porazila Rudá armáda po 4 dnech miliónovou japonskou armádu v Číně ve všech směrech. Japonský císař je konečně bez vojska a proto o pár dní uznává porážku Japonska.
15.8. 1945 Císař Hirohito oznámil kapitulaci Japonska.
2.9. 1945 Oficiálně skočila 2. svět. válka.
20. 11. 1945 – 1. 10. 1946  Norimberský proces

V Evropě se novináři zeptali ruského herce Lanovoje:
„Co tady stále připomínáš vaše vítězství? Vždyť my jsme už zapomněli.”
Zeptal se jich: “Kolik dní vzdorovaly vaše země Hitlerovi?”
Potom pokračoval:
„Polsko bylo dobyto za 28 dní a za stejných 28 dní ve Stalingradu dokázali Němci dobýt jen několik domů.
Dánsko vydrželo přesně den.
A celá Evropa byla pokořena za tři měsíce.
A naši vojáci ji museli osvobodit. A za jakou cenu!
Milion životů sovětských vojáků obětovaných za osvobození Evropanů od fašismu.“
Ale vy jste se rozhodli na to zapomenout!”

Takže malá rekapitulace:
Jak dlouho vzdorovali evropské státy německému vojsku?
Dánsko – 6 hodin;
Československo – 1 den;
Lucembursko – 1 den;
Nizozemsko – 5 dní;
Jugoslávie – 11 dní;
Belgie – 18 dní;
Řecko – 24 dní;
Polsko – 27 dní;
Francie – 1 měsíc a 12 dní;
Norsko – 2 měsíce a 1 den.

Jen samotný Pavlovův dům ve Stalingradu vydržel se bránit 58 dní
Jen při obraně Pavlova domu obránci zabili více Němců, než je ztratili Němci při dobytí Paříže.
Sovětský svaz vydržel čtyři roky (1418 dní) a ukončil válku v doupěti nepřítele – Německo kapitulovalo.

Toto by si měl pamatovat každý!!!!!!!!!

The post Druhá světová válka 1.9. 1939 – 9.5. 1945. Důležitá data německé zrůdnosti a jejich porážky first appeared on Čítárny.

Dostojevskij byl také tématem rozhovoru ministerského úředníčka Kopáče s tzv. historikem Martinem P. Putnou v toxickém DenikuN. Rozhovor je zřetelně naplněn nenávistí a zvráceným pohledem na historii. Přesto, že názory Putny jsou většině putna, rád bych ocitoval pár řádků z článku ze dne 10. listopadu 2021, který je ale zamčený. Obraz pseudointelektuální scény tak nabývá jasné ideologické kontury.

Kopáč: Má smysl ta letošní výročí připomínat?
Putna: Připomínat určitě, ale asi tak, jako se připomíná vstup Rudé armády do Československa v roce 1945.
…
Kopáč: Co je na Dostojevském tak negativního?
Putna: Je to s ním stejně dvojznačné jako se vstupem sovětských vojsk do protektorátu v pětačtyřicátém. Ukončila sice jednu okupaci, ale zahájila okupaci jinou: místo nacismu komunismus. Dostojevskij vytvořil některá díla, která jsou fantastická a dají se dodnes číst, zároveň je ale osobností toxickou, plnou nenávisti a zlých ideologií.
Kopáč: Konkrétně?
Putna: Konkrétně jde o velkoruské mesiášství, antisemitismus, explicitní pohrdání.

Dostojevskij by se nějakým Putnou asi nezaobíral, ale možná by mu připomněl prvního ruského “zahraničního” agenta Herzena, který prosazoval názor, že je škoda být Rusem.
Dostojevskij by proto možná jen poznamenal, že: Putna se s nenávistí sice nenarodil, ale dokonale si ji osvojil svým naprosto stupidním postojem k životu a pocitem méněcennosti. Podobně jako zmíněný Herzen, pak vnímá realitu jen pod jedním správným úhlem, který určuje státní propaganda.

Pokud tedy Putna říká něco jako “dvě století s toxickým spisovatelem,” pak se nabízí myšlenková paralela dvě desetiletí s toxickým pseudohistorikem.

