Viry a virologie. Článek podává přehled o tom, jak dlouho existuje hypotéza „viru“, jak konvenční medicína definovala „virus“ v minulosti a dnes a jak Germánská nová medicína / Germanische Heilkunde®,  / objevená Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamerem, dovádí myšlenku „virů“, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než neškodnými bílkovinnými sloučeninami, ad absurdum.

Po krátkém úvodu autor píše o takzvaném „vědeckém“ základu „virologie“ a vývoji představ o existenci „viru“ až po dnešní konvenční lékařské definice. Následuje stručné shrnutí z pohledu Germanische Heilkunde® a toho, jak se měnily poznatky o „virech“ v průběhu výzkumné práce Dr. Ryke Geerda Hamera.

Současné diskuse o tom, zda je koronavirus (Covid-19) nebezpečný, nebo zda jde jen o obyčejný virus, podobný viru způsobujícímu neškodnou chřipku, jsou fraškou, protože do dnešního dne lékařští odborníci nepředložili žádný vědecký důkaz, který by existenci tohoto tzv. viru (virus = jed, patogen = jed, způsobující onemocnění) potvrdil.

Jakýkoli pokus o vysvětlení absurdity předpokladu existence tzv. virů způsobujících onemocnění nebude úspěšný, aniž bychom si sami ověřili znalosti Germanische Heilkunde.
To (sebetestování, sebeověřování) jasně ukazuje absurditu tohoto pojetí.

V systému objeveném Dr. Hamerem, jím nazvaném Germanische Heilkunde®, neexistuje pojem, že „zlo“ je silnější než „dobro“, že něco „nemocného“ je silnější než něco „zdravého“ (tyto pojmy přišly s židovsko-křesťanským náboženstvím).

Soubor pravidel Systému v Germanische Heilkunde® nám dává logické vysvětlení vývoje tzv. nemocí a neponechává ani nanometr prostoru pro starý lékařský konsenzus.
Dokonce i tzv. virologie ve svých publikacích popírá své vlastní spekulativní důkazy, přesněji řečeno své vlastní dohady, protože nemá žádné důkazy – důkazy ji vůbec nezajímají. Prostě se předpokládá, že viry existují.

V systému Germanische Heilkunde® však lze každý krok ověřit, vysledovat a předpovědět.

Tři základní kritéria vědeckého poznání:

Ověřitelnost
Sledovatelnost (reprodukovatelnost)
Předpověditelnost
Pokud tato tři základní kritéria chybí, nelze hovořit o vědeckém poznání.

Medicína je založena na starých, zastaralých pseudo „vědeckých“ modelech, přičemž si uzurpuje nazývat se přírodní vědou. Veškerý pokrok v medicíně se týká výhradně technologií (technik), které používá: má k dispozici obrovský arzenál technických vynálezů. Pokrok v technice byl možný, protože se opírá o ověřené (vědecky prokázané) poznatky, jako je chemie nebo fyzika.

Medicíně však stále chybí jednoznačná, vědecká odpověď na základní lékařskou otázku:
Proč se objevují symptomy, které se v konvenční medicíně nazývají „nemoc“?

Diagnóza v medicíně je založena pouze na viditelných symptomech a interpretace těchto symptomů není založena na žádných vědeckých důkazech.
Z tohoto důvodu se lékařská věda musí spoléhat na hypotézy, konsensus, dogmata (Učebnice onkologie pro studenty medicíny, lékařské nakladatelství PZWL 2003, s. 58) a statistiku. (Viz také film: Medicína a její paradigma)

Jedním z předpokladů medicíny je existence tzv. viru, který údajně způsobuje onemocnění.

V odborných publikacích takzvané „virologie“, ačkoli označení „virus – viry“ reprezentuje „virologii“, se v žádné z těchto publikací nevyskytuje struktura lidského viru (ani v krvi, ani v jiném druhu tělní tekutiny, ani např. v případě spalniček na těle). Pouze „něco“ bylo zaznamenáno v odumírající buňce.

