Pocity viny či zahanbení prožije v životě snad každý. Pokud se ve vztahu k autoritám (ať již jsou jimi rodiče, společnost nebo Bůh) prohřešíme proti normám a pravidlům, zákonitě se dostaví pocit viny. Konvenční pohled na vinu a hřích předjímá snahu vyhnout se hříchu a následným pocitům viny tím, že zůstaneme konformní.

Zkušený terapeut a jungián však tvrdí, že aby člověk mohl růst, zrát a spět k individuaci, hřešit a následně prožívat vinu je naopak nevyhnutelné. Pokání a vykoupení se pak může dostavit, pokud si ze své cesty za hranice toho, co je dovoleno, a náhradou za překonané hodnoty vydobude rovnocennou hodnotu prospěšnou nejen jemu, ale i společenství, v němž žije. Taková vina je dobrá a může mít a má v životě člověka, ale i společnosti obrovský smysl a rozvojový potenciál.

Lawrence H. Staples je psycholog, zkušený psychoterapeut, člen Institutu C.G. Junga. Zvláště se zajímá o témata krize středního věku, viny a tvořivosti.

Vina – Prométheovský úděl / Staples, Lawrence H. / Překladatel: Müler, Ivo / Vydalo nakladatelství Portál, 2016

Ukázka z knihy…

V tom, co nás přitahuje v našich vnějších milostných vztazích, se často odráží to, čeho se bojíme a co potřebujeme milovat uvnitř …  Zamilovat se znamená zpochybnit vše, co jsme vždy považovali za hodné úcty. O čem jsme tvrdili, že k tomu nikdy nedojde, právě to nakonec uděláme: milostný vztah s člověkem, který žij e v manželství, s člověkem nesprávného náboženství, nesprávné rasy, nesprávného pohlaví nebo s někým o dvacet let mladším či starším. Zároveň se můžeme dopouštět zrady na někom nebo na něčem, čemu jsme vždy přísahali věrnost: manželovi, dětem, spolupracovníkům, svým představám o tom, co je správné. Můžeme lhát, tajně slídit a podvádět. Občas můžeme ve svém vztahu zjistit, že nenávist, žárlivost, pomstychtivost, malichernost, ovládání, chamtivost, všechny ty vlastnosti, které jsme považovali za „nízké”, se usídlily v našem srdci, hned vedle lásky a veškeré její dobroty.

Sexuální vina povstává ze zamotaného klubka náboženských, iracionálních a racionálních nitek. Velká část sexuální viny je racionálně nepodložená; cítíme se provinile jednoduše proto, že nás to tak naučili.

Dnes panuje mnohem větší sexuální svoboda a mnohem větší tolerance pro širokou škálu sexuálních aktivit, než jak tomu bývalo v nepříliš vzdálené minulosti. Snadno bychom ani nevěřili tomu, že ti důmyslní, otevření lidé, které potkáváme dnes, by mohli být pronásledováni sexuální vinou.

Překvapuje mě, jak velké množství lidí ještě dnes trpí silným pocity viny, když masturbují. Někdy i oni sami jsou těmi pocity překvapeni. Jedna mladá pacientka trpěla při masturbaci přímo děsivě. Nedokázala s tím přestat, ani nedokázala zastavit pocity viny. Po měsících analytické práce jsme rozebírali sen, v němž byla v kuchyni, kde se nacházela rohová lavice a stůl. V jednom okamžiku jsem ji požádal o asociace na stůl a jí se náhle vybavila vzpomínka z doby, když jí bylo devět let. Vzpomněla si, jak se tiskla vagínou na roh stolu, zatímco hovořila s matkou. Matka se vyděsila a znepokojeně jí řekla, že to nikdy nesmí dělat. Dokud si tuto vzpomínku nevybavila, neměla ponětí o původu svých provinilých pocitů. Toto poznání pro ni bylo samo o sobě velkou úlevou.

