Spisovatel a malíř Ladislav Stehlík svým poutavým vyprávěním ve své trilogii Země zamyšlená se stává jedním ze stěžejních autorů jihočeské regionální literatury. Stěží se jí jiná kniha vyrovná neuvěřitelnou šíří záběru, bohatostí kulturně-společenských odkazů, ale především skutečným a nezištným láskyplným vztahem k domovině.

Text se někdy ve své úzké provázanosti s krajinou, s její geografií a historií, ale především s lidmi, kteří v Jižních Čechách pracovali, tvořili a žili, stává pro přemíru kulturně-historických referencí poměrně čtenářsky náročným. Lyrická hloubka Země zamyšlené tím samozřejmě nijak neztrácí na působivosti, ale čtenář, není-li se zmiňovanými fakty důvěrně obeznámen, přichází o Stehlíkův text jako zdroj informací o místech, lidech a jejich díle.

Proto vzniká tento projekt elektronické verze Země zamyšlené: plně využívá možnosti tohoto média a kromě vlastního textu nabízí postupně budovanou databázi popisovaných míst včetně propojení s mapovou částí, encyklopedických údajů (kde jen lze, využívá Wikipedii) a odkazů na další online zdroje.

Ať už si budete v Zemi zamyšlené jenom číst, anebo se rozhodnete vložit do rozsahem nemalého projektu i vlastní síly, bude vám snad dílo Ladislava Stehlíka nejen příjemným zážitkem nebo zajímavým poučením, ale především inspirací ve vztahu ke své rodné krajině.
S pocitem hluboké pokory a čisté lidské vděčnosti se raduj z každé chvíle, která ti bude ještě dopřána na těchto potulkách; poděkuj za všechno krásné, čím tě podarovala a nežádala od tebe nic, tvá země zamyšlená, než synovskou upřímnost, lásku a věrnost.

Všechny ilustrace Ladislav Stehlík

KNIHA ONLINE: http://www.zemezamyslena.cz/

Ukázka z knihy:

Po svatém Bartoloměji podle lidové tradice načurá jelen do vody – a je konec koupání. Celá krajina je oděna hnědí oranic jako františkán a rána na lukách jsou prostydlá krystalky jinovatek. Věřte, není věci smutnější nad vypuštěný rybník v mlze – pohled oka slepého, zrcadlícího už jen stesk šedavých mračen. Loviště oblétají křídla křičících racků, kteří za snadnou kořistí se sletují z celé krajiny. Čvachtavý krok rybářské hlídky obchází okolí zúžených hladin a chlad bahna se prodírá až ke kostem. Nadchází doba rybolovů. Rybolov, to není jen tak lecjaká práce – rybolov je obřad. Má svůj čas, svoji zákonnost, své služebníky.

Procházíš-li krajinou lnářskou nebo blatenskou, nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodně. Jsou to důmyslné soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušeností; vždyť mnohé z nich plánoval sám pan Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybnikářství rožmberského, a ten byl přece ve své době rybnikářem nadmíru slavným. Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního; má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce, a ze staleté tradice uchovalo se mnoho zvláštností rybářské mluvy, ještě dnes užívané.

A tradice rybářská – toť schrána zkušeností, střádaných mnoha a mnoha pokoleními. Jen rybář ti může vysvětlit účel rybníků “třecích”, v nichž se pěstuje plůdek, rybníků “výtažních”, v nichž roste “násada”, aby pak přezimovala v rybnících “komorových” a dorostla ve “vážnou” rybu v rybnících “hlavních”. Musíš také vědět, co je ryba “vážná”, “jednohorková” nebo “dvouhorková”, poněvadž bez těchto znalostí neporozumíš ničemu z rybářských tajů. “Rybou” rozumějí rybáři hlavně kapra – ale i ostatní užitkové ryby…

The post Ladislav Stehlík. Země zamyšlená. Poutavé vyprávění o české krajině -ekniha first appeared on Čítárny.

