Knížka vzpomínek: Jana Štroblová / ROK SEM, ROK TAM, vyšla poté, co své vzpomínky odvyprávěla pro desetidílné rozhlasové OSUDY.
Je tam poměrně hodně o Albatrosu, kde pracovala přes 10 let, o okolnostech jejího vyhazovu i o osudech některých jiných ´albatrosích´ redaktorů (např. Jaroslava Tichého, Zdeňka Heřmana) v době, kdy propukala normalizace. Není to však jen ponuré čtení, je v něm i poměrně dost legrace.

„Je to svěže napsaný záznam „malých osobních dějin“ básnířky a překladatelky a autorky knih pro děti a mládež Jany Štroblové.
Vzpomínkovou knihu uvádějí dvě vzpomínky z dětství: před očima devítiletého děvčete ubili příslušníci Národní gardy pažbami několik Vlasovců, bojujících v květnu 1945 v Praze na Pankráci s ustupující německou armádou a pozdější zrušení milovaného skautingu.

Pokračuje pak líčením období, kdy za vysokoškolských studií na filosofické fakultě pražské UK zažívala vzrušení z dočasného závanu svobody. S přáteli založili kulturní spolek, díky němuž např. sehráli spolu s budoucími známými herci (Husákem, Kačerem, Divíškovou) jedno tehdy studentstvem bouřlivě přijaté a vzápětí shora zastavené divadelní představení Aféra homo, nebo na půdě fakulty uspořádali výstavu abstraktních obrazů, na níž vystavoval poprvé v Čechách Mikuláš Medek.

Podrobně popisuje také první studentský majáles se všemi průvodními jevy – alegorickými vozy a recesemi; autorka nesla – ve stínu postavy pátera Koniáše – transparent „libri prohibiti“, kterýžto výjev vyšel vyfotografovaný nějakou cizí zásluhou v pařížském L´Mondu, takže už tehdy ji začali otravovat estébáci.

Po delším čase se to mělo vrátit v zesílené podobě, když jí vyšly básničky v pařížském Svědectví. To už pak byla doba druhé okupace a všeobecných kádrových postihů, kdy s manželem oba na dvacet let přišli o práci, on v Orientálním ústavu, ona v nakladatelství dětské knihy.
Zdánlivě nesnesitelná léta byla však nabitá humornými prožitky, například dvěma svatbami s tímtéž mužem, anebo zážitky s kádrovacím psem, který spolehlivě rozeznával straníky a dával jim najevo nelibost. Hodně žertovných příhod vnášeli do ponurého života její kamarádi Josef Velek a Vladimír Jiránek, zakladatelé tehdejšího takřka ilegálního hnutí na ochranu přírody (Brontosauru), s nimiž autorka spolupracovala.

Jana Štroblová ve svých vzpomínkách dotváří i řadu portrétů známých osobností, které poznala zblízka:
Františka Hrubína, Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka. Nejvíc místa věnuje Jaroslavu Seifertovi, kterého několikrát navštívila a s nímž trávila pouze ve třech, ještě s jeho lékařem Milanem Kmentem, jeho poslední narozeniny, kdy předjímal svou smrt.“ – to je oficiální anotace na vydanou memoárovou knihu.

Nutno dodat, že vzpomínky nejsou sepsány striktně chronologicky, spíš vypovídají o lidech a jejich příběhy.

