Je-li něco zakazováno, vyroste z toho možná kult. Je-li navíc dílo zapovězeno navzdory magii, kterou disponuje, vzniká kult kultů. Typický příklad? „Klubácký“ komiks Rychlé šípy.

Jaroslav Foglar (1907-1999) je ovšem už takřka dvacet let na věčnosti a jen pár posledních jeho scénářů ještě nebylo adaptováno do kreslených příběhů. I sešlo se pomyslně osmačtyřicet kreslířů a spisovatelů, aby v Rychlých šípech každý po svém pokračovali na stránkách vázané knihy. Ta se jmenuje Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství (152 stran) a ještě před každoročním Světem knihy ji uvedlo do knihkupectví nakladatelství Filip Tomáš – Akropolis.

Editorem je Tomáš Prokůpek a do souboru dokonce sám dvakrát přispěl. Napsal komiksy Malý Rychlonožka v Říši snů a Rychlé šípy v galaktické aréně a celek svazku rozdělil do tří bloků Jindy, Jinde a Skoro jako tenkrát.

První ten blok shrnul 10 komiksů, jež klub Rychlých šípů vsadily do nových časových souřadnic, druhý tvoří hned 16 dalších obrázkových příběhů, ve kterých shodně došlo ke změně původního žánru, a teprve část třetí a závěrečná sestává ze 14 seriálů ve stylu předlohy. Dohromady se tudíž do této publikace nedostalo víc než čtyřicet příběhů a nikoli všechny si oblíbí každý fanda Rychlých šípů.

Ale knihu si pořiďte, pořiďte si ji už jen kvůli třem závěrečným studiím, které začínají na straně 116. Jde o stati Tomáše Prokůpka Rychlé šípy a jejich místo v dějinách komiksu, Martina Foreta Rychlé šípy a jejich komiksový život po životě a Pavla Kořínka Rychlé šípy a jejich dobrodružství prózou.

„Fischerovy černé stíny jsou plné života.“
Výtvarník Jiří Grus

V závěrečné, páté části knihy pak vyjadřuje každý z desítek jejích autorů aspoň pár slovy svůj vztah k Rychlým šípům.

Janem Šillerem graficky překrásně upravená publikace, zářící vybranými barvami, začíná Několika slovy úvodem z editoru Tomáše Prokůpka a pokračuje osmi kresbami Karla Jerie na jeho scénář.
Jak tu zvíme, už maličkého Rychlonožku pronásledovaly děsivé sny, v kterých ovšem a kupodivu usedali Jarka Metelka, Jindra Hojer, Mirek Dušín a Červenáček na to samé pískoviště. A když pak nad nimi prosvištělo příšerné strašidlo s Rychlonožkou ve spárech, vrhli se za jeho ocasem a strašidlu nabančili. „Doufám, že jednou budu mít takovéhle kamarády, co mě nikdy nenechají v bryndě!“ říká si nakonec zachráněný a probuzený Rychlonožka, který se ocitl podobně jako v původních Rychlých šípech na podlaze vedle postele.

Následuje komiks Pavla Čecha (mj. autor samostatně prodávané Mapy Stínadel) Mirek se zapovídá s Vlastou a tuším, že už začínám prozrazovat příliš mnoho, avšak zakecání se s dívkou Vlastou vede k tomu, že Dušín dorazí ke Šmejkalově ohradě teprve po exekuci tenisovými míčky a s Metelkou se pouze minou. – Není, věřím sám, vyloučeno, že se realita každým okamžikem skutečně mnohokrát štěpí a současně existuje následkem těch štěpů nekonečný počet světů, z nichž v každém žijeme jinak povedeně.

