Slavný Ferda Mravenec stále vychází. V poslední době se na žádost dědiců upravila jednotlivá vydání a budou nadále vycházet dle původního vydání v jednotlivých dílech. Tato knihy vycházejí v jedinečné úpravě v částečné rekontrukci dle původního vydání k výročí autora v Euromedia Group – Knižním klubu.

Víte jak se narodil Ferda mravenec?
Ferda se poprvé svým čtenářům představil 22. června 1927 v Pestrém týdnu. Ale Ondřej Sekora (25. 9. 1899 – 4. 7. 1967) ho prakticky vymyslel už v Paříži, kde po jeden rok působil jako redaktor Lidových novin, aby pravidelně dodával denní zprávy, karikatury sportovců, kreslené osmiobrázkové cykly, obrázkové seriály pro nedělní přílohu a také příspěvky pro Dětský koutek.

PRVNÍ DÍL SE JMENOVAL PŘÍHODY OPILÉHO MRAVENCE.
Jednalo se o příběh perokresbový, rozvržený do osmi políček, plus legenda. Vznikla z toho první série, kde se objevují i první známé postavičky.

Později následoval Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách a za mnichovské krize také Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy nebo Ferda klame nepřítele.
Je zajímavé, že původní komiks byl koncipován pro dospělé a líčit osud věčně pronásledovaného chudáka, jenž se potýká s úklady života.
Ale nakonec vše opět skončilo u dětí, tak jako u Sekory vždy.

Ondřej Sekora: Ferda Mravenec
Šikovného mravence, který si poradí s prácemi všeho druhu, zapřáhne do kočáru protivného pana Hlemýždě, ochočí si divokého zeleného koníka, uspořádá hostinu pro obrovskou rodinu malých ploštiček, nešťastně se zamiluje a nakonec jen taktak unikne nespravedlivému výprasku, nemusíme skutečně nikomu představovat. Ani popletu Pytlíka, proradnou krasavici Berušku a další postavy z příběhu, který zná každé české dítě.
Knížka vychází v tradiční podobě, upravené podle prvního vydání.

Ondřej Sekora: Ferda v cizích službách
Málo známé vydání příběhů jedné z nejoblíbenějších postaviček českých dětí, Ferdy Mravence, líčí trampoty sympatického všeuměla s puntíkovanou kravatou v otroctví! Ale Ferda by nebyl Ferda, kdyby si neporadil s krvežíznivým Ťutínkem i s mravencožravou paní Střevlíkovou, a nakonec postaví larvičkám chrostíků tak krásné podvodní domečky, že si vyslouží svobodu a může se konečně vydat do rodného mraveniště!
Knížka vychází v tradiční podobě, upravené podle prvního vydání.

Ondřej Sekora: Ferda v mraveništi
Další vydání příběhů sympatického všeuměla Ferdy s červenou kravatou vychází z původní podoby této generacemi čtenářů oblíbené knížky. Ferda se po ztroskotání své lodi vrací do rodného mraveniště a tam se vrhne do vymýšlení všelijakých zlepšováků, ať už při lovu divokých mšic nebo čištění chodeb mraveniště. Mraveniště přepadnou loupežní cizí mravenci, ale pak se vše vysvětlí a příběh končí hromadnou svatbou. Někteří ženichové a nevěsty, ti, o které Ferda zvláště pečoval, mají na krku stejné červené kravaty jako on sám!
Knížka vychází v tradiční podobě, upravené podle prvního vydání.

Ondřej Sekora: Knížka Ferdy Mravence
Trilogie z roku 1962 se už nevrátí. Tato nová spojuje první vydání dílů: Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi v původních vydáních, tak jak vycházely už v třicátých letech 20. století.
Ferda si poradí s pracemi všeho druhu: zapřáhne do kočáru pana Hlemýždě, ochočí si zeleného koníka, uspořádá hostinu pro rodinu malých ploštiček, nešťastně se zamiluje a nakonec jen taktak unikne nespravedlivému výprasku a uprchne do světa.
Ale Ferda by nebyl Ferda, kdyby si neporadil s krvežíznivým Ťutínkem i s mravencožravou paní Střevlíkovou, a nakonec postaví larvičkám chrostíků tak krásné podvodní domečky, že si vyslouží svobodu a vrátí se do rodného mraveniště!
Tam se vrhne do vymýšlení všelijakých zlepšováků, ať už při lovu divokých mšic nebo čištění chodeb mraveniště. Mraveniště přepadnou loupežní cizí mravenci, ale pak se vše vysvětlí a příběh končí hromadnou svatbou. Někteří ženichové a nevěsty, ti, o které Ferda zvláště pečoval, mají na krku stejné červené kravaty jako on sám!

The post Ferda Mravenec. Jedinečná série v staronovém kabátě first appeared on Čítárny.

Ondřej Sekora (1899-1967) a jeho pozůstalost. Oddělení dějin literatury MZM získalo pozůstalost malíře a spisovatele Ondřeje Sekory (1899-1967), smlouvy byly podepsány 3. srpna 2015. Jmenovaný umělec se tak po téměř 90 letech vrátil zpět do Brna, svého rodiště.

Písemné, obrazové a další doklady tvorby a života představují mnohovrstevný obraz Sekorovy osobnosti a svědčí o tom, jak se jeho rodiny dotýkala neklidná historie 20. století.
Materiál obsahuje osobní dokumenty, korespondenci pracovní i soukromou, zápisky z cest, výtisky periodik, do kterých přispíval, výtisky knih, které ilustroval, výtisky adaptací Sekorových děl (pro divadlo nebo rozhlas), scénáře Sekorových dětských televizních pořadů, divadelní programy, gramofonové desky, výstřižky, fotografie a osobní předměty (entomologické sbírky, pohár od hráčů ragby, pamětní plakety aj.).