Na rozdíl od bakteriofágů (ty medicína bez jakéhokoli vědeckého podkladu nazývá bakteriálními viry), které lze z odebraného materiálu snadno izolovat a biochemicky zkoumat (to je možné již od roku 1940), se dodnes nepodařilo izolovat takzvané „viry“, které údajně způsobují nemoci u lidí, zvířat nebo rostlin.

Pokus o izolaci (údajného) lidského viru nebyl nikdy proveden, protože neexistují lékařské protokoly, podle kterých by se takový postup měl provádět.
Takové protokoly má pouze bakteriologie (od roku 1940).

Co jsou tyto takzvané „bakteriofágy“ (ortodoxní medicína je nazývá viry)?

Když bakterie „normálně“ zemřou (a to se děje pomalu), protože jsou zbaveny podmínek pro život (např.: přílišné horko, přílišná zima, záření), produkují spory (“ přeživší“), které mohou přežívat po staletí. A když je prostředí opět příznivé, vznikají z těchto spor nové bakterie.

Pokud však bakterie nemají čas vytvořit spory, „redukují“ se na minimální částice, tedy „pouze“ na nukleovou kyselinu (ve školské/konvenční medicíně nazývanou Genetický materiál). Tato nukleová kyselina je obklopena vrstvou bílkovin, stavebního materiálu potřebného pro život. Všechny tyto částice jsou stejné.

Bakterie tedy zcela neumírají, ale zanechávají nukleovou kyselinu jako zdroj energie (primární funkcí nukleové kyseliny je výroba energie), kterou využívají další bakterie žijící v okolí.

Tzv. nekróza bakterií je tedy také něco účelného, je to smyslupný proces.

Tyto malé částice jsou ve školské medicíně považovány za příčinu bakteriální smrti. Proto se jim říká bakteriofágy, požírači bakterií („viry“), což je nesprávný název.

Tento model chování bakterií byl přenesen na údajné lidské viry (údajně se vyskytují v lidských buňkách). Jako první tak učinil John Franklin Enders (1897-1985).

Lidské buňky jsou však uspořádány složitějším způsobem, ať už in vivo nebo ve zkumavce.

Enders převzal model z bakteriologie, aniž by tuto skutečnost vzal v úvahu: při svých pokusech se zvířecími buňkami použil model z bakteriologie.

Neizoloval však žádný virus. Místo toho, aby ukázal skutečně izolovaný virus, tvrdil, že buňky odumřely, protože k nim byl přidán stěr z „pacienta“ (osoby vykazující nějaké příznaky). Své pokusy prováděl ve zkumavce.

Například v případě takzvaných „spalniček“ odebral stěr ze slin osoby „nemocné spalničkami“ (nebo spíše osoby, která měla příznaky klasifikované jako spalničky) a přidal jej k buňkám definovaným medicínou jako takzvaně zdravé a buňky začaly odumírat.

Umíraly by však bez ohledu na to, zda k nim bylo něco přidáno, nebo ne.

Jak tento postup vypadal?

Podle modelu bakteriofágů J. Franklin Enders zbavil buňky zdroje života, přidal koktejl antibiotik, obsahující streptomycin (antibiotikum), který sám o sobě buňky zabíjí.
V roce 1954 to ještě nebylo známo.
Teprve v roce 1973 bylo zjištěno, že toto antibiotikum je zabíjí.

K předem „připraveným“ buňkám přidal stěr ze slin „pacienta“. (Člověk, který měl příznaky). Buňky velmi rychle odumřely. Enders však neprovedl žádné kontrolní testy.

Kdyby tehdy provedl kontrolní testy, tj. porovnal buňky podrobené proceduře s těmi, které proceduře podrobeny nebyly a nějakou dobu počkal, zjistil by, že v obou skupinách buňky umírají, pouze buňky ze skupiny, která byla proceduře podrobena, umíraly rychleji jako „zdravé“ buňky.

