V současné době jsme přesvědčeni a obáváme se, že ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů.

V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství a jeho ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, pokrokářství, genderismus), ale dnes nastalo něco jiného.

Nyní se všechna témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.
Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA.
Proto se IVK rozhodl – vedle pokračování v analýze a kritice jednotlivých, svobodu a prosperitu ničících společenských trendů – prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. Ano, označujeme to za společenskou krizi. Obáváme se zejména toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás.

Aby nebylo mýlky. Sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální dění v USA. Není také projevem snahy o inventuru jednotlivých momentů celosvětové krize svobody.
Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi.

Jsme si jisti, že po této knize budou muset následovat analýzy další, s mnohem konkrétnějším záběrem, ale jsme přesvědčeni o tom, že nelze pokročit dále bez pokusu pochopit celek, bez uvědomění si toho, že motivace, metody, cíle i nátura všech pokrokářů jsou stejné, ať se projevují v té či jiné zemi, v tom či jiném tématu či oboru. Právě toto „stejné“, se pokouší vystihnout tento sborník.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, dne 31. 7. 2020
Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Institut Václava Klause
se soustavně věnuje aktuálním společenským trendům a tendencím a jejich analýze. Nezůstává u těch, které se výlučně týkají naší domácí scény, ale zabývá se i trendy celounijními, celoevropskými, celozápadními. Svou pozornost zaměřuje zejména na ty z nich, které ohrožují lidskou svobodu.

Více o knize: https://www.institutvk.cz/

Václav Klaus v rámci představení nové knihy v hotelu Kladno řekl:

Byli jsme vytíženi stupiditou falešného boje s koronapandemií, vydali jsme k tomu knihu Karanténa. Trápilo nás, co hrozí po karanténě, že se zneužila k tomu, aby se svět zadlužoval doma, v Evropě i celém světě, a to způsobem, že to nesplatí ani vnuci vašich vnuků. Děsivé pomyšlení. Uvědomme si, jak hrůzostrašné, smrtící a zásadně vážné to je. Do toho všeho přišlo bourání soch, pomníků a zříkání se historie, a pokus o revoluční změnu světa. Radikálně to k horšímu mění svět. Všechny dlouhodobé problémy se slily do extrémně levičácké pokrokové ideologie, proti které musíme bojovat. Jde o vznik hluboké společenské krize a je naší povinností vůči tomu vystupovat…

Dění, kterého jsme svědky ve Spojených státech, nemá podle jeho slov nic společného s bojem o svobodu. „Co vidíme na ulicích ve Spojených státech je snaha o co největší narušení lidské společnosti, která byla po staletí složitě evolučně utvářena. V tom, co se děje a čeho jsme svědky, se rýsují obrysy totalitně řízené společnosti budoucnosti…

Vývoj, který dnes vidíme v USA, bude podle něho jestli ne zítra, tak pozítří, tady u nás. „Spíš ale zítra než pozítří. Jedná se o kvalitativně nový fenomén, přestože má kořeny už od 60. let. Důležité říci je, že jestli mluvíme o revoluci, není to žádná revoluce zdola. Nevzpouzejí se ti, kteří zdola mají pocit útlaku a jsou nespokojeni s tím, co ti nahoře dělají. Jde o klasickou revoluci shora. Tuto revoluci pořádají levicové elity a jejich našeptávači. Jedná se o další příklad barevné revoluce…

Ukazuje se, že koronavirová pandemie, a s ní záměrné umělé šíření strachu bylo určeno k umlčení opozice. Otázkou je, jestli náhodou někdo trošku nepřispěl k tomu, aby se ta pandemie zrodila a vytvořila. V rouškách není náš křik dobře slyšet. Šíření strachu a umlčení opozice je dalším výrazným aspektem toho, co se v tuto chvíli kolem nás děje. Vidíme za tím levičáctví a návrat levicových utopií…

Pocítil jsem to na vlastní kůži, když jsem odjel do Ameriky na půl roku na jednu univerzitu. Odjížděl jsem den po pohřbu Jana Palacha, v lednu 1969, z toho rozjitřeného Československa a přijel do USA na jednu špičkovou slavnou univerzitu. A třetí týden jsem se probudil v tehdejším Československu. Black Lives Matter. Zažil jsem, kdy černošští studenti prvně v histori amerických vysokých škol obsadili univerzitu se zbraněmi. Několik dní se s nimi vyjednávalo, přijely všechny televizní štáby. Viděl jsem ty hochy tmavé pleti s puškami, jak vítězoslavně obsazují univerzitu. Takže zárodky toho v USA člověk viděl už v těch 60. letech…