Tento materiál získalo MZM v Brně darem.
Originální výtvarná díla (ilustrace dětských knih, karikatury z Lidových novin, volná tvorba) jsou vedena v režimu dlouhodobé výpůjčky.
V  budově Moravského zemského muzea na Hudcově ulici vznikla z tohoto materiálu malá expozice, která byla veřejnosti zpřístupněna na podzim 2015.

Málo známe ilustrace Ondřeje Sekory z Vančurovy knihy KUBULA A KUBA KUBIKULA.
Kubula a Kuba Kubikula. Vladislav Vančura a jeho jediná kniha pro děti s krásnou češtinou

Ferda Mravenec. Jedinečná série v staronovém kabátě

Ondřej Sekora  (*25. 9. 1899, Královo Pole u Brna – †4. 7. 1967, Praha)
Český kreslíř, grafik, ilustrátor, žurnalista, karikaturista, spisovatel, sportovec a amatérský entomolog. Ondřej Sekora se proslavil zejména jako autor knih pro děti. Osobitě sjednotil výtvarnou a slovesnou složku dětské knihy. Mimo jiné napsal a ilustroval knihy s příhodami Ferdy Mravence a brouka Pytlíka.
Jako jeden z prvních u nás kreslil seriály, doprovázené verši pod obrázkem.
Patřil mezi autory časopisu Simplicus a také s nimi v roce 1934 vystavoval. Byl členem Svazu spisovatelů, Svazu československých výtvarných umělců. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem.
V Paříži poznal ragby, přeložil do češtiny jeho pravidla a vymyslel českou terminologii. Sekorovou zásluhou (trenér, rozhodčí a propagátor) se tento sport u nás rozšířil. Vytvořil několik dodnes nesmrtelných komických typů jako dvojici Hnáta a Patrčku, chlapečka Cvočka, pejska Voříška a hrdiny dětských knížek Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka.,

The post Ondřej Sekora (1899-1967) a jeho pozůstalost v MZM v Brně first appeared on Čítárny.

Když se v roce 1899 Ondřej Sekora (25. 9. 1899 – 4. 7. 1967) narodil, bylo Josefovi Ladovi a Josefovi Čapkovi dvanáct let. Záměrně ho uvádím do souvislosti s těmito dvěma dalšími významnými ilustrátory, protože všichni tři ovlivnili dobré jméno české ilustrace ve světě.
Všichni se tedy narodili ještě za Rakouska-Uherska a se vznikem tzv. První republiky se s veškerým elánem  nového státu vrhli do práce pro noviny. Nejenže byli schopni psát, především své články dovedli ilustrovat, s mnoha dalšími té doby dovedli nakreslit skvělé karikatury, načrtnout rychlé komentáře a přes ilustrační tvorbu pro noviny se postupně dostávali k ilustraci i psaní pro děti.

Snad ještě větší podobnost můžeme sledovat u Lady a Sekory, neboť ani jeden z různých důvodů nedokončil vysokoškolská studia výtvarných umění a akademici se poměrně dlouho zdráhali uznat jejich pravé místo v tvorbě nejen pro děti.
Dalo by se říci, že u některých skalních tento poněkud směšný postoj stále přetrvává. Čas sám však prověřil kvalitu jejich díla, dávno přesáhli svůj región a knížky s jejich obrázky jsou známy v mnoha zemích, a co je nejdůležitější, stále je dnešní děti čtou. V neposlední řadě musím také vzpomenout, že na různých aukcích, pokud se tam jejich díla objeví, rovněž cena jejich děl závratně roste.

Na několika ukázkách se pokusím demonstrovat jejich ilustrační práci a také kresby jejich současníků.
U Sekory je sice uvedena ukázka až z roku 1941, ale první obrázkový seriál pro děti Voříškova dobrodružství mu vyšel již v roce 1926. Ve všech ukázkách je patrné, že se ilustrací v novinách naučili linkovou narativní zkratkou vyjádřit velmi osobitě. Každý svým stylem, lze ale vysledovat i jistou podobnost.

Nejstarší z ilustrátorů těchto ukázek je Stanislav Lolek, kolega Ondřeje Sekory z brněnské redakce Lidových novin, i když téměř o dvacet pět let starší. Méně známý je František Bidlo, přítel Ondřeje Sekory, který pro svou protifašistickou karikaturu zemřel na konci války v německém pracovním táboře.

Ondřej Sekora v době narození.
Byl prvorozený z druhého manželství svého otce, včetně dvou děti z matčina prvního manželství jich bylo nakonec šest. Královo Pole, kde se narodil, je dnes součástí Brna. Otec byl učitelem, ale syn si ho příliš neužil, umřel, když mu bylo sedm let. Matka rozhodně neměla lehký život s tolika dětmi, přesto se jim snažila zajistit co nejlepší vzdělání. Ondřej Sekora začal studovat práva, ale brzy zjistil, že je mu tento obor vzdálený. Naštěstí se dostal do redakce Lidových novin, kde se právě seznámil s tolika významnými osobnostmi své doby. Navíc ho poslali na stáže do Francie, kdy se snažil doplnit techniku kreslení a malby.

Ve francouzské metropoli navázal také mnohá přátelství s českými výtvarníky, kteří tou dobou také v Paříži pobývali.
S redakcí Lidových novin se v roce 1928 přestěhoval do Prahy, kterou tak poznal až po Paříži. Stal se sportovním redaktorem, psal soudničky a později vedl v novinách dětský koutek. Uměleckoprůmyslovou školu navštěvoval v Praze 1929/1931 u Arnošta Hofbauera. Sám sportovně založený napsal a ilustroval vůbec první Pravidla rugby a v podstatě tuto hru v Čechách prosadil. Knížka Vaškův vítězný gól patří také k těm sportovním.