Pro Enderse bylo samotné odumírání buněk „dostatečným důkazem“ existence viru.

Kdy začala historie „viru“?

Historii „viru“ zahájil Pasteur (1822-1895). Byl to právě Pasteur, kdo přišel s myšlenkou, že musí existovat ještě tisíckrát menší patogen než bakterie, který není vidět pod (optickým) mikroskopem. Tento takzvaný patogen nazval jedem. Jeho domněnka nebyla založena na žádných vědeckých důkazech.

Z Pasteurových deníků je zřejmé, že publikované výsledky jeho výzkumu se lišily od skutečných výsledků jeho výzkumu (=falšování). Přestože svým potomkům zakázal zveřejňovat své deníky, poslední z jeho mužských potomků se jeho vůli nepodřídil a svět se o tomto podvodu dozvěděl z knihy, kterou na základě těchto deníků napsal Prof. Gerald L. Geison. (Viz film v polštině: Medicína a její paradigma).

Jak je v medicíně definován „virus“?

„Stará“ definice viru ve školské/konvenční medicíně zní:

„Viry (z latinského neuter vīrus označující jed a jiné škodlivé tekutiny) jsou malé infekční částice infikující všechny formy života, neschopné se množit mimo hostitelskou buňku.“

Mezitím medicína tuto definici „doplnila“:

„Viry představují velkou a heterogenní skupinu infekčních agens, jejichž strukturu lze až na výjimky určit pouze pomocí elektronového mikroskopu, nepředstavují žádné buněčné struktury pozorované u jiných skupin mikroorganismů a nemají žádnou metabolickou aktivitu nezávislou na hostitelské buňce, v níž se množí. Každý virus obsahuje nukleovou kyselinu a proteiny. Virové proteiny (bílkoviny) tvoří 40 % až 96 % viru.“

Úloha bílkovin (proteinů) v živém organismu:

Bílkoviny jsou materiálem živých organismů, které potřebují k životu. Bílkoviny jsou jednou ze základních živin. Jsou nezbytné pro správné fungování organismu, protože bílkoviny se různými způsoby podílejí prakticky na všech procesech probíhajících v těle.

Lidské tělo si potřebné bílkoviny – enzymy, krevní bílkoviny a mnoho dalších – vytváří z 20 různých aminokyselin (bílkovinotvorných aminokyselin). Nebílkovinotvorné aminokyseliny se k tvorbě bílkovin nepoužívají, ale mají v těle mnoho jiných funkcí.

V různých buňkách těla se aminokyseliny spojují a vytvářejí bílkoviny. Z aminokyselin se tvoří bílkovina (protein).

Jaké důkazy o existenci lidských virů může medicína předložit?

Vůbec žádný!

Především je důležité vědět, že teprve elektronové mikroskopy umožnily vidět buněčné struktury neviditelné pod optickým mikroskopem. Ale obrazy, které jsou viditelné pod elektronovým mikroskopem, ukazují mrtvou hmotu. (Vzhledem k použité technologii, protože elektrony se mohou pohybovat pouze ve vakuu).

Pod elektronovým mikroskopem jsou vidět různé malé (mrtvé) částice (statický obraz) uvnitř i vně buňky.

Medicína interpretuje tyto normální součásti buňky viditelné v mrtvé hmotě jako takzvané „viry“. Není však schopna žádnou z nich izolovat, ani není schopna provádět biochemické postupy ke zkoumání jejich struktury a to je ve vědeckém výzkumu nezbytné!

Je důležité vědět, že snímky viditelné pod elektronovým mikroskopem, které údajně ukazují na existenci „virů“, se nijak neliší od jiných mikroskopických snímků buněk s jejich „normálními“ složkami.

(Text, který ukazuje, že elektronové mikrofotografie, které jsou vydávané za viry, jsou známé typické artefakty nebo buněčné struktury, pozn. překl)

Jak vypadá postup, který tvrdí, že potvrzuje existenci virů?

