Elektřina je součásti a podstatou našeho života. Každá myšlenka, každý náš pohyb, nás obklopuje pulzy na nízkých frekvencích, šeptem, který byl poprvé v této souvislosti objeven v roce 1875, a který je také nezbytný pro život.

Energie našich buněk, které šeptají na frekvenci rádiových vln, je nepatrná, avšak pro život nezbytná.
Každá myšlenka, každý náš pohyb, nás obklopuje pulzy na nízkých frekvencích, šeptem, který byl poprvé objeven v roce 1875, a který je také nezbytný pro život.
Elektřina, kterou dnes používáme, látka, kterou bezmyšlenkovitě posíláme dráty a vysíláme vzduchem, byla kolem roku 1700 identifikována jako vlastnost života. Pouze později se ji vědci naučili extrahovat a použít ji k rozhýbání neživých věcí, přičemž ignorovali – protože je neviděli – účinky, které to mělo na svět živých.

Nevidtelná duha – Dějiny elektřiny a života / Arthur Firstenberg / Kniha ke stažení zde >>

Arthur Firstenberg je vědec a novinář, který stojí v čele globálního hnutí pro odstranění tabu, které toto téma obklopuje. Poté, co vystudoval Phi Beta Kappa z Cornellské Univerzity s titulem z matematiky, studoval na Lékařské Fakultě Irvine Kalifornské Univerzity v letech 1978 až 1982.
Zranění rentgenem předčasně ukončilo jeho lékařskou kariéru.
Posledních osmatřicet let je také výzkumníkem, poradcem a lektorem ohledně účinků elektromagnetické radiace na zdraví a životní prostředí, a také praktikuje několik technik léčivého umění.

Výpisky:

Dnes žijeme s několika devastujícími nemocemi, které sem nepatří, jejichž původ neznáme, a jejichž přítomnost považujeme za samozřejmou a nezpochybnitelnou. Žít bez nich je stav vitality, na který jsme už zcela zapomněli.

„Porucha úzkosti,“ zasahující šestinu lidstva, neexistovala před lety 1860, kdy telegrafní dráty poprvé omotaly Zemi. Do roka 1866 o ní v lékařské literatuře není jediná zmínka.

Chřipka v současné podobě byla vynalezena v roce 1889 spolu se střídavým proudem. Je neustále s námi, jako známý host – tak známý, že už jsme zapomněli, že tomu tak vždycky nebylo. Mnoho doktorů, které tato nemoc zasypala v roce 1889, ji nikdy dříve nevidělo.

Před lety 1860 byla cukrovka natolik vzácná, že jen pár doktorů vidělo více než jeden nebo dva případy za celý svůj život. I ta změnila svou podstatu: cukrovka bývala nemocí kostlivě hubených lidí. Obézní lidé na ni nikdy netrpěli.

Srdeční choroba byla v té době 25. nejčastější onemocnění, v pozadí za náhodným utonutím. Byla to nemoc kojenců a starých lidí. Pro kohokoliv jiného bylo nevídané, aby měl nemocné srdce.

Rakovina byla také nesmírně vzácná. Dokonce ani kouření tabáku v době bez elektřiny nezpůsobovalo rakovinu plic.

Toto jsou civilizační nemoci, které jsme přenesli i na naše zvířecí a rostlinné sousedy, nemoci, se kterými žijeme, protože odmítáme považovat sílu, kterou jsme si osvojili, za takovou, jaká skutečně je. 60Hz proud
xxx

Systematická elektrifikace Evropy začala v roce 1839 s otevřením magnetického telegrafu na Velké Západní Železnici mezi Západním Draytonem a Londýnem. Elektrifikace Ameriky začala o pár let později, když první telegrafní linka Samuela Morse vedla z Baltimoru do Washingtonu v roce 1844 podél Železnice Baltimore/Ohio.
xxx