Dalším příkladem je třicetiletý muž, který nikdy nedokázal prožívat sex, ať už se jednalo o pohlavní styk nebo masturbaci, bez záplavy sebepohrdání a hnusu. Přátelům to nikdy neprozradil, protože by se styděl. Vyrostl v osmdesátých a devadesátých letech. Alespoň na povrchu byly sexuální postoje mezi jeho vrstevníky dosti uvolněné. Svými sexuálními potížemi trpěl dlouho a intenzivně.
Když se mnou o těchto svých problémech hovořil, v jednom okamžiku si vzpomněl, že když mu byly čtyři roky, matka vešla do místnosti, kde koupala jeho malou sestřičku. On sestřičce právě sahal na pohlaví. Bezpochyby to byla normální zvídavost čtyřletého chlapce ohledně rozdílů mezi pohlavími. Když ho matka uviděla, dostala hysterický záchvat, ječela a vřískala. Uhodila ho, řekla mu, že je zlý a ať jí zmizí z očí. Po té příhodě ho matka sledovala jako jestřáb a kritizovala ho i za sebemenší  přestupek.. Ačkoli rodina žila na Středozápadě, jeho matka byla vychována na Jihu v prostředí puritánsky rigidního křesťanského fundamentalismu. On vyrůstal ve značné úzkosti, obával se řady myšlenek, pocitů a chování, jež by se objektivnímu pozorovateli mohly jevit jako zcela neškodné.
V sexuálním životě měl obrovské zábrany. Ačkoli je příležitostně dokázal oslabit pod vlivem alkoholu či drog a mít sex, tento raný zážitek způsobil, že se sexu hrozil. Někdy následně zvracel. Často se cítil impotentní. Do svých třiceti let prožil orgasmus jen dvakrát. Prostě v sexu nenacházel žádnou slast ani uspokojení. Jak uvidíme ve druhé části v sedmé kapitole, některé sny pomohly jeho krutému sevření viny.

The post Jak pocit viny, pokání a vykoupení může člověka osvobodit od podvědomě naučených traumat first appeared on Čítárny.

Katolíci mají s Grahamem Greenem (1904 – 1991) trochu problém. Sami ho zařazují mezi tzv. katolické autory a přitom jeho život byl ukázkovým příkladem prostopášníka, sexuálního loudila, který svedl kdejakou ženu, jen na maželku zapomínal. Nakonec dává vale morálce zcela veřejně tím, že vyvolal pořádný skandál. Bylo to v roce 1967, když vyšla jeho kniha Smíme si půjčit vašeho manžela? May We Borrow Your Husband?

V čem byl hlavní problém knihy…
Vraťme se trochu zpátky do historie. Homosexualita byla staletí považována za trestní čin. Dříve se za ní zaživa upalovalo a později se posílalo na galeje. Oskar Wilde by mohl povídat. Na anglosaskowelšskoskotskoirskych ostrovech se tento trest zrušil až v roce 1967 (Anglie, Wales) v roce 1980 (Skotsko) a Irové se k tomu odhodlali až v roce 1982. A právě v počátku společenské vlny rušící tento trest zavedený náboženských viděním světa jak katolíků, tak luteránů se na trhu objevuje kniha Grahama Greena.

Bezesporu to byl záměr, který vyšel a kniha byla brzo rozebrána.
Dvanáct povídek v knize spojuje jedno téma – všeliké podoby lásky, ve kterých Greene zcela otevřeně popisuje až komediálně laděné příběhy našeho sexuálního života. Sbírce povídek navíc dominuje povídka úvodní, ve které čtete jedním dechem příběh podváděné manželky, jejíž muž je nakonec sveden ne dvěma vdovami z Bagdádu, jak zpívá Milan Lasica ve svém populárním songu, ale homosexuální dvojicí. Pokud si uvědomíme v jaké době kniha vyšla, pak je jasné, že skandál v médiích otevřel nečekaně (očekávaně) cestu ke statisícům čtenářů.