Testovaný materiál (např. stěr z úst) se odebere osobě definované jako „nemocná“ (osoba vykazující příznaky) a podrobí se testu a postupům PCR ( namnožení nukleové kyseliny, tzv. genetického materiálu RNA).

Namnožený materiál DNA/RNA (nukleové kyseliny) od osoby, definované jako „nemocná“, se porovná s materiálem DNA/RNA odebraným od osoby, která je školskou medicínou definována jako „zdravá“. Rozdíl mezi nimi je definován jako virus. Předpokládá se totiž, že tzv. genetický materiál (nukleová kyselina) u tzv. zdravého člověka je statický, že nepodléhá žádným změnám.

Zde má však medicína problém: mezi tím se ukázalo, že tzv. genetický materiál každého tzv. zdravého člověka se neustále mění. Celá myšlenka genetiky se rozplynula ve vzduchu.

Citace z časopisu „Die Zeit“ z 12. 6. 2008.

„Genom byl považován za neměnný vzor člověka. Dnes musí věda tuto představu opustit. Ve skutečnosti je náš genetický materiál ve stavu neustálých změn.

Před dvěma lety se na Kalifornské univerzitě sešlo 25 genetiků, aby tuto zdánlivě jednoduchou otázku vyřešili: Co je to gen?

Snaha přesně definovat pojem jejich lékařského oboru se však ukázala jako nesmírně obtížná. Setkání odborníků málem skončilo katastrofou.

„Měli jsme mnohahodinová jednání, všichni na sebe křičeli…“.

To, co vědci objevili v lidském nebo zvířecím chromozomu (včetně rostlin), boří dosavadní myšlenkové vzorce v genetice.

Především lékařský výzkum stojí před novými výzvami (protože medicína věří, že tělo je neměnné, je určeno svými geny, dělí je na dobré a špatné geny – tato myšlenka dokonce získala Nobelovu cenu – Harald Zuhausen si ji nechal patentovat jako virus a vakcínu proti rakovině děložního čípku).

Tělo a duše (zdraví, vývoj, stárnutí) podléhají genetické interakci, jejíž složitost přesahuje všechny dosavadní představy.

Genetika se musí rozloučit se svou představou stabilního genomu, kde jsou změny patologickými výjimkami.“

(Celý text v ZEIT 2008, pozn. překl.)

Jak jsem se již zmínil, školská (konvenční) medicína se snaží prokázat existenci tzv. viru (patogenu) následujícím způsobem: vezmou se dvě buněčné kultury, jedna se označí za „zdravou“, druhá za „nemocnou“ (s údajným patogenním agens). Rozdíl mezi výsledky provedených komplexních „testů“ podle ní ukazuje na „něco“ (údajný „virus“), co způsobuje nemoc.

Právě to má podle „vědeckého“ výzkumu „potvrdit“, existenci viru…

Vědí samotné laboratoře, co hledají?

Také výsledky „výzkumů“ (testů používaných ve školské medicíně ) na tzv. protilátky, jsou rovněž založeny na takových „spolehlivých“ vědeckých důkazech. je třeba si uvědomit, že protilátky patří mezi glykoproteiny, jejichž molekula obsahuje 82 % – 92 % bílkovin a 4 % až 18 % sacharidů. I zde se tedy jedná o bílkovinu.

Dr. med. Ryke Geerd Hamer o „virech“:

Dr. Hamer se v počáteční fázi své výzkumné práce domníval (protože ho to během studia učili), že takzvané „viry“ (patogeny) existují. Od počátku v nich však viděl pomocníky. Když učinil další objevy, začal o jejich existenci pochybovat.
Je tedy pochopitelné, že tento termín používá ve svých pozdějších publikacích, když popisuje průběh vagotonie ektodermálních částí orgánů:
„Viry, pokud existují“.
V závěrečné fázi své výzkumné práce již s jistotou věděl, že ve vagotonické fázi SBS ektodermálních částí orgánů tělo nepotřebuje žádné další pomocníky.

