Jan Werich (*6. 2. 1905 – †31. 10. 1980) o svobodě, myšlení, vzdělávaní, T.G. Masarykovi a otrocích. Nikdo si nesmí myslet, že je víc než ten druhý. Pokud někdo ale má dispozice větší než druzí, pak je má proto, aby pomohl těm, kteří se nenarodili jako géniové… ono totiž každý má ve společnosti svoje poslání…

V pořadu Škutiny z roku 1968 s knihou Jana Masaryka (Jan Masaryk / * 14. 9. 1886, † 10. 3. 1948)

Jan Werich: Lekce svobody / Přepis záznamu, rozhovor s Vladimírem Škutinou v roce 1968)

Werich: „V obsahu slov člověk nenajde odpověď a radu na takovou situaci, v které jsme, ale stala se věc podivná. Já dostávám dopisy. A jeden ten dopis byl velice tlustý. Protože jsem člověk zvědavý, tak jsem tu tlustou obálku otevřel první a tam byla tahle knížka (ukazuje V. Škutinovi knížku). Poslal mi ji kdosi, koho ani osobně neznám z Hradce Králové. Já jsem ji otevřel, tu knížku a začal jsem číst. A najednou mě napadlo, že toto je vlastně vzkaz. To je vzkaz od jednoho velikého vlastence, který svému vlastenectví obětoval život. Já bych ten vzkaz rád vyřídil“, a rozevřel knížku.

„A začnu číst třeba tady“:

„To máte tak“, píše. „ono je dobře, že jsou mezi národy sloni a poníci. A je dobře, když ti mrňousci dostanou čas od času „na frak“, když zapomenou třeba, že musej do houfu. Jenže při tom nikdy nesmí „zařvat“ žádný z těch malých, jak se lidově říká. Protože mrňouskové mají zrovna tak nesmrtelnou duši, jako ti velcí. S tatou jsme často mluvili o malých národech.“

„S tatou, pane Škutino. Víte, kdo to byl tata?“

Škutina: „Pan prezident Masaryk.“

Werich: „Ano, T. G. M. A toto říká jeho vtipný syn Jan“, a pokračuje v četbě: „S tatou jsme často mluvili o malých národech. Já byl ovšem skeptik ve famílii. Starý pán nikdy nepřestal věřit, že mrňouskové mají na světě zrovna tak své poslání, jako ti velcí. A když někdo „zahodil flintu do žita“ jenom proto, že se narodil jako Čech nebo Slovák, ne jako Rus nebo Američan, tata se vždycky rozčílil. Takovým lidem říkal vul.
On rozlišoval mezi vůl s kroužkem a vul bez kroužku. Ti bez kroužku byli podle něj nebezpečnější.
Ale v jedné věci jsme se neshodli. On věřil, že malé národy, třeba jako my Češi, by měly být mosty mezi těmi velkými. Mně se tahle myšlenka nikdy moc nezamlouvala. Po mostech se šlape. Ale v tom jsem souhlasil se starým pánem, že člověk může být zrovna tak hrdý na to, že se narodil v Praze anebo v Bratislavě, stejně jako kdyby se byl narodil v Moskvě nebo Washnigtonu.
A taky jsem souhlasil s tím, že máme ve světě na trh nosit výsledky našeho politického myšlení a vyložit je pěkně vedle zboží z Washingtonu. Z Paříže, z Londýna, z Moskvy, a že se sice mrňouskové mohou moc věcem naučit od těch velkých, ale taky je můžou lecčemu naučit. No to se ví, že se máme učit od těch velkých, ale ne se po nich opičit a papouškovat.

Národ, ať je malý anebo velký, nesmí nikdy ztratit svou původnost. Jinak by přestal být národem. S Karlem Čapkem jsme si taky mockrát povídali o malých národech a o těch velkých velikých básních a veliký zahradník před Hospodinem. Karel Čapek. Jednou, když jsme zase takhle mluvili, von povídá: „Podívej se tamhle na ten strom. Jsou na něm veliké větve a malé větve. A ty velké podpírají ty malé. A jde z nich míza do těch malých. A neberou těm malým větvím mízu. Takhle by se měly chovat velmoce k malým národům“, povídal ještě Čapek.

No. Člověk může věřit buď na násilí anebo na ideu. Ale když věříte, že člověk je opravdu, jak nás učili ve škole, homo sapiens, a že velikost se nesmí měřit podle toho kolik kdo má tanků a kanónů, ale podle toho, jak původně a jak hluboce umí myslet, tak vám můžu dát tisíc příkladů, které dokazují, že se velké myšlenky můžou narodit zrovna tak dobře v poslední české nebo slovenské vesnici, jako v nějaké té metropoli s miliony obyvatel. A von pak říká dál: „Vy víte, že jsem neroztrhal moc podrážek cestou do kostela a kalhoty nemám na kolenou moc prošoupané od klečení.

Ale na jedno jsem vždycky věřil, že nás „Pánbu“ udělal všechny stejné. Jeden je bílý a druhý černý, jeden je krásný, jako vy a já (prohodí směrem ke Škutinovi) anebo poďobanej od neštovic. Ale všem je nám zima, když venku mrzne a všichni se potíme, když praží slunce. A všichni musíme dýchat, abychom se neudusili. A všechny nás nakonec odvezou, no. Jsme smrtelní i nesmrtelní? Ale pro tohle nesmíme jeden z druhého dělat otroka. Pro tohle každý, ať jeho táta byl prezident nebo dráteník, musí mít stejnou příležitost žít plný život.

Nikdo si nikdy nesmí myslet, že je něco víc nebo lepšího než ten druhý. Možná, že toho má víc v makovici, možná, že nosí lepší košili, možná, že má fortelnější ruce, možná, že má větší bicepsy. Ale tohle všechno ho jenom zavazuje, jenom zavazuje, aby toho udělal tím víc, tím víc pro ty s menšími bicepsy a s horší košilí. Jenomže tomuhle můžou věřit a rozumět jenom ti lidi, kteří mají rádi lidi. Mít rád lidi a milovat lidi, to je to celé tajemství a jediný recept na štěstí.
A to platí pro všechny. Pro mě, pro vás, a pro Stalina, a pro Trumana, pro celý svět.“

„Já nevím, snad by se mohla dodat ještě tadyhle jedna zajímavá myšlenka.“

„Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jen básníky a táborové řečníky. Básníci nedefinují věci moc přesně. A už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele. Děti se měli učit o svobodě ve škole. Docela vědecky, tak, jako se učili číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět. Náramně povinný! Každý den!

A měli jsme je učit, že svoboda není jenom takové to láska – páska a vlasť – masť, že to není jenom básnické volání po křídlech. Měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií. Jak svobodu je vždycky třeba spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce jen, pokud při tom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko. Dovedou si věci vážit plně, jen když je na chvilku ztratili. To platí o svobodě, zrovna tak, jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, tak nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte.“

Werich: „A to je ten vzkaz.“

Škutina: „Tak vám děkuji za tento vzkaz, za tuto lekci svobody.“

The post Jan Werich a lekce svobody z knihy Jana Masaryka o svobodě psát, říkat a učit, čemu sám věříte first appeared on Čítárny.

Druhá světová válka začala jednoduše. Podvodem. Němečtí vojáci v polských uniformách zahájili 31.8.1938 vražedný konflikt na hranicích v Gliwici. Provokace se povedla. Den poté vstupují připravení Němci s celou armádou do Polska.

Mnozí západní politici jásali, že Němci táhnou na východ, na SSSR a tiše mlčeli, když Němci v Polsku bombardovali civilní obyvatelstvo, zničili města Wielun, Frampol, Sulejow, Janow Lubelski, Bilgoraj. 10 % Varšavy bylo srovnáno se zemí. Vypálili kolem 400 vesnic, mnoho vesnic bylo vystěhováno a předáno Němcům. Během prvních 26 dní vykonali Němci 764 hromadných poprav polských válečných zajatců. Němci začali vraždit jak vyšší vrstvu, intelektuály, tak hlavně Židy. Jen během podzimu 1939 je jich popraveno na 65 tisíc.

Radost mnoha západních politiků, že Němci porazí SSSR a při tom se vzájemně oslabí tak, že budou plně ekonomicky závislí na Británii, USA, Francii, se ale zhroutila!
Strategické chyby Hitlera, odhodlanost sovětských lidí vedly k zásadnímu obratu války u Stalingradu. A nakonec to byl Stalin, který přinutil západní politiky na Teheránské konferenci, aby po letech váhání konečně otevřeli druhou frontu tam, kde to potřeboval. Společně pak ukončili nejkrutější světovou válku v historii.

9.5. 1945 skončila druhá světová válka v Evropě porážkou nacistického Německa a jeho spojenců.
Naprosto jednoznačně má rozhodující zásluhu na vítězství měla SSSR a Rudá armáda. Vše začalo bitvou o Moskvu a drtivou porážkou Němců u Stalingradu.
Teprve v roce 1944 se k boji proti Německu fakticky připojila i vojska USA a dalších zemí.

Finální útok sovětských jednotek na obklíčený Berlín začal 27.dubna 1945.
Na budově Říšského kancléřství zavlála sovětská vlajka 1.května 1945. (30.4.)
2.května 1945 se zdecimované zbytky wehrmachtu vzdaly. Třetí Říše přestala existovat, druhá světová válka v Evropě končila…

ČSR osvobodila z naprosté většiny Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády.

Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.
Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.
Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo cca. 450 tisíc československých občanů.
Jak se s ČSR vyrovnalo poražené Německo? Zaplatilo všechny škody? Ne? Proč?

Druhá světová válka a ztráty na lidských životech.
Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro cca. 26 milionů sovětských občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků, 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.

Bedřich Golombek. Co nikdy nebude v dějepise o průběhu německé okupace ČSR 1938–1945
Druhá světová válka. Nefalšovaná historie. Operace Barbarossa, bombardování německých měst, Hirošima etc.

Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

DŮLEŽITÁ DATA 1937–1945

5. 3. 1933 Hitler se dosává k moci na základě federálních voleb v Německu. Pouhých šest dní po požáru Reichstag.
1933-1939 Během celé doby má Hitler podporu mezinárodního kapitálu (Británie, USA) a buduje svůj vojenský průmysl.
7. 7. 1937 Japonská invaze do Číny
11.3. 1938 Rakousko, ozbrojený převrat a připojení k nacistickému Německu
30.9. 1938 Mnichovská zrada a odevzdání ČSR Němcům
14.3. 1939 Okupace ČSR, Protektorat Böhmen und Mähren
1.9. 1939 Němci napadli Polsko
3.9. 1939 Francie, Austrálie a Velká Británie vyhlašují Německu válku
10.5. 1940 Němci překročil hranice Belgie, Nizozemska a Lucemburska. Francie kapitulovala 22. června 1940 a do listopadu 1942 německá armáda postupně obsadila celou zemi.
22.7. 1941 Němci napadli SSSR – Sovětský svaz. Akce Barbarossa
7.12. 1941 Japonci bombardovali Pearl Harbour
19.11. 1942 SSSR / Rudá armáda poráží Němce u Stalingradu. Nastává první velký zvrat války.
Konec roku 1942 Západní Spojenci prolomili německé šifrovací zařízení Enigma, používané německými ponorkami.
13. 5. 1943 Kapitulovaly německé a italské vojska (OSA) v Africe
5.7. – 23.8. 1943 Tanková bitva u Kurska. Poslední velká obranná bitva druhé světové války. Porážkou něm. vojska Rudá armáda a spojenci už jen útočili až do Berlína.
26. 8. 1943 Bitva o řeku Dněpr. Začala jedna z největších a nejvýznamnějších bitev světových dějin.  Zúčastnily se jí až 4 miliony vojáků a důstojníků z obou stran a fronta se táhla v délce 750 kilometrů. Trvala 4 měsíce. V bitvě o Dněpr položilo své životy přibližně 400 tisíc sovětských vojáků a důstojníků. Více než 2,4 tisíce lidí dostalo titul Hrdina Sovětského svazu.
9.9. 1943 Den po zveřejnění italské kapitulace 3.9., se Američané vylodili u Neapole v Itálii.
28.11. – 1.12. 1943 Teheránská konference. První společné setkání vůdců SSSR (Stalin), USA (Roosevelt) a Velké Británie (Churchill)
27.1. 1944 Skončila genocidní blokáda Leningradu (Petrohrad) německými vojsky, která trvala 872 dní od 8.9. 1941
6.6. 1944 Vylodění Spojenců v Normandii!!!!! Otevření druhé fronty po třech letech slibů, na přímou žádost Stalina. Teheránská konference.
4. – 11. 2. 1945 Jaltská konference / SSSR, Británie a USA domlouvají poválečné uspořádaní Evropy a světa
27.4. 1945 Rudá armáda začala finální útok na berlínský Reichstag na přímý rozkaz Stalina.
1.5. 1945  Poručík A. P. Berest, seržant M. A. Jegorov a mladší seržant M. V. Kantaria s podporou kulometníků z roty I. A. Sjanova vztyčili nad Reichstagem útočnou vlajku 150. pěší divize, která se později stala „Vítězným praporem“.
2.5. 1945 Zbytky wermachtu a SS se vzdaly a se Spojenci (bez účasti SSSR) podepisují v Remeši smlouvu o příměří na protiněmeckých frontách druhé světové války (západní a východní fronta), která zavazovala německé ozbrojené síly k zastavení bojů. Ve skutečnosti smlouva signalizovala pouze vystoupení Německa z války a ne jeho jasnou kapitulaci.
Proti tomu Stalin ostře vystoupil a požadoval bezpodmínečnou kapitulaci Německa!!!
8.5. 1945 Bezpodmínečná kapitulace byla podepsána v Eisenhowerově hlavním stanu. Eisenhower slíbil německému generálplukovníku Jodlovi, že nepřátelské akce budou ukončeny 9. května 1945 v 0:00 hodin německého letního času…“
Na Stalinovo naléhání byla ceremonie kapitulace přesunuta na berlínské předměstí Karlshorst a konala se v noci z 8. na 9. května.
Kapitulace byla podepsána v 23:43h letního středoevropského času (0:43h moskevského času). Termín platnosti kapitulace zůstal nezměněn.
9.5. 1945 Den, kdy začala být platná bezpodmínečná kapitulace Německa. Podle dohody z Jalty podpesaná všemi vítěznými mocnostmi.
6. a 9.8. 1945 Američané naprosto zbytečně svrhli atomové bomby na civilní města Hirošimu a Nagasaki.
12. 8. 1945 porazila Rudá armáda po 4 dnech miliónovou japonskou armádu v Číně ve všech směrech. Japonský císař je konečně bez vojska a proto o pár dní uznává porážku Japonska.
15.8. 1945 Císař Hirohito oznámil kapitulaci Japonska.
2.9. 1945 Oficiálně skočila 2. svět. válka.
20. 11. 1945 – 1. 10. 1946  Norimberský proces

V Evropě se novináři zeptali ruského herce Lanovoje:
„Co tady stále připomínáš vaše vítězství? Vždyť my jsme už zapomněli.”
Zeptal se jich: “Kolik dní vzdorovaly vaše země Hitlerovi?”
Potom pokračoval:
„Polsko bylo dobyto za 28 dní a za stejných 28 dní ve Stalingradu dokázali Němci dobýt jen několik domů.
Dánsko vydrželo přesně den.
A celá Evropa byla pokořena za tři měsíce.
A naši vojáci ji museli osvobodit. A za jakou cenu!
Milion životů sovětských vojáků obětovaných za osvobození Evropanů od fašismu.“
Ale vy jste se rozhodli na to zapomenout!”

Takže malá rekapituilace:
Jak dlouho vzdorovali evrospské státy německému vojsku?
Dánsko – 6 hodin;
Československo – 1 den;
Lucembursko – 1 den;
Nizozemsko – 5 dní;
Jugoslávie – 11 dní;
Belgie – 18 dní;
Řecko – 24 dní;
Polsko – 27 dní;
Francie – 1 měsíc a 12 dní;
Norsko – 2 měsíce a 1 den.

Jen samotný Pavlovův dům ve Stalingradu vydržel se bránit 58 dní
Jen při obraně Pavlova domu obránci zabili více Němců, než je ztratili Němci při dobytí Paříže.
Sovětský svaz vydržel čtyři roky (1418 dní) a ukončil válku v doupěti nepřítele – Německo kapitulovalo.

Toto by si měl pamatovat každý!!!!!!!!!

The post Druhá světová válka 1.9. 1939 – 9.5. 1945. Důležitá data německé zrůdnosti a jejich porážky first appeared on Čítárny.

Vážený pane premiére, obracíme se na Vás ke Dni lidských práv tímto otevřeným dopisem, jelikož nás zneklidňuje politizace Ministerstva vnitra.
Kroky ministerstva dlouhodobě polarizují společnost a vytvářejí v ní atmosféru strachu. Přibývá indicií, že si vláda, jež se původně přihlásila k odkazu Charty 77, vynucuje jeden politický názor a sklouzává k cenzurním praktikám, které mnozí pamatujeme z doby normalizace.

Níže uvádíme několik příkladů snah ministra Víta Rakušana o omezování svobody slova

zveřejněná metodika krizového informačního týmu (KRIT) zmiňující „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“, „včasnou identifikaci osob“ s cílem „pojmenovat a zostudit“
vyšetřování desítek občanů za pouhé názory na zahraniční politiku, které se neshodují s těmi vládními (např. případ kriminalizace učitelky za její výklad),
označování pouhých předpovědí, odlišných výkladů a jiných názorů za dezinformace (což potvrzuje i výroční zpráva Vojenského zpravodajství; zpráva MVČR o extremismu však označuje skupiny „nespokojených občanů” za „antisystémové hnutí“)
podpora nechvalně známých osob a organizací, které rozdělují společnost falešným obviňováním oponentů (viz např. vládní web BranmeCesko.cz)
návrh „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnosti online“, v němž jsou velmi vágně definovány podmínky, za nichž by vláda mohla blokovat nepohodlné weby,
snaha ovládnout mediální rady a úkolovat veřejnoprávní média „bojem s dezinformacemi“, který je tak často zneužíván k omezování svobody slova
nedávno zahájená kampaň vybízející občany k udávání za “nebezpečné” chování na sítích a spuštění vládního webu NENALETET.cz připomínajícího propagandu 80. let a obsahujícího zjevné nepravdy.

Společenské soudržnosti nepomáhají ani Vaše výroky na adresu demonstrujících občanů, zmínky o právu na „korigované“ informace a hledání vnitřních nepřátel v duchu mccarthismu 50. let.

V pluralitní demokracii nemá nikdo monopol na pravdu.
Přesto se dnes pravda nehledá pomocí dialogu a diskuse, nýbrž je nám vnucována „arbitry pravdy“, a to dokonce jako jediný možný politický názor. Když je tato „pravda“ podrobena prověrce času, mnohdy se ukáže, že odporuje realitě. Příkladem za všechny jsou Manipulátoři, web Jana Cempera, o který se ve svých výstupech Ministerstvo vnitra opírá a který se opakovaně dopouští doložených nepravd vůči celé řadě veřejně známých osobností. Navzdory své nevalné pověsti jsou Manipulátoři stále doporučováni na vládním webu BranmeCesko.cz jako důvěryhodný zdroj.

Centrum proti hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra publikuje na svém webu politické texty, jako např. „Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně“ nebo „Mír jako kremelský propagandistický narativ“, a zužuje tím koridor povolených názorů.
Odmítáme věřit, že by tato vláda považovala občany, kteří se hlásí ke středoevropské identitě a nemají 100% názorový průnik s politikou Evropské komise, za hybridní hrozbu, proti které musí Ministerstvo vnitra vyvíjet mediální, politický a dokonce i právní nátlak.

V říjnu byla zveřejněna Westminsterská deklarace, výzva vládám, mezinárodním organizacím a provozovatelům digitálních platforem k zastavení cenzurních snah, kterou podepsalo 138 světově uznávaných osobností z řad akademiků, veřejných intelektuálů a umělců.
Její překlad přikládáme v příloze a současně Vás žádáme, aby i česká vláda přestala zneužívat nejasně definovaných pojmů jako „dezinformace“ či „dezinformační scéna“ k omezování svobody slova. Braňme svobodu projevu a to i pro názory, se kterými nesouhlasíme. Pouze ve veřejném prostoru můžeme tyto názory vyslechnout a případně zpochybnit. Svoboda slova je nejlepší obranou proti omylům, lžím a polopravdám.

Vyzýváme Vás jako předsedu vlády a předsedu nejsilnější koaliční strany, abyste se jasně postavil za svobodu projevu a odmítl jakékoli cenzurní snahy schované za boj proti údajným dezinformacím.
Abyste nedopustil vznik legislativy, která by dávala této a příštím vládám bianco šek na filtrování nepohodlných informací nebo umožňovala Evropské komisi zasahovat do ústavně chráněné svobody projevu českých občanů. Abyste se rázně postavil proti šíření atmosféry netolerance, autocenzury a cancel culture.

Tento dopis posíláme v kopii poslancům Marku Bendovi, Janu Skopečkovi a europoslanci Alexandru Vondrovi, jejichž odpovědi za ODS v předvolební anketě ujišťovaly voliče o tom, že svoboda projevu je pro Vaši stranu prioritou (citáty z odpovědí v příloze), a Pavlu Blažkovi, ministru spravedlnosti. Z dosavadního konání současné vlády je zřejmé, že tyto sliby jsou opakovaně porušovány.

Žádáme Vás, pane premiére, abyste v duchu hodnotové politiky důrazně bránil občanské svobody a ujistil tak občany, že nemusejí říkat něco jiného doma a něco jiného na veřejnosti.
Že se nemusejí bát vyjadřovat své názory, ať už se týkají migrace, klimatických opatření, regulací EU, očkování proti covidu, situace na Ukrajině, genderové ideologie, korespondenčních voleb, energetické politiky a dalších témat.