Naši kunsthistorici ho často přiřazují díky obrázkovým seriálům, které začaly vycházet právě v novinách a časopisech, stejně jako Ladu, k počátkům českého komiksu.
Já se osobně domnívám, že to jsou skutečně jen specifické, české obrázkové seriály a že komiks v pravém slova smyslu je jiný. Tyto kreslené seriály byly velmi oblíbené a samozřejmě je malovala i řada jiných autorů v té době, a kdyby v té době již u nás existoval animovaný film, tam by zřejmě našli vynikající uplatnění – v rozkreslování humorných dějových příběhů, vlastně předchůdcem filmového fázování.

Jiní bohužel rádi říkají, že Ondřej Sekora je český Walt Disney.
Neměl samozřejmě ty samé možnosti jako jeho americký o dva roky mladší kolega, ale rovněž vycházel poněkud z jiných tradic. Český obrázkový seriál je méně akční, více dějový a humor vychází spíše z pointy než ze situace.

Ferda Mravenec a Ondřej Sekora.
Sekorovy ilustrace Ferdy Mravence nejdříve doprovázel politické dění v Pestrém týdnu pro dospělé už v roce 1927 a až v roce 1936 vyšel knižně pro děti poprvé u nakladatele Hokra.
Rázem se stal velmi oblíbeným. Má všechny atributy správného kluka, je statečný, šikovný, kamarádský, čestný. Stal se vzorem a je až neuvěřitelné, kolik přírodovědců už řeklo, že se věnují této vědě díky příběhům Ferdy Mravence. Ještě dnes se dá v pozůstalosti nalézt, jak dalece se věnoval studiu přírodních věd a jak tento reálný základ do svých příběhů zpracoval. K Ferdovi přidal Brouka Pytlíka, který už není tak ideální se svými lidskými chybami, ale možná proto někdy i více oblíbený, Berušku a jiné drobné bytosti z hmyzího života. Prvním čtenářem, který prověřoval kvality příběhů, byl tehdy jeho syn Ondřej, který se narodil z druhého manželství v roce 1931.

Po Mnichovské dohodě, kdy se evropské západní velmoci dohodly obětovat Hitlerovi tehdejší Československo, se poměry v novinách a ve společnosti samozřejmě měnily, mnozí byli postupně vyhazováni ze zaměstnáni, někteří byli nakonec uvězněni a někteří fašistické běsnění nepřežili jako např. již zmíněný J. Čapek nebo F. Bidlo.
Již na počátku 20. století byla velká část inteligence a umělců zaměřena poněkud do levého směru politického spektra, druhá světová válka, zážitky z internací způsobily, že se po druhé světové válce někteří ještě více radikalizovali.

Tato skutečnost potkala také Ondřeje Sekoru, který rovněž na vlastní kůži zažil německý lágr, a já se domnívám, že při jeho životních zkušenostech je to více jak pochopitelné, i když dnešní mladí lidé jsou hotovi k rychlým odsudkům z nedostatku informací, a také propagandy.
Ale to je jiná záležitost, že zkušenosti generací jsou jaksi nesdělitelné.

Se vznikem státních nakladatelství se Ondřej Sekora velmi angažoval, byl jedním ze zakládajících zaměstnanců SNDK, předchůdce dnešního Albatrosu,
Byl tam redaktorem Knižnice pro nejmenší, která vycházela od roku 1949 a rovněž stál u zrodu vůbec první knížky, která v SNDK vyšla. Byl to výbor z K. J. Erbena: Říkej si a hraj, ilustrovaný dcerou Josefa Lady Alenou Ladovou.

V SNDK pracoval do roku 1952 a pak tvořil na tzv. na volné noze. Zakládal Dikobraz, do kterého pravidelně přispíval, pomáhal při začátcích vysílání pro děti v Československé televizi, jezdil na besedy s dětmi a mládeží, ilustroval řadu knih, přispíval do celé řady časopisů. Na chvíli dokonce uvěřil, že době idylických příběhů pro děti je již odzvoněno a některé jeho autorské didaktické knížky této doby nesou stopy tohoto ovlivnění. Došel však zadostiučinění, když jeho knížka Uprchlík na ptačím stromě byla součástí oceněné kolekce dětských knih na EXPO 1958 v Bruselu.

Vrátil se k hmyzímu světu a v roce 1959 vytvořil Čmeláka Aninku.
Ferda Mravenec se dětem vrátil, i když dlužno říci mnohé pozdější úpravy spíše Ferdovi škodily. Dle mého názoru jsou nejhezčí vydání právě ta, která vyšla u nakladatelství Hokr. Někdy chtěl také vyhovět zahraničním nakladatelům, a tak se v některých zahraničních vydáních objevují alternativní ilustrace nebo předsádky. Poslední léta ho stihla nemoc, pro kterou nemohl již pracovat a které nakonec v roce 1967 podlehl.

Co se dělo dál s dílem Ondřeje Sekory?
Stále vycházel doma i v zahraničí a kolem roku 1980 projevila o Ferdu Mravence zájem německá společnost. Mimo černobílé zpracování Hermíny Týrlové z roku 1943, který představoval vůbec první český loutkový film, a pětidílné poloplastické televizní série z roku 1977 s názvem Příhody Ferdy Mravence a TV seriálu ze stejného roku, také v režii Hermíny Týrlové, nebyl stále úplně filmově zpracován. Nikdo tehdy nevěřil, že se poměry železné opony v Evropě nějak radikálně změní, a proto dědic svolil Dilii k prodeji práv na filmová zpracování a tzv. merchandising německému partnerovi.
Obchodovat se zahraničím tehdy mohly pouze dvě určené organizace v oblasti knižní kultury a to: Artia a Dilia. Pouze jejich prostřednictvím se tyto obchody mohly uskutečnit.

