Jonathana Chapman. Neobyčejný životní příběh z Ameriky, ne nepodobný příběhu Jeana Giona, Muž, který sázel stromy. 
Poutavý příběh odkrývá nejen pozitivní stránky stěhování národů do Severní Ameriky, ale také neobyčejně krutý holocaust, který po sobě zanechali bílí osadníci a americká vláda vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu a také vůči sobě samým.

Jonathan Chapman neboli Jan Jadérko je skutečná postava z historie.
Žil koncem osmnáctého a v prvé polovině devatenáctého století, v horečnaté době době osídlováni amerických států Středního západu, Ohia, Michiganu a Indiány.

Jonathan Chapman nebo Johnny Applesseed, v knize zvaný Jan Jadérko,
byl jedním ze zapomenutých hrdinů, kteří s nadšením a zápalem plnili poslání rozsévačů dobra a hlasatelů dorozumění mezi původními obyvateli Ameriky — Indiány — a bílými přistěhovalci. 
Věnoval tomu celý svůj život. Zakládal v západní divočině ovocné školky a jabloňové sady pro nové osadníky, pomáhal jim překonávat počáteční těžkosti a současně se stal upřímným přítelem Indiánů, kteří ho znali jako „bílého bratra s jadérky”.

Jeho úsilí o mírové řešení sporů a rozmíšek mezi novými osadníky a Indiány, jeho spolupráce s kultivovaným indiánským náčelníkem Loganem, jeho bezpříkladná péče o postižené rodiny v době indiánské války a jeho hluboké porozumění a sympatie pro rasu, která bezohlednými zásahy nových obyvatel byla téměř vyhlazena, stavějí ho mezi historické postavy ušlechtilých bojovníků za mír, spravedlnost a lidská práva.

Spojeně státy severoamerické nevytvořili zdaleka jen státníci, presidenti a generálové, jakými byli George Washington, Thomas Jefferson, Alexander Hamilton a jiní, ale především obyčejní lidé rázu Jonathana Chapmana, Davida Vermona, doktora Stronga, tety Mary Lake a ostatních postav této knihy.

Muzeum John “Appleseed” Chapman

V divoké přírodě, plné krásy a nevyužitých zdrojů bohatství, ale také plné nebezpečí a záludností, povětrnostních katastrof a nepředvídaných změn, vytvářel Jonathan Chapman mezi roztroušenými osadníky ovzduší lidské sdílnosti a pospolitosti, vzájemné důvěry a úcty i radostné spolupráce.
Ani těžké, otřesné události, které zasáhly přímo do jeho života, nemohly oslabit vůli a podlomit silného ducha tohoto muže. Svou krajní obětavostí, mravní silou, nevyčerpatelnou trpělivostí a houževnatostí i nadšením a zápalem pro dobrou věc stal se téměř legendární postavou mezi bílými obyvateli i Indiány.

Fráňa Velkoborský / Jabloňová stezka / Ilustrace: Jaromír Vraštil / Albatros, KOD 27

Ukázky z knihy:

Mladá americká republika, vytvořená v roce 1783 ze třinácti pobřežních států a čítající na ohromné ploše sotva čtyři milióny lidí, slibovala svou demokratickou ústavou všem přistěhovalcům rovnost a svobodu.
„Všichni lidé jsou svobodni a sobě rovni.”
To byla slova, která zněla v uších mnohých přistěhovalců, přicházejících ze Starého světa, jako sladká hudba, o které dříve jen snili.

…Mladá americká republika neměla krále, neměla šlechtu, neměla papeže ani kněžské hodnostáře; měla jen občany.

…Bude rozdávat lásku v podobě jablkových jadérek a bude se radovat z toho, až v pustinách zasvítí kvetoucí stromy, aby potěšily ty, kteří se v nich usadí. A až zestárne, bude sám a opuštěn — ale jeho dílo zůstane.
Může to udělat? Má k tomu dosti síly, odvahy a vůle?

…„Před mnohými lety, když jsem byl mladým mužem a žil s Indiány v prérii kolem pramenů Mississippi, zažil jsem něco podobného,” vypravoval Janovi. „Sluneční skvrny, polární záření, suché léto, větrné bouře — a pak přišla zima, jakou si už nikdo nepamatuje. Tenkráte z Montrealu až do Kaskaskia byla zvěř vyhubena vlky a mnoho traperů se nevrátilo domů.”

…Osudný omyl byl dovršen dalším neštěstím. Peřejemi řeky Maumee, která se vlévala do jezera Erie, poslali Američané transport vojenských potřeb, léků, střeliva a potravin na pomoc obráncům Detroitu. Loď se stala kořistí Britů, kteří již déle nečekali a dali příkaz Tecumsehovi a jeho pohlavárům k útoku.
Menší skupina ohijských dobrovolníků byla rychle vyslána zpět na hranice, aby bránila opevnění. Na cestě ji však přepadli a pobili Tecumsehovi bojovníci, kteří vpadli do země údolím řeky Wabash od západu.
Válka byla zahájena.

…Logan byl pevně rozhodnut bojovat v případě války na straně Američanů, i když se američtí osadníci dopustili mnoha křivd a bezpráví vůči jeho soukmenovcům a často zacházeli s Indiány hůře než Angličané.
„Nemám na vybranou,” řekl Janovi. „Tecumseh vede své bojovníky do záhuby. Přepadne-li tuto zemi, zanechá po sobě spoušť a zkázu a ničeho tím nedosáhne. Bílí lidé budou ještě více nenávidět a pronásledovat mé rudé bratry.”

…Z jeho hlasu nezněla hořkost, jen bolest. Seděl nehybně vztyčený v sedle, s očima upřenýma do dálky. Jan řekl:
„Vím, Logane, že to byli Angličané, kteří tvůj lid rozdvojili. Ale ani tvoji bílí bratři nejsou jednotní. Bojují proti sobě, místo aby se dohodli a žili v míru.”
„Tvoji bratři jsou posedlí touhou po moci. Jsou zaslepeni bohatstvím, které skýtá tato země. Naši otcové nás učili, že největším bohatstvím muže je jeho udatnost, síla jeho těla a ducha. Naši nejslavnější náčelníci nebyli bohatí majetkem, ale udatností. Tou proslavili jména svých kmenů.”

The post Jonathan Chapman a jeho jabloňová stezka. Skutečný příběh muže, který sázel jabloně, podle vyprávění Fráni Velkoborského first appeared on Čítárny.