Je trapným tajemstvím mezi virology, že od roku 1933 až do současnosti nebyly žádné experimentální studie, které by dokázaly, že chřipka – ať už virus nebo nemoc – je za jakékoliv situace přenášena z člověka na člověka běžným kontaktem.
Jak uvidíme v další kapitole, veškeré snahy experimentálně ji přenést z člověka na člověka, dokonce i během té nejsmrtelnější epidemie této nemoci, jakou kdy svět spatřil, selhaly.
x
Symes Thompson na začátku prosince roku 1889 zpozoroval u britských koní nemoc podobnou chřipce, napsal do Britského Lékařského Deníku, že předpovídá brzkou epdiemii u lidí, což byla předpověď, která se ukázala být pravdivá.46 Během pandemie v letech 1918-1919 zahynulo velké množství opic a paviánů v Jižní Africe a na Madagaskaru, ovcí v severozápadní Anglii, koní ve Francii, losů v severní Kanadě, a buvolů v Yellowstonu.
Nejedná se o žádnou záhadu. Nechytáme chřipku od zvířat, ani oni od nás.
Pokud je chřipka způsobena abnormálními elektromagnetickými podmínkami v atmosféře, pak ovlivňuje všechny živé bytosti ve stejný čas, včetně bytostí, které nesdílí stejné viry nebo nežijí ve vzájemné blízkosti.
xxx

Charles Dickens byl na návštěvě Nemocnice Sv. Lukáše pro Duševně Choré.
„Prošli jsme kolem hluchého, hloupého muže,“ napsal, „kterého sužovalo nevyléčitelné šílenství.“ Dickens se zeptal, kde tento muž dříve pracoval. „‚Ano,‘ povídá Dr. Sutherland, ‚to je ta nejpozoruhodnější věc ze všech, pane Dickensi. Byl zaměstnán jako operátor elektro-telegrafických zpráv.‘“ Ten den byl 15. ledna 1858.
Telefonní operátoři v té době často trpěli trvalými zdravotními komplikacemi. Enrst Beyer napsal, že z 35 telefonních operátorů, které lěčil v průběhu pěti let, nebyl ani jeden z nich schopen vrátit se do práce. Hermann Engel měl takových pacientů 119. P. Bernhardt více než 200.
…
V roce 1989, Annalee Yassi nahlásila rozšířenou „psychogenní nemoc“ mezi telefonními operátory ve Winnipegu, Manitobě a St. Catharines, Ontariu, a společnost Bell Canada v Montrealu nahlásila, že 47 procent jejich operátorů si stěžovalo na bolesti hlavy, únavu a bolesti svalů v souvislosti s jejich zaměstnáním.
xxx

Chřipka v současné podobě byla vynalezena v roce 1889 spolu se střídavým proudem.
Je neustále s námi, jako známý host – tak známý, že už jsme zapomněli, že tomu tak vždycky nebylo. Mnoho doktorů, které tato nemoc zasypala v roce 1889, ji nikdy dříve nevidělo.
Před lety 1860 byla cukrovka natolik vzácná, že jen pár doktorů vidělo více než jeden nebo dva případy za celý svůj život. I ta změnila svou podstatu: cukrovka bývala nemocí kostlivě hubených lidí. Obézní lidé na ni nikdy netrpěli.
Srdeční choroba byla v té době 25. nejčastější onemocnění, v pozadí za náhodným utonutím.
Byla to nemoc kojenců a starých lidí. Pro kohokoliv jiného bylo nevídané, aby měl nemocné srdce.
Rakovina byla také nesmírně vzácná.
Dokonce ani kouření tabáku v době bez elektřiny nezpůsobovalo rakovinu plic.
xxx

Sir Jagadis Chunder Bose a další vědci provedli řadu elektrických pokusů na rostlinách a dalších živých organismech, jejichž výsledky ukázaly jednoznačné účinky.
Zjistil, že nervy rostlin nebo živočichů vykazují proměnlivé chování a že jejich odpor se může značně lišit v závislosti na aplikaci proudu a jeho polaritě. Všiml si také, že intenzita proudu potřebná ke změně vodivosti nervů je z hlediska použitého napětí nekonečně malá – něco v řádu 0,3 mikroampérů (0,3×10-6).
Tento proud je podstatně menší než proud, který je vyvolán telefonním hovorem pomocí mobilního telefonu. Bose rovněž zjistil, že práh bioaktivity proudu je jeden femtoampér (1×10-15)! Protože tento badatel byl obeznámen i s radiofrekvenčním vysíláním, provedl pokus, při kterém byla rostlina vystavena rádiovému signálu o frekvenci 30 MHz ve vzdálenosti asi 218 yardů (200 metrů), a zjistil, že růst rostliny byl po dobu vysílání zpomalen.
Stejně tak prokázal, že se při ozařování stejným rádiovým signálem zpomalil oběh mízy v rostlině.
xxx

