Arnoštu Lustigovi mě na některém setkání Českých center představil Vladimír Páral. Ale tohle moje psaní není o spisovateli A.L, nýbrž o panu Arnoštu Lustigovi z povídky Karla Poláčka, která má název Přišel do novin. Mohl Karel Poláček znát Arnošta Lustiga? Bůhví, a žádného z těch dvou pánů už se dneska nemůžeme zeptat… Teď ta historka –

Byl v jednom menším městě za onoho času takový zvyk, že noviny na obchodníkovi vymáhaly inzerci a když pan Lustig, majitel koloniálu neinzeroval, začalo se o něm v těch místních novinách psát a v souvislostech ne zrovna dobrých. „Tak co, nerozmyslel jste si tu inzerci?“ Ptal se ho potom redaktor.

„Nerozmyslel,“ řekl pan Lustig a další den o něm vyšla v novinách ještě ošklivější zpráva. To si ovšem nenechala líbit paní Lustigová, statečná, urostlá a razantní žena. Počkala si na náměstí na redaktora a pěkně ho před lidmi seřezala hůlkou od deštníku, nebo čím…A od těch dob – no? Doplňte si sami.

Možná nám chybějí takové paní Lustigové…

Roark Bradford. Černošský pán Bůh a páni Izraeliti
V roce 2012 vyšlo u nás už 10. vydání – přeložil Josef Mach
Já mám v knihovně první vydání odeonské z roku 68, s krásnými jmény –
Doslov napsali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký.
Grafiku dělal Zdenek Seydl.

A poznali jste, kdo knihu ilustroval? No ano, Helena Zmatlíková.

Z hlediska dnešních marketingových tahů je kniha trefou do černého. Protože nejlepší bonus je, když čtenář zná své postavy předem. Je nějaký čtenář, který nic neví o Bibli?
No – dneska už možná ano.
Ale kniha nevznikla na objednávku, byla dělaná s radostí a chutí a když zalistujete, dáte mi za pravdu.

O panu Bradfordovi a jeho životě se toho moc nedočtete, pár řádků.
A já jsem až dlouho po čtyřicítce jaksi mimochodem přišel na to, že on vlastně nebyl černoch.
A teď, když jsou všude fotky tak už…

Robert Louis Stevenson je mylně považovaný za „pouhého“ autora dobrodružných knih pro mládež.
Přitom by stačila jen jediná jeho kniha, aby byl na tabuli literatury zapsán velkými písmeny! Dobrodružství dr. Jekylla a pana Hyda.

Příběh o dvou různých lidech, které v sobě máme. Někdo ten problém dodnes vidí jako „hádání duše s tělem“, jiný jako druh šílenství a hned dodá diagnozu – schizofrenie…

Pamatoval jsem si ten příběh už jen matně, a vzal jsem knížku do ruky, abych si ho oživil – jenže pak jsem četl dál.

A moc se mi zalíbilo Falesánské pobřeží. Pro zvláštní pohled na lásku – prudké manželství – a proto, že jsem si během čtení pokusil představit toho anglána tehdejší doby, zvyklého doma spatřovat největší důvod k radosti, když dáma ukáže kotníček a on se najednou dostává do tropů, tam, kde nahota je přirozená, zakrývaná jen suknicí a všemi viditelná!

Jistě, v tomhle příběhu je silné drama, rádoby magie, boj dobra se zlem, takže se nebudete nudit. A navíc – končí to dobře!

The post Podivný způsob inzerce aneb zajímavě o knize Lustiga, Bradforda i Stevensona first appeared on Čítárny.

I populární textař Josef Kainar a básník psal pro děti. Ukázková knížka říkadel vyšla poprvé v roce 1948 s téměř secesními obrázky Zdeňka Seydla. Autoři se u druhého vydání rozhodli nejen obměnit říkadla, ale ilustrátor v roce 1961 knížku nově ilustroval.
Čas neubral na svěžesti veršů populárního Josefa Kainara a vynikající obrázky výtvarníka jsou i na dnešní dobu moderní a nevšední.

Tento opravdu skvostný titul je určen malým dětem, aby se říkadla předčítáním naučily nazpaměť, ale jak už to u dobrých knížek bývá, potěší jistě i čtenáře mnohem pokročilejší.

A proč napsal Josef Kainar tak málo básniček pro děti? 

Tácek v prstech / Josef Kainar

Někteří lidi moc to uměj s dětma.
Ty haranti se jenom na ně třesou,
a strejčku sem, a strejčku tam,
a von nic nedělá,
cukroví nedá, von je nepoplácá,
von si je shání ze sebe jak mouchy,
a přec je pro ně
svatej Holahej.

To mě se děcka, řekl bych, až bojej.

Říkadla / Seydl Zdeněk, Kainar Josef / Vydal: Euromedia – Knižní klub, 2009

The post Josef Kainar. Básničky pro děti a inspirující ilustrace Zdeňka Seydla first appeared on Čítárny.