Na doprovodných snímcích poznáváme ještě mladičkou autorku při její rozsáhlé kurátorské činnosti v galeriích u nás, ale též v Japonsku.
Dlouhá léta pracovala v Kabinetu pro teorii, kritiku a dokumentaci Svazu čs. výtvarných umělců a po tříleté novinářské činnosti ve Večerní Praze (1968 – 1970) si zvolila svobodné povolání. Podařilo se jí sepsat a vydat rozsáhlou knižnici o našich předních výtvarnících a ilustrátorech, samostatně pak o Karlu Štěchovi, Adolfu Bornovi, Radku Pilařovi, Ondřeji Sekorovi, Zdeňku Burianovi, Oldřichu Hlavsovi. V angličtině vyšla pak její kniha Česká avantgarda a český knižní design (1996).

Je nadále velmi činná jako členka výtvarných porot, zejména literatury pro děti a mládež, ale také aktivně působí ve vědecké radě Památníku Terezín.
Není výstavy, na které bychom Blanku Stehlíkovou nepotkali anebo od ní nečetli výtvarné recenze v novinách a časopisech. Tak jako její tatínek poznala za svůj život tolik známých a ctihodných osobností, že nutně dospěla k závěru napsat o těch, které důvěrně poznala a jejichž příběhy si zcela určitě najdou své čtenáře. Je jich celá šedesátka a Blanka Stehlíková o nich vypráví vskutku pozoruhodné, často groteskní či dobrodružné životní postřehy a události s nimi spjaté. Nechybí v nich humor a příslovečné výroky nebo obdivná uznání, co všechno autorka z vystavených artefaktů vyhádala a vyzkoumala.

Také si myslíme spolu s autorkou, že nastala ta správná chvíle, že sáhla do své paměti pro vzpomínky, které rozčlenila do pěti částí:
Čas dětství, Čas nadějí, Čas odpovědnosti, Čas ztráty iluzí a Čas otevřené opony.

Čteme o všech těch bojích a zápasech našich předních umělců v dobách zlých i dobrých, zlomených a napřímených, strastiplných a nadějných, ale nikdy se nevzdávajících a bouřlivě se vyjadřujících svými artefakty – věrně ilustrujících atmosféru, za jakých vznikaly.

Všechno to byli něčí žáci, kteří na své učitele tak rádi vzpomínají.
Moje setkávání s Karlem Svolinským, V čarovné zahradě Cyrila Boudy, Filemon a Baucis z Kouřimské ulice (o Radovanu Lukavském), Nerozluční Majka a František Černý, S Janem Rambouskem na hrázi věčnosti, Třináctá komnata Karla Müllera, Patriarcha Lev Šimák, Tis Jindřicha Chalupeckého, Král humoru Adolf Born, Evy Bednářové svět meditace i trýzně, Díky, Jene Kutálku až po výtvarnou redakci Albatrosu (bylo jich sedm), něžnou duši Vladimíra Komárka a k osamělému běžci Zdenku Seydlovi – to je pouze část těch nádherných kapitol, které padnou hned do očí a neubráníte se jejich okamžitému přečtení.
V tom je ostatně kouzlo vyprávění, čeho všeho si autorka všimla, co v ní zůstalo hluboko zakořeněno, čím ji dotyčná osobnost uchvátila, zaujala, povznesla, zušlechtila, ale též roztesknila či naopak rozesmála v prostředí, jež je též popsáno velmi věrným způsobem a se znalostí podrobností, o nichž nelze ani na okamžik pochybovat, protože tu osobnost autenticky dokreslují.

Od autorky zasvěcených kritik a recenzí je to zvlášť milé, že nám kromě zevrubného hodnocení tvorby přibližuje slavné autory a tvůrce z jejich lidské stránky, v jejich až mnohdy nechtěných či nezáviděníhodných situacích. Tady je ten půvab, za nímž si lze představit také neuvěřitelný rozsah autorčina spektra a jejího duševního bohatství.

Každému takovému autorovi, který prožil chvíle radosti i štěstí, chvíle zarmoucení a nadějí s lidmi, jež jsme sice poznali, ale pouze podle jejich díla a uměleckých činů, patří poděkování. Neponechává si vzpomínky jen pro sebe nebo – jak říkáme, nebere si je sebou do hrobu – nikoli oslavnou formou (jak se stalo módou psaní o současných celebritách), ale způsobem, který lze označit jako umění vyprávět, povídat si a svěřovat se svým posluchačům a čtenářům.

The post Blanka Stehlíková. Dcera malíře Ladislava Stehlíka o osobnostech naší kultury first appeared on Čítárny.