Dlužno říci, že smlouva byla sepsána, ale bohužel velmi volně, a tak Němci změnili Ferdovi boty, místo něžného šátečku mu udělali motýlka a filmové příběhy přizpůsobily rychlé akční době. Tato práva mají až do roku 2016 a já věřím, že se Ferda Mravenec dožije nového a věrnějšího filmového zpracování.
Knížky se čtenářům vrátily v původní neupravované podobě.

První monografie se Ondřej Sekora dočkal až v roce 2003!!!
Vyšla pod názvem Ondřej Sekora / práce všeho druhu: osobnost a dílo. Autoři, historici Blanka Stehlíková, Věra Vařejková a Ondřej Sekora, syn poprvé důstojně připomněli tohoto autora a jen doufejme, že to není poslední práce tohoto druhu, je zde ještě velmi široké pole pro badatele a určitě se taková práce časem objeví.

The post Slavný Ondřej Sekora. Málo známé souvislosti světového ilustrátora first appeared on Čítárny.

Uprchlík na ptačím stromě je výjimečná pohádka Ondřeje Sekory. Malý Modroušek, exotický ptáček, který v našich podmínkách přežívá jen těžko, uletí chovateli z klece a je zachráněn ptáčky z ptačího stromu, kteří tam pod dohledem starého laskavého papouška Kubíka žijí jako jedna velká rodina. Brhlíci, strakapoudi, zvonci, červenky a pěnice přijmou Modrouška mezi sebe, takže během léta zažije mnohá větší i menší dobrodružství, veselá i nebezpečná.

Jeho očima se malí čtenáři dozvědí zajímavé podrobnosti o stavění ptačích hnízd, o lovu na housenky i o tom, jak to dopadne, když se v některém z hnízd nic netušícím ptačím rodičům vylíhne kukaččí mládě. S blížícím se podzimem však přijde chladnější počasí a Modroušek onemocní.
Ptačí kamarádi o něj obětavě pečují. Podaří se křehkého ptáčka zachránit?

Uprchlík na ptačím stromě | Ondřej Sekora | Vydal Knižní klub, 2012 (9. vydání, 1. vydání 1943 u Hokra)

The post Uprchlík na ptačím stromě aneb Ondřej Sekora, jak ho určitě neznáte first appeared on Čítárny.

Nejenom v zimním čase se hodí připomenout si knížku pro děti, která se v zimním období odehrává. Autor knihy, Vladislav Vančura, prozaik, dramatik, esejista, kritik, filmový scénárista a režisér, vedle svých prozaických děl napsal jedinou knihu pro děti – Kubula a Kuba Kubikula. Na počátku Vančurovy inspirace napsat v období dětství své dcery Aleny knihu pro děti, byl „nelítostný spor kritiků o pohádku“.

Autoři vedli zanícené debaty na téma, jak by měla vypadat pohádka pro současné děti.
Někteří z nich byli toho názoru, že pohádka přežila a vyvstal návrh, nechť každý autor napíše dle vlastních představ svoji pohádku pro děti. A tak se zesílení epičnosti ve Vančurově tvorbě, promítlo do pohádky pro děti.

Chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou
Vstupujeme do příběhu dvou hlavních hrdinů, na jejich pouti krajinou pokrytou bílou nadílkou. Před sto lety za náramné zimy, kdy se i učitelé báli klekánice a strašidel, chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou. S tímhle medvědím mládětem, vlastnostmi tolik podobnými tomu zlobivému chování mláďat lidských, měl Kuba Kubikula neustále starosti. Medvěd měl kožich plný blech, ale nechtěl se mýt, odmítal chodit včas spát, byl to mlsoun a hajdalák. A tak ho Kuba Kubikula strašil a vyhrožoval mu medvědím strašidlem Barbuchou.

Ilustrace Jindra Čapek, 2015

Nestárnoucí kniha pro děti i rodiče, která ani po letech neztratila nic ze svého kouzelného příběhu ani hravého českého jazyka.

V té třeskuté zimě, kdy mrzlo tak, že Kubovi i přes ušatou čepici mrzly uši, hledal, kam by aspoň na noc hlavu složili. I zamířili do místní kovárny. A kovář byl tak hodný, že se s medvědem a medvědářem o polívku k rodinné večeři rozdělil a v kovárně je přespat nechal. Kovářovic Lízince se medvěd Kubula tuze líbil, špásovali spolu, ani jednomu z nich se nechtělo jít na kutě. A tu Kuba Kubikula opět přichází s medvědím strašidlem Barbuchou. Kuba Kubikula si ho ve své bystré hlavě vymyslel, aby se medvěd začal bát a Kubu Kubikulu poslouchat.

A tak Kuba Kubikula rychle ve své mysli přiděluje Barbuchovi podobu strašidla s hlavou sršáně, kožichem z kouře a žihadla místo drápků. O Barbuchovi je lepší nemluvit, mohl by se objevit. Takhle Kuba Kubikula svého medvěda neposedu strašil, až se medvěd strachy třásl. A jelikož se strašidla sytí strachem a z medvědova kožíšku stoupal ten strach jako pára, i zhmotnilo se z něho strašidlo Barbucha. A když už si ho tihle tuláci vymysleli, Barbucha chce s nimi zůstat, když byl jejich vlastním strachem přivolán. Takhle se nevyplácí vypravovat pohádky strašidelné! A hlavně věřit se jim nesmí.