Chtělo by to revoluci, musely by tanky začít jezdit po ulici. To nejde. Musíte vyhrát volby, změnit ústavu, udělat tisíc a jedna věcí a pak může někdo mluvit o opuštění Evropské unie. Říkám to já, jako člověk, který EU naprosto nenávidí a považuje ji za zhoubu naší společnosti. Moje kritika EU je absolutní. Ano, budu první vykřikovat, že EU je zlo a slepá ulička, ale nechcete být snad zednářským spolkem, ale politickým seskupením, které chce hrát reálnou roli v politickém světě…

Zdroj >>

The post O příčinách stupidní sebedestrukce západu a negativních důsledcích pro společnost first appeared on Čítárny.

Mimořádná osobnost kanadsko-amerických dějin, na kterou se víceméně zapomíná. Tecumseh byl jedním z mála přirozených vůdců původních obyvatel Ameriky, který se postavil bílé vlně dobyvatelů / migrantů a snažil se s Evropany rozumně domluvit. Podařilo se mu spojit téměř celou indiánskou populaci, Bohužel jeho krátkodobé úspěchy nenahradily žádné dlouhodobější výhody pro původní obyvatelé. Přesto si ale zasloužil obdiv u mnoha vůdců evropských kolonizátorů.
Jeden z nejzrůdnější holocaustů v dějinách lidstva byl dokončen téměř úplným vyhlazením původního amerického obyvatelstva a jakýsi zvrácený duch té doby je přítomen v americké politice dodnes.

Každopádně Tecumsehův život, jeho názory jsou stále isnpsirující a stojí za studium nejen přečtením této vynikající a čtivé čtyřdílné série.

Autor knihy, Fritz Steuber, sice literárně pracuje s dobrodružným formátem, nicméně podobně jako Velkoborského kniha  Jabloňová stezka má přesahy jak biografické, tak historické a často i filosofické. Proto svým obsahem i formou je určena nejen odrostlejším dětem, ale i dospělým. Svým odkazem a hlavně přesahem by kniha měla být rozhodně součástí historického vzdělávání na všech školách. Podobně jako již zmíněná kniha Velkoborského je ilustrována skutečným mistrem, Jaromírem Vraštilem.

Před guvernérem Thomasem Kirkerem v Ohiu pronesl Tecumseh téhož roku velikou řeč, o níž se John A. Fulton, pozdější starosta v Chillicothu, vyjadřuje takto:
„Řečník mluvil rychle a útočně, vystupoval chladně a pánovitě, jeho gesta byla vášnivě vzrušená a prudká. Celé jeho chování naznačovalo, že ještě nevyslovil ledacos, co dosud nepokládal za vhodné veřejně prohlásit. Beze strachu odmítal platnost těchto údajných dohod a otevřeně doznával své úmysly zabránit dalšímu rozšiřování bělošských sídlišť, co nejrozhodněji však popíral, že by chtěl vést proti Spojeným státům válku. Úspěch jeho řeči spočíval v tom, že guvernéra přesvědčil, že od Indiánů nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, a tak povolaná milice dostala povel k rozchodu a náčelníci se vrátili zpátky do svých vesnic.“

Tecumseh a William Henry Harrison, rytina 1810

Tecumseh (Lev chystající se ke skoku, Zářící hvězda) se narodil 1768 a zemřel ve 45 letech v bitvě u u kanadské Temže 5. října 1813.
Tento muž vynikal jednou zásadní schopnosti, domluvit se. Dokázal spojit indiánské kmeny před evropskou expanzí, která se v mnoha doložených případech rovnala státem podporovaném holokaustu. Přesto, že byl svými lidmi, ale i evropskými vojáky považován za skvělého válečníka vynikal vlastností, která v té době nebyla zrovna oslavována a to lidskostí. Nikdy nedovolil mučit zajatce nebo raněné. Kde mohl, chránil bezbranné, zvláště ženy a děti.