V 80. letech 19. století byl Londýn zásobován stejnosměrným proudem, ale někteří fyzikové zjistili, že rozvod střídavého proudu vytváří ve vodičích menší ohmické ztráty.
Následoval souboj proudů, přestože mnozí vědci včetně Edisona důrazně kritizovali nebezpečnější účinky střídavého proudu. Paradoxně právě proto, že střídavý proud je škodlivější, se používá v elektrickém křesle. A jak každý ví, elektrický proud v elektrické síti je… střídavý! V roce 1889 byla v USA a krátce nato i v Evropě provedena elektrifikace v plném rozsahu. V témže roce jakoby náhodou zaplavili lékaře případy chřipky, která se do té doby objevovala jen zřídka. Příznaky obětí byly mnohem více neurologického charakteru, připomínaly neurastenii a nezahrnovaly poruchy dýchání. Pandemie trvala čtyři roky a zabila nejméně milion lidí.

V roce 2001 kanadský astronom Ken Tapping prokázal, že pandemie chřipky v předchozích třech stoletích korelovaly s vrcholy sluneční magnetické aktivity v jedenáctiletém cyklu.
Bylo také zjištěno, že některá ohniska chřipky se rozšířila na obrovských územích během několika málo dní – což je skutečnost, kterou lze jen obtížně vysvětlit přenosem z jednoho člověka na druhého. Rovněž četné pokusy, které se snažily prokázat přímou nákazu prostřednictvím blízkého kontaktu, kapiček hlenu nebo jiných procesů, se ukázaly jako bezvýsledné.
Od roku 1933 až do současnosti nebyli virologové schopni předložit žádnou experimentální studii, která by prokázala, že se chřipka šíří běžným kontaktem mezi lidmi. Všechny pokusy se setkaly s neúspěchem.
Inženýři britské pošty kontrolují Marconiho zařízení pro bezdrátovou telegrafii během demonstrace na ostrově Flat Holm
xxx

V roce 1904 začaly na ostrově Wight umírat včely poté, co tam Marconi instaloval rádiové vysílače.
Tyto vysílače pracují na frekvencích blízkých megahertzovým úrovním. Na druhé straně Lamanšského průlivu Jacques-Arsène d’Arsonval prokázal, že “ostré a hákovité” elektromagnetické signály jsou mnohem toxičtější než signály sinusového tvaru. Pravda byla taková, že po roce a půl experimentování s rádiovými vysílači v plném zdraví ve věku 22 let začal Marconi dostávat horečky. Tyto záchvaty pokračovaly po zbytek jeho života.
V roce 1904, kdy pracoval na sestavení vysílače dostatečně výkonného pro transatlantickou komunikaci, byly tyto horečky tak intenzivní, že byly považovány za malárii.
V roce 1905 se oženil s Beatrice O’Brienovou a po líbánkách se usadili na ostrově v blízkosti vysílače. Jakmile se Beatrice zabydlela, začala si stěžovat na hučení v uších. Po třech měsících onemocněla těžkou žloutenkou. Musela se vrátit do Londýna, aby porodila dítě, které žilo jen několik týdnů a zemřelo z “neznámých příčin”. Ve stejném období Marconi několik měsíců trpěl horečkou a deliriem.
Bylo to v  letech 1918 až 1921 trpěl při práci na krátkovlnném vysílači sebevražednými depresemi.
V roce 1927, během líbánek z druhého manželství, zkolaboval s bolestmi na hrudi a byly mu diagnostikovány vážné srdeční potíže.
Později, v roce 1934 až 1937, kdy vyvíjel mikrovlnnou technologii, prodělal devět infarktů – poslední ho zabil ve věku 63 let.
xxx