Ilustrace Ondřej Sekora

Strašidlo nechce mít doma nikdo.
Ráno je kovář i se strašidlem, kterého se Lízinka poleká, vyžene. I když venku stále mrzne až praští, chlapci toulaví se znovu vydávají na cestu krajinou. Strašidlo nechce mít doma nikdo. Medvědovi se už cestou, začne stýskat po Lízince, neví přesně, co je to stesk, jen se mu něco ozývá v bříšku. I chtěl by se vrátit do kovárny, ale to nejde, musí si sami vydělat na živobytí. Ale znáte malé kluky, když si vezmou něco do hlavy. Kubula si stále vedl svou a nepřestával, až na něj tedy Kuba Kubikula Barbuchu zavolal. Barbucha nemá žádné nohy, tak narychlo si jej Kuba Kubikula vymyslil, že na nohy dočista zapomněl. Tak se strašidlo vznáší, koulí očima, vyplazuje sosáček a má připravená žihadla.

Ilustrace Zdeněk Miler

Ve vesnici Vařečky a Hrnce
Tahle trojice dorazí do vesnice s názvem Vařečky a Hrnce. Zrovna se tu honosně na lávce mezi Vařečkami a Hrncemi prochází rychtář Randa. Všichni se však rozutečou, protože do města přijde Kubula a Kuba Kubikula s Barbuchou a strhnou na sebe všechnu pozornost. To rychtářovi není po chuti a chce tuláky vyhnat. Domnívá se, že sem Kuba Kubila přišel s opicí, netuší, že je to strašidlo Barbucha, které přilákalo pozornost všech obyvatel. Kuba Kubikula chce jen dobrý oběd a vyhazovu je brání, nabádá rychtáře, ať strašidlo nepošťuchuje, že mu dá co proto.
Rychtář si nedá říci a snaží se Barbuchu polapit. Barbucha se však rozezlí a panu rychtáři šest pořádných žihadel uštědří. Kubula s Kubou Kubikulou  a ostatní přihlížející se tím tancem baví, ale kdo se směje naposledy a nejvíce, ten bude potrestán. Rychtář Randa nechá Kubulu, Kubu Kubikulu i Barbuchu vsadit do vězení.

Dostanou se naši hrdinové ze šatlavy ven? Bude již Kubula hodným a spořádaným medvědem?
A je možné, aby strašidlo, které sílí strachem zůstalo zachováno, když se ho přestanete bát?
To si přečtěte v nestárnoucím, klasickém příběhu, který potěšil již několik generací dětí.

Ilustrace Zdeněk Smetana

Hravý český jazyk
Vančura si v této knize hraje s českým jazykem,  přetváří slova, vytváří si nová. Pohádka je psaná jazykem čerpajícím z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči,  přesto srozumitelná rodičům i dětem. Sami se můžete přesvědčit, že od svého prvního vydání v roce 1931 příběh neztratil nic ze svého kouzla, vtipu a poutavosti. Vladislav Vančura chtěl ukázat hravost a originalitu češtiny a já myslím, že se mu to povedlo;-)

Vladislav Vančura / KUBULA A KUBA KUBIKULA / Ilustroval Zdeněk Miler / Albatros, 2005
Prvních pět vydání ilustroval Ondřej Sekora a 14. vydání ilustroval Zdeněk Smetana, t. j. deset vydání s ilustracemi Zdeňka Milera
Stáhni knihu zdarma>>

The post Kubula a Kuba Kubikula. Vladislav Vančura a jeho jediná kniha pro děti s krásnou češtinou first appeared on Čítárny.

Co všechno dělal ilustrátor Ondřej Sekora (1899 – 1967) v Paříži v letech 1923-24 a 1927-28, kam byl vyslán jako zpravodaj Lidových novin? Něco víc určitě napoví korespondence Ondřeje Sekory s maminkou, ve které popisuje, co dělal v Paříži např. s Bohuslavem Martinů, a která je nyní v Moravském zemském muzeu v Brně.

Do Lidových novin pravidelně z Paříže dodával zprávy, karikatury sportovců, kreslené osmi obrázkové sportovní cykly, obrázkové seriály pro nedělní přílohu, kreslené vtipy a také příspěvky pro dětský koutek. Kreslil tam Voříškova dobrodružství i Cvočkův podivný život a je docela možné, že právě tady vznikla idea seriálu Ferdy Mravence. Mravenec tehdy ještě bezejmenný se poprvé svým čtenářům představil 22. června 1927 v Pestrém týdnu. Psal i do francouzských novin, komentoval např. Tour de France.

Na fotografii jsou zřejmě v pořadí zleva spisovatel Richard Weiner, malíř Josef Šíma, neznámá osoba a ilustrátor Ondřej Sekora, alespoň se domníváme, že jsme Sekorovy přátelé správně rozpoznali.
O jejich pobytu a vztazích víme ale málo. Dodnes nedoceněný spisovatel Richard Weiner byl z Písku, zřekl se svého židovství, ovlivnil Ortena, Koláře, Blatného. Složitý literát, ovlivněný surrealismem. Zemřel poměrně mladý v roce 1937. Malíř Josef Šíma byl z Jaroměře. Patří dnes k předním českým surrealistům, jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. Je považován ale víc za Francouze než Čecha, žil ve Francii od roku 1921 a tam také v roce 1971 zemřel, jako jediný z těchto česko-francouzských přátel přežil Sekoru o čtyři roky. Rovněž přispíval do Lidových novin.

Sekoru nejspíš do party českých Pařížanů přivedl Richard Weiner (*1884), který byl velmi zvláštní literát a je neprávem zapomenut, a byl už v roce 1919 dopisovatelem Lidovek. Dalšími v partě je Josef Šíma (*1891). Je zvláštní, že přijali tenkrát o dost mladšího kluka (*1899) do spolku, něco mít v sobě musel. Na té fotce vypadá, že s nimi byl nadmíru rád. Při svém pobytu v Paříži žil Sekora nějakou dobu také v ateliéru po malíři Janu Matulkovi, který se mezitím vrátil do Ameriky (americký malíř českého původu, *1890 ve Vlachově Březí, emigroval s rodiči do USA v roce 1907).