Svědectví Stephana Ruddella, který se jako dvanáctiletý chlapec dostal do šavanského zajetí, stal se Tecumsehovým adoptivním bratrem, bydlel s ním v témže stanu a patnáct let byl jeho přítelem a druhem na všech jeho výpravách, dokud se ve věku 27 let nevrátil mezi bělochy. Ruddell mluvil plynně anglicky i francouzsky a ovládal samozřejmě i šavanštinu jako svůj mateřský jazyk. Později byl několikrát tlumočníkem Američanů při jejich vyjednávání s Tekumsehem. Sdělil jednomu vzdělanému muži podrobné informace o době, kterou strávil u Šavanů, bohužel se však tyto jeho zprávy zachovaly jen ve zlomcích. Mezi jiným se tam píše doslova:
„(Tecumseh) vynikal nesmírnou odvahou, ve chvílích nebezpečí neznal strach. Jeho přítomnost dodávala všem jeho druhům vždycky pocit důvěry… Jeho bytost, způsoby, jak se rozdával druhým, mu získávaly lásku všech, kteří se s ním setkali.“ Už v deseti letech prý byl samozřejmým vůdcem ve všech chlapeckých hrách a bitkách.
V šestnácti letech, třebaže byl daleko nejmladším z bojovníků, vystoupil ve svém oddílu ostře proti mučení zajatců. Ruddell byl jedním z těch, kteří tuto řeč slyšeli, a prohlašuje, že účinek Tekumsehových vášnivých a rozhořčených slov byl tak silný, že od toho dne se už nikdo nikdy neodvážil v jeho přítomnosti zajatce mučit.

Tyto skutečnosti a schopnosti válečnické mu přinesly úctu mnoha kmenů, které se podřídily jeho velení.
Dlouhodobé úsilí o smír nakonec zničí jeho bratr „prorok“ Tenskwatawa, (Otevřené dveře), který svojí hloupostí dokázal během několika hodin zničit celou indiánskou armádu, když nechal své muže vykrvácet při opakovaných frontálních útocích v bitvě u Tippecanoe (6. 11. 1811).

Tecumseh byl poté nucen válku omezit a jako spojenec Angličanů v Angloamerické válce bojoval po boku britského generála Isaaca Brocka, s nímž v srpnu 1812 dobyl Detroit. Britové mu propůjčili hodnost generála britské armády. Po jeho smrti na kanadské Temži 5. října 1813 se zbytky indiánské koalice rozpadly.

Generál Brock píše ve své oficiální zprávě: „ Věřím, že neexistuje bystřejší muž než on, rytířštější bojovník než on. Získal si obdiv každého, s kým se setkal.“ A Brock k tomu dodával, že Tecumsehovi přívrženci vykonali mnohé hrdinské činy pod vlivem „diktátu cti a lidskosti. Od chvíle, kdy se nepřítel vzdal, mohl si být životem jist.“

Tecumseha zabíjí v bitvě u Temže Johnson. Obraz: Emmons, 1833

Díky jeho statečnosti, prozíravosti a moudrosti panují dones o něm všeliké mýty, ale i doložitelná fakta.
Jeho proslulost byla obrovská. Jeden z nejproslulejších amerických generálů občanské války, pozdější vrchní velitel, se jmenoval William Tecumseh Sherman. Mnoho lidí dává dodnes jeho jméno svým dětem.
Na základě studia dobových historických i národopisných pramenů německý spisovatel Fritz Steuben vytvořil vynikající a velmi často přesnou fresku své doby, přestože použil románovou formu. Čtenáři přináší napínavé scény bitev a soubojů, přepadení, stopování a pronásledování, lovů na bizony a obřadních tanců, ale zároveň věrné vylíčení všedního života v indiánských vesnicích, v hraničářských obcích nebo v zálesáckých srubech.

Plukovník John McDonald slyšel Tecumseha roku 1804 řečnit na poradě, kde Ruddell tlumočil. Plukovník o tom píše:
„Když Tecumseh vstal, aby promluvil, když se rozhlédl po tom početném shromáždění…, připadal mi jako jeden z nejváženějších mužů, které jsem až do té chvíle spatřil. Dokud tento rozený řečník mluvil, poslouchalo ho celé to množství v hlubokém mlčení. Přesvědčivý způsob, jímž dokazoval, že Indiáni jsou odhodláni dodržet smlouvu a žít v míru a přátelství se svými bílými bratry, jako magickou silou rozptýlil obavy bělochů. Osadníci se vrátili na své farmy, které předtím opustili, a v celém kraji všude pokračoval všedni život“

Film:
Téma života Tecumseha bylo několikrát zfilmováno. Bohužel se autorům ani v jednom případě nepodařilo přenést na diváky Tecumsehovo poselství a zbyl jen plytký dobrodružný blábol.
Například Tecumseh (1972) s Gojko Mitičem, Tecumseh: The Last Warrior (1995).
Povedenější je polodokumentární verze We Shall Remain: Tecumseh (2009).

Kniha:
Tekumseh / Fritz Steuben / Albatros, 1985 / 4 díly
{youtube}-eKft8CB6AM{/youtube}

The post Legenda Tecumseh. Respektovaný válečník, který se postavil proti genocidě původních obyvatel Ameriky first appeared on Čítárny.