Logická systematičnost Germanische Heilkunde umožňuje tento smysluplný (rozumný) proces snadno vysledovat a pochopit.

Ektodermální tkáň živého organismu, která vznikla během evolučního vývoje, patří k nejmladším tkáním a změny, které na ní probíhají, jsou viditelné téměř okamžitě: v aktivní fázi SBS v podobě atrofie tkáně (ulcera = vředy) ihned po vzniku DHS a pokračují až do konce konfliktně aktivní fáze. Po konfliktolýze (CL = konec biologické konfliktní aktivity) začíná na tkáni okamžitě regenerační proces (fáze hojení), který spočívá ve vyplnění dutin vzniklých na tkáni v aktivní fázi SBS.

V tomto regeneračním procesu hrají zásadní roli bílkoviny. Nároky na bílkoviny jsou v této fázi přirozeně vyšší, protože dutiny vzniklé v ca-fázi je nyní třeba vyplnit novou tkání.

Po skončení SBS končí také proces obnovy …

Organismus se vrací do normotonie … do stavu, který se v medicíně nazývá „zdraví“.

Shrnutí s ohledem na poznatky Germanische Heilkunde®:

V endodermálních a mezodermálních tkáních nemá medicína problém s nálezem mikrobů (mikroorganismů), protože tyto tkáně v průběhu SBS využívají jejich pomoci. Jsou však nesprávně klasifikovány jako patogeny.

Jejich samotná přítomnost stačí školské (konvenční) medicíně k tomu, aby je kvalifikovala jako tzv. patogeny.

Argumentace je následující: Máme „nemocného člověka“ (tj. člověka s příznaky), najdeme v něm mikroby, takže dojdeme k závěru: mikroby způsobují tyto příznaky (tuto „nemoc“). Podle názoru medicíny se tím potvrzuje tzv. teorie infekce.

Ektodermální tkáň však mikroby při SBS nepotřebuje. Ale „teorie infekce“, na níž je medicína založena, zavazuje i medicínu k nalezení patogenu. Tyto komplikované studie prováděné u „nemocí“ ektodermální tkáně (v níž nejsou žádné mikroby), jsou intenzivní snahou udržet při životě starý konsenzus, tj. „teorii infekce“.

Medicína ve svém úsilí využívá nejnovější technické výdobytky, které má k dispozici: mimo jiné elektronový mikroskop, pod nímž vidí drobné částice v buňkách a z buněk a volně je interpretuje, protože je dodnes nedokázala izolovat a biochemicky zkoumat…

Pokud se jedná o bílkovinu, je to základní stavební prvek živého organismu. Není divu, že je přítomen a to v každém živém organismu, v každé buňce…

Proto doktor Hamer říká, že pokud se v průběhu vagotonie na ektodermální tkáni vyskytovali nějací „pomocníci“, mohly to být jedině bílkoviny. V medicíně se těmto proteinům říká „viry“.

Článek vychází z rozhovoru s německým mikrobiologem Dr. Stefanem Lankou.
Z knihy: „Lékařská mikrobiologie“ Příručka pro studenty medicíny PZWL 2004
a samozřejmě z prací Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerda Hamera

Článek Ewy Leimerové

Přeložila do angličtiny: Ela Flaulkner
Přeložil do češtiny: Vladimír Bartoš
Clánek jako PDF >>
Die Germanische Heilkunde®

The post Viry. Jaké jsou vědecké důkazy a jejich podstata? Co způsobuje tzv. onemocnění? Poučné! first appeared on Čítárny.

Podle velké části lékařského establishmentu, politiky a masmédií postihují svět opakovaně strašlivé virové nákazy: covid-19, tzv. prasečí chřipka nebo SARS, BSE, AIDS či dětská obrna. Přitom je však přehlíženo to nejpodstatnější, a sice skutečnost, že nikdy nebyla dokázána existence a patologický, nebo dokonce smrtící účinek těchto údajných patogenů.