Samozřejmě není sám při zpochybňování role Rudé armády při osvobozování Československa od německého a nacistického Protektorátu.
Podobné historické zpochybňování nám předvedl např. další proamerický profesor Klvaňa, na New York University, který tvrdil v podstatě to samé co Putna:

“Říkat obsazení Československa Rudou armádou v květnu 1945 osvobození, vyžaduje zavřít oči nad tím, co se dělo v následujících třech letech: posílení komunistů, podrývání demokracie a nakonec puč nastolující totalitu.
Nešlo podle mě o žádné osvobození. Rudá armáda Československo dobyla. Jeden totalitní režim byl v krátké době nahrazen jiným.”
Více>>

Klvaňa ale nějak opomněl, že po osvobození ČSR Rudá armáda z československého území odešla. Celá! Komunistické převzetí moci, po demokratických volbách, proběhlo až v roce 1948.

The post Dostojevskij byl jednoznačně génius a je nám putna, co si myslí Putna first appeared on Čítárny.

Všechno to začalo, když polský ministr zahraničí Grzegorze Schetyny prohlásil v roce 2020: „Možná by bylo lépe říci, že Osvětim (Auschwitz-Birkenau) osvobozoval 1. ukrajinský front a Ukrajinci, protože v ten lednový den to byli oni, kdo otevírali brány tábora.”
Nikdo se ale nezabýval tím, že označení 1. ukrajinský front znamená označení místa, odkud tato část Rudé armády pronikla do Polska.

V ten samý rok,2020, americká ambasáda v Dánsku napsala, že Osvětim osvobodili Američané.
O den dříve připsal osvobození Osvětimi americké armádě, také německý časopis Der Spiegel.
Ve stejných dnech kanadský politik Jason Kenney na Facebooku tvrdil, že Osvětim osvobodili ukrajinští vojáci.
Téhož roku to samé oznámil Ukarjinec Vladimir Zelenskij.
A že koncentrační tábor osvobodili Ukrajinci začal tvrdit i fanaticky probruselský Polák Andrzej Duda.

Pak do Osvětimi nepozvali Putina, jako představitele velmoci, která měla zásadní zásluhu na poražení německého vojska ve 2. světové válce.
Postupně přichází smršt a dezinformací po celém mainstreamu.

Vrcholem pak byl moderátor Drahoňovský z ČT, který drze dezinformuje (27.1.2020), že Rudá armáda německý koncentrák neosvobodila 27.1.1945, ale jen tam DORAZILA, protože v té době byli v táboře jen nemocní.!!!! Nebere vůbec v potaz, že několik dní po osvobozeni Krakowa, Sověti vyrazili k táboru, ale cestou padlo 230 jejich vojáků. V táboře pak nalezli 7000 zcela vyhladovělých lidí.

Protiruská a velmi hloupá hysterie jede na plné obrátky.
Sankce vůči Rusku byly uvaleny na dalšího půl roku a přitom Německo má v Rusku na 5000 firem a obchodní obrat kolem 60 miliard. (2018) Plynovod z Ruska Nord 1 a Nord 2 nabízí 35% celkové spotřeby plynu v Německu. (2020)
Jen české firmy jsou doma. Sankce EU musí někteří dodržovat. Jako v Orwellově Farmě zvířat. Někdo je rovný, někdo rovnější. A tak to bylo pocelý průběh tzv. sankcí.

Bylo to tenkrát jako přes kopírák, jakoby někdo ten nepravdivý narativ zpochybnění zásluh Rudé armády záměrně rozšířil.
A možná bychom se také mohli ptát.
Na jakou propagandu jdou milióny dolarů, jaké vládní neziskové ortganizace jsou podporovány. Proč se ničí pomníky Rudé armádě po celé Evropě?

Je pozoruhodné, že německý Žid Otto Frank, otec slavné Anny Frankové, ve svém prvním dopise matce napsal, že byl propuštěn a Rusové odcházejí.
Tehdy byli sovětští vojáci pro všechny Rusy a sovětská armáda byla Rudá armáda.
Bude zajímavé sledovat, jestli Frankův dopis bude také přepsán.
Deník Anny Frankové pod hloupým a primitivním tlakem novodobé cenzury

Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích?
Jan Werich

UTEKL NĚKDO Z TÁBORA OSVĚTIM?

Viktor Pestek byl dozorce SS v hodnosti rotmistra.
Nenávidí holocaust a nenávidí to, co dělá, ale především je zamilovaný do židovské dívky jménem Renée Neumannová.
Když ji a její matku poslali do plynové komory, Viktor je přemístil do jiného bloku, aby je udržel naživu.

Viktor se snažit Reneé zachránit.
Nejprve se jí pokusil získat práci úřednice s plánem dát jí uniformu a pomoci jí utéct.
Ona však odmítá, nechce opustit svou matku.
Přesto se rozhodne, že nemůže utéct přímo s Renée, protože nemá žádné kontakty, které by jim venku pomohly.