Japonský doktor Tetsuharu Shinjyo roce 2014 publikoval studii před-a-po, která zvěstuje směr, kterým se svět musí ubrat.
Vyhodnotil zdravotní stav obyvatel obytného domu v Okinawě, na jehož střeše byly mnoho let provozovány antény mobilních telefonů.
Vyšetřil a promluvil si se sto dvaceti dvěma lidmi, kteří představovali 39 z celkového počtu 47 bytů.
Před odstraněním antén 21 lidí trpělo chronickou únavou; 14 točením hlavy, závratěmi nebo Ménièrovou chorobou; 14 bolestmi hlavy; 17 bolestmi očí, suchýma očima nebo opakovanými infekcemi očí; 14 trpělo nespavostí; 10 chronickým krvácením z nosu.
Pět měsíců poté, co byly antény odstraněny, nikdo v budově netrpěl chronickou únavou. Nikomu už netekla krev z nosu. Nikdo neměl problémy s očima. Pouze dva lidé stále trpěli nespavostí. Jednomu se stále točila hlava. Jeden měl stále bolesti hlavy. Případy zánětu žaludku a zeleného zákalu byly vyřešeny. Většina lidí na celém světě, tejně jako obyvatelé této budovy před uskutečněním studie nevědí, že jejich akutní a chronické nemoci jsou z velké části způsobeny elektromagnetickým znečištěním. Nemluví s ostatními o svých zdravotních problémech, a nejsou si vědomi toho, že mnoho z nich sdílí se svými sousedy.
xxx

1889 je ten rok, kdy člověkem vytvořená elektrická rušení zemské atmosféry nabrala globální charakter namísto lokálního.
Ten rok byla založena Edisonova Generální Elektrická Společnost, a Westinghousova Elektrická Společnost byla přejmenována na Westinghousovu Elektrickou a Výrobní Společnost. V tom roce získal Westinghouse Teslovy patenty na střídavý proud a použil je ve svých elektrárnách, jejichž množství v roce 1889 vyrostlo na 150, a v roce 1890 na 301.

Novela Zákona o Elektrickém Osvětlení v roce 1888 ve Spojeném Království uvolnila omezení průmyslu elektrické energie, a rozvoj centrální elektrárny tím tak poprvé byl učiněn komerčně realizovatelným.
A v roce 1889 se Společnost Telegrafních Inženýrů a Elektrikářů přejmenovala na, v tuto chvíli vhodnější, Instituci Elektrických Inženýrů.
V roce 1889 šedesát jedna výrobců v deseti zemích vyrábělo žárovky, a americké a evropské společnosti stavěly elektrárny ve Střední a Jižní Americe.

Ten rok deník Vědecký Američan nahlásil, že „pokud víme, každé město Spojených Států je vybaveno osvětlením z obloukových a žárovkových lamp, a zavádění elektrického světla se rychle rozrůstá do menších měst.“1

Ten samý rok Charles Dana, když psal do Lékařského záznamu, nahlásil nový druh zranění, dříve známý jen z blesků.
Bylo to kvůli, jak řekl, „nesmírnému nárůstu v právě probíhající aplikaci elektřiny, kdy už téměř $100,000,000 bylo investováno jen do samotného osvětlení a energie.“ Rok 1889, jak se shoduje většina historiků, otevřel dveře moderní elektrické éře.

A v roce 1889, jako kdyby se otevřela i samotná obloha, byli doktoři v Americe, Evropě, Asii, Africe i Austrálii zaplaveni přívalem kriticky nemocných pacientů trpících podivnou nemocí, kterou tito doktoři nikdy předtím neviděli. Tou nemocí byla chřipka, a ta pandemie trvala nepřetržitě po dobu čtyř let, během kterých zabila přinejmenším jeden milión lidí.

The post Elektřina je neviditelná duha. Zásadní vliv frekvencí na všechno živé first appeared on Čítárny.