Elita z řad virologů a masmédia, která jsou jí prakticky podřízena, přesto tvrdí, že důkazy byly předloženy, což je v podstatě způsobeno tím, že moderní medicína již před nějakou dobou opustila metodu přímého dokazování virů a místo toho si vystačí s nepřímými metodami detekce (jako jsou testy na protilátky a PCR testy).
Jenomže tyto „moderní“ metody, používané k „důkazu existence“ viru, jako je např. PCR „neříkají nic o tom, jak se ten který virus rozmnožuje, který živočich jej přenáší, anebo jakým způsobem vyvolává onemocnění u lidí“, toto kriticky podotýká více než tucet špičkových virologů v odborném časopise Science. „Je to, jako by člověk chtěl z pouhého pohledu na otisky prstů jedné osoby zjistit, zda trpí zápachem z úst.“

Jiní kritikové přisuzují nepřímým metodám zjišťování „takový význam, jako by se jednalo o hod mincí“ – tedy nulový význam.

Autoři knihy „Virová mánie“, novinář Torsten Engelbrecht, lékař internista Claus Köhnlein, všeobecná lékařka Samantha Baileyová a odborník na mikrobiologii Stefano Scoglio,
vycházejí z dostupných studií a vysvětlují, že je možné pracovat i s tvrzením, že částice, označované ortodoxními vědci jako zvnějšku útočící viry, jsou ve skutečnosti částice, které jsou produkovány samotnými buňkami (v důsledku stresových faktorů, jako jsou např. drogy).
Tyto částice jsou pak zachyceny například pomocí PCR testů a lékařští odborníci je, bez jakýchkoli podložených důkazů, interpretují jako ty „špatné viry“.

Hlavním cílem této knihy proto je stočit diskusi o příčinách zpátky směrem, kterým by měla jít: cestou nezaujaté vědecké analýzy faktů.

Jak sami autoři zdůrazňují, nejde přitom o to, dokázat neexistenci onemocnění, nesoucí názvy covid- 19, SARS, AIDS nebo žloutenka typu C. Žádný seriózní kritik aktuálně platné teorie o virech nepochybuje o tom, že lidé či zvířata jsou nemocní, nebo mohou onemocnět (jako např. u ptačí chřipky). Přičemž mnozí z nich nejsou skutečně nemocní, ale jsou na základě výsledků moderních laboratorních postupů (např. antigenní nebo PCR testy) za nemocné pouze prohlášeni a onemocní teprve v důsledku medikace toxickými léčivy.
Případně jsou zvířata, která byla označena za nakažená, poražena, jak tomu bylo již u bezpočtu hovězího dobytka, ovcí a kuřat.

V tomto ohledu jsou mnohem důležitější následující otázky:
Jaká je skutečná příčina onemocnění, nazývaných covid-19, SARS, AIDS nebo žloutenka typu C?
Jaké důkazy existují pro tvrzení, že tato onemocnění způsobuje (především) virus?
Nejsou příčinou onemocnění spíše toxiny nebo špatná, nedostatečná výživa?

V úvahu přitom přichází mnoho různých příčin – myšlenka, která je zcela ignorována, protože se vědecký výzkum a média ve vztahu k mikrobům zasekly v tunelovém, omezeném vidění.
Tento model myšlení, zaměřený pouze na jednu příčinu, je však zcela vzdálený od jakékoliv reality – a stojí ve zjevném rozporu k povinnosti každého vědce a novináře brát v potaz všechny možné příčiny.
K těm se počítají drogy, léčiva, výživa, hlad, pesticidy, těžké kovy, znečištění ovzduší a také stres. Všechno toto může těžce poškodit imunitní systém – najdeme to přesně tam, kde se nacházejí i oběti, kterým byla unáhleně diagnostikována onemocnění covid-19, spalničky, SARS nebo AIDS.