V Paříži se Sekora stýkal i s dalšími umělci.
Například s Bohuslavem Martinů (*1890), který byl z Poličky, žil převážně v cizině a zemřel tam taky v roce 1959.S Emanuelem Siblíkem (*1886), který patřil spolu s Janem Reimoserem k vůdčím osobnostem taneční teorie a kritiky v Čechách v období mezi světovými válkami, zasloužil se významně o rozvoj odborné teoretické reflexe tance u nás. Byl také kritik a publicista, poradcem francouzského generála J. Pellého a v dalších letech byl československým zástupcem v Mezinárodním ústavu pro duševní práci při OSN v Paříži.

Je možné, že se v Paříži Sekora setkával i s Janem Zrzavým, který byl velkým přítelem Bohuslava Martinů.
Sekora měl doma i obraz České městečko Jana Zrzavého (z roku 1947), který byl nedávno z jeho pozůstalosti prodán aukční síní Kodl. Zrzavý měl v roce 1924 v Paříži ateliér a o jeho přátelství s Martinů vyšla publikace Lucie Jirglové: Jan Zrzavý a Bohuslav Martinů, přátelé z Vysočiny. Škoda, že se v Centru Bohuslava Martinů Městského muzea a galerie Polička ve sbírkách nenalézá žádná korespondence nebo nějaká fotografie Bohuslava Martinů s Ondřejem Sekorou.

Ve Francii v té době působila tzv. Kolonie.
Naši historici se dějinám československých spolků a československé imigraci ve Francii dosud příliš nevěnovali.
Až francouzský historik Jean-Philippe Namont zpracoval toto téma a knihu Československá Kolonie. Dějiny české a slovenské emigrace ve Francii (1914–1940) vydalo nakladatelství Academia v českém překladu v únoru 2015.

Domnívám se, že i pro naše odborníky by téma Čeští Pařížané, a to nejen emigranti, mělo být víc než lákavé.

Zdroje: wikipedia, publikace Sekora, Stehlíková, Vařejková: Práce všeho druhu aj.

The post Ilustrátor Ondřej Sekora v Paříži. Skoro neznámé skutečnosti z tzv. Kolonie first appeared on Čítárny.

Sláva českých knih pro děti už skončila. Nicméně kvalita starších knih stále přetrvává. Zvláště v době úpadku veškerých knih pro děti a mládež. Jak po textové, tak po ilustrační stránce. Čest výjimkám.

Na sklonku roku 2017 a nyní počátkem roku 2018 se objevila první ruská vydání klasika české dětské literatury a to titul:
Brouk Pytlík (nakl. Eksmo), Čmelák Aninka (nakl. IDM) a Pošta v Zoo (nakl. IDM). Vedle čtenářů v Japonsku, Německu, Bulharsku a ve Francii má tento autor stále věrné čtenáře i v Rusku.

U příležitosti prvního francouzského vydání Ferdy Mravence v březnu 2017 uspořádalo České centrum v Paříži s MZM Brno výstavu Ondřeje Sekory v lednu a únoru 2017.
Byly zde promítány také dva filmy Hermíny Týrlové s tímto hrdinou, jeden loutkový, který je zároveň také prvním československým loutkovým filmem vůbec, a poloplastická verze z roku 1977. Berme to také jako první připomenutí padesáti let od úmrtí tohoto umělce. Návrhy plakátů výstavy zde připojujeme.

V Moskvě vyšla v roce 2017 Ljuba Štíplová: Co si povídají zvířátka v noci; s ilustracemi Mirko Hanáka, v překladu O.V. Akbulatové, vydalo nakladatelství Andersen, Moskva 2017 a v tomtéž roce Ondřej Sekora: Hurá za Zdendou; s ilustracemi Valerije Ivanoviče Jurlova, v překladu Valentina Feodosijeviče Kločko, vydalo nakladatelství Eksmo, 2017.
U této knížky je zajímavé, že česky vyšla pouze 2x a to v roce 1960, ještě za autorova života v nákladu 30tis. výtisků a pak v roce 1976 v nákladu 74tis. výtisků, samozřejmě s původními ilustracemi Ondřeje Sekory.

Ruská vydání Ferdy Mravence.

Moskevské nakladatelství Andersen vydalo v roce 2017 Evropské pohádky s ilustracemi Mirko Hanáka.
A dlužno toho nakladatelství pochválit, protože vydání opravdu neodbylo, ať už v reprodukci ilustrací, tak v grafické úpravě, správným výběrem papíru… Původní Evropské pohádky z výboru Dagmar Sekorové rozdělili na dva díly a toto je první, který obsahuje pohádky z Francie, Česka, Německa, Dánska, Anglie a Ruska.

Pískací kornoutek Jiřího Kahouna s ilustracemi Miloslava Jágra čtou i děti francouzsky
Švýcarské nakladatelství LA JOIE DE LIRE v Ženevě vydalo v dubnu 2016 knížku Pískací kornoutek ve francouzštině. V překladu je název poněkud delší, zřejmě dal český název překladateli Benoit Meunier zabrat. Překlad podpořilo MK ČR a autory zastoupila Albatros Media, kde se v roce 2013 pod značkou Albatros titul konečně dočkal druhého vydání. Tak doufejme, že se dětem, které čtou francouzsky, bude knížka líbit a s chutí se začtou.

YUKO KIMURA přeložila do japonštiny Povídání o pejskovi a kočičce, které vyšlo na jaře 2017 v nakladatelství Iwanami.