Ale k příběhům. Slovenský autor slavného Rogera Kowiaka Jozef Danglár akcentoval v Rychlých šípech v ohrožení! Hitlera a Goebbelse v listopadu 1940. Führer vyšle ministra propagandy z Berlína mezi „smějící se bestie“, aby vypátral momentální polohu klubovny Rychlých šípů, které nacističtí pohlaváři chtějí vydávat za vzory, a Joseph Goebbels donutí v Praze k pátrání Bratrstvo Kočičí pracky.
Přestože Rychlé šípy klubovnu opakovaně stěhují, asi by, jak pozorujeme, vbrzku zemřeli, kdyby je Gestapo nepotřebovalo živé. Takto se ovšem Mirek a Jarka ukrývají ve Stínadlech, zatímco Jindra Hojer má to štěstí, že byla jeho maminka Němka ze Sudet. A Rychlonožka s Červenáčkem? Rychlonožkovo pravé jméno nikdo nezná, a když si druhý z nich sejme rudou čapku, taky je neidentifikovatelný.
Víc si přečtěte sami, avšak vězte, že dojde i na Mašíny.

Mimo to tvoří prvý z tří komiksových bloků například práce Jiřího Gruse či Marka Bergera (Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami) a Tomáše Staňka (Rychlé šípy v přestrojení). Zvlášť první z dvou posledně jmenovaných komiksů je velice zdařilý, parafrázuje známou sekvenci Foglarova seriálu a sestává z částí Pískloun a Tlouštík jdou za příhodami, Pískloun a Tlouštík v nesnázích, Pískloun a Tlouštík pod palbou ničemů a Rychlé šípy a nejšťastnější hoch.
Prvý blok uzavírající komiks Lucie Lomové je pak tvořen epizodami Rychlé šípy okradeny a Rychlé šípy odprošeny, a sice hrdiny předvádí už jako vetché staříky (a je parodií), ale velice silně asociuje původní předlohu.

Nejrozsáhlejší druhá část knihy je uvedena westernem Miroslava Schönberga Zlí pistolníci řádí, závěrečná ze dvou jehož stran se jmenuje Mirek zachraňuje Jarku.
Druhý blok pokračuje mimo jiné i nevalným příběhem Martina Šútovce Rychlé šípy zachraňují Řehoře Samsu a není to bohužel jediný případ, kdy kniha zklame. Ne, Kafka se v hrobě neobrací, ale my obrátíme čile.
A hle. Hned následující Rychlé šípy a moc jazyka od Tomáše Kučerovského jsou zdařilým anekdotickým hororem, jenž se odráží od známé otázky kdysi položené jedním Vontem Mirku Dušínovi. „Koho volíš?“ A bizarnost následujícího krátkého příběhu se dotkne hranic surreálna!

Co dál? Autor komiksové trilogie o vzniku Stínadel Josef Blažek parafrázoval ve svém zde přítomném seriálu Bohoušovo velmi pozdní odpoledne (kresba Lenka Šimečková) Kingovo To a dvěma příběhy Poznáte Rýchle šípy? a Rýchle šípy a nádej pre Stínadla přispěli rovněž další dva Slováci Ladislav Csurma a Pavol Bratský. – Geodet, předseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara a šéfredaktor časopisu Bobří stopa Vojta Hanuš napsal vedle toho všeho svůj scénář k příběhu Rychlé šípy – Ti praví hrdinové a společně s obratným kreslířem Karlem Zemanem pouze zdánlivě představují Jamese Bonda, Jacka Sparrowa, Scharzeneggerova Terminátora, Harry Pottera a Homera Simpsona. Zdánlivě proto, že si pětice stáhne masky a…Hle, jde o staré dobré Rychlé šípy, které odteď budou opět sami sebou.

Třetí blok téže knihy uvádí příběh Viktora Svobody, v němž chlapci Rychlých šípů navštíví československou premiéru Fairbanksova filmu o Zorrovi, nicméně Rychlonožka dorazí i navzdory svému šílenému běhu městem teprve v momentě, kdy už kamarádi vycházejí z biografu.
Když si odmyslím nepravděpodobný moment, že se zde (večer v normálním stavu usínající) hoch vzbudí teprve odpoledne, je to námětově velmi adekvátní „díl“, ale bohužel nelze než konstatovat, že výtvarné provedení Marcela Dokoupila je chabé.
Solidní práci naopak odvedl Jan Smolík v Nebeském bojovníkovi, známém již z časopisu Bobří stopa, a pokus o vyvolání Tleskačova ducha sledujeme se zatajeným dechem v komiksu Michala „Nikkarina“ Menšíka.