Viktor Baroš, dokumentarista, NF Svědomí národa
Angelika Bazalová, členka Rady ČTK
Ludva Bednář, publicista
Jiří Beran, profesor epidemiologie
Martin Brabec, politický filosof
Lubomír Brožek, Klub českých a slovenských spisovatelů
Tomáš Břicháček, právník
Ivo Budil, profesor antropologie
Rudolf Červenka, ředitel nakladatelství
Robin Čumpelík, Inovace republiky
Markéta Dobiášová, InFakta
Petr Drulák, profesor, bývalý velvyslanec
Pavel Fajt, hudebník, skladatel
Ladislav Henek, Rádio Universum
Václav Hořejší, profesor imunologie
Mikoláš Chadima, hudebník, signatář Charty 77
Jitka Chalánková, nezávislá senátorka
Igor Chaun, režisér
Ladislav Jakl, člen správní rady IVK
Marek Janča, Konzervativní institut
Cecílie Jílková, publicistka, Reportéři on-line
Marian Kechlibar, nezávislý publicista
Martina Kociánová, Rádio Universum
Zdeněk Koudelka, právník a VŠ učitel
Daniela Kovářová, nezávislá senátorka
Benjamin Kuras, spisovatel a dramatik
Tomáš Lištiak, Prager Group
David Martinek, autor a režisér
Mojmír Mikuláš, předseda spolku Jedeme autem
Tomáš Nielsen, předseda Pro Libertate
Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií
Gabriela Osvaldová, herečka a textařka
Zbyněk Passer, předseda České společnosti přátel Izraele
Zbyněk Petráček, komentátor LN, signatář Charty 77
Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Vladimír Pikora, ekonom
Lukáš Pollert, lékař
Lenka Procházková, PRAK, signatářka Charty 77
Gabriela Sedláčková, Společnost pro obranu svobody projevu
Michal Semín, spolek Svatopluk
Jan Schneider, PRAK, signatář Charty 77
Radek Suchý, advokát
Markéta Šichtařová, ekonomka
Ilona Švihlíková, ekonomka
Jan Tománek, spisovatel a režisér
Alexander Tomský, politolog, publicista, překladatel
Jaroslav Turánek, profesor imunologie
Viktor Ujčík, bývalý hokejový reprezentant
Natálie Vachatová, Společnost pro obranu svobody projevu
Marek Vašut, herec
Daniel Vávra, Společnost pro obranu svobody projevu
Vlastimil Veselý, Společnost pro obranu svobody projevu
Alena Vitásková, Institut AV, bývalá předsedkyně ERÚ
Marek Zeman, zakladatel Blue Academy
Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka
Petr Žantovský, VŠ pedagog
Jiří Žáček, spisovatel a básník

K DOPISU MŮŽETE PŘIPOJIT SVŮJ PODPIS I VY >>

Příloha 1: Český překlad Westminsterské deklarace

Příloha 2: Výběr z odpovědí ODS na předvolební anketu SOSP ze srpna 2021

„Za základ demokratické společnosti pokládáme názorovou pluralitu a právo na svobodu projevu. Budeme rozhodně bránit jejich svévolnému omezování ve veřejném i digitálním prostoru. Obrana svobody projevu je jednou z našich základních programových tezí.“

„Nepodporujeme návrhy vedoucí k omezování svobody slova… Nejsme příznivci moderní teze o „zraňujícím“ obsahu. Každý pevný názor může někdo prohlásit za pro něj osobně „zraňující“ a pak dochází k výraznému ohrožení svobody projevu.“

„Budeme velmi ostražitě přistupovat k legislativním i nelegislativním návrhům v této oblasti [boj proti dezinformacím], či jejich konkrétní aplikaci. Nepřipustíme jejich zneužívání.“

The post Otevřený dopis premiérovi Fialovi podepsalo 50 osobností české společnosti first appeared on Čítárny.

Jedině člověk dokáže strávit tu skutečnost, že jsme spáchali genocidu na 3,5 milionů Vietnamců a že jsme navíc zničili i jejich životní prostředí.

A vezmeme-li při tom v úvahu i skutečnost, že jsme k rozpoutání těchto činů neměli absolutně žádný důvod, uvědomí si člověk, jak disfunkční a destruktivní lidské myšlení, nevyjímaje pochopitelně myšlení lidí z takzvaného vedení státu, může být.

Při čemž je důležité vzpomenout, že vietnamská válka vůbec nebyla izolovaným jevem.
1. Před zničením Vietnamu jsme „vylidnili“ severní Koreu.
2. Patnáct let po Vietnamu jsme vybombardovali Irák.
3. A během 20ých let 21 století bombardujeme už pět zemí současně.
Největším nebezpečím pro ekologickou udržitenost světa a posvátnost lidského života je vláda USA a masy nemyslících amerických mladých mužů, kteří vycházejí vstříc nabídce této vlády, protože nemyslí, a ve své vykořenosti hledají právě ve vojenské uniformě cestu zpět k identifikaci s národním celkem.

Občanská neposlušnost není náš problém. Náš problém je občanská poslušnost.
Naším problémem je, že lidé na celém světě poslechli diktát vůdců své vlády a šli do války a miliony byly zabity kvůli této poslušnosti.
Howard Zinn

Dalším naším problémem je pověrčivá, téměř až nábožná úcta k vnějším autoritám.
Víme, že moc korumpuje, ale setrváváme v tom, že pouhé smrtelníky umisťujeme do pozic nadaných naprosto extrémní moci.

V této situaci lze globální situaci zlepšit jedině za předpokladu, že my sami převezmeme odpovědnost za naše životy a nenecháme se už dále vodit za nosy takzvanými vůdci korumpovánými pozicemi moci, do kterých jsme je my sami posadili.

http://www.informationclearinghouse.info/article41733.htm
Celý článek v ANJ najdete na International Clearing House

http://www.paulcraigroberts.org/2015/05/02/washington-great-danger-world/

The post Dana Visalli. Největší nebezpečí pro ekologii jsou války a lidská tupá poslušnost first appeared on Čítárny.

Výjimečný a informačně velmi obsažný rozhovor Tuckera Carlsona s Mikem Benzem, zakladatelem Foundation For Freedom Online a bývalým diplomatem ministerstva zahraničí, který se specializoval na mezinárodní komunikaci a informační technologie.

Video rozhovor Tucker – Benz s českými titulky ZDE:

Přepis rozhovoru:

Svoboda projevu je pro Spojené státy určující. Do té míry, do jaké je tato země skutečně výjimečná, je to proto, že máme první dodatek k Listině práv.
Máme svobodu svědomí. Můžeme říkat, co si skutečně myslíme. Neexistuje žádná výjimka pro nenávistné projevy. Jen proto, že se vám nelíbí, co si myslí někdo jiný, nemůžete ho nutit, aby mlčel, protože jsme občané, ne otroci. Ale toto právo, toto základní právo, které dělá tuto zemi tím, čím je, právo, z něhož plynou všechna ostatní práva, se tváří v tvář cenzuře velkou rychlostí vytrácí.

Nyní se moderní cenzura vůbec nepodobá předchozím cenzurním režimům v předchozích zemích, v předchozích obdobích.
Naše cenzura je postižena na základě boje proti dezinformacím a dezinformačním útokům. A o těch je třeba vědět především to, že jsou všude. A samozřejmě nemají vůbec žádný vztah k tomu, zda to, co říkáte, je pravda, nebo ne. Jinými slovy, můžete říci něco, co je věcně správné a v souladu s vaším vlastním svědomím. A v předchozích verzích Ameriky byste měli absolutní právo takové věci říkat. Ale protože se někomu nelíbí nebo protože jsou nepohodlné jakémukoli plánu lidí u moci, mohou být odsouzeny jako dezinformace.

A můžete být zbaveni práva je vyjádřit, ať už osobně, nebo online. Ve skutečnosti se jejich vyjadřování může stát trestným činem.
A také je. A mimochodem je důležité vědět, že to nedělá jen soukromý sektor. Tyto snahy řídí vláda USA, kterou platíte a kterou přinejmenším teoreticky vlastníte. Je to vaše vláda, ale zbavuje vás práv velmi vysokou rychlostí. Většina lidí to intuitivně chápe, ale neví, jak se to děje. Jak dochází k cenzuře? Jaká je její mechanika?

Mike Benz je, můžeme s jistotou říci, světovým odborníkem na to, jak k tomu dochází.
Mike Benz měl na ministerstvu zahraničí na starosti kybernetickou oblast. Nyní je výkonným ředitelem Nadace pro svobodu online. A my s ním budeme hovořit o velmi specifickém druhu cenzury. Mimochodem, pokud chcete vědět, jak k tomu dochází, nemůžeme vám Mikea Benze dost důrazně doporučit. Benz je muž, kterého je třeba číst.

Ale dnes chceme mluvit jen o specifickém druhu cenzury, a to o cenzuře, která vychází z pověstného vojensko-průmyslového komplexu, z našeho obranného průmyslu a zahraničněpolitického establishmentu ve Washingtonu.
To je nyní důležité, protože se nacházíme na pokraji globální války. A tak se dá očekávat, že cenzura výrazně vzroste.
A proto je zde Mike Benz, výkonný ředitel nadace Freedom Online.

Miku, děkujeme, že jste se k nám připojil.
A já jen nemohu přecenit naše posluchače, jak vyčerpávající a komplexní jsou vaše znalosti o tomto tématu. Je to téměř neuvěřitelné. A tak kdybyste nás mohl seznámit s tím, jak nás zahraničněpolitický establishment a obranní dodavatelé a ministerstvo obrany a prostě celý ten shluk, konstelace institucí spojených s obranou a financovaných z veřejných zdrojů připravily o svobodu.

Víte, jeden z nejjednodušších způsobů, jak začít příběh, je skutečně příběh o svobodě internetu a jeho změně ze svobody internetu na cenzuru internetu.
Protože svoboda projevu na internetu byla téměř od samého počátku privatizace internetu v roce 1991 nástrojem státní moci, rychle jsme díky úsilí ministerstva obrany, ministerstva zahraničí a našich zpravodajských služeb zjistili, že lidé využívají internet ke shromažďování na blozích a fórech.

A svoboda projevu byla Pentagonem, ministerstvem zahraničí a naší jakousi CIA obhajována více než kýmkoli jiným jako způsob podpory disidentských skupin po celém světě s cílem pomoci jim svrhnout autoritářské vlády, jak byly tak trochu účtovány.
V podstatě internetová svoboda projevu umožňovala jakési Insta operace na změnu režimu, aby bylo možné usnadnit agendu zahraničněpolitického establishmentu ministerstva zahraničí. Google je toho skvělým příkladem. Google začal jako grant DARPA Larryho Page a Sergeje Brina v době, kdy byli doktorandy na Stanfordu, a financování získali jako součást společného programu CIA a NSA, jehož cílem bylo zmapovat, jak se, cituji, ptáci jednoho pírka slétají na internetu prostřednictvím agregace vyhledávačů.

