Nikdy v životě jsem nesledoval osobní ambice a ani v budoucnu nebudu, napsal jednou Rudolf Steiner. A v této věte je téměř všechno o jeho  jedinečném úsilí přinést lidským bytostem odvahu.

Abychom uznali a pochopili jedinečný úspěch a životní dílo Rudolfa Steinera, musíme být schopni přijmout, že zakladatel a duchovní badatel antroposofie byl „občanem dvou světů“ – jak duchovního, tak fyzického.
Antroposofie učí, že tato dualita, spíše než jakost vyhrazená pro zvláštní individuality, je vlastní lidské přirozenosti.
Podle Rudolfa Steinera je to ústřední aspekt bytí člověka, dokonce i v dobách, kdy je suprasmyslový aspekt lidstva zatemněn (pro běžné denní vědomí) a některými civilizacemi téměř odstraněn.

Rudolf Steiner v roce 1923. O lidech, kteří nemají své JÁ.

“Dr. Rudolf Steiner:
Ta holčička LK v první třídě musí mít uvnitř něco opravdu hodně špatně. Není toho mnoho, co můžeme udělat. Množí se případy, kdy se děti rodí s lidskou podobou, ale ve skutečnosti nejsou lidskými bytostmi ve vztahu ke svému nejvyššímu Já; místo toho jsou plné bytostí, které nepatří do lidské třídy. Poměrně mnoho lidí se od devadesátých let narodilo bez Já, to znamená, že nejsou reinkarnováni, ale jsou to lidské formy naplněné jakýmsi přirozeným démonem. Kolem chodí poměrně velké množství starších lidí, kteří ve skutečnosti nejsou lidské bytosti, ale jsou pouze přirození; jsou to lidské bytosti pouze s ohledem na jejich podobu. Nemůžeme však vytvořit školu pro démony.

Učitel:
Jak je to možné?

Dr. Rudolf Steiner:
Kosmický omyl rozhodně není nemožný. Vztahy jednotlivců přicházejících do pozemské existence jsou již dávno určeny. Existují také generace, ve kterých jednotlivci netouží vstoupit do pozemské existence a být spojeni s tělesností, nebo hned na začátku odejít. V takových případech zasahují jiné bytosti, které nejsou úplně vhodné. To je něco, co je nyní zcela běžné, že se lidské bytosti obejdou bez já; ve skutečnosti to nejsou lidské bytosti, ale mají pouze lidskou podobu. Jsou to bytosti jako přírodní duchové, které jako takové nepoznáváme, protože obcházejí v lidské podobě. Jsou také zcela odlišné od lidských bytostí ve všem duchovním.

Hádanka života není tak jednoduchá. Když taková bytost zemře, vrátí se do přírody, ze které vzešla. Mrtvola se rozkládá, ale nedochází ke skutečnému rozpuštění éterického těla a přirozená bytost se vrací do přírody. Je také možné, že by mohlo dojít k něčemu jako automat. Existuje celý lidský organismus a mohlo by být možné automatizovat mozek a vyvinout jakousi pseudomorálku.

Nerad o takových věcech mluvím, protože jsme často napadeni i bez nich. Představte si, co by lidé řekli, kdyby slyšeli, že říkáme, že existují lidé, kteří nejsou lidské bytosti. Přesto jsou to fakta. Naše kultura by nebyla v takovém úpadku, kdyby lidé silněji cítili, že kolem nich chodí množství lidí, kteří se kvůli své naprosté bezohlednosti stali něčím, co není lidské, ale místo toho jsou démony v lidské podobě.“

Setkání s Rudolfem Steinerem sv. 2, červenec 1923.

The post Rudolf Steiner. Všichni jsme Jedno, ale nejsme všichni stejní first appeared on Čítárny.

Waldorfští učitelé usilují o výchovu svobodných lidí (u nichž byly svobodně rozvinuty jejich přirozené potenciality), nevštěpují jim tedy určitý světový názor. Spíše usilují o rozvinutí vloh svých svěřenců do té míry, aby tito byli v dospělosti schopni vlastní orientace, samostatného, odpovědného a sociálně pozitivně zaměřeného jednání.
Jde tedy o to:

„vychovávat lidi, kteří jsou schopni vnímat všechno, co se děje ve světě, kteří mohou každého dne, vidí-li něco nového, své pocity, své úsudky vyvíjet podle této novosti. Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu.“ 
R. Steiner

Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, když se ale zeptáte, co to má být, jen stěží hledá odpověď.
Waldorfská pedagogika pomáhá rodičům hledat tuto odpověď.

Jaké jsou hlavní rozdíly “klasické” a waldorfské školy ?

Hlavní vnitřní odlišností je pohled na dítě a přístup k němu.
Hlavními vnějšími odlišnostmi jsou:

koncentrované vyučování v epochách, které umožňuje probrat látku mnohem intenzivněji, ponořit se do tématu, prožívat ho po určitou dobu a pochopit tak jeho podstatu a souvislosti.
výuka je prodchnuta uměleckými, pohybovými a praktickými činnostmi, škola žije a dýchá.
děti nejsou známkovány, vysvědčení dostanou ve formě slovního hodnocení, které charakterizuje vývoj schopností dítěte, ukazuje příčiny potíží a nedostatků. Hodnocení je zaměřeno na individuální pokrok žáka, ne na jeho srovnání s jakousi hypotetickou laťkou.
princip jednoho třídního učitele od 1. do 8. – 9. třídy, který pečuje o rozvoj osobnosti dítěte po celou dobu školní docházky.