Už v roce 2009 vydalo např. Memo Edition Dobrodružství Tondy Čutala, převzalo ke svému vydání nejnovější doprovodné verše Josefa Bruknera.
Ve Francii, kde se kromě nově vznikajících výpravných titulů objevují i lahůdky staršího data se objevují i české komiksy.

Nakladatelský dům Mešerjakova IDM v Moskvě vydal všechny 3 dily trilogie Ondřeje Sekory, zde vidíte titul Ferda Mravenec v novém překladu O. Akbulatova. (2011). V roce 2017 vyjde Knížka Ferdy Mravence opět rusky, o vydání budeme informovat.  Nakladatelství Labyrint ze Sofie oznámilo, že vydali v bulharštině (už po čtvrté v tomto jazyce) Ferdu Mravence (2013) a na podzim 2013 druhý díl Ferda v cizích službách. Po dlouhé době se zas tedy vrací i do Bulharska a dle vyjádření nakladatelství s úspěchem.

Díky překladatelce paní Akiko Sekizawa a nakladatelství Fukuinkan se konečně dovršilo japonské vydání trilogie Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi.(2017).

Rovněž přeložila knížky Daisy Mrázkové (autorku zastoupil Baobab) a tři pohádky z Devatera pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (Pošťáckou, Doktorskou, O tlustém pradědečkovi).
Otázkou je sice výtvarný doprovod, každá knížka pohádek Karla Čapka je ilustrovaná jiným japonským výtvarníkem. Např. ilustrační doprovod Exupéryho k Malému princovi si nikdo vyměnit nedovolí, kromě některých českých nakladatelů.
Další překladatelka Yuko Kimura vedle knížek s Krtkem přeložila Pohádky Boženy Němcové a překládá nově Povídání o pejskovi a kočičce. Tato knížka Josefa Čapka ale už v japonštině vyšla v šedesátých letech. V Tibetu ji vydali v roce 2009 a je zajímavé, že pro překlad použili anglický překlad Lucy Doležalové, kterou svého času vydalo nakladatelství Albatros.

Jedna z knih Daisy Mrázkové přeložená do japonštiny, Vydalo nakladatelstvi Riron-sha / Japanese text by Akiko Sekizawa / Japanese edition copyright 2010 by Riron-sha Co.,Ltd

Mezi nejpřekládanější knihy pro děti se v poslední době zařadila kniha Pavla Šruta a Galiny Miklínové Lichožrouti. Vyšly už polsky, japonsky, srbsky, katalánsky a slovinsky.
Je možné, že vycházejí i další dětské knihy v zahraničí, ale dohledat je není snadné. Pokud o nich víte, pošlete doplňující informace na redakce@citarny.cz.

Knihy Renaty Štulcové byly přeloženy do bulharštiny a ruštiny. Šifra krále Karla (Emas, Bulharsko, 2014), Strážci sedmi divů světa (Litterra Rusko, 2011).

The post Úspěšné překlady českých dětských knih ve světě, o kterých se asi nemůže psát first appeared on Čítárny.

V roce 1960 vydal Ondřej Sekora knížku o šikovném Zdeňkovi. Je určena malým dětem a oslovuje je světem důvěrně známým z mateřských školek. Zdenda má spoustu nápadů a navádí tak děti k následování. Navíc Zdenda zvítězil v závodech tříkolek!

Povedená knížka byla velmi oblíbená u děti po dlouhou dobu. Je ale zajímavé, že česky vyšla pouze 2x a to v roce 1960, ještě za autorova života v nákladu 30tis. výtisků a pak v roce 1976 v nákladu 74tis. výtisků, samozřejmě s původními ilustracemi Ondřeje Sekory.

Knížka v roce 2017 vyšla v ruštině s ilustracemi Valerije Ivanoviče Jurlova, v překladu Valentina Feodosijeviče Kločko. Vydalo moskevské nakladatelství Eksmo, 2017.

The post Hurá za Zdendou. Povedená Sekorova knížka pro děti mateřských škol first appeared on Čítárny.

Bezpochyby nejklasičtější perlou Kožíškova odkazu zůstává legendární básnička Polámal se mraveneček, která bývá už tradičně vydávána zcela samostatně a dočkala se už bezpočtu vydání s mnoha a mnoha různými ilustračními doprovody. Nejvíc je ale zunámá z ilustrací Ondřeje Sekory (1964).

Josef Kožíšek bude již navždy lužanský rodák a žák obecné školy v Přešticích (1867-1873), absolvent reálného gymnázia v Plzni a učitelského ústavu (1880-1881) v Příbrami Josef Kožíšek (6. 7. 1861-6. 7. 1933), kdo dětem složil nezapomenutelnou a už klasickou báseň Polámal se mraveneček.
Mezi takřka třicet tímto učitelem sepsaných publikací patřily a patří sbírky veršů i povídek, slabikář někdejších prvňáčků Poupata (1913) a v neposlední řadě moderně (ve svých časech) koncipované čítanky Ráno 1-8 (1919, je jen spoluautorem) a Studánka (1924).

Josef Kožíšek pracoval životně klíčových deset let mezi svým čtyřiadvacátým a čtyřiatřicátým rokem (1885-1895) v Klecanech u Prahy, kde se oženil (1889), a mezi roky 1895 a 1920 byl – s výjimkou čtrnácti měsíců koncem první světové války – řídícím učitelem v Zápech u Brandýsa.

Za první republiky (do roku 1927) působil pak v Praze jako ředitel, avšak nikoli školy, nýbrž literárního oddělení Státního nakladatelství, a již roku 1921 sám sobě editoval třídílný výbor z vlastního literárního díla Na výsluní, U krbu a Děti z boudy. Na ten roku 1929 navázal ještě i čtvrtým výborem Na sluníčku.