Aby podložili své teze, citují autoři četné osobnosti – jako například nositele Nobelovy ceny Karyho Mullise a Barbaru McClintockovou nebo pionýra mikrobiologie René Dubose – a odvolávají se na více než 1 400 solidních vědeckých zdrojů.
Tématika zpracovaná v této publikaci má stěžejní význam. Zatímco farmaceutické koncerny a špičkoví vědci kumulují skvělé zisky a média si pomocí senzacechtivých titulků zvyšují sledovanost a náklady (pozornost je věnována i zpravodajství předních světových médií, jako jsou New York Times a Der Spiegel, která se nezakládají na faktech), musejí občané platit obrovské daně a přitom, jako je tomu u covidu-19, s extrémními omezeními vlastních práv a svobod.

„Co musíme udělat? Prvním krokem je osvobodit se od iluzí a uvědomit si, že cílem moderních a zcela komercionalizovaných, lékařských věd není v první řadě podpora a zlepšení zdraví pacienta, nýbrž profit,“
tvrdí John Abramson z Harvard Medical School.

Mimochodem, od dubna 2021 je kniha „Virová mánie“ k dispozici také v angličtině a francouzštině – a její vydání je plánováno i ve španělštině, italštině a polštině.

Torsten Engelbrecht, Claus Köhnlein, Samantha Bailey, Stefano Scoglio
/ Virus Mania: How the Medical Industry Continually Invents Epidemics, Making Billion-Dollar Profits At Our Expense / 2007

Možná ještě nevíte:
Soud konstatoval, že ministerstvo zdravotnictví skutečně nedodalo jediný důkaz, který by potvrzoval, že virus SarsCOV2 reálně existuje…

V češtině zde: https://resetheus.org/obchod/VIROVA-MANIE-p446438783

Více o knize Dr. Sam Baileyová: https://www.youtube.com/watch?v=OyagOj1yZis

Myslíte si, že svět zachvátily hrozné virové epidemie, jako je rakovina děložního čípku, ptačí chřipka nebo AIDS anakonec i Covid19? Tato kniha ukazuje, že tento virový chaos ignoruje úplně základní fakta toho, co je skutečně kolem nás a na jakém základě fungují nemoci. Kniha vás provede zrcadlem “virových pandemií” a vysvětlí jak lékařský průmysl bez ustání vymýšlí nové nákazy a profituje miliardové zisky na úkor veřejnosti.

“Bakterie, plísně a “viry” jsou všudypřítomné – ve vzduchu, v potravinách, na našich sliznicích – ale nejsme trvale nemocní. Když “propukne” nemoc obecně považovaná za nakažlivou, onemocní jen někteří jedinci. To je jasný důkaz, že mikroby, ať už mají jakýkoli potenciál způsobit onemocnění, nemohou být osamocenou příčinou nemoci.

Sám Pasteur to na smrtelné posteli přiznal: “Mikrob není nic, terén je všechno.”
A skutečně, i pro mainstreamovou medicínu je stále jasnější, že biologickému terénu našich střev – střevní flóře, která se hemží bakteriemi – je přisuzována rozhodující role, protože je zdaleka největším a nejdůležitějším imunitním systémem těla.
Střevní flóru ovlivňuje celá řada faktorů (zejména výživa, stres, nedostatek aktivity, užívání drog atd.), takže má rozhodující vliv na nejrůznější závažná i méně závažná onemocnění.

Není to však jen toto velké zjednodušení, které volá po odporu k teorii mikrobů.
Při bližším zkoumání se také základní předpoklady mikrobiální teorie ukazují jako čirý mýtus.
Edward Kass, profesor medicíny na Harvardově univerzitě, to učinil předmětem svého úvodního projevu na konferenci Americké společnosti pro infekční choroby v roce 1970. Občané USA byli stále kritičtější k válce ve Vietnamu a mnoho lidí v USA se začalo bouřit proti establishmentu. Možná tento duch doby podnítil Kasseho k tomu, aby se těmito otázkami otevřeně zabýval, ačkoli mohly stát v příkrém rozporu s názory většiny jeho posluchačů.