Výtečné mi připadají také tři zřetězené epizody Jana Pomykače, ve kterých se na hřbitově setkáme s Golemem, a Michal Lamprecht (scénář) a Jiří Palát (kresba) vytvořili seriál kombinující ve světě Rychlých šípů swing s rokenrolem. Už tradičně vysokou úroveň má pak příběh Rychlé šípy a zcizený ježek v kleci kreslíře Jiřího Petráčka (*1941), jehož scénář napsal majitel nakladatelství Ostrov Jura Stegbauer (*1949). Oba tito džentlmeni jsou současně nejstaršími autory knihy.

A co ještě víc? Sám malíř Jan Fischer se vynoří ve výtvarně neobyčejně zdařilé trojici pokračování scenáristy Viktora Svobody a kreslíře Karla Osohy Bratrstvo Kočičí pracky mrzne, Bratrstvo přebírá vlajku a Bratstvo přebírá zuby.
Poslední léto Rychlých šípů je věru pozoruhodným příspěvkem Vladimíra Tučapského, odehrávajícím se v květnu 1948, a Rychlé šípy zde navštěvují v redakci samotného Jaroslava Foglara (i když jim tam zakázal chodit). Jak zjišťujeme, své příběhy mu chlapci velmi neuměle předkreslovali, a finále té epizody je vzpomínkou na díly seriálu, ve kterých se už nesměly objevovat bubliny.

Čtyři další a knihu uzavírající Tučapského příběhy Rychlé šípy bojují na stavbě mládeže vznikly taky díky výtvarníkovi Luďku Bártovi, který se zároveň podílel na scénáři.
Už jen dík závěrečným studiím navíc letmo pohlédneme i na komiksy Josefa Bíbra (již z roku 1982), Vlastimila Tomana a Michala Kociána a na kresby Marka Čermáka, Miloše Nováka a Gustava Kruma i Bohumila Konečného.

Tomáš Prokůpek (ed): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Napsalo/nakreslilo 48 autorů. Doprovodné texty Tomáš Prokůpek, Martin Foret a Pavel Kořínek (ten také redakce). Několik slov úvodem napsal Tomáš Prokůpek. Knihu vydal Filip Tomáš – Akropolis. Praha 2018. 152 stran. ISBN 978-80-7470-203-7

The post Rychlé šípy nikoli od Foglara. Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství first appeared on Čítárny.

Rychlé šípy nejsou o děvčatech. To ví snad každý. Jaroslav Foglar zrovna děvčatům ve svých knihách dvakrát nepřál, i když jednomu dívčímu klubu jeho hrdinové pomohli s klubovnou. A kráčejí onou krajinou snů rovněž Vlasta (s vlajkou), Podkova (opět s vlajkou) atd…

Vzpomeneme si také asi na známou pasáž z Foglarovy Záhady hlavolamu, v níž je Červenáček ostrakizován jen za to, že se vypravil na vlastní pěst a za zády klubu, úplně sám na dobrodružnou výpravu do čtvrti zvané Stínadla. Mirek Dušín jej za to fakticky vyloučil, což bylo pro chlapce hotovou tragédií; nicméně vše dobře dopadne a smí opět chodit na výpravy s kamarády.

Ne každý si přitom uvědomil, že Foglar taktně mlčí o tom, co tenkrát Červenáček zažil. V letu všech dalších a dalších událostí nepovažoval spisovatel za důležité toto doříct, ale našli se mnozí, kterým záhada onoho výletu vrtá hlavou dodnes. Jedním je brněnský výtvarník Pavel Čech. Domyslil tu epizodu a vytvořil komiksový apokryf.
Ten má 74 stran a na otázku odpovídá. Ale nejen to. Čech uměl zachytit ten trapný moment, kdy chlapci, kteří toho „chodili“ (slovy Karla Poláčka) a tolik spolu prožili, nezvratně dospívají.