O rok později spustili společnost Google a poté se stali vojenským dodavatelem.
Krátce poté získali Google Maps tím, že zakoupili satelitní software CIA, a schopnost sledovat a využívat svobodu slova na internetu jako způsob, jak obejít státní kontrolu nad médii v místech, jako je Střední Asie nebo po celém světě, byla považována za způsob, jak dělat to, co se dříve dělalo ze stanic CIA nebo z velvyslanectví či konzulátů, způsobem, který byl naprosto turbo. A všechny technologie pro svobodu projevu na internetu byly původně vytvořeny naší národní bezpečností. vpns, virtuální privátní sítě pro skrytí vaší ip adresy tor dark web, abyste mohli anonymně nakupovat a prodávat zboží, end to end šifrované chaty.

Všechny tyto věci byly původně vytvořeny jako projekty DARPA nebo jako společné projekty CIA a NSA, aby mohly pomoci zpravodajsky podporovaným skupinám svrhnout vlády, které způsobovaly problémy Clintonově, Bushově nebo Obamově administrativě. A tento plán fungoval zázračně zhruba od roku 1991 až do roku 2014, kdy se začalo mluvit o svobodě internetu a jeho užitečnosti.

Vrcholem svobody projevu na internetu bylo arabské jaro v roce 2011 a 2012, kdy se postupně svrhly všechny vlády protivníků Obamovy administrativy, Egypt, Tunisko, všechny začaly být svrhávány revolucemi na Facebooku a Twitteru.
A ministerstvo zahraničí úzce spolupracovalo se společnostmi provozujícími sociální média, aby bylo schopno udržet sociální média online. Během těchto období došlo ke slavnému telefonátu Jareda Cohena z Googlu na Twitter, aby neprováděl plánovanou údržbu, aby preferovaná opoziční skupina v Íránu mohla Twitter využít k vítězství v těchto volbách. Svoboda projevu tedy byla od počátku nástrojem státního dohledu nad národní bezpečností. Celá ta architektura, všechny nevládní organizace, vztahy mezi technologickými společnostmi a státem národní bezpečnosti byly dlouho vytvářeny pro svobodu. V roce 2014, po převratu na Ukrajině, došlo k nečekanému protipřevratu, kdy se odtrhl Krym a Donbas. A odtrhly se v podstatě s vojenskou zálohou, na kterou bylo NATO v té době velmi nepřipravené. Měli poslední šanci na zdrávas, kterou bylo hlasování o anexi Krymu v roce 2014.

A když si obyvatelé Krymu odhlasovali připojení k Ruské federaci, byla to poslední kapka pro koncept svobody slova na internetu.
V očích NATO, jak to viděli oni, se v tu chvíli změnila základní povaha války. A NATO v tu chvíli vyhlásilo něco, co nejprve nazvalo Durasimovovou doktrínou, která je pojmenována podle tohoto ruského vojenského generála, který podle nich pronesl projev, že se změnila základní povaha války.

K ovládnutí střední a východní Evropy nepotřebujete vyhrávat vojenské střety.
Stačí ovládnout média a ekosystém sociálních sítí, protože právě ty řídí volby. A pokud se k moci jednoduše dostane správná administrativa, ovládá armádu.
Takže je neskonale levnější než vést vojenskou válku jednoduše vést organizovanou politickou vlivovou operaci nad sociálními médii a staršími médii.
Vznikl průmysl, který se rozprostíral mezi Pentagonem, britským ministerstvem obrany a Bruselem do organizované politické války. V podstatě infrastruktura, která byla vytvořena, zpočátku umístěna v Německu a ve střední a východní Evropě, aby vytvořila psychologické nárazníkové zóny.
V podstatě k vytvoření možnosti, aby armáda spolupracovala se společnostmi provozujícími sociální média, cenzurovala ruskou propagandu nebo cenzurovala domácí pravicově populistické skupiny v Evropě, které v té době nabývaly na politické síle kvůli migrační krizi.

Takže naše ministerstvo zahraničí, naše IC, Pentagon se systematicky zaměřovaly na skupiny, jako je německá AfD, Alternativa pro Německo, a na skupiny v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Když v roce 2016 došlo k brexitu. To byl ten krizový moment, kdy se najednou už nemuseli bát jenom o střední a východní Evropu. Přicházelo to na západ, ta myšlenka ruské kontroly nad srdci a myslí. A tak brexit byl v červnu 2016.
Hned následující měsíc na konferenci ve Varšavě NATO formálně změnilo svou chartu a výslovně se zavázalo k hybridní válce jako k této nové kapacitě NATO. Takže přešli v podstatě od 70 let tanků k tomuto výslovnému budování kapacity pro cenzuru tweetů, které byly považovány za ruské proxy.

A opět, není to jen ruská propaganda. Teď to byly skupiny Brexitu nebo skupiny jako Mateo Salvini v Itálii nebo v Řecku nebo v Německu nebo ve Španělsku se stranou Vox. A nyní, v té době NATO vydávalo bílé knihy, kde se říkalo, že největší hrozbou, které NATO čelí, vlastně není vojenská invaze z Ruska. Je to prohra domácích voleb po celé Evropě ve prospěch všech těch pravicově populistických skupin, které, protože to byla většinou dělnická hnutí, vedly kampaň na téma levné ruské energie v době, kdy USA tlačily na tuto politiku energetické diverzifikace.
A tak argumentovali po brexitu.

Nyní by se celý mezinárodní řád založený na pravidlech zhroutil, pokud by armáda nepřevzala kontrolu nad médii, protože brexit by dal vzniknout brexitu ve Francii s Marine Le Penovou, spexitu ve Španělsku se stranou Vox, v Itálii.
Exitu v Itálii ke grexitu v Německu, ke grexitu v Řecku. EU by se rozpadla, takže NATO by bylo zabito bez jediného výstřelu. A pak, nejen to, teď, když je NATO pryč, teď neexistuje žádná donucovací složka pro Mezinárodní měnový fond, MMF nebo Světovou banku. Takže nyní by finanční aktéři, kteří jsou závislí na beranidle národní bezpečnosti státu, byli v podstatě bezmocní vůči vládám po celém světě. Z jejich pohledu by se tedy, pokud by armáda nezačala cenzurovat internet, zhroutily všechny demokratické instituce a infrastruktura, které daly vzniknout modernímu světu po druhé světové válce. Takže si to dokážete představit.

Právě jsme identifikovali našeho nového nepřítele, kterým je demokracie v našich vlastních zemích?
Obávali se, že lidé, občané jejich vlastních zemí dosáhnou svého, a šli do války proti nim.

Tato problematika má bohatou historii sahající až do dob studené války.
Studená válka v Evropě byla v podstatě podobným bojem o srdce a mysli lidí, zejména ve střední a východní Evropě, v těchto sovětských nárazníkových zónách.

A počínaje rokem 1948 byl skutečně vytvořen stát národní bezpečnosti.
Měli jste zákon z roku 1947, kterým byla zřízena Ústřední zpravodajská služba.
Měli jste ten nový světový řád, který byl vytvořen se všemi těmi mezinárodními institucemi, a měli jste deklaraci OSN o lidských právech z roku 1948, která zakazovala získávání území vojenskou silou.

Takže už nemůžete vést tradiční vojenskou okupační vládu způsobem, jakým jsme to mohli dělat například v roce 1898, když jsme zabrali Filipíny, všechno se muselo dít prostřednictvím jakéhosi politického legitimizačního procesu, kdy dochází k určité ratifikaci ze strany srdcí a myslí lidí v dané zemi. Nyní to často zahrnuje prostě loutkové politiky, které si naše ministerstvo zahraničí vychovává jako nové vůdce.
Ale boj o srdce a mysli byl něčím, co jsme si dávali na dlouhé vodítko morální licence, chcete-li, od roku 1948, jeden z kmotrů CIA, George Kennan.

Dvanáct dní poté, co jsme v roce 1948 zfalšovali italské volby tím, že jsme plnili volební urny a spolupracovali s mafií, vydal memorandum nazvané “Zahájení organizovaného politického boje”, kde říká:
Poslouchejte, svět je zlý. My v CIA jsme právě zfalšovali italské volby. Museli jsme to udělat, protože kdyby vyhráli komunisté, možná by v Itálii už nikdy nebyly další volby. Ale je to opravdu účinné, lidi. Potřebujeme oddělení špinavých triků, abychom to mohli dělat po celém světě.
A je to v podstatě nová společenská smlouva, kterou konstruujeme s americkým lidem, protože takhle jsme předtím diplomacii nevedli, ale teď máme zakázáno používat ministerstvo války.

V roce 1948 také přejmenovali ministerstvo války na ministerstvo obrany.
Takže opět v rámci tohoto diplomatického náporu na politickou kontrolu, spíše než aby to vypadalo, že jde o otevřenou vojenskou kontrolu. Ale v podstatě se tam nakonec stalo to, že jsme vytvořili tento zahraniční domácí firewall.
Řekli jsme, že máme ministerstvo špinavých triků, abychom mohli falšovat volby, abychom mohli kontrolovat média, abychom se mohli vměšovat do vnitřních záležitostí každého druhého pozemku špíny v zemi, ale tato jakási posvátná špína, ve které se nachází americká vlast, tam operovat nesmí.

Ministerstvo zahraničí, ministerstvo obrany a CIA mají výslovně zakázáno působit na našem území.
To je ovšem tak daleko od skutečnosti, že to ani není vtipné. Ale je to kvůli řadě triků na praní špinavých peněz, které si za 70 let své činnosti vypracovali. Ale v podstatě zpočátku neexistoval žádný morální spor, pokud jde o vytvoření cenzurního průmyslu. Když to začalo v Německu a v Litvě a Lotyšsku a Estonsku a ve Švédsku a Finsku.
Diplomatičtější debata se o tom začala vést až po brexitu. A pak se to rozjelo naplno, když byl zvolen Trump.
A ten malý odpor, který tam byl, byl spláchnut vznikem a nasycením Russiagate, což jim v podstatě umožnilo, aby se nemuseli zabývat morálními dvojznačnostmi cenzurování vlastních lidí. Protože pokud byl Trump ruským přínosem, už jste vlastně neměli tradiční problém se svobodou slova.
Byl to problém národní bezpečnosti. Teprve poté, co Russiagate v červenci 2019 vyšuměla, když se Robert Mueller v podstatě tři hodiny dusil na lavici obžalovaných a po dvou a půl letech vyšetřování odhalil, že nemá vůbec nic, došlo k přepnutí ze zahraniční na domácí scénu.

Celá tato cenzurní architektura zahrnující DHS, FBI, CIA, ministerstvo obrany, ministerstvo spravedlnosti a tisíce vládou financovaných nevládních organizací a žoldnéřských firem ze soukromého sektoru byla v podstatě převedena ze zahraničního predikátu, ruského predikátu dezinformací, na predikát demokracie, když se řeklo, že dezinformace nejsou hrozbou jen tehdy, když pocházejí od Rusů, ale že jsou vlastně vnitřní hrozbou pro demokracii jako takovou. A tím se jim podařilo vyprat celou sadu nástrojů na podporu změny režimu demokracie právě včas před volbami v roce 2020.