Kass tvrdil, že lékařští vědci a lovci mikrobů nejsou těmi, které je třeba chválit za zastavení přílivu masových onemocnění, jako je tuberkulóza, záškrt, spalničky, černý kašel nebo plicní infekce. Údaje nesporně ukazují, že úmrtnost na tyto tzv. infekční nemoci od poloviny 19. století znatelně klesala; dávno předtím, než se lovci mikrobů a lékařský establishment aktivizovali.

Monumentální úspěch v podobě zatlačení nemocí a prodloužení průměrné délky života je především zásluhou zlepšení obecné životní úrovně (zlepšení výživy, výstavba čističek vody atd.), které v průmyslově vyspělých zemích nabralo na obrátkách právě v polovině 19. století.
To také vysvětluje, proč se úmrtí na tzv. infekční choroby stala v bohatých společnostech vzácností (v bohatých zemích tvoří méně než 1 % všech úmrtí).

Přesto v chudých oblastech třetího světa, jako je Afrika, kde každý třetí člověk trpí podvýživou, řádí tytéž nemoci (tuberkulóza, malomocenství atd.), s nimiž bohaté země bojovaly v dobách recese.

Nadměrný strach podobný panice, který tak snadno pohltí příslušníky bohatých společností, když média rozdmýchají plameny virové epidemické paniky, lze v tomto kontextu označit pouze za iracionální.”

Jako v tom vtipu:
Potkal mor muže. “Kam jdeš?”
“Jdu zabít 5000 lidí,” řekl mor.
Po čase se zase potkali a muž říká: “Ty jsi slíbil 5000, ale zabil jsi jich 50 tisíc.”
“Ale já jsem zabil 5000. Ti ostatní zemřeli strachem,” řekl mor.

The post Virová mánie. Mýtus infekčních nemocí a germ theory. Na jakém základě fungují nemoci? first appeared on Čítárny.

Infekce i epidemie různého stupně přicházejí, přecházejí, odcházejí… Nikdy jsme kvůli nim tak celoplošně nezastavili společenský a ekonomický život jako nyní. Nikdy jsme se tolik nebáli a nevěřili jen pouhému hadříku na tváři.

Za 10 týdnů od prvních registrovaných koronavirových případů 1. 3. 2020 bylo v Česku k 21. 5. 2020 registrováno 8 725 laboratorně pozitivních případů, z nichž část pociťuje různé příznaky při léčbě doma a průběžně je kolem 200 až 300 léčeno v nemocnicích.

Zemřelých v souvislosti s covid-19 je 304. Za stejnou dobu zemřelo celkem skoro 21 000 občanů na jiná onemocnění a stářím s jinými diagnózami. Máme za tu dobu asi 18 750 nových případů zhoubných nádorů čili rakoviny a přes 6 800 pacientů na rakovinu zemřelo.
Různé jiné závažné diagnózy úmrtí, tedy infarkty, mozkové mrtvice, zápaly plic, metabolické nemoci, selhání ledvin či jater a různé jiné infekce budí nyní menší pozornost než oněch 304 případů zemřelých s laboratorní pozitivitou SARS-CoV-2.

Ještě v únoru 2020 zde bylo přes 140 000 případů chřipky, 58 pacientů na ni zemřelo, ještě v půlce března bylo stále hlášeno kolem 70 000 případů. A nikoho to moc nevzrušilo!

Novým problémem není virus, ale křehkost našeho vědomí a sebevědomí.
To my sami jsme sami sobě problémem a nelze se jen vymlouvat, že nás tam někdo posunul virovým únikem, netopýřím přeletem, sdílenou hloupostí nebo medializovaným záměrem. Ahoj lidi, řekl bych slovy současného klasika. Zkuste normálně žít a myslet.

Profesor Jan Žaloudík v rozhovoru pro Seznam-Zprávy 26/5/2020

The post Stádní chování, pandemie, a mýty kolem virózy Covid1984 first appeared on Čítárny.