Viry a virologie. Článek podává přehled o tom, jak dlouho existuje hypotéza „viru“, jak konvenční medicína definovala „virus“ v minulosti a dnes a jak Germánská nová medicína / Germanische Heilkunde®,  / objevená Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamerem, dovádí myšlenku „virů“, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným než neškodnými bílkovinnými sloučeninami, ad absurdum.

Po krátkém úvodu autor píše o takzvaném „vědeckém“ základu „virologie“ a vývoji představ o existenci „viru“ až po dnešní konvenční lékařské definice. Následuje stručné shrnutí z pohledu Germanische Heilkunde® a toho, jak se měnily poznatky o „virech“ v průběhu výzkumné práce Dr. Ryke Geerda Hamera.

Současné diskuse o tom, zda je koronavirus (Covid-19) nebezpečný, nebo zda jde jen o obyčejný virus, podobný viru způsobujícímu neškodnou chřipku, jsou fraškou, protože do dnešního dne lékařští odborníci nepředložili žádný vědecký důkaz, který by existenci tohoto tzv. viru (virus = jed, patogen = jed, způsobující onemocnění) potvrdil.

Jakýkoli pokus o vysvětlení absurdity předpokladu existence tzv. virů způsobujících onemocnění nebude úspěšný, aniž bychom si sami ověřili znalosti Germanische Heilkunde.
To (sebetestování, sebeověřování) jasně ukazuje absurditu tohoto pojetí.

V systému objeveném Dr. Hamerem, jím nazvaném Germanische Heilkunde®, neexistuje pojem, že „zlo“ je silnější než „dobro“, že něco „nemocného“ je silnější než něco „zdravého“ (tyto pojmy přišly s židovsko-křesťanským náboženstvím).

Soubor pravidel Systému v Germanische Heilkunde® nám dává logické vysvětlení vývoje tzv. nemocí a neponechává ani nanometr prostoru pro starý lékařský konsenzus.
Dokonce i tzv. virologie ve svých publikacích popírá své vlastní spekulativní důkazy, přesněji řečeno své vlastní dohady, protože nemá žádné důkazy – důkazy ji vůbec nezajímají. Prostě se předpokládá, že viry existují.

V systému Germanische Heilkunde® však lze každý krok ověřit, vysledovat a předpovědět.

Tři základní kritéria vědeckého poznání:

Ověřitelnost
Sledovatelnost (reprodukovatelnost)
Předpověditelnost
Pokud tato tři základní kritéria chybí, nelze hovořit o vědeckém poznání.

Medicína je založena na starých, zastaralých pseudo „vědeckých“ modelech, přičemž si uzurpuje nazývat se přírodní vědou. Veškerý pokrok v medicíně se týká výhradně technologií (technik), které používá: má k dispozici obrovský arzenál technických vynálezů. Pokrok v technice byl možný, protože se opírá o ověřené (vědecky prokázané) poznatky, jako je chemie nebo fyzika.

Medicíně však stále chybí jednoznačná, vědecká odpověď na základní lékařskou otázku:
Proč se objevují symptomy, které se v konvenční medicíně nazývají „nemoc“?

Diagnóza v medicíně je založena pouze na viditelných symptomech a interpretace těchto symptomů není založena na žádných vědeckých důkazech.
Z tohoto důvodu se lékařská věda musí spoléhat na hypotézy, konsensus, dogmata (Učebnice onkologie pro studenty medicíny, lékařské nakladatelství PZWL 2003, s. 58) a statistiku. (Viz také film: Medicína a její paradigma)

Jedním z předpokladů medicíny je existence tzv. viru, který údajně způsobuje onemocnění.

V odborných publikacích takzvané „virologie“, ačkoli označení „virus – viry“ reprezentuje „virologii“, se v žádné z těchto publikací nevyskytuje struktura lidského viru (ani v krvi, ani v jiném druhu tělní tekutiny, ani např. v případě spalniček na těle). Pouze „něco“ bylo zaznamenáno v odumírající buňce.