Josef Kožíšek vycházel z dětského folklóru a jako rozený epik využíval velmi rád i rytmy lidových říkadel.
Jen okrajově byl – snad až moc smírným – kritikem, méně okrajově literárním teoretikem.

Řádka dalších výborů z jeho díla následovala po jeho smrti počínaje rokem 1943, a jak zdůraznili Otakar Chaloupka a Jaroslav Voráček v Konturách české literatury pro děti a mládež (od začátku 19. století po současnost), „individuální stylizací, psychologickou hloubkou a způsobem zobrazovaní“ jeho dílo představuje „klasický odkaz“.

Tou bezpochyby nejklasičtější perlou onoho odkazu zůstává právě legendární básnička Polámal se mraveneček.
Ta už tradičně je vydávána zcela samostatně a dočkala se už bezpočtu vydání s mnoha a mnoha různými ilustračními doprovody. Vedle doprovodu Krtkova duchovního otce Zdeňka Milera jsou to třeba ty od J. Svobodové, Zuzany Balákové, Adolfa Dudka, Miroslava Vostrého, Marcely Walterové, Antonína Šplíchala či Vlasty Švejdové.
Ale především je samozřejmě znám doprovod Ondřeje Sekory (1964), přičemž se vžil podlouhlý formát knížečky o rozměrech 16 x 9 cm.

Zatímco však ještě 16. vydání tohoto „harmonikově“ roztahovacího leporela z roku 2018 (doporučená cena 89 Kč) formát našich mladých let dodrželo, ve vydání sedmnáctém z roku 2019 (doporučená cena 229 Kč) již Albatros Sekorovo/Kožíškovo dílko označil za „kultovní“ a umožnil mu přijít na svět ve velkorysém formátu 24 krát 16 cm a plátěné vazbě, kdy lze knihu vsunovat do samostatného pouzdra.

Závěrem alespoň několik slov o Sekorově pojetí.
Zatímco někteří jiní ilustrátoři chápali „polámání se“ i jako následek pádu do jamky (například), Sekora v podstatě děti varuje před příliš hmotnými břemeny. V tomto případě oblázkem. Mravenečka přitom kreslí takřka jako svého slavného Ferdu (byť bez puntíkatého šátku u krku) a z Ferdova světa přišly také tři chůvičky – v podstatě ovšem sestry Červeného kříže. Recept sepisuje veledůležitý pan doktor celý v červeném a s lodičkou na hlavě a činí tak perem ještě namáčeným do kalamáře (a tedy pražádná elektronická evidence). Polámaný kluk se přitom prý má léčit jen cukrem.

Jak si onu radu vysvětlili jeho druzi, zříme hned: přinášejí plástve medu, které pravděpodobně uloupili některému včelstvu. Jenže nic nepomáhá. A ač sestřičky dodají dokonce maňásky (kupodivu v podobě lidí), fotbalový míč anebo dřevěného koníka, mraveneček není a není k utišení. Má navíc horečku. Nepomáhá (a není celkem divu) ani kapela sestavená z trumpetisty, houslisty, činelisty a harmonikáře a nepomůže ani modrý prapor s veselým obličejíkem. Nezabírají rádoby legrace v podobě rendlíku či trychtýře na hlavách. Až…

Konečně dostane jeden jedinec spásný nápad: ano. Zafoukat na ramínko, pohladit po čele. A zdá se tedy, že mravenec nepotřeboval ani tak bžundu a virvál, jako soucit a fyzický dotek.
Hm. Ani to by ale asi nestačilo, kdyby už na cestě nebyly konvice plné čaje a bochník chleba.
A ve finále pak Sekora předvádí našeho hrdinu, jak pomáhá s úpravami jehličnatého mraveniště.

Josef Kožíšek: Polámal se mraveneček. Ilustroval Ondřej Sekora. Albatros. Praha 2019

POLÁMAL SE MRAVENEČEK,
ví to celá obora –
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis:
„Třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.“
Dali prášky podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil: „Neplakej!“
Zafoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej!“
Zafoukal mu na ramínko,
pohladil ho po čele,
hop! a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele!

The post Polámal se mraveneček Josefa Kožíška a Sekory je dodnes kultovní leporelo i básnička first appeared on Čítárny.

Karel Poláček. Bylo nás pět. Nové vydání legendární knihy o pětici kamarádů, jejichž dobrodružství vždycky skončí nějakým malérem, přináší vůbec poprvé Poláčkův text v doprovodu ilustrací Ondřeje Sekory.

Notoricky známé a nestárnoucí příběhy Petra Bajzy, Čeňka Jirsáka, Edy Kemlinka, Antonína Bejvala a Pepka Zilvara z chudobince jsou plné dětského smíchu, rošťáren a úsměvných historek, které nezastaraly a baví malé i velké čtenáře dodnes.

Karel Poláček a Ondřej Sekora byli vrstevníci, a přestože k jejich přímé autorské spolupráci docházelo zřídka, jejich pracovní cesty se neustále křížily a prolínaly.
Vzhledem k tragickému vyústění Poláčkova života v důsledku 2. světové války vyšel román až po autorově smrti, bez ilustrací. Až později, na přání redakce týdeníku Svoboda, se Sekora ujímá ilustrování knihy Bylo nás pět, respektive jejího časopiseckého vydání.
Příběh vycházel od července 1954 do března 1955 a každou část doprovázela jedna či dvě Sekorovy ilustrace. Ty byly v průběhu času pozapomenuty a teprve nyní vycházejí poprvé jako celek v knižní podobě.

Karel Poláček / Bylo nás pět / ilustrace Ondřej Sekora / Nakladatelství Akropolis, 2019

The post Bylo nás pět. Mimořádné vydání Poláčkovy knihy s ilustracemi Ondřeje Sekory first appeared on Čítárny.