Začal tedy vězně oslovovat s nabídkou naplánovat útěk a posléze se vrátit a pomoci Renée.
Nabídl spolupráci při útěku nejprve jiným vězňům. Jednalo se o Rudolfa Vrbu a Alfréda Wetzlera.
7. dubna společně s Fredem Wetzlerem z Osvětimi uprchli. Tedy o dva dny později než Pestek a Lederer. Jsou autory unikátní Zprávy o Osvětimi.

Ti jeho spolupráci odmítli.
Zdála se jim příliš riskantní, nevylučovali ani provokaci ze strany SS.
Již několikrát se totiž stalo, že SS-man nabídl spolupráci vězni při útěku a pak ho zradil, případně přímo zabil a obdržel od nadřízených odměnu za likvidaci vězně na útěku.

Údajně jednomu vězni řekl:
“Nenávidím se za to, že se musím dívat na zabíjení žen a dětí.
Chci udělat něco, abych zapomněl na pach hořícího lidského masa a cítil se trochu čistší.”

Nakonec Viktor potká Siegfrieda Lederera, který potvrdí, že má kontakty v podzemím hnutí, které jim mohou pomoci.

Po likvidaci tzv. českého rodinného tábora (B II b) z obavy o život své milé Pestek naplánoval útěk.
Jeho součástí byl i Lederer.
Útěk v noci 5. 4. 1944 se jim vydařil, Pestek totiž obstaral pro Lederera uniformu rotmistra SS, dvě jízdní kola a heslo k průchodu přes stráže.

Vlakem odjeli do Bohumína, následně do Prahy, kde si pořídili civil a před půlnocí odjeli vlakem do Plzně.
Zde Lederer zařídil Pestekovi zázemí a sám nejméně čtyřikrát pronikl do terezínského ghetta, kde podal zprávu radě starších o pekle zvaném Osvětim.
Rada mu ale nevěřila.
Pokusil se tedy předat své svědectví Mezinárodnímu červenému kříži, ale ani tento plán nevyšel.

Lederer se tedy vrátil do Protektorátu, kde do konce války působil v odboji.

Viktor Pestek se pokusil vrátit do Osvětimi pro svou milou, ale byl odhalen, těžce zbit a popraven.

Lederer je jedním z mála mužů, kteří vyvázli z tábora živý.

Viktor Pestek pocházel z německé katolické rodiny usazené na Bukovině.
Sám se přihlásil do SS a sloužil nejprve na východní frontě.
Při akci proti vesnici nedaleko Minska, kde se zřejmě nacházeli partyzáni, byl zraněn a nějakou dobu opuštěn.
Partyzáni ho však nezabili, naopak mu pomohli, což na Pesteka zanechalo silný dojem.
Zranění mu znemožnilo další službu na frontě.

Proto byl přeložen do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau jako dozorce.
Není přesně známo, kdy začal sloužit ve vyhlazovacím a koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Zřejmě koncem roku 1943.
Lidé, kteří o něm podali svědectví, tvrdí, že se k vězňům choval slušně a humánně.

PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE
Co se dělo u příležitosti 80. výročí osvobození Osvětimi v roce 2025.
Rusové samozřejmě nebyli pozváni!
Noviny Financial Times sice na rozdíl od mnoha jiných médií zmiňuje, že vězně z koncentračních táborů osvobodila Rudá armáda.
ALE celý konec článku je věnován tomu, že v žádném případě by se:
„vděk za sovětské osvobození nacistických táborů neměl vztahovat na Vladimira Putina a jeho invazi na Ukrajinu“.
A komu bychom měli tuto vděčnost vyjádřit?
Berbockové, hloupé ministryni zahraničí Německa nebo Mertzovi, německému kancléři nebo dokonce britskému Karlu III., kteří už zapomněli na svoji rodinnou nacistickou historii a kolaboraci s německými nacisty?
—

V Polsku ministryně školství Barbara Nowacka na konferenci v Krakově věnované 80. výročí osvobození vězňů z Osvětimi prohlásila, že „polští nacisté postavili tábory na území okupovaném Němci“.
I když  i tato informace je částečně pravdivá, požadovali mnozí její odstoupení. Jakoby už zapomněli na úzkou spolupráci Poláku s německými nacisty do roku 1939.

The post Koncentrák Osvětim. Stupidní manipulace ČT o osvobození německého vyhlazovacího lágru first appeared on Čítárny.