Na rozdíl od bakteriofágů (ty medicína bez jakéhokoli vědeckého podkladu nazývá bakteriálními viry), které lze z odebraného materiálu snadno izolovat a biochemicky zkoumat (to je možné již od roku 1940), se dodnes nepodařilo izolovat takzvané „viry“, které údajně způsobují nemoci u lidí, zvířat nebo rostlin.

Pokus o izolaci (údajného) lidského viru nebyl nikdy proveden, protože neexistují lékařské protokoly, podle kterých by se takový postup měl provádět.
Takové protokoly má pouze bakteriologie (od roku 1940).

Co jsou tyto takzvané „bakteriofágy“ (ortodoxní medicína je nazývá viry)?

Když bakterie „normálně“ zemřou (a to se děje pomalu), protože jsou zbaveny podmínek pro život (např.: přílišné horko, přílišná zima, záření), produkují spory (“ přeživší“), které mohou přežívat po staletí. A když je prostředí opět příznivé, vznikají z těchto spor nové bakterie.

Pokud však bakterie nemají čas vytvořit spory, „redukují“ se na minimální částice, tedy „pouze“ na nukleovou kyselinu (ve školské/konvenční medicíně nazývanou Genetický materiál). Tato nukleová kyselina je obklopena vrstvou bílkovin, stavebního materiálu potřebného pro život. Všechny tyto částice jsou stejné.

Bakterie tedy zcela neumírají, ale zanechávají nukleovou kyselinu jako zdroj energie (primární funkcí nukleové kyseliny je výroba energie), kterou využívají další bakterie žijící v okolí.

Tzv. nekróza bakterií je tedy také něco účelného, je to smyslupný proces.

Tyto malé částice jsou ve školské medicíně považovány za příčinu bakteriální smrti. Proto se jim říká bakteriofágy, požírači bakterií („viry“), což je nesprávný název.

Tento model chování bakterií byl přenesen na údajné lidské viry (údajně se vyskytují v lidských buňkách). Jako první tak učinil John Franklin Enders (1897-1985).

Lidské buňky jsou však uspořádány složitějším způsobem, ať už in vivo nebo ve zkumavce.

Enders převzal model z bakteriologie, aniž by tuto skutečnost vzal v úvahu: při svých pokusech se zvířecími buňkami použil model z bakteriologie.

Neizoloval však žádný virus. Místo toho, aby ukázal skutečně izolovaný virus, tvrdil, že buňky odumřely, protože k nim byl přidán stěr z „pacienta“ (osoby vykazující nějaké příznaky). Své pokusy prováděl ve zkumavce.

Například v případě takzvaných „spalniček“ odebral stěr ze slin osoby „nemocné spalničkami“ (nebo spíše osoby, která měla příznaky klasifikované jako spalničky) a přidal jej k buňkám definovaným medicínou jako takzvaně zdravé a buňky začaly odumírat.

Umíraly by však bez ohledu na to, zda k nim bylo něco přidáno, nebo ne.

Jak tento postup vypadal?

Podle modelu bakteriofágů J. Franklin Enders zbavil buňky zdroje života, přidal koktejl antibiotik, obsahující streptomycin (antibiotikum), který sám o sobě buňky zabíjí.
V roce 1954 to ještě nebylo známo.
Teprve v roce 1973 bylo zjištěno, že toto antibiotikum je zabíjí.

K předem „připraveným“ buňkám přidal stěr ze slin „pacienta“. (Člověk, který měl příznaky). Buňky velmi rychle odumřely. Enders však neprovedl žádné kontrolní testy.

Kdyby tehdy provedl kontrolní testy, tj. porovnal buňky podrobené proceduře s těmi, které proceduře podrobeny nebyly a nějakou dobu počkal, zjistil by, že v obou skupinách buňky umírají, pouze buňky ze skupiny, která byla proceduře podrobena, umíraly rychleji jako „zdravé“ buňky.

Pro Enderse bylo samotné odumírání buněk „dostatečným důkazem“ existence viru.

Kdy začala historie „viru“?