Graham Greene (2. října 1904 – 3. dubna 1991)
napsal za svůj život 26 románů, kolem 15 povídkových souborů. Většina jeho knih byla také zfilmována. Tematicky se pohybuje od vrcholných děl, na základě kterých ho řadíme mezi spisovatele svědomí, až po díla detektivní, humoristické, dobrodružné, eseje, scénáře, cestopisy, divadelní hry. Podle mne ho nejvíc proslavily knihy he End of the Affair (Konec dobrodružství, 1951), The Quiet American (Tichý Američan, 1955), Burnt-Out Case (Vyhaslý případ, 1961)

O Greenovi byla napsána celá řada knih. Nejznámější je třísvazková biografie profesora Sherryho The Life of Graham Greene, volume I–III. U nás je jedinou obsáhlejší prací kniha Jana Čulíka Básník trapnosti, 2002 pod nakladatelovým názvem Graham Greene: Dílo a život.

„Spisovatel má být zrnkem písku ve státní mašinérii.“ Spisovatel má podle Greena dvě povinnosti: říkat pravdu, jak ji vidí, a nepřijímat od státu žádné zvláštní výsady. „Jediná výsada, na kterou si může umělec dělat nárok, je neloajálnost. Patřím ke katolické církvi, z čehož by mi jako spisovateli mohly vznikat velké problémy, kdyby mě nezachraňovala neloajálnost. Někteří představitelé považují literaturu za určitý prostředek k cíli – má povznášet. Tento cíl je možná daleko významnější než literatura, ale patří do jiného světa. Literatura nemá s povznášením nic společného.“

Smíme si půjčit vašeho manžela? / May We Borrow Your Husband? (and Other Comedies of the Sexual Life) / Graham Greene / Vydal Odeon, 1970

Photocredit: 1978 Karsh, LATimes

The post Skandálni kniha sexuálního loudila Grahama Greena first appeared on Čítárny.

Kdyby člověk svrchovaně nezavřel oči, neviděl by nakonec to, co stojí za pohled, napsal René Char a mohl by tak jednou větou charakterizovat neuvěřitelně zajímavé dílo Georgese Batailleho.

Georges Bataille (10.9. 1897 – 8.7. 1962) má pověst autora skandálních literárních textů,
ale také originálního myslitele, který s vědecko-poetickou důkladností promýšlí základní předpoklady a možnosti lidského védomí, odhaluje skryté zákonitosti ekonomického fungování velkých společenských systémů, zamýšlí se nad podstatou náboženství, nad genezí uměleckého chápání světa i nad mezemi moderní filozofie.
Bataille považuje za nutné „ukázat absurditu systému, v němž všechno k něčemu slouží, kde nic není suverénní. Svět, v němž chybí suverenita, je ze všech světů nejhorší.“

Jeho dílo plné erotiky, smutku a smrti, v němž prosazuje osvobození lidské individuality,
výrazně ovlivnilo některé postoje Foucaulta a Derridy. Bataillovo dílo bývá někdy chápáno jako produkt chorého mozku, jako projev šílenství. Jeho myšlenkový svět je pro leckoho těžce stravitelný, ale nelze mu upřít mohutnou vnitřní sílu. Ale jeho myšlenkové přesahy ani dnes nepřestávají růst.

Georges Bataille (1897 Billom, Auvergne – 1962 Paříž)
Originální francouzský myslitel, esejista a spisovatel, který výrazně ovlivnil současnou filosofii. Narodil se v roce 1897. V roce 1923 objevuje dílo Friedricha Nietzsche a zůstává jím fascinován celý život. V roce 1928 vydává pod pseudonymem Lord Auch svoji první a zřejmě nejproslulejší knihu Příběh oka (Histoire de l’œil).

V kontextu francouzské literatury zaujímá osobité místo. Má pověst autora skandálních literárních textů, ale také originálního myslitele, který s vědecko-poetickou důkladností promýšlí základní předpoklady a možnosti lidského védomí, odhaluje skryté zákonitosti ekonomického fungování velkých společenských systémů, zamýšlí se nad podstatou náboženství, nad genezí uměleckého chápání světa i nad mezemi moderní filozofie. Jeho dílo plné erotiky, smutku a smrti, v němž prosazuje osvobození lidské individuality, výrazně ovlivnilo některé postoje Foucaulta a Derridy. A jeho vliv ani dnes nepřestává růst.