Hroby sovětských vojáků na Olšanech. Předesílám: tímto bych ráda jak server hlidacipes.org, tak i správu pražských hřbitovů, zejména toho Olšanského, poslala expresis verbis do haj*lu. A to kvůli článku, který se mi opakovaně zobrazuje, vyskakuje FB i jinde a je rozesílán (proto nechávám níže celou adresu, zakončenou “content=rozeslaneoznameni”.

Celý článek se mi jeví jako protiruská propaganda, která ovšem má jeden cíl: “hodit vidle” mezi českou společnost a v Čechách žijící Rusy, případně ruskou komunitu vůbec.
Ráda bych připomenula, že Rusové v Čechách, to nejsou (jen) přistěhovalci z posledních let, u nichž je nám předestíráno, že to jsou vlastně Putinovi zvědové (kupodivu: že by zde žili proto, že proti Rusku něco mají a nechtějí tam žít, to nám, soudruzi, tak nějak zapadlo…) ale ruská emigrace má u nás tradici již od 20. let, 20. stol., kdy se do Prahy přemístila celá komunita politické strany Eserů, zlikvidované samozřejmě bolševiky, doplněná menševiky i prostě “jen” ruskou inteligencí, prchající před krvavým bolšenickým převratem.
( O čemž svědčí na příklad básnířka Marina Cvetajeva a její “Pražské elegie”, jedna z jejích nejvýznamnějších básnických sbírek…) Dívat se proto na ruskou emigraci jako na nějaké novodobé migranty je zjevně historický nesmysl.

V uvedeném článku není ani jedna fotografie, která by “ruské pompézní hroby” ukazovala.
Ovšem – co je to pompéznost?? Byli jste někdy na italských hřbitovech? Kromě úplně nejchudších hrobů nenajdete hrob “nepompézní”, neboť “slušný” hrob, a to i ve velmi provinčních destinacích, má podobu fakticky zádušní kaple. Pozoruhodné je, že řada těchto “pompézních hrobů” – tedy zádušních kaplí, jsou mimořádnými kousky drobné architektury specifického druhu, často velmi kvalitní, zobrazující a užívající poslední trendy moderní architektury.
O tom jsem se přesvědčila naposledy před pár dny v malém městečku v italské Umbrii, Spoletu, kde jsem místní hřbitov prošla po návštěvě baziliky z nějakého italsky nechutného 9. století, stojící v bezprostřední blízkosti hřbitova.

Je zřejmé, že každý národ má své specifické kulturní zvyky, týkající se označování hrobů svých mrtvých.
Protože se o toto kulturní specifikum dlouhodobě zajímám, mohu posoudit: byla jsem na buddhistických hřbitovech v Japonsku, hinduistických pohřebištích (spalovištích) v Nepálu, na zoroastriánských “věžích ticha” v íránském Yazdu, na muslimských hřbitovech v Samarkandu, Káhiře, ba i jinde…

Židovské hřbitovy jsou mou láskou od mladistvých let, kdy na mikulovský hřbitov jsem jezdila v době, kdy po něm ještě neštěkl ani pes a mezi rozvalenými hroby na jaře prokvétaly zplanělé narcisy.
Podmnožinou evropských hřbitovů jsou samozřejmě hřbitovy křesťanské, kde na první pohled je možno rozeznat hřbitovy katolické a evangelické (nepřesné to označení) stejně jako, světe div se, hroby německé a české. Prostě vypadají jinak a coby rodačka z česko-německého Brna, která absolvovala hojné rodinné návštěvy na “Centrálku”, je pochopitelně poznám na první pohled.

Popírání těchto “kulturních zvyklostí” jednotlivých národů, a to včetně projevů, spojených s kultem mrtvých, je nejen nepochopení ze strany kritizujícího, ale především to je projevem hlupáckého projevu zakomplexovaného pocitu kulturní nadřazenosti, který má své kořeny, jak jinak, v neznalosti, nevzdělanosti a vlastní tuposti, případně komplexech méněcennosti. Nebo, jako ve zdejším případě, je to prostě nástroj ideologické propagandy.

No a nyní snad k těm hrobům pravoslavným.
Každému, kdo se jen letmo potkal s ruskou kulturou, je známo, co to je “široká ruská duše”. Rusko je zemí obrovských rozměrů, a to nejen ve smyslu geografickém, ale i duchovním. “Širokost” je způsob, jakým Rusové uchopují sami sebe, svou vlastní existenci, která je prostoupena životem na východě evropské společnosti (ke které neoddiskutovatelně patří), avšak formována je i svou staletou přítomností na asijském kontinentu.

