Kniha Františka Koukolíka je určena širokému okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné nebo dne spíš nápadné součásti naší kultury, o žvanění.

Pokud se budeme pídit, co znamená slovo bulšit neboli bullshit, pak zjistíme, že slovem bull označovali vojáci z Nového Zélandu britské důstojníky za 1. svět. války. Označovali je, jako my jsme označovali v armádě důstojníky termínem “zelené gumy”. To byli magoři, kteří po vás chtěli, abyste vypadal jako kreslená figurína vojáka z červené vojenské příručky. Významověě je pak bullshit (nebolí býčí výkal) snaha popisovat věci, které jsou o ničem, šlápnout do ho*na, mlátit prázdnou slámu.

V praxi to znamená, že se mluví o ničem neboli žvaní.
I když někomu může připadat takový člověk vtipný, obsahově je to vždy pseudointelektuální prázdnota, často cílená dehonestace bez důkazů s cílem vypadat inteligentně a morálně. Vždy jde o prosazení vlastního, jedině správného názoru s typickou absencí smysluplné diskuse Televize jsou dnes a denně plné takových moderátorů a expertů.

Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu.

Bulšit / František Koukolík / vydal Galén 2022

Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou.

Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle.

Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme.

Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností.

Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu.

Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci.

Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení.

The post Bulšit Františka Koukolíka aneb něco o žvanění a žvanilech first appeared on Čítárny.