Je téměř neuvěřitelné, že se to stalo.
Vždyť můj vlastní otec pracoval pro americkou vládu v tomto oboru, v informační válce proti Sovětskému svazu, a byl toho velkou součástí. A představa, že by vláda USA obrátila některý z těchto nástrojů proti americkým občanům, byla, chci si myslet, řekněme v roce 1988 naprosto nemyslitelná.
A vy říkáte, že opravdu nebyl nikdo, kdo by vznesl námitky, a naprosto se to obrátilo dovnitř, aby se manipulovalo a falšovaly naše vlastní volby, jako bychom to udělali třeba v Lotyšsku.

Ano, jakmile byla vytvořena demokracie, vznikla profesionální třída profesionálních umělců a agentů pro změnu režimu.
To jsou ti samí lidé, kteří tvrdili, že musíme zavést demokracii v Jugoslávii, zbavit se se Miloševiče nebo jakékoli jiné země na světě, kde v podstatě svrháváme vlády, abychom zachovali tzv. demokracii.
A najednou je tady hrozba demokracie domácí. Všichni tito lidé mají novou práci v USA. Ale nebyli připraveni na vliv internetu.

Rok 2016 byl skutečně prvním, kdy sociální média dosáhla takové vyspělosti, že začala zastiňovat starší klasická média.
Myslím, že lidé viděli, jak se to buduje. Od roku 2006 do roku 2016 internet 1.0 sociální média ani neměl. Od roku 1991 do roku 2004 neexistovala sociální média vůbec.
Teprve v roce 2004 se objevil Facebook. 2005, Twitter 2006, YouTube 2007, chytrý telefon.
A v tomto počátečním období sociálních médií ještě nikdo nezískával předplatitele na takové úrovni, aby skutečně konkuroval starším zpravodajským médiím.

A tyto disidentské hlasy v USA, i když byly v některých okamžicích hlasité, nikdy nedosáhly 30 milionů stoupenců.
Nikdy nedosáhly miliardy impresí za rok. Interenet byl necenzurovaný, vyspělý ekosystém, který umožnil občanským novinářům a nezávislým hlasům, aby mohli konkurovat starším zpravodajským médiím.
To vyvolalo obrovskou krizi jak v naší armádě, tak v našem ministerstvu zahraničí a zpravodajských službách.

Skvělý příklad jsem uvedl na zasedání Německého Marshallova fondu, což je instituce, která sahá až do USA.
V roce 2019 se konalo zasedání německého Marshallova fondu.
Na panelu vystoupil čtyřhvězdičkový generál a řekl, že co se stane?
Položil otázku, co se stane s americkou armádou?
Co se stane s národní bezpečností státu, když se New York Times zredukují na středně velkou stránku na Facebooku?

USA mělo hlídače demokracie v podobě stoletého vztahu se staršími mediálními institucemi.
Chci říct, že naše mainstreamová média nejsou od svého počátku nezávislá na národní bezpečnosti státu, na ministerstvu zahraničí, na ministerstvu války.
Všechny původní vysílací zpravodajské společnosti, NBC, ABC a CBS, byly vytvořeny Úřadem pro válečné informace (Office of War Information Veterans) z úsilí ministerstva války za druhé světové války. Tyto vztahy v rámci operace Mockingbird jste měli od padesátých do sedmdesátých let.
Ty pokračovaly i prostřednictvím National Endowment for Democracy a privatizací zpravodajských kapacit v 80. letech za Reagana.

Můžete si přečíst i na CIA Gov, o těchto pokračujících vztazích s médii v průběhu 90. let. Vždy existovaly zákulisní vztahy mezi Washington Post, New York Times a všemi hlavními mediálními korporacemi.
Mimochodem, Rupert Murdoch a Fox jsou toho také součástí. Rupert Murdoch byl vlastně součástí koalice National Endowment for Democracy v roce 1983, kdy vznikla jako způsob, jak dělat operace CIA nadstandardně, poté, co byli demokraté na CIA tak naštvaní kvůli manipulaci studentských hnutí v 70. letech.

Ale do té doby neexistoval žádný zprostředkovatel CIA pro náhodné účty občanských novinářů.
Neexistovala žádná záloha Pentagonu. Nemohli jste mít přístup k nějakému náhodnému člověku se 700 000 sledujícími, který má názor na syrský plyn.
Problém pro počáteční období sociálních médií od roku 2006 do roku 2014 byl v tom, že nikdy neexistovaly disidentské skupiny, které by byly dost velké na to, aby mohly mít vlastní mateřský ekosystém.
Pokud ale existovala nějaká vítězství na sociálních médiích, tak šla cestou, kde byly peníze, což bylo ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany a zpravodajské služby.

Sedmdesát let jednotné zahraniční politiky od Trumana až po Trumpa se teď chystá rozbít. Vláda USA potřebuje stejné, ale nové analogické systémy řízení.
Jak zastavit na sociálních sítích špatné příběhy nebo špatná politická hnutí prostřednictvím zděděných mediálních vztahů a kontaktů.
Nyní potřebujeme navázat a konsolidovat v rámci společností sociální média.

A prvotním předpokladem pro to byla Russiagate.
Ale poté, co Russiagate vyšuměla a použili jednoduchý predikát na podporu demokracie.
Vznikl tento mnohamiliardový cenzurní průmysl, který spojuje vojensko-průmyslový komplex, vládu, soukromý sektor, organizace občanské společnosti a pak tuto rozsáhlou pavučinu mediálních spojenců a profesionálních skupin ověřovatelů faktů, kteří slouží jako jakási strážní třída, která sleduje každé slovo na internetu.

Můžete nám uvést příklad, jak se to děje?
Znám nespočet příkladů, jak stát národní bezpečnosti lže obyvatelstvu, cenzuruje pravdu v reálu.

Na ministerstvu zahraničí je útvar, který se jmenuje Centrum globální angažovanosti.
Ten vytvořil člověk jménem Rick Stengel, který se označil za Obamova hlavního propagandistu. Byl náměstkem ministra pro veřejné záležitosti, což je v podstatě styčný úřad mezi ministerstvem zahraničí a mainstreamovými médii. Takže to je v podstatě přesně to propojení, kde se vládní mluvčí o válce nebo o diplomacii či státnické činnosti synchronizují s mainstreamovými médii.

Rick Stengl byl kdysi novinářem. A Rick Stengel veřejně argumentoval proti prvnímu dodatku a proti svobodě slova a některým dalším.
Napsal o tom celou knihu. A v roce 2019 vydal článek. Napsal o tom celou knihu. A přišel s argumentem, který jsme tady právě prošli, že ústava v podstatě nebyla připravena na internet a že se podle toho musíme zbavit prvního dodatku. A on sám sebe označil za absolutistu svobody slova, když byl šéfredaktorem časopisu Time. A dokonce když byl za Obamy na ministerstvu zahraničí, založil něco, čemu se říká Global Engagement center, což byla první vládní cenzurní operace v rámci federální vlády. Ale byla to zahraniční tvář, takže to bylo v pořádku. V té době k tomu použili prediktivní hrozbu domácího ISIS. A bylo nám řečeno, že ISIS provádí nábor na Twitteru a Facebooku. A tak bylo zřízeno Globální centrum angažovanosti, které mělo v podstatě sloužit jako propletenec ministerstva zahraničí se společnostmi provozujícími sociální média, aby v podstatě nasadilo nárazníky na jejich schopnost platformních účtů.

Mimo jiné vytvořili novou technologii, která se nazývá zpracování přirozeného jazyka.
Jedná se o umělou inteligenci, schopnost strojového učení vytvářet význam ze slov, aby bylo možné zmapovat vše, co všichni říkají na internetu, a vytvořit rozsáhlou topografii toho, jak jsou komunity na internetu organizovány, kdo má hlavní vliv, o čem mluví, jaké narativy se objevují nebo jsou trendové, a aby bylo možné vytvořit tento druh síťového grafu, aby bylo možné zjistit, na koho se zaměřit a jak se informace pohybují v ekosystému.
A tak začali vykreslovat jazyk, předpony, přípony, populární výrazy, slogany, o kterých lidé z ISIS mluvili na Twitteru.

Když Trump v roce 2016 vyhrál volby, všichni, kdo pracovali na ministerstvu zahraničí, očekávali tyto povýšení do Národní bezpečnostní rady Bílého domu za Hillary Clintonové, která, připomínám divákům, byla ministryní zahraničí i za Obamy, vlastně řídila ministerstvo zahraničí. Ale tito lidé všichni očekávali povýšení osmého listopadu 2016 a byli bez okolků vyhozeni z práce člověkem, který byl podle New York Times v poměru 20:1, v den voleb, a když se to stalo, tito lidé z ministerstva zahraničí využili své speciální dovednosti, donucování vlád k sankcím.

Ministerstvo zahraničí vedlo snahu o uvalení sankcí na Rusko kvůli anexi Krymu v roce 2014.
Tito diplomaté ministerstva zahraničí uskutečnili mezinárodní roadshow s cílem vyvinout tlak na evropské vlády, aby přijaly cenzurní zákony, které by cenzurovaly pravicově populistické skupiny v Evropě, a jako bumerangový dopad cenzurovaly populistické skupiny, které byly napojeny na USA. Takže jste měli lidi, kteří šli z ministerstva zahraničí přímo například do Atlantické rady, která byla tímto hlavním prostředníkem mezi cenzurou mezi vládami.

Atlantic Council je skupina, která je jedním z největších politických podporovatelů Bidena.
Označují se za think tank NATO, takže představují politický census NATO.
A v mnoha ohledech, když má NATO akce občanské společnosti, které chce koordinovat, aby byly synchronizovány s vojenskými akcemi v regionu, je Atlantická rada v podstatě nasazena, aby vytvářela konsensus a zajistila, že se tyto politické akce uskuteční v regionu, který je v zájmu NATO. V současné době má Atlantická rada sedm ředitelů CIA ve své správní radě.
Mnoho lidí ani neví, že sedm ředitelů CIA ještě žije, natož aby byli všichni soustředěni v představenstvu jedné organizace.
To je taková těžká váha v cenzurním průmyslu.
Každoročně je financuje ministerstvo obrany, ministerstvo zahraničí a CIA, například National Endowment for Democracy.
Atlantická rada v lednu 2017 okamžitě přikročila k nátlaku na evropské vlády, aby přijaly cenzurní zákony a vytvořily tak transatlantický útok na svobodu slova přesně tak, jak k tomu v podstatě vyzýval Rick Stengel, aby USA napodobily evropské cenzurní zákony.

Jedním ze způsobů, jak toho dosáhli, bylo přimět Německo, aby v srpnu 2017 schválilo něco, co se nazývá NetsDG, čímž byla v podstatě odstartována éra automatizované cenzury v USA.
To, co NetsGG vyžadoval, bylo, že pokud platformy sociálních médií nechtěly zaplatit pokutu 54 milionů dolarů za každý případ projevu, každý příspěvek ponechaný na jejich platformě déle než 48 hodin, který byl identifikován jako nenávistný projev, byly by pokutovány v podstatě až do bankrotu, když sečtete 54 milionů za desítky tisíc příspěvků denně.
A bezpečným útočištěm pro ně bylo nasazení cenzurních technologií založených na umělé inteligenci, které byly opět vytvořeny agenturou DARPA pro boj s ISIS, aby byly schopny automaticky skenovat a zakazovat projevy. A já jim říkám zbraně hromadného mazání. Jedná se v podstatě o schopnost cenzurovat desítky milionů příspěvků pomocí několika řádků kódu.