Lidstvo zcela evidentně spěje k úpadku.
Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Tzv. konzumní společnost ve své podstatě nemá čas nic konzumovat. Jejím skutečným, byť skrytým cílem není spotřeba, ale výroba. Proto je potřeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, které ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce, ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to znamená zvířeti, které v něm přebývá.
Georges Bataille (1897 – 1962), Svrchovanost

Vydané knihy v češtině:
Erotismus. Praha: Herrmann & synové, 2001
Madame Edwarda; Zemřelý. Praha: Dauphin, 1998
Dvě povídky kontroverzního autora na téma “Mezi erotikou a mystikou nestojí žádná zeď”. Příběhy o erotice, smutku a smrti reflektují autorovo myšlení, směřující k nalezení vnitřní, mystické zkušenosti.
Matka. Příběh oka. Praha: Reflex 1992
Prokletá část; Teorie náboženství. Praha: Herrmann & synové
Svrchovanost. Praha: Herrmann & synové, 2000
Vnitřní zkušenost; Metoda meditace. Praha: Dauphin, 2003
Georges Bataille se ve Vnitřní zkušenosti a Metodě meditace soustřeďuje na otázky krajnosti a suverenity v rovině osobní zkušenosti a v mnohém zde navazuje na svá studia Nietzscheho a na mystickou tradici.

Výpisky z jeho knih:

…Zamilovaný muž se hned poté, kdy je mu jasné, že mu jeho vyvolená podlehne, podobá hospodyni, která na králíka, jehož za chvíli zabije, hledí jako na nějaký poklad…

…Šílený kolotoč výroby se netočí pro spotřebu, ale pro další výrobu. Jejím skutečným, byť skrytým cílem je výroba ad absurdum. Proto je třeba najít v sobě vůli k rozbití onoho začarovaného kruhu, k zastavení toho ďábelského kolotoče a dopustit se suverénního, svobodného činu. Vymanit se ze sociální determinovanosti, která není ničím jiným než dovedně kamuflovaným otroctvím: otroctvím, jež ovšem stejnou měrou postihuje bankéře i nádeníka. Je to otroctví práce ve smyslu užitečné činnosti. Neboť člověk se odcizil sám sobě, to jest zvířeti, které v něm přebývá. Svět zvířat žádný zákaz ani jeho překročení nezná. V tomto smyslu je lidský život negací zvířecí svobody…

…Rozkoš inteligence, jež je špinavější než rozkoš těla, je také mnohem ryzejší a jediná, jejíž ostří se neotupí. Neřest je v mých očích jakoby temné záření ducha, které mě oslepuje a na něž umírám. Zkaženost je duševní rakovina, která vládne v hlubinách věcí. Čím jsem zvrhlejší, tím se cítím jasnozřivěji; mé poničené nervy jsou jen odrazem zkázy pocházející z hloubi mých myšlenek…

…Pštros nakonec podlehne své prostoduchosti a jedním vypouleným okem vyhlíží z písku… I kdyby mě někdo četl, měl dobrou vůli, věnoval mi tu nejvyšší pozornost a sledoval mě s nejvyšším odhodláním, stejně nedojde k obnažení. Neboť nahost, propadání, pokorná prosba jsou zprvu jen pojmy vedle jiných. I když souvisejí s vyloučením výmluv, tím že rozprostírají pole vědění, zůstávají samy ve stavu výmluv. Tak v nás pracuje diskurs. Obtíž je v tom, že slovo ticho je stále ještě hlukem, mluvit samo o sobě znamená představovat si, poznávám, a abychom přestali poznávat, museli bychom přestat mluvit. Písek dovolil očím, aby se otevřely, a já jsem promluvil; ve chvíli, kdy jsem přestal unikat, mě slova, která slouží jen k úniku, k němu opět přivedla. Oči se opravdu otevřely, ale neměl jsem to říkat, měl jsem zůstat strnulý jako zvíře. Chtěl jsem mluvit a slova jako by nesla tíhu tisíce spánků a mé oči jako by předstíraly, že nevidí, se pomalu zavřely…

