V nenápadné knížce Emanuela Frynty, která poprvé vyšla až dlouho po autorově smrti, se skrývají notoricky známé nonsensové verše prvotně určené dětem, avšak milované mnoha dospělými. K nesmírné oblibě Fryntových básniček výrazně přispěla jejich zhudebněná podoba v písních Petra Skoumala (Ančičky, Krtek, Tygr, Sandály, Vrabčáci, Pět myšů, Pod aj.).

Písničky bez muziky | Frynta Emanuel | Ilustrace: Markéta Prachatická | vydalo Argo, 2010, celkově 3. vydání, první dvě v Albatrosu

Frynta Emanuel – Písničky bez muziky

ČERVOTOČ

Mluvil jsem tuhle s červotočem,
Jenže už nevím přesně o čem
a taky přesně nevím proč
a jestli to byl červotoč.

OTÁZKY

Děti jsou strašné na dospělé:
nemají kousek citu v těle
a na kdeco se napořád
dovedou ptát a ptát a ptát.
To dospělí už po taletí
se citlivě vždy ptají dětí
jen na jediné: ,,Kolik je ti,
chlapečku, kolik je ti let?”
A když pak slyší třeba „Pět” –
užasnou: ,,Jejej, to to letí!”
Nechápou, jak se mohlo stát,
že jim už bylo padesát.

GOLEM

Uplácal jsem si Golema
je pěkný jako květ –
na krku ale vole má,
tam se mi nepoved.
Já říkám: “Koukej, Goleme,
to si nesmíš tak brát –
být takovéhle vole mé
tak budu jenom rád.
Zas jiné mrzí naopak,
že mají krky holé.
Tak co ti vadí? Nech to tak.”
A on mi říká: “Vole.”
A jenom kvůli voleti
snad na mě má i zlost.
V těch mladých v tomhle století
je strašná ješitnost.

PÁV
Snad před sto léty nebo dřív
v hospodě vypil páv pět piv
a dodneška se říkává
té staré krčmě U páva.
Když člověk vypije pět piv,
nevidíme v tom žádný div –
a vypije-li pět piv páv,
je z toho celý svět pif paf.

NOKY

Má teta jen z vody a mouky
vám dovede takové noky,
že půjdu ní zas,
když budu mít čas,
tak nejdřív až za čtyři roky.

KONĚ

“S koňmi se nadělají fraky,”
povídá kohout, “proč a nač?
že tahají ty žebřiňáky?
Vždyť je to hloupost, poněvadž
když už to jede, tak to jede,
jenom se tlačí na chomout;
ono tu vlastně o nic nejde
než o ten fígl, jak s tím hnout.”
“Co koně, to my taky svedem,”
povídá na to jezevčík,
,Jedině proč to nedovedem,
že prostě neznáme ten trik.”

POD

Koupíte lva i velblouda,
je k mání lenochod,
co vám však nikdo neprodá,
je jedno zvíře – pod.

Já, kdyby svět byl bez podů,
co bych měl za život?
Jen ráno sejdu ze schodů –
už za mnou běží pod.

I co se týče postele –
já spávám v ní, on pod.
A tak mi bytná nestele,
snad jí to není vhod.

Je typické, že právě ti,
jimž nejde pod nos pod,
lžou, chrápou, křičí na děti
a chodí do hospod.

Pod jistě jako maličký
už bývá protiva,
že třeba kouše tkaničky
a slintá do piva –

a tak se často znelíbí
to zvíře nevinné.
Je ale někdo bez chyby?
My lidi ne, my ne.

Já osobně mám pody rád,
jsou prostě úžasní.
A kdo mi to chce vyčítat,
ten ať si ujasní,

že ze zvířat, k nimž od věků
lne celý lidský rod,
jsou nejmilejší člověku:
pes, kočka, kůň a pod.

The post Písničky bez muziky Emanuela Frynty s ilustracemi Markéty Prachatické first appeared on Čítárny.