Historii „viru“ zahájil Pasteur (1822-1895). Byl to právě Pasteur, kdo přišel s myšlenkou, že musí existovat ještě tisíckrát menší patogen než bakterie, který není vidět pod (optickým) mikroskopem. Tento takzvaný patogen nazval jedem. Jeho domněnka nebyla založena na žádných vědeckých důkazech.

Z Pasteurových deníků je zřejmé, že publikované výsledky jeho výzkumu se lišily od skutečných výsledků jeho výzkumu (=falšování). Přestože svým potomkům zakázal zveřejňovat své deníky, poslední z jeho mužských potomků se jeho vůli nepodřídil a svět se o tomto podvodu dozvěděl z knihy, kterou na základě těchto deníků napsal Prof. Gerald L. Geison. (Viz film v polštině: Medicína a její paradigma).

Jak je v medicíně definován „virus“?

„Stará“ definice viru ve školské/konvenční medicíně zní:

„Viry (z latinského neuter vīrus označující jed a jiné škodlivé tekutiny) jsou malé infekční částice infikující všechny formy života, neschopné se množit mimo hostitelskou buňku.“

Mezitím medicína tuto definici „doplnila“:

„Viry představují velkou a heterogenní skupinu infekčních agens, jejichž strukturu lze až na výjimky určit pouze pomocí elektronového mikroskopu, nepředstavují žádné buněčné struktury pozorované u jiných skupin mikroorganismů a nemají žádnou metabolickou aktivitu nezávislou na hostitelské buňce, v níž se množí. Každý virus obsahuje nukleovou kyselinu a proteiny. Virové proteiny (bílkoviny) tvoří 40 % až 96 % viru.“

Úloha bílkovin (proteinů) v živém organismu:

Bílkoviny jsou materiálem živých organismů, které potřebují k životu. Bílkoviny jsou jednou ze základních živin. Jsou nezbytné pro správné fungování organismu, protože bílkoviny se různými způsoby podílejí prakticky na všech procesech probíhajících v těle.

Lidské tělo si potřebné bílkoviny – enzymy, krevní bílkoviny a mnoho dalších – vytváří z 20 různých aminokyselin (bílkovinotvorných aminokyselin). Nebílkovinotvorné aminokyseliny se k tvorbě bílkovin nepoužívají, ale mají v těle mnoho jiných funkcí.

V různých buňkách těla se aminokyseliny spojují a vytvářejí bílkoviny. Z aminokyselin se tvoří bílkovina (protein).

Jaké důkazy o existenci lidských virů může medicína předložit?

Vůbec žádný!

Především je důležité vědět, že teprve elektronové mikroskopy umožnily vidět buněčné struktury neviditelné pod optickým mikroskopem. Ale obrazy, které jsou viditelné pod elektronovým mikroskopem, ukazují mrtvou hmotu. (Vzhledem k použité technologii, protože elektrony se mohou pohybovat pouze ve vakuu).

Pod elektronovým mikroskopem jsou vidět různé malé (mrtvé) částice (statický obraz) uvnitř i vně buňky.

Medicína interpretuje tyto normální součásti buňky viditelné v mrtvé hmotě jako takzvané „viry“. Není však schopna žádnou z nich izolovat, ani není schopna provádět biochemické postupy ke zkoumání jejich struktury a to je ve vědeckém výzkumu nezbytné!

Je důležité vědět, že snímky viditelné pod elektronovým mikroskopem, které údajně ukazují na existenci „virů“, se nijak neliší od jiných mikroskopických snímků buněk s jejich „normálními“ složkami.

(Text, který ukazuje, že elektronové mikrofotografie, které jsou vydávané za viry, jsou známé typické artefakty nebo buněčné struktury, pozn. překl)

Jak vypadá postup, který tvrdí, že potvrzuje existenci virů?

Testovaný materiál (např. stěr z úst) se odebere osobě definované jako „nemocná“ (osoba vykazující příznaky) a podrobí se testu a postupům PCR ( namnožení nukleové kyseliny, tzv. genetického materiálu RNA).

Namnožený materiál DNA/RNA (nukleové kyseliny) od osoby, definované jako „nemocná“, se porovná s