„V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly,“ píše znalec kreslených seriálů Tomáš Prokůpek na zadní obálce.
„Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal. Přesto není komiks Pavla Čecha popřením díla jeho velkého předchůdce – právě naopak, je upřímnou foglarovskou poctou a zároveň autonomním příběhem, který svět Červenáčka a jeho přátel citlivě rozšiřuje o nové barvy a emoce.“

Nelze než souhlasit. Autor sám pak vyjadřuje na poslední stránce víru, že by snad byl Jaroslav Foglar v jeho případě „velkorysý. A snad tam někde nahoře ví,“ sní Pavel Čech:

„že jsem jeho postavy nevyužil ze žádných zištných důvodů a jen proto, že si nedokážu vymyslet vlastní. Byl bych rád, kdyby můj příběh o Rychlých šípech byl chápán jako poděkování jejich tvůrci. Snažil jsem se k nim přistoupit s největší úctou a pokorou. Jako většina věcí, které jsem vytvořil, vznikla i tato knížka intuitivně a spíše než rozumem, řídil jsem se pocity a nechal se vést zvláštním tvořivým vytržením, které se dostavuje vždy, když na něčem intenzivně pracuji a okolní svět přestává existovat.“

O Červenáčkovi je i není kniha pro děti! Jde totiž o dost smutný příběh. Autor nechá do světa Červenáčkova i ostatních Rychlých šípů vstupovat dívčí element i dlouhé kalhoty (od maminek), ale váháme, bude-li vše krásné.

Uvnitř Stínadel přesto Čech stvoří ještě jednu a už opravdu vlastní enklávu, která upomene jak na Langerovo Bratrstvo Bílého klíče, tak i na Trnkovu Zahradu.
Avšak nejsme uvedeni brankou do tajemného světa nijak přímočaře, nýbrž zvláštně a postupně. To jak vyplouvají na povrch mysli titulního hrdiny vzpomínky. Také sny hrají výraznou roli a sporu nebude, že právě ty ještě hodně patřívají dětství. Tohle údobí nicméně až zlověstně odumírá stránku za stránkou a Červenáčka táhne něco zpět do ulic, kterých se – jako mladší chlapec – tak bál. Do stínadelských zátočin… Ale hle, „zlí“ Vontové už jej nyní zdraví jako „dospěláka“ a skutečně snad Červenáček objeví zahradu s dívkou, která jej kdysi zachránila a vyvedla z oné čtvrti přes Rváčov.

Pavlu Čechovi se vlastně podařil husarský kousek: zatímco u jiných bývá zahrada symbolem dětství, tady mystiku tematicky a malířsky obrátil naruby. A ač do Červenáčkova příběhu zapracovává bezpočet „hlášek“, ba scén, které již známe od Foglara a jeho kreslíře Jana Fischera, provedl to úplně odpustitelně.

Je pravda, že vzniklo už mnoho apokryfů, které doplňují Foglarovo universum, ale jen málokdo doposud vhlížel s podobnou citlivostí. A nikoli, žádné polopatismy u Čecha nemají místo. Místo toho vtipně domýšlí situace a doplňuje Foglara jako jeden z jeho nejpoctivějších a oddaných učňů.

Červená lodička-čapka vypuštěná závěrem na hladinu potoka Červenáčkem co skutečná loďka to již jen vizuálně dotvrzuje, a následné hrdinovo putování městem za černou kočkou také. Ne, Foglar se kvůli tomuhle komiksu zřejmě v hrobě neobrací.

Pavel Čech: O Červenáčkovi. Doslov autor. Anotace na zadní obálce Tomáš Prokůpek. Vydal Petr Novotný – nakladatelství Petrkov. Petrkov 2019. 80 stran.

The post Rychlé šípy. Šokující odhalení. Červenáček potkal ve Stínadlech děvče first appeared on Čítárny.