…Pravím vám: jediná a nejvyšší rozkoš lásky spočívá v jistotě konání zla. A od narození to dobře ví muž i žena: veškerá rozkoš pramení ze zla…

…Není jediného lidského společenství, v němž by erotika byla přijímána bez jakýchkoli reakcí, jako je tomu u zvířat.       Nepochybuji o tom, že prací, řečí a aktivitou, jež je s nimi spojena, lidská bytost přírodu nijak nepřesahuje…

…Zkušeností nazývám cestu na hranice možností člověka. Nikdo ji nemusí podnikat, jakmile se však na ni vydá, předpokládá to popření autorit a existujících hodnot, které omezují možné…

…Božské věci jsou tak prízračné, že i od temných záměrů sklouzáváme k prozářené hlubině smíchu. Vcházím do slepé ulice. Všechny možnosti se tu vyčerpávají, možné se skrývá a řádí nemožné. Stát tváří v tvář nemožnému – přesahujícímu, nepochybnému – když už není nic možné, to pro mé znamená zkušenost božského; to je obdoba trýzně…

…Mezi dvěma hroby nacházím světlušku. Je noc, držím ji na dlani. Světluška mě z dlaně pozoruje, svým pronikavým pohledem mě zahanbuje. Oba dva se ztrácíme v jejím světle, oba dva splýváme se světlem. Nadšená světluška se směje mně a mrtvým a já také propadám nadšení, směji se, že jsem byl přečten světluškou a mrtvými…

…”V této nádobě,“ ukazoval Simoně, „jsou hostie a tohle je pohár, z něhož se pije víno.“
„Páchne to spermatem,“ pokrčila Simona nos nad nekvašeným chlebem.
„Přesně tak,“ prohlásil sir Edmond. „Hostie, které máte před sebou, jsou Kristovým semenem ve formě malých koláčků. O vínu, které pijí, tvrdí všichni duchovní, že je to krev syna Božího. Hnusně nám lžou. Kdyby to skutečně byla krev, pili by červené víno; nalévají se však vínem bílým, dobře tedy vědí, že je to Kristova moč.“ …

„Kapitalismus je jakoby bezpodmínečné odevzdání se věcem, ale nepřemýšlení o důsledcích a nevidět za nimi nic. Pro obyčejný kapitalismus není věc (výrobek nebo výroba) jako pro puritána tím, čím se sám stává a čím se chce stát; je-li věc sama o sobě, je-li to věc sama, pak takto vstupuje Satan do duše posedlého, který o tom neví, nebo jak posedlý, nevědouc, je sám Satanem. Sebezapření, které bylo v kalvinismu potvrzením Boha, bylo jakýmsi nedosažitelným ideálem; mohla to být práce určitých jedinců schopných vnutit ostatním hodnoty, se kterými se ztotožňovali, ale v každém takovém případě výjimka potvrdila pravidlo.

The post Georges Bataille, originální myslitel, erotika, sexualita, meditace. Autor skandálních literárních textů first appeared on Čítárny.

Začtěte se do pravdivého příběhu šedesátiletého oxfordského docenta, kterého omrzela věčná sexuální gymnastika. Přirozená ztráta sexuálního zájmu o druhé pohlaví ho však bohužel nezbavuje povinnosti uspokojovat sexuální požadavky své ženy, a proto je přinucen se bránit a vyhledat pomoc lékaře.

Podstupuje nejrůznější léčby, které autor popsal velmi poučeně a navíc s humorem jemu vlastním. V průběhu celé anabáze se hrdina zvolna dopracovává názoru, že se již nadále nenechá tyranizovat společenskými normami sexuální revoluce, která lidi otročí místo, aby jim přinášela osvobozující radost. Výsledky dlouhodobé léčby je jeho dokonalá proměna z misogyna v misantropa.