Jak se agreguje oblast cenzury?
Existuje druh politologů a sociologů, kteří jsou jakýmsi myšlenkovým vůdcem toho, co by mělo být cenzurováno.
A pak jsou tu IT programátoři, počítačoví datoví vědci, počítačová lingvistika.

Každá univerzita, v současné době je jich přes 60, dostává granty od federální vlády na cenzuru, na práci na cenzuře a na přípravu cenzury, kdy vytvářejí tyto kódové knihy jazyka, který lidé používají, stejně jako to udělali pro ISIS.
Dělali to například s COVIDem.
Vytvořili tyto Covidovy lexikony toho, co disidentské skupiny říkají o mandátech, o maskách, o vakcínách, o vysoce postavených osobnostech, jako je Tony Fauci nebo Peter Dashik nebo jiné chráněné vip osoby, jejichž pověst bylo třeba chránit na internetu. A vytvořili tyto kódové knihy. Rozdělili věci do narativů.

Například Atlanta Council byla součástí tohoto vládou financovaného konsorcia, něco, čemu se říkalo Virality Project, které mapovalo 66 různých narativů, o kterých disidenti mluvili kolem Covidu, vše od původu COVIDu až po účinnost vakcíny.
Těchto 66 tvrzení pak rozdělili na různá dílčí faktická tvrzení a ta pak zapojili do modelů strojového učení, aby mohli mít neustálou světovou mapu toho, co všichni říkají o COVID.Kdykoli se začalo objevovat něco, co bylo špatné pro Pentagon nebo pro Tonyho Fauciho, byli schopni odstranit desítky milionů příspěvků.

Udělali to ve volbách v roce 2020 pomocí korespondenčních volebních lístků. Bylo to stejné.
Takže Pentagon, americké ministerstvo obrany, cenzurovalo Američany během volebního cyklu v roce 2020.

Udělali to prostřednictvím dvou nejvíce cenzurovaných událostí v historii lidstva, řekl bych, že jsou to:
Volby 2020 a pandemie Covid-19.
A vysvětlím, jak jsem k tomu dospěl.

Takže volby v roce 2020 rozhodly korespondenční hlasovací lístky.
A to se nevážím k podstatě toho, zda korespondenční hlasování bylo či nebylo legitimní či bezpečnou a spolehlivou formou hlasování. To je z mého pohledu zcela nezávislé téma, než je téma otázky cenzury. Ale cenzura korespondenčních volebních lístků je skutečně jedním z nejzvláštnějších příběhů v naší americké historii. Tvrdím, že to bylo spiknutí v rámci ministerstva vnitřní bezpečnosti.

A teď se vracíme k tomu, o čem jsme mluvili v souvislosti s centrem pro globální angažovanost ministerstva zahraničí.
Měli jste tu skupinu v rámci Rady v Atlantě a zahraničněpolitického establishmentu, která v roce 2017 začala argumentovat potřebou stálého vládního úřadu pro domácí cenzuru, který by sloužil jako rozehrávač toho, co nazývali celospolečenskou aliancí proti dezinformacím, proti dezinformacím.
To znamená právě cenzuru. Proti dezinformacím.
Jejich celospolečenský model však výslovně navrhoval, že potřebujeme, aby se v rámci celospolečenského úsilí o zastavení dezinformací online zmobilizoval každý jednotlivý prostředek společnosti.

Byla to velká existenční hrozba pro demokracii.
Ale v roce 2017 si zafixovali, že se musí soustředit ve vládě, protože pouze vláda bude mít vliv, donucovací pravomoci a vnímanou autoritu, aby mohla říkat společnostem provozujícím sociální média, co mají dělat.
Jedině vláda může povolat vládou financovaný roj nevládních organizací k vytvoření tohoto mediálního prostoru, aby mohla vyzbrojit astroturfingovou armádu ověřovatelů faktů a aby mohla spojit a propojit všechny tyto různé aktéry cenzurního průmyslu do soudržného, jednotného celku.
A Atlantická rada původně navrhla s tímto plánem tzv. předsunutou obranu. Není to útok, je to předsunutá obrana, lidi. Původně navrhovali, aby to probíhalo z centra pro globální angažovanost ministerstva zahraničí, protože tam měli tolik prostředků, které byly tak účinné v cenzuře za oře Ricka Stengela, za Obamovy vlády.
Ale řekli si, aha, to nám neprojde, protože nemáme ve skutečnosti predikát národní bezpečnosti a má to být obrácené k zahraničí. Nemůžeme ten háček použít, pokud nemáme nějaký národní bezpečnostní háček.

Pak uvažovali o parkování u CIA a řekli si, no, vlastně jsou dva důvody, proč to nemůžeme udělat.

CIA se obrací k zahraničí.
Nemůžeme skutečně vytvořit kontrarozvědnou hrozbu, abychom ji přivedli domů.
Také budeme potřebovat v podstatě desítky tisíc lidí zapojených do této operace, zahrnující celý tento model společnosti. Takto se tajná operace opravdu vést nedá.
A tak řekli, dobře, a co FBI?
Řekli, že FBI by byla skvělá. Je to domácí záležitost. Ale problém je, že FBI má být zpravodajskou složkou ministerstva spravedlnosti.
A tady se nejedná o porušení zákona. Je to v podstatě podpora Trumpa.
Nebo kdyby se k moci dostal levicový populista, jako je Bernie Sanders nebo Jeremy Corbyn, nepochybuji, že by to udělali ve Velké Británii. Tam by mu udělali totéž. Zaměřili se na Jeremyho Corbyna. A na další levicové populisty a skeptické skupiny NATO v Evropě.
Ale ve Spojených státech to byl všechno Trump.

A tak v podstatě řekli, že jediná další domácí zpravodajská ekvita, kterou v USA kromě FBI máme, je DHS.
Takže my v podstatě vezmeme CIA moc falšovat a podplácet zahraniční mediální organizace, což je moc, kterou mají ode dne svého narození v roce 1947.
A my to spojíme s pravomocemi FBI a její domácí jurisdikcí tím, že ji umístíme na ministerstvo vnitra.
Takže DHS bylo v podstatě zbaveno funkce.
Bylo zmocněno prostřednictvím této obskurní malé agentury pro kybernetickou bezpečnost, aby mělo kombinované pravomoci, které má CIA v zahraničí, s jurisdikcí FBI doma.

A způsob, jakým to udělali, jak obskurní malá agentura pro kybernetickou bezpečnost získala tuto pravomoc?
Udělali malou zábavnou sérii Switcheroo. Takže téhle malé věci zvané CISA neříkali Rada pro řízení dezinformací, neříkali jí agentura pro cenzuru. Dali jí obskurní malý název, kterého by si nikdo nevšiml, jmenovala se Agentura pro kybernetickou bezpečnost a bezpečnost infrastruktury, jejíž zakladatel řekl, že nám na bezpečnosti tak záleží, že to máme v názvu dvakrát. Všichni tak nějak zavřeli oči a předstírali, že to tak je.

Nakonec ji aktivoval Kongres v roce 2018 kvůli vnímané hrozbě, že se Rusko nabouralo do voleb v roce 2016, že se do nich fyzicky nabouralo.
A tak jsme potřebovali kyberbezpečnostní sílu, abychom se s tím mohli vypořádat. A v podstatě na základě memoranda CIA z 6. ledna 2017 a nařízení DHS z téhož dne 6. ledna 2017, které tvrdilo, že Rusko zasahovalo do voleb v roce 2016, a mandátu DHS, který říkal, že volby jsou nyní kritickou infrastrukturou.

V rámci DHS jste získali novou pravomoc říci, že kybernetické bezpečnostní útoky na volby jsou nyní v naší kompetenci.
A pak udělali dvě roztomilé věci.
Zaprvé řekli, že misdes a mail informace online jsou formou kyberbezpečnostního útoku.
Jsou kybernetickým útokem, protože se odehrávají online. Takže tato agentura pro kybernetickou bezpečnost byla schopna legálně argumentovat, že vaše negativní tweety o korespondenčních hlasovacích lístcích,podkopovávají důvěru veřejnosti v v legitimní formu hlasování. Bylo to stejné jako útok na kritickou infrastrukturu tím, že jste artikulovali dezinformace na Twitteru.

Jinými slovy, stěžovat si na volební podvody je totéž jako vyřadit elektrickou síť?

Napíšete ve čtvrtek večer tweet: “Myslím, že korespondenční hlasování jsou nelegitimní”. A v podstatě jste se dostal do hledáčku ministerstva vnitřní bezpečnosti, které vás klasifikovalo jako osobu provádějící kybernetický útok na naši kritickou infrastrukturu, protože jste v kybernetické oblasti prováděl dezinformace online.

A dezinformace jsou útokem na demokracii, když podkopávají důvěru veřejnosti v naše demokratické volby a demokratické instituce.

Nakonec by šlo ještě dál.
Začali by definovali útok na demokratické instituce jako útok na kybernetickou bezpečnost.
A najednou by mainstreamová média byla také považována za demokratickou instituci.

To se nakonec stalo před volbami v roce 2020, počínaje dubnem 2020.
Trumpova neokonská republikánská DHS spolupracovala v podstatě s NATO na straně národní bezpečnosti a v podstatě s DNC.
Provládní DHS využila koordinovanou masovou cenzurní kampaň zahrnující všechny jednotlivé platformy sociálních médií na světě s cílem předem cenzurovat možnost zpochybnit legitimitu korespondenčních volebních lístků.

A tady je popis, jak to dokázali.
Shromáždili čtyři různé instituce. Stanfordskou univerzitu, Washingtonskou univerzitu, společnost Graphica a Atlantic Council. Všechny tyto čtyři instituce, jejich centra, byly v podstatě výseky z Pentagonu.

Ve Stanfordu jste měli Leteckou observatoř.
Ve skutečnosti ji vedl Michael McFall. Pokud znáte Michaela McFalla, byl americkým velvyslancem v Rusku za Obamovy administrativy a osobně je autorem návodu v sedmi krocích, jak úspěšně zorganizovat barevnou revoluci. A její součástí bylo udržování naprosté kontroly nad médii a sociálními sítěmi, vyšťavení občanských spolků, označování voleb za nelegitimní etc.
A teď si uvědomte, že všichni tito lidé byli v roce 2016 profesionálními ruskými delegitimizátory voleb.
Takže Stanfordská univerzita, nominálně Stanford Air Observatory pod vedením Michaela McMcFalla, byla vedena Alexem Damosem, který byl dříve manažerem Facebooku, který koordinoval s Odni s ohledem na Russiagate, sundávání ruské propagandy na Facebooku. Jde tedy v podstatě o další spojku s národní bezpečností státu.
A pod Alexem Damosem ve Stanford Observatory pracovala Renee DiRestaová, která začala svou kariéru v CIA a napsala zprávu senátního výboru pro zpravodajské služby o ruských dezinformacích.

