Řecká antická tragédie Král Oidipus se navždy vepsala do literární světové historie a má dodnes svůj vliv na dramatickou tvorbu. Je proto s podivem, že se o ní na školách téměř neučí.
Typické pro ní je téma řeckých bájí a hrdinských pověstí, propojení světa lidí a bohů, které bylo hlavním společenským tématem antické doby. Řecká tragédie se proto logicky zabývá střetem těchto dvou světů, klade si otázky o řádu světa, úloze bohů, o předurčenosti lidského osudu, kdy jakékoliv vzepětí proti řádu tohoto světa je nerovný boj, ale je vznešený, zasluhující si úctu, případně i soucit.
Nejuznávanějšími řeckými autory jsou Aischylos, Eurípidés a Sofoklés.

Sofoklés (řecký: Σοφοκλῆς) asi 496-406 př. n. I.
Plútarchos, v díle Život Cimonův, líčí první triumf mladého Sofoklésa proti slavnému a dosud nezpochybněnému Aischylosovi v roce 468 př. n. l.. Tato soutěž skončila na svou dobu neobvyklým způsobem bez losování, ale s následkem, že Aischylos se dobrovolně vydal do vyhnanství.
Sofoklés během 50 let představil mnoho divadelních inovací, které mu vynesly 24 triumfů a byl jednoznačně nejslavnějším autorem dramatických soutěží v Athénach, které se konaly během náboženských svátků. Představil třetího herce, zvýšil počet členů sboru na patnáct, začal používat scénu, dokázal budovat a stupňovat napětí užitím dramatických pauz v řeči. Napsal zřejmě přes 120 her, ale jen sedm se dochovalo. Naposledy soutěžil roku 406 př. n. l., ve svých devadesáti letech!

Sofoklés proslul už ve své době tragédii Král Oidipus.
Tragédie je o marné snaze vymanit se z osudové předurčenosti. Oidipovo chování jako vládce je sebevědomé a arogantní, ale je mu vše předpovězeno. Zabije svého otce, ožení se svou matkou a bude s ní mít děti. Oidipus se však dopustí ještě dalšího provinění: urážky božstva v delfské věštírně v osobě slepého věštce Teiresia.
Díky těmto zločinům Oidipus pociťuje vinu. I když důvody jeho provinění mu nejsou zcela známy, potrestá se tím, že se oslepí. Jeho osud je naplněn.
I když tragédie chybujícího člověka rozdrceného předurčeností vlastního osudu a vlastní nevědomostí nenabízí žádné řešení, stává se hrdina opravdovějším člověkem tím, že částečně nalézá sám sebe. A to je jedno z hlavních poselství Sofoklésových her.

ANTICKÁ TRAGÉDIE KRÁL OIDIPUS ( cca. 430-425 př. n. I.)

NÁČELNÍK SBORU TEIRESIAS
Já myslím, Oidipe, že slova tvá
i věštcova jsou plodem hněvu jen.
Co s takovou? Jeť nutno hleděti,
jak věštbu nejlépe lze vyložit.
Tys vládce, mám však stejné právo slovem
ti stejně splatit: v tom jsem pán i já.
Vždyť Foibův sluha jsem, tvůj nikoli;
nač Kreontovy záštity mi třeba?
Žes nadal mi i slepců, tedy slyš:
Jsi vidomý, a přece nevidíš
své hanby, ani kde ses usadil,
s kým obcuješ – či víš snad, čí jsi syn?
A netuše jsi protiven svým drahým
i pod zemí i tady na zemi.
A jednou dvojí kletba rodičů
tě vyštve děsným krokem z této země
a vida teď, pak do tmy budeš zřít!
A který záliv, která skála vbrzku
se nebude tvým nářkem ozývat,
až poznáš sňatku přístav, domu svému
tak neblahý, kam vplul jsi s pohodou?
A spousty jiné bídy netušíš,
již sobě uchystals i synům svým!
Nuž tup si Kreonta i ústa má:
vždyť není smrtelníka na světě,
jenž bude zničen bídněji než ty!
OIDIPUS
Toť příliš, to už nelze poslouchat!
Hned pryč z mých očí! Obrať kroky své
a kliď se rychle odtud z paláce!
TEIRESIAS
Sem zvals mě ty, já sám bych nebyl přišel.
OIDIPUS
Já netušil jsem hloupých řečí tvých,
sic byl bych sotva poslal pro tebe.
TEIRESIAS
Jsem hloupý blázen, jak se tobě zdá;
tvým rodičům jsem mužem moudrým byl!
Má se k odchodu
OIDIPUS
Rodičům? Zůstaň! Kdo mne zplodil? Mluv!
TEIRESIAS
Den dnešní zplodí tě i zahladí.
OIDIPUS
Jak mluvíš všechno v temných hádankách!
TEIRESIAS
Což nejsi nejlepším jich luštitelem?
OIDIPUS
Jen mi haň to, v čem je má velikost!
TEIRESIAS
A právě ono štěstí byl tvůj hrob.
OIDIPUS
Co na tom! Jen když vlast jsem zachránil.
TEIRESIAS
se obrací k odchodu
Pak ovšem půjdu. Hochu, odveď mne!
OIDIPUS
Je čas; tvá přítomnost jen vadí, mate;
až zmizíš, více trápit nebudeš.
TEIRESIAS
Chci jít; však řeknu dřív, proč přišel jsem.
Tvé tváře nedbám: ty mne nezničíš.
Nuž poslyš: Onen člověk, kterého
tak dlouho hledáš, Láiovu smrt
zde hlásaje a hroze, ten je zde!
Host cizí, zdá se, čas však ukáže,
že thébský rodák jest, a štěstí to
ho nepotěší. Z vidomého slepcem
se stane, z bohatého žebrákem,
v zem cizí o holi se bude brát.
A ukáže se, že je spolu otcem
i bratrem dětí svých, že matky své
jest manželem i synem, otcovým
že vrahem jest i v loži nástupcem –

Oidipus odchází
Jdi, dumej o tom! Chytíš-li mne ve lži,
pak říkej si, že věštit neumím!
Vzdálí se

Přeložil Ferdinand Stiebitz

The post Slavná Sofoklova tragédie Král Oidipus o předurčenosti vlastního osudu first appeared on Čítárny.