Kromě toho je Rusko sice křesťanské, avšak pravoslavné. A to je něco sakra jiného než nám známý katolicismus, ba případně i ty reformované církve. K “velkému schizmatu”, tedy oddělení pravoslavné církve a církví západních (tehdy pouze katolické) došlo roku 1054, kdy kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a všechny, kteří s ním stejně smýšlejí (tedy prakticky celou Východní církev) a ten v reakci na to exkomunikoval konkrétní původce klatby, papežské legáty, ale nikoliv už tehdejšího papeže sv. Lva IX., který je poslal.
Povšimněte si prosím: vztahy Východu (Ruska) a Západu (západní Evropy) začaly vzájemným prokletím, které trvalo 910 let (!!!), přičemž “Západ” proklel fundamentalisticky a komplexně a “Východ” reaktivně a jen přímé původce. Tento stav trval do roku 1965, kdy představitelé obou církví toto prokletí ze sebe navzájem sňali – no, Pánů Bůh zaplať, ale úplně to nepomohlo…

Hodnotit za této situace kulturní a náboženské zvyky jiného národa, který je uplatňuje na území sice České republiky, avšak v místě tak říkajíc “kulturně si přisvojeném” , považuji za nehoráznost.
Se škodolibostí mně vlastní si počkám na první “pompézní” muslimský hrob, který se na Olšanech či jinde ukáže – a s potěšením si počkám na reakce pražské hřbitovní správy – totiž, jestli si troufne…
Nyní však konečně k těm samotným pravoslavným hrobům. Protože bydlím kousek od Olšan, slibuji, že se tam v nejbližší době vypravím a přinesu já fotodokumentaci o tom, jak to s tou “pompézností” vypadá.

Nyní mi však dovolte se podělit o svůj jiný zážitek s pravoslavnými hroby. Týká se ruského hřbitova v Nice.
V tomto městě byla již od poloviny 19. století významná ruská komunita, což bylo dáno též tím, že Nice byla letním výletním místem řady členů carské rodiny. Četnou ruskou komunitu najdete v Nice dodnes. Ruský hřbitov najdete na nejvyšším vrcholku kopce, který se zdvihá nad dnešním místním letištěm. Je to zvláštní místo, ve kterém se setkává odraz modrého moře, splývajícího s horizontem, s modrou oblohou, klenoucím se nad ním.

Chápu, proč si Rusové vybrali právě toto místo, zatímco pragmatičtí Angličané, kterých žilo v Nice vždy též požehnaně, se spokojili se hřbitovem níže položeným a tím i podstatně přístupnějším. Ruský hřbitov v Nice jsem prošla celý. Na hrobech jsem četla jména, vytesaná v předreformní azbuce, která vešla do dějin. Vedle příslušníků ruského národa leželi i jejich manželé, v některých případech evidentně nejbližší přátelé či souputníci. Překvapilo mne jedno: byli ze všech, opravdu ze všech národností a národů Evropy. Švédskem počínaje a Černou Hrou, případně Řeckem a Kyprem, konče.

Takže, abych to nějak ukončila, milá správo pražských hřbitovů: Rusko bylo a je součástí Evropy.
Se svými zvyky, kterým občas nerozumíme. S jejich náboženstvím, které je, bohužel, jak se mi jeví, stále ovlivněno IV. křižáckou výpravou,(1203-1204), která skončila vydrancováním Konstantinopole, kdy západní křižáci vraždili pravoslavné obyvatelstvo s pokřikem “dobrý pravoslavný – mrtvý pravoslavný”. Tak už s tím nemístným napadáním a obviňováním z pompéznosti přestaňte. I kdyby hrobky a hroby byly “pompézní” sebevíc, mnoho Vám do toho není.
Pokud tvrdíte, že ano, dejte zbourat ty pseudogotické hrobky z 19. století, kterých na Olšanech taky není zrovna jen pár… Na to si taky netroufnete, že?

A na závěr snad jen připomenutí: nechat se dát zneužívat k ideologické propagandě je vždy ošklivé, ale dovolit, aby k ideologické propagandě byli zneužívání mrtví, na to mne napadá jen jedno slovo, kupodivu, neruské, leč pocházející z jiddiš: CHUCPE.

Článek: JUDr. Klára Samková
Lawyers.cz | Klára Samková

The post Hroby sovětských vojáků na Olšanech a stupidní ideologická propaganda hlídacích novinářů first appeared on Čítárny.