Od mého útlého dětství je to tolik opečovávaná kniha, kterou četlo mnoho minulých  generací na celém světě a také mí současní potomci: její italský autor Edmondo de  Amicis zemřel již v roce 1908, první svou knihu Vojenské črty (později Vojenský život)  vydal  v roce 1868 krátce poté, kdy opustil  jako nadporučík po určitém zklamání italskou armádu.
Ale za několik let se dočkal velkých úspěchů s knihou Srdce (v podtitulu Kniha pro hochy), která překonala několik desítek vydání ve vlastní zemi a překladů ve všech světových jazycích. Všechny jeho  další knihy  (romány a cestopisy) zůstaly v hlubokém stínu této jedinečné knížky. Stala se „Mont Blancem“ v literatuře pro mládež.  Zapůsobila všude svým ušlechtilým humanismem a pedagogickým ideálem. České čtenáře na ni upozornil Jaroslav Vrchlický a poprvé se u nás objevila na sklonku let 1888-89.

Mám její české vydání z roku 1928 v překladu Františka Petráka, které vyšlo nákladem J. Toužimského v Praze – Vršovicích.
S velkým rozechvěním jsem její stránky  prohlížel  poprvé  pod vánočním  stromkem  ve svých 12 letech v roce 1938. V osudovém roce, kdy se můj tatínek zklamaný a ponížený musel v září vrátit  z hodonínských kasáren, kam narukoval  jako záložník jezdeckého pluku, s nímž   přežil vánoční tažení na Haliči až do osvobození v roce 1918. Mobilizace byla zbytečná, naši republiku hanebně  zaprodali. Větší smutek v očích nejen svého otce, ale všech lidí kolem, ve škole a v obci, jsem do té doby neznal.

A v tomto hlubokém rozpoložení venkovského kluka, který vnímá citlivě všechno, čím žijí jeho maminka, otec, dvě sestry,  všechno, o čem mu vyprávějí jeho vlastenečtí učitelé, všechno, co čte a o čem přemýšlí či  poslouchá v rozhlase, jakoby se ocitl sám v ději svého  dávného  vrstevníka, chlapce  s nesmírně  velkým srdcem a neobyčejnými zážitky v jednom  školním roce. Ty jsou navíc umocněny  „povídkami měsíce“, které jim ve škole pravidelně vyprávěl pan učitel: Malý vlastenec z Padovy, Malá lombardská hlídka, Malý florentský písař, Sardinský bubeník, Tatínkův ošetřovatel, Romaňská krev, Občanská statečnost, Od Apenin k Andám, Ztroskotání lodi.

Všechny jsem je přečetl několikrát, stejně tak deníkové zápisky ze sešitu „žáka třetí třídy obecné školy v Itálii“, které jeho tatínek  uspořádal a on sám později na gymnáziu k nim dodal leccos nového.
Sousedky, které k nám chodily drát peří právě tu zimu, na mne naléhaly, když jsem se jim snažil z knížky něco ve zkratce povědět. „Ne, čti nám to, synáčku, ať nám to draní lépe utíká…“ Večer co večer jsem četl všechny ty měsíční povídky, až mi nad jednou z nich srdce doslova usedalo a maminka mne k sobě přivinula, aby nebyly vidět v mých očích slzy… Tak silné dojmy jsem nad tou knihou prožíval, a pak  putovala  z ruky do ruky, od sousedů k sousedům, k mým spolužákům.

Zakoupil jsem si i její současné vydání v překladu  Tomáše Uchytila, s reprodukcemi vynikajících  originálních dřevorytů, a které vyšlo v  Českém klubu,  v nakladatelství Josefa Šimona.
Navíc jsou v něm základní encyklopedická data o době syna krále Sjednotitele Viktora Emanuela II. a podrobné vysvětlivky k některým datům, událostem, jménům a zeměpisným pojmům. Souhlasím s ediční poznámkou o tom, že kniha Srdce byla mostem přes rozbouřené řeky času, že je i nadále vroucným dokumentem o kráse, síle a opravdovosti dětského vidění světa. Její současné vydání respektovalo italské dobové reálie, zachovalo  patetickou dikci vyprávění, autentičnost   morálních apelů.

A tady vzniká zákonitě otázka: najde si toto dílo i dnes svého čtenáře? 
Kdo přivede současné  Potterovy odchovance a „prince dvojí krve“ k tomuto dílu? Najdou se takoví? Vždyť jsem  sám nové vydání kupoval již za podstatně sníženou cenu v „Levných knihách“, protože z dnešních regálů  bylo vytlačeno soudobými napínavými a jinak dobrodružnými tituly. Přesto –  až moje pravnučka doroste, rád ji to současné vydání daruji. Ani srdce  mých dalších potomků nesmí okorat.

Srdce / Edmondo de Amicis
Kniha je koncipována jako deník žáka třetí třídy, který popisuje školní rok 1881–1882. Do tohoto textu o událostech v chlapeckém kolektivu jsou vsazeny beletristické „měsíční povídky“. Celá kniha je silně prodchnuta patriotismem. Román si brzy po vydání získal značnou popularitu v celé Evropě. Této knize se přiblížil v poslední době jen spsiovatel Jiří Stránský ve své knize pro kluky a trochu pro holky, Perlorodky, kterou vydal Meander.
Poslední české vydání: Český klub, 10. vyd., 2006

Foto: Obal německého vydání z roku 1894 je samozřejmě značně poplatný vkusu té doby.

The post Srdce z roku 1868. Román Amicisiho pro kluky známý po celé Evropě first appeared on Čítárny.