Další institucí byla Washingtonská univerzita.
To je v podstatě univerzita Billa Gatese v Seattlu, kterou vede Kate Starbertová, která získala doktorát z krizové informatiky. V podstatě dělala dohled nad sociálními médii pro Pentagon a získala financování DARPA a pracovala v podstatě s národní bezpečností, pak se přeorientovala na korespondenční hlasování.

Třetí firma, Graphica
Ta získala 7 milionů dolarů z grantů Pentagonu a začala jako součást pentagonské iniciativy Minerva. Iniciativa Minerva je výzkumné centrum Pentagonu pro psychologickou válku. Tato skupina prováděla pro Pentagon špehování sociálních médií a mapování narativů, dokud nedošlo k volbám v roce 2016. Poté byla přeřazena do partnerství s ministerstvem vnitřní bezpečnosti, aby cenzurovala 22 milionů Trumpových tweetů, proTrumpových tweetů o korespondenčních volbách.

Čtvrtou institucí byla Atlantická rada.
Ta má ve správní radě sedm ředitelů CIA. Takže jeden za druhým, je to přesně to, co Ben Rhodes za Obamovy éry popsal jako blob, zahraničně-politický establishment. Pokaždé je to ministerstvo obrany, ministerstvo zahraničí nebo CIA.

I když velká část cenzury vypadá, že přichází z domácího prostředí, ve skutečnosti za ní stojí naše zahraniční oddělení špinavých triků barvy Revolution Blob, což jsou profesionální vládní topkaři, kteří se pak v podstatě snesli na volby 2020.
Oni to výslovně řekli na nahrávce (šéf tohoto partnerství pro integritu voleb) a moje nadace je vystřihla, a bylo to přehráno před Kongresem a je to teď součástí žaloby Missouri versus Biden.
Ale oni na nahrávce výslovně řekli, že byli zřízeni, aby dělali to, co vláda měla zakázáno dělat sama.

A pak zformulovali několikastupňový rámec s cílem přinutit všechny technologické společnosti, aby podnikly cenzurní kroky.
Na nahrávce řekli, že by to technologické společnosti neudělaly, nebýt jejich nátlaku, který zahrnoval použití hrozeb vládní síly. Protože byly zastupovanou složkou vlády, měly formální partnerství s DHS. Byli schopni využít vlastní domácí dezinformační ústřednu DHS a okamžitě se domluvit s nejvyššími představiteli všech technologických společností na stažení.
A na nahrávce se chlubili, jak přiměli všechny technologické společnosti, aby systematicky přijaly nový zákaz porušování podmínek služby v oblasti projevů zvaný delegitimizace, což znamenalo jakýkoli tweet, jakékoli video na YouTube, jakýkoli příspěvek na Facebooku, jakékoli video na TikToku, jakýkoli příspěvek na Discordu, jakékoli video na Twitchi, cokoli na internetu, co podkopávalo důvěru veřejnosti v používání pošty, v hlasovacích lístcích nebo v předčasných volebních schránkách nebo v otázkách sčítání hlasů v den voleb, bylo prima facia porušením podmínek politiky služby podle této nové politiky delegitimizace, kterou přijali pouze kvůli průchozímu vládnímu tlaku ze strany partnerství pro integritu voleb.

Na nahrávce je, že je vláda zničí nebo že přestane poskytovat technologickým společnostem laskavosti, pokud to neudělají.
A to prý vládní DHS nemohla udělat sama. A tak vytvořili tuto v podstatě konstelaci sítí ministerstva zahraničí, Pentagonu a IC, aby vedli tuto předcenzurní kampaň, která podle jejich vlastních výpočtů měla jen na Twitteru 22 milionů tweetů.
A pozor, dělali to na 15 platformách.
To jsou stovky milionů příspěvků, které byly všechny skenovány a zakázány nebo přiškrceny, takže nemohly být zesíleny nebo existovaly v jakémsi omezeném stavu očistce, nebo na ně byly připevněny tyto třecí plochy v podobě štítků pro kontrolu faktů, kdy jste vlastně nemohli tu věc prokliknout, nebo bylo nepříjemné ji sdílet.
Udělali to sedm měsíců před volbami, protože se v té se době obávali o vnímanou legitimitu Bidenova vítězství v případě tzv. červeného přeludu modrého posunu. Věděli, že jediný způsob, jak by Biden mohl matematicky zvítězit, by bylo neúměrné využívání korespondenčních volebních lístků demokraty.

Věděli, že nastane krize, protože by to vypadalo nesmírně divně, kdyby Trump vypadal, že vyhrál o sedm států.
A pak o tři dny později vyjde najevo, že se volby vlastně prohodily. Chci říct, že by to volební krizi z voleb Bushe versus Gore postavilo na úroveň, o které si národní bezpečnost řekla, že na ně veřejnost nebude připravena.
Takže co musíme udělat? Musíme předem cenzurovat možnost vůbec zpochybnit legitimitu. 

Takže výsledek voleb znali sedm měsíců před jejich konáním.
A zvláště když to spojíte se skutečností, že se to děje přímo v době impeachmentu. Impeachment vedený Pentagonem a CIA. Víte, byl to Eric Cimerella ze CIA a byli to Vinminové z Pentagonu, kteří vedli impeachment Trumpa na konci roku 2019 kvůli údajnému telefonátu kolem zadržování pomoci Ukrajině.
Stejná síť, která vzešla přímo z Pentagonu, síť hybridní války, síť vojenské cenzury, vytvořená po první ukrajinské krizi v roce 2014, byla hlavními architekty ukrajinského impeachmentu v roce 2019 a pak se v podstatě vrátila na steroidech jako součást operace cenzury voleb 2020.

Z jejich pohledu to ale rozhodně vypadá jako dokonalý zločin. Byli to právě tito lidé.
DHS v té době skutečně federalizovalo velkou část národní volební administrativy prostřednictvím tohoto nařízení odcházejícího Obamova šéfa DHS Jeda Johnsona z 6. ledna 2017, které v podstatě zabalilo všech 50 států do formálního partnerství s DHS. DHS tak mělo v mnoha ohledech současně na starosti administraci voleb a cenzuru všech, kteří administraci voleb zpochybňovali. To je jako postavit v podstatě obžalovaného v soudním procesu do role soudce a poroty.

Tekže nepopisujeme demokracii. Chci říct, že popisujeme zemi, ve které je demokracie nemožná.

To, co popisuji, je v podstatě vojenská vláda.
To, co se stalo s rozvojem cenzurního průmyslu, je naprostým převrácením samotné myšlenky demokracie.
Demokracie tak trochu čerpá svou legitimitu z myšlenky, že se vládne na základě souhlasu ovládaného lidu. To znamená, že jí ve skutečnosti nevládne nějaký vládce, protože vláda je vlastně jen naše vůle, vyjádřená naším souhlasem s tím, koho volíme. Celá snaha po volbách v roce 2016 a po brexitu a po několika dalších volbách řízených sociálními médii, které dopadly špatně oproti tomu, co chtělo ministerstvo zahraničí, jako například volby na Filipínách v roce 2016, byla zcela převrátit vše, co jsme popsali jako základy demokratické společnosti, abychom se vypořádali s hrozbou svobody slova na internetu.
A v podstatě řekli, že musíme předefinovat demokracii z toho, že jde o vůli voličů, na to, že jde o posvátnost demokratických institucí.

A kdo jsou demokratické instituce?
Jsme to my. Je to armáda, je to NATO, je to MMF a Světová banka.
Jsou to mainstreamová média, jsou to nevládní organizace. A tyto nevládní organizace jsou samozřejmě z velké části financovány ministerstvem zahraničí nebo IC.
Jsou to v podstatě všechny elitní establishmenty, které byly ohroženy vzestupem domácího populismu, jenž prohlásil jejich vlastní konsensus za novou definici demokracie.

Protože pokud definujete demokracii jako sílu demokratických institucí, a nikoliv jako zaměření na vůli voličů, pak vám zůstane v podstatě jen to, že demokracie je jen architekturou budování konsenzu v rámci samotných demokratických institucí.

A z jejich pohledu to vyžaduje hodně prostředku, množství práce, které tito lidé znamenají. Například jsme zmínili Atlantickou radu, což je jeden z těch velkých koordinačních mechanismů pro ropný a plynárenský průmysl v regionu, pro finance a Morgany a blackrocky v regionu, pro nevládní organizace v regionu, pro média v regionu. Ti všichni musí dosáhnout konsensu. A tento proces trvá dlouho. Vyžaduje spoustu práce a vyjednávání.

Z jejich pohledu je to demokracie.
Demokracie spočívá v tom, že se nevládní organizace dohodnou s Blackrockem, s Wall Street Journalem, s komunitními a aktivistickými skupinami, které se k určité iniciativě hlásí.
To je obtížný proces vytváření hlasů.
Pokud z jejich pohledu se nakonec parta populistických skupin rozhodne, že se jim více líbí řidič kamionu, který je populární na TikToku, než pečlivě budovaný konsenzus vojenského vedení NATO, tak z jejich pohledu je to útok na demokracii. A právě o tom byla celá tato snaha o vytvoření značky.

A samozřejmě, demokracie má opět ten magický predikát změny režimu, kdy demokracie je naše magické heslo.
Být schopen svrhnout vlády od základů v jakési celospolečenské snaze ve stylu barevné revoluce svrhnout demokraticky zvolenou vládu zevnitř.
Například, jak jsme to udělali na Ukrajině. Viktor Janukovyč byl demokraticky zvolen ukrajinským lidem. Ať už ho máte rádi, nebo ho nenávidíte. Faktem je, že jsme ho barevnou revolucí z funkce vystrnadili. My jsme ho 6. ledna z funkce odvolali. Vlastně, abych byl upřímný. Měli jste tu zločince z pravicového sektoru financované ministerstvem zahraničí a peníze občanské společnosti v hodnotě 5 miliard dolarů napumpované do toho, aby svrhli demokraticky zvolenou vládu ve jménu demokracie.

Takže v té skupině institucí, které nyní definují demokracii, nevládní organizace, zahraničněpolitický establishment a tak dále, jsou i mainstreamová média. V roce 2021 se NSA nabourala do mých (Tucker) soukromých textových aplikací, přečetla je a pak je proti mně vyzradila New York Times. To se mi stalo znovu minulý týden a zajímalo by mě, jak běžné je, že zpravodajské agentury spolupracují s takzvanými mainstreamovými médii, jako jsou New York Times, aby poškodily své oponenty.

Zmínili jsme Atlantickou radu, což je think tank NATO. Ale i další skupiny, jako je Aspen Institute, který čerpá lví podíl finančních prostředků z ministerstva zahraničí a dalších vládních agentur.
Aspen Institute byl přistižen při tomtéž v souvislosti s cenzurou notebooku Huntera Bidena. Došlo k podivné situaci, kdy FBI předem věděla o chystaném zveřejnění příběhu o notebooku Huntera Bidena.
A pak se jako zázrakem stalo, že Aspen Institute, který je veden v podstatě bývalou CIA, bývalou NSA, bývalou FBI a pak spoustou jakýchsi organizací občanské společnosti, všichni pořádají simulaci hromadné cenzury stakeholderů. Třídenní konference. Tohle vyšlo najevo, jo, Roth tam byl. Je to velká část úniku souborů z Twitteru a bylo to zmíněno v několika kongresových vyšetřováních.
Ale Aspen Institute, který je v podstatě přívěskem státu národní bezpečnosti, nějakým způsobem získal přesně ty samé informace, které stát národní bezpečnosti špehoval novináře a politické osobnosti, aby je získal, a nejenže je vypustil, ale pak v podstatě udělal společnou koordinovanou simulaci cenzury v září, dva měsíce před volbami, aby, stejně jako v případě cenzury pošty a volebních lístků, byl připraven předem cenzurovat kohokoli na internetu, zesilovat, počkat, zprávu, která ani nevyšla.