Jaké děti jsou přijímány na waldorfskou školu?

Waldorfské školy jsou zásadně otevřené pro všechny děti, tedy pokud splňují obvyklá kritéria zralosti a schopností pro školní docházku. Je žádoucí, aby třídní společenství bylo patřičně pestré, aby tu byly děti rozmanitých nadání a z nejrůznějších společenských vrstev a skupin. Pro žáka samotného je to obohacující a přirozeně to zakládá schopnosti jeho empatie a spolupráce s lidmi nejrůznějšího společenského postavení a schopností, které je důležité pro jeho budoucí působení ve společnosti.

Musí být dítě umělecky nadané, aby mohlo být přijato na waldorfskou školu?

Ne, nemusí (odhlédneme-li od toho, že jisté umělecké vlohy má vlastně každé dítě). Waldorfská škola je vhodná pro všechny druhy nadání. Žáci na této škole samozřejmě také malují, kreslí, modelují a sochaří, a možná více, než je to ve školách běžné. Při těchto činnostech však nejde ani tak o výsledek jako zejména o samotný proces. Umělecké a řemeslné tvoření je totiž nezřídka spjato s duševními i fyzickými silami člověka velmi těsně, a tak tyto síly také ve zvýšené míře vyvíjí a kultivuje; později může mít výrazný vliv na formování osobnosti. Waldorfští učitelé usilují o to, aby vyváženým způsobem rozvíjeli rozum, kreativitu, vytrvalost i další osobnostní stránky žáků.

Není snad waldorfská škola vhodná především pro děti s poruchami učení?

Rozhodně ne. Pro děti s poruchami chování či učení existují speciální waldorfské školy, tzv. léčebné zvláštní školy. (U nás zatím pouze jediná v Praze na Opatově). Waldorfské školy jsou určeny stejnému spektru dětí jako jiné „normální“ (tj. nespeciální) státní školy. To, že se waldorfská pedagogika snaží vedle kognitivních schopností intenzivně oslovovat také jejich schopnosti a dovednosti sociální, řemeslné a umělecké, neznamená, že by tam tato kognitivní (myšlenková, poznávací) průprava byla nějak podceňována. Naopak, myšlení se nejlépe vyvíjí právě při souladném rozvíjení dalších duševních i tělesných stránek nebo přímo jejich prostřednictvím. Např. pozitivní vliv pohybových a jemně motorických činností na zdravý vývoj mozku a myšlenkových schopnosti je v pedagogice a vývojové psychologii známou věcí. Že děvčata i chlapci ve druhé a třetí třídě háčkují a pletou není samoúčelné.

Kdo byl Rudolf Steiner a co má společného s waldorfskou pedagogikou?

Rudolf Steiner byl rakouský filozof, který v roce 1919 založil první waldorfskou školu ve Stuttgartu. Samotná myšlenka na založení školy vzešla od Emila Molta, sociálně angažovaného podnikatele (majitele firmy Waldorf Astoria), který chtěl zřídit školu pro děti svých zaměstnanců. Obsah a metody waldorfské pedagogiky vycházejí z vědomostí R. Steinera o zákonitostech vývoje dítěte a dospívající mládeže. Kromě pedagogiky našly duchovně vědecké výzkumy R. Steinera uplatnění také v biologicko-dynamickém zemědělství, lékařství, architektuře a umění. (více viz např. český překlad Steinerova životopisu od Christopha Lindenberga; Ch. Lindenberg: Rudolf Steiner. Opherus 1998.)

Proč se na waldorfské škole nepoužívají učebnice?

Dostává-li dítě učebnici, dostává do ruky polotovar, který stačí ohřát, tedy naučit se, a je uvařeno. Tak jako se z nikoho ohříváním polotovarů nestane kuchař, tak ani čtením učebnic se dítě nenaučí aktivně uchopovat svět kolem sebe. Waldorfská pedagogika od dítěte chce, aby se naučilo nejen ohřívat, ale i samo něco uvařit.

Proto děti místo učebnice dostanou na každou epochu prázdný sešit, do kterého pak pod vedením učitele, na základě prožitků z vyučování a ve vyšších ročnících i z odborné literatury vypracovávají svoje vlastní uchopení probírané látky. Učí se tak především metodě, jak se vědomostí dobrat, a zároveň jim v rukách vzniká jejich vlastní učebnice, ke které se mohou později vždy vracet a učit se z ní. Co si kdo uvaří, to si taky sní.

„Dáte-li žákům učebnici, je to jako byste jim dali ohromnou křížovku, která již je vyluštěna. Není tam nic na práci, snad kromě toho, že by se jí naučili nazpaměť, což není právě úkol, který by vzbuzoval nadšení nebo tříbil inteligenci.“
M.Brady

Odkazy:
www.iwaldorf.sk – Slovensko – bohatý informační zdroj o WP
www.waldorfschule.info – Německo – včetně celosvětového adresáře škol
www.whywaldorfworks.org – Severní Amerika

The post Waldorfská škola usiluje o výchovu svobodných lidí first appeared on Čítárny.