Připomeňme si Amisův závěr románu, který v kostce shrňuje základní problém sexuálního násilí mezi mužem a ženou.
(ukázka z knihy)

“Připomněl si, jak se soustřeďují pouze na povrch věcí, na předměty a vnější jevy a na to, co je obklopuje, a jak se v tom všem vyjímají, jak chtějí ustavičně vypadat lepší, než doopravdy jsou, jak tvrdošíjně se hájí, že jsou v právu, když jsou ve skutečnosti úplně vedle, jak automaticky předpokládají, že v jakémkoli volním střetu se jim nespravedlivě ubližuje, jak skálopevně věří, že když ony zastávají nějaký názor, je tím automaticky důvěryhodnější a užitečnější, jak v debatě využívají neporozumění a posunutí smyslu, jak dovedou být citlivé na tón hlasu, když chtějí, jak si samy vůbec neuvědomují, kdy mluví upřímně a kdy si vymýšlejí, jak se zajímají o to, co je takzvaně důležité (přičemž jsou pozoruhodně neschopné v této oblasti rozlišovat), jak milují plytké rozhovory a bezcílné diskuse, jak si uzurpují přednostní právo na city, jak přehnané mínění mají o tom, že jsou nesmírně sympatické, jak nikdy neposlouchají, co říká ten druhý, a spoustu jiných věcí, tak jak on to viděl.
Takže to pak bylo docela snadné. „Děkuju – už nemám zájem,“ řekl.”

Jakeův problém | Kingsley Amis | překlad Miroslav Jindra | Odeon, 1985, 2. vyd. nakl. Dita, 1993

The post Jakeův problém se sexuální gymnastikou vyřešil Amis naprosto bravůrně first appeared on Čítárny.

Zatímco šéfredaktor Vltavy Petr Fischer musí zdůvodňovat 6s pasáž z knihy, ve které autor líčí jak pod plavkami kluka je vidět penis, dějí se v naší kultuře skutečné zrůdnosti. Kniha “Čo to robia mama s ockom?” je sexuální příručka pro maličké děti a zároveň je klasickou ukázkou naprostého nedostatku kritického myšlení a vzdělání, o absenci selského rozumu nemluvě.
Na jednu stranu se dokola mluví o právech dítěte, ale na druhou dospělí a různá nakladatelství dětský zdravý vývoj neustále ohrožuji. A to přímo agresivním a zrůdným způsobem.

Základem sexuální výchovy u dětí je na jedné straně otevřenost a samozřejmě včasnost, jak zdůrazňuje prof. Matějček, ale musí se také vycházet z pochopení, že dítě musí být na informaci zralé, aby mohlo plně porozumět, co se dovídá.
To znamená, že informace má přicházet na správném stupni biologického a psychického vývoje. Jaký smysl má pro děti předškolního věku či prvňáčky naprosto zbytečné informace o souložení, spermatu, funění při souloži opravdu nevím a těžko mi to z odborníků někdo vysvětlí.

V tomto věku se děti mají dovídat, jak přišly na svět, ale na vlastní sexuální zkušenost mají čas do svých cca 10–12 let.
Tedy doby, kdy v jejich těle začíná chemická revoluce přeměny. Po tomto věku již neexistuje problém mluvit o sexu otevřeně a postupně do 14 let se dostat až k antikoncepci a plánovému rodičovství.
Toto pravidlo základního selského rozumu je v knize zcela záměrně překročeno, když se zaměřuje na děti od šesti let a podle naprosto scestných ilustrací i na děti mnohem menší. Zdá se, že soudruzi z NDR zase udělali chybu, protože zdravý rozum bezezbytku nahradila slepá touha po zisku.

“Když mi bylo 5 let, moje matka mi vždycky říkala, že štěstí je klíčem k životu. Když jsem šel do školy, zeptali se mě, čím bych chtěl být, až vyrostu. Napsal jsem šťastný“. Řekli mi, že jsem nepochopil zadání a já jim řekl, že nepochopili život.”
To napsal John Lennon a já jen dodám, že k šťastnému životu potřebují mít děti šťastné dětství a vše co k němu patří. Rádoby poučné bláboly o sexu do první až páté třídy opravdu nepatří a bere dětem to jedinečné v jejich životě. Klidné dětství.

The post Kniha o souložení pro mateřské školy a prvňáčky. Nepochopitelná zrůdnost nakladatelství Svojtka first appeared on Čítárny.