Mimochodem, celý život jsem strávil ve Washingtonu. Walter Isaacson, bývalý redaktor časopisu Time, vedl ho, bývalý prezident CNN. Neměl jsem tušení, že je to součást státu národní bezpečnosti. Netušil jsem, že její financování pochází od americké vlády. To je poprvé, co jsem to slyšel. Ale vzhledem k předpokladu, že to, co říkáte, je pravda, je trochu zvláštní, že Walter Isaacson opustil Aspeny, aby napsal životopis Elona Muska. Je to zvláštní.

Tu knihu jsem nečetl. Podle toho, co jsem slyšel od lidí, je to poměrně spravedlivé zpracování, prostě totální spekulace. Ale mám podezření, že Walter Isaacson se s touto problematikou potýkal a možná ani pevně nezapadl na jedno konkrétní místo v tom smyslu, že Walter Eisenson udělal sérii rozhovorů s Rickem Stengelem, vlastně s Atlantic Council a v jiných prostředích, kde dělal rozhovory s Rickem Stengelem právě na téma potřeby zbavit se prvního dodatku a hrozby, kterou svoboda slova na sociálních sítích představuje pro demokracii.

V té době jsem byl velmi znepokojen. Bylo to v letech 2017 až 2019, kdy dělal tyto rozhovory s Rickem Stenglem, byl jsem velmi znepokojen, protože Isaacson vyjádřil, jak se mi zdálo, velmi sympatický názor na pohled Ricka Stangla na zabití prvního dodatku. Nyní tento postoj formálně nepodpořil, ale z Isaacsona jsem byl velmi skoupý na slovo. Co bych ale měl říct, je, že v té době si myslím, že ve skutečnosti nikdo v zemi netušil, jak hluboko sahá králičí nora, pokud jde o budování cenzurního průmyslu, a jak hluboko se rozrostla chapadla v armádě a ve státě národní bezpečnosti, aby ho podpořila a upevnila.

Mnohé z toho se upřímně řečeno dostalo na veřejnost až v loňském roce. Něco z toho bylo vyvoláno akvizicí Elona Muska a spisy Twitteru a republikánskou obměnou ve Sněmovně reprezentantů, která umožnila tato četná vyšetřování, žaloby jako Missouri versus Biden a tamní proces zjišťování a řadu dalších věcí, jako je rada pro řízení dezinformací, která je mimochodem prozatímním šéfem.
Její šéfka Nina Jankovitzová začala pracovat v oboru cenzury právě v této tajné cenzurní síti zpravodajské komunity, která vznikla po situaci na Krymu v roce 2014. Když se v roce 2022 objevilo jméno Niny Jankovitzové jako součásti správní rady pro dezinformace, málem jsem spadl ze židle, protože jsem v té době sledoval Nininu síť už téměř pět let, když se její jméno objevilo jako součást vnitřní buňky britského klastru zkrachovalé tajné operace na cenzuru internetu nazvané Iniciativa za integritu, která byla vytvořena britským ministerstvem zahraničí a podporována útvarem NATO pro politické záležitosti s cílem uskutečnit tu věc, o které jsme mluvili na začátku tohoto dialogu, tedy NATO jakousi psychologickou inokulaci a schopnost zničit takzvanou ruskou propagandu nebo vznikající politické skupiny, které chtěly udržet energetické vztahy s Ruskem v době, kdy se USA snažily zničit Nordstream a další vztahy s plynovody.

To se jim podařilo. Marine Linnakovitz byl součástí této jednotky. A kdo byl pak jejím šéfem? Po pádu Niny Jankovičové to byl Michael Chertoff. A Michael Chertoff vedl kybernetickou skupinu Aspen Institute. A Aspen Institute pak pokračoval jako simulátor cenzury v příběhu s notebookem Huntera Bidena. A o dva roky později je pak Chertoff šéfem správní rady pro dezinformace poté, co je Nina nucena odstoupit.
Blízcí přátelé.

Předsedou v zátoce byl samozřejmě Michael Chertoff. Michael Chertoff byl samozřejmě předsedou největšího vojenského dodavatele v Evropě, společnosti BAE military.

A poslední otázka:
Očekáváte, že platforma X může zůstat svobodná po dobu roku 2024?
X je pod mimořádným tlakem a ten se bude s blížícími se volbami dále zvyšovat. Elon Musk je velmi jedinečná osobnost a má jedinečnou nárazníkovou pozici, možná pokud jde o národní bezpečnost státu, protože národní bezpečnost státu je vlastně docela závislá na vlastnostech Elona Muska, ať už jde o zelenou revoluci, pokud jde o Teslu a tamní technologii baterií, pokud jde o SpaceX, ministerstvo zahraničí je na SpaceX nesmírně závislé kvůli jeho neuvěřitelně průkopnické a sytící přítomnosti v oblasti satelitů na nízké oběžné dráze Země, které v podstatě zajišťují chod našeho telekomunikačního systému, až po věci jako Starlink.

Existují závislosti, které má stát v oblasti národní bezpečnosti na Elonu Muskovi. Nejsem si jistý, jestli by měl tolik prostoru k vyjednávání, kdyby se stal nejbohatším mužem světa a prodával u stánku s limonádou. A jestli na něj stát národní bezpečnosti půjde příliš tvrdě tím, že se odvolá na něco jako Sifius, aby některé z těchto nemovitostí tak trochu znárodnil. Myslím, že šoková vlna, kterou by to vyvolalo v mezinárodní investorské komunitě, by byla v době, kdy se angažujeme ve velmocích, nenapravitelná.

Víte, oni se podle mého názoru snaží vyvolat jakousi změnu korporátního režimu prostřednictvím řady věcí, které zahrnují jakousi smrt tisíci papírovými řezy.

Myslím, že existuje sedm nebo osm různých vyšetřování ministerstva spravedlnosti, Komise pro cenné papíry a burzy nebo FTC, která začala po akvizici společnosti X.
Ale to, o co se teď snaží, je něco, čemu říkám transatlantický útok z boku 2.0.
V tomto dialogu jsme hovořili o tom, jak cenzurní průmysl skutečně začal, když parta exulantů z ministerstva zahraničí, kteří očekávali povýšení, využila své speciální dovednosti v oblasti donucování evropských zemí, aby na sebe přijaly sankce, aby si uřízly nohu, aby se rozzlobily, aby přijaly sankce proti Rusku, a vrátili se ke stejnému návodu s tím, že místo sankcí dělají roadshow za cenzuru.
Nyní jsme svědky transatlantického útoku z boku 2.0, chcete-li, který spočívá v tom, že ztratili spoustu svých federálních vládních pravomocí, aby mohli provádět stejnou cenzurní operaci, kterou prováděli v letech 2018 až 2022, částečně proto, že se proti nim sněmovna zcela obrátila, částečně kvůli médiím, částečně pro případ Missouri versus Biden, který vlastně zakázal vládní cenzuru na úrovni soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Nyní je u Nejvyššího soudu.

Nyní přešli na dvě strategie.
Jednou z nich jsou zákony o cenzuře na státní úrovni.
Kalifornie právě schválila nový zákon, který cenzurní průmysl od začátku do konce zcela obcházel, vyžadoval. Říkají tomu odpovědnost a transparentnost platforem, což v podstatě nutí Elona Muska, aby jim předal údaje typu narativního mapování, které tito dirigenti CIA a odřezky Pentagonu používali k vytváření těchto zbraní hromadného mazání, těchto schopností prostě cenzurovat všechno ve velkém měřítku, protože měli všechna interní data platforem.
Elon Musk jim to vzal. Používají státní zákony, jako je tento nový kalifornský zákon, aby to rozlouskli.

Ale hlavní hrozbou je teď hrozba z Evropy s něčím, čemu se říká zákon EU o digitálních službách, který byl připraven v tandemu s lidmi, jako je Newsguard.
V jejímž představenstvu zasedá Michael Hayden, šéf CIA. Je v ní čtyřhvězdičkový generál NSA Rick Stengel. Z propagandistické kanceláře ministerstva zahraničí. Tom Ridge je v této radě z ministerstva vnitřní bezpečnosti. Anders Fog Rasmussen je členem této rady. Byl generálním tajemníkem NATO za Obamovy vlády. Takže máte NATO, CIA, NSA, čtyřhvězdičkového generála, DHS a ministerstvo zahraničí, kteří spolupracují s EU na tvorbě těchto cenzurních zákonů, které jsou nyní největší existenční hrozbou pro X, kromě potenciálního bojkotu ze strany inzerentů.

Dezinformace jsou nyní v EU zákonem zakázány. A EU je větším trhem pro X než USA.
V USA je jen 300 milionů nějakých lidí. V Evropě je to 450 000 000.
Společnost X je nyní nucena dodržovat tento zcela nový zákon, který byl právě letos ratifikován a podle něhož se buď musí vzdát 6 % svých celosvětových ročních příjmů ve prospěch EU, aby si tam udržela činnost, nebo zavést v podstatě takový druh nárazníkových aut CIA, chcete-li, které jsem v průběhu tohoto článku popisoval, aby měla vnitřní mechanismus na cenzurování všeho, co EU, která je jen zástupcem NATO, považuje za dezinformaci.
A můžete se vsadit, že vzhledem k 65 letošním volbám po celém světě můžete pokaždé předpovědět, co budou definovat jako dezinformaci. Takže hlavní boj, který se nyní vede, je vypořádání se s transatlantickým útokem z Evropy.

 

 

Už jsem to říkal pětkrát, ale tohle je prostě jeden z nejpozoruhodnějších příběhů, které jsem kdy slyšel, a jsem vám vděčný, že jste nám ho přiblížili.
Mike Benz, výkonný ředitel nadace Freedom online, a doufám, že se opět uvidíme.
Díky, Tuckere.

Mike Benz je z nadace, která se jmenuje foundationforfreedomonline.com
Publikují nejrůznější zprávy o všech aspektech cenzurního průmyslu, od toho, o čem jsme mluvili v souvislosti s rolí vojensko-průmyslového komplexu a státu národní bezpečnosti, až po to, co dělají univerzity, někdy to nazývám digitální mkultra. Je tu prostě oblast v podstatě vědy o cenzuře a financování těchto metod psychologické manipulace s cílem postrčit lidi k různým systémům přesvědčení, jak to udělali s COVID, jak to udělali s energií.

The post Tucker – Benz. Přesný popis řízení informačních totalit, majdanů a celosvětové cenzury first appeared on Čítárny.