Ukázka z knihy…

Většinou však budili zneuznaní autoři ne vztek, ale soucit. Psávali jsme jim při vracení rukopisů dopisy ani ne tak zatracující, jako omluvné: „Nemějte nám, prosím, za zlé…“
Horší bylo odmítání tváří v tvář, na to jsem nebyla dost tvrdá. Nejútlocitnější duší však byla pro takové případy Marie Bieblová, vdova po Konstantinu Bieblovi, kterou jsem měla moc ráda – a myslím, že to bylo vzájemné. Mnohé ty zavržené pozvala na rozloučenou na oběd.
Připomínala vysokoškolského profesora Vážného – ten, pokud dal horší známku, šel studentovi pomáhat do kabátu.
„Našemu“ nakladatelství se přezdívalo „ústav šlechtičen“. Přibližně ve stejné době jako já sem byly přijaty mé spolužačky z fakulty, dívky z výrazně dobrých rodin – Jitka, dcera Františka Hrubína, a Zuzana, dcera Jiřího Trnky.
A protože ředitel SNDK Bohumil Říha rád vystupoval jako dobroděj, přijal i další dívku z nesporně dobré, ale dočasné zlopověstné rodiny – Olgu, dceru exilového spisovatele Egona Hostovského, a ještě další – Hanu Pražákovou, dceru vězněného katolického autora Františka Křeliny. Pod svícnem bývá tma. Řeklo by se, že nevinné nakladatelství pro děti tmu nepotřebovalo, svícnem nebylo. Ale bylo. Pořád ještě se svítilo a bdělo všude…

The post Jana Štroblová, Rok se, rok tam. Mimořádná biografie o totalitní cenzuře v době normalizace first appeared on Čítárny.

Čítárny doporučují tři starší, ale velmi zdařilé básnické antologie nejen pro mládež. Asi je ve svých knihovnách nenajdete, zkuste ale antikvariáty. Za kvalitu ručí povolaní, touto múzu nadšení editoři a básníci.

Ach, ta láska nebeská
Nejstarší doporučený výbor pro mládež, a to pro mladé zamilované, uspořádali a vymysleli Jana Štroblová a Zdeněk Heřman: Ach, ta láska nebeská, SNDK, 1966. Vyšel celkem třikrát, ale druhé vydání bylo v roce 1970 rozmetáno. Naštěstí se k němu Albatros v roce 1992 vrátil, neboť „staré lásky nerezaví“. (česká poezie)

Malá antologie veršů a písňových textů orientovaných na milostné vztahy.
Knížka přesahuje úroveň čtrnácti let jak obsahem, tak poněkud specifickým uspořádáním – básně či jejich úryvky se střídají s úryvky blíže neurčených písňových textů nejrůznějšího původu.

Ostrov, kde rostou housle
Josef Brukner a Pavel Šrut zas chtěli svým „Ostrovem kde rostou housle“ potěšit mladé čtenáře světovou poezií. Je to skutečný počin, i co se týká výtvarného doprovodu. Sami posuďte! Výbor vydal Albatros v roce 1987.

Výběr krátkých básní autorů z celého světa, jejichž spojovacím tématem je pohoda, radost ze hry, fantazie a nonsens. Autor předmluvy označuje za výběrový princip umění nonsensu. Nezdá se mi to však přesné a dětské čtenáře to může svádět k mylným představám. Texty jsou doplněny výběrem grafiky a malby světových autorů. Vcelku působí kniha velice hezky, ale obal bude pro čtenáře málo přitažlivý. Je to výlučná záležitost pro školní děti všech věkových stupňů.

Strašidlo
Christian Morgenstern
Strašidlo, které
žere kapesníky,
doprovází tě
po cestách,
žere ti z kufru,
zpod polštáře, z nočního stolku,
z ruky, jako pták,
žere a žere
tak i tak –
a vybírá si, vždycky něco nechá.
S osmnácti kapesníky
vydal ses na moře
v končiny neznámé,
ó hrdý plavče,
s osmi či sedmi
vracíš se domů
zarmoutit hospodyni.

Kostkované ideály
Pro „puberťáky“ nebo teenagery nebo chcete-li  -náctileté, vybrala Marie Vodičková z české poezie básně pro osobitý výbor Kostkované ideály, vydal Amulet, 1999. Oslovení Mileny Lukešové na zadní stránce knížky mnohé napoví:
Výbor básní a písní z tvorby pro děti i dospělé (verše Svěráka, Lukešové, Žáčka, Vodňanského, Dědečka, Suchého, Hraběte,…)

Je vám dvanáct
a všelijak to bolí?
Vydržte.
Zaručeně to přejde.
Nemáte rádi básničky?
Čtěte nebásničky.

The post Ostrov, kde rostou housle a další zdařilé antologie poezie a básničky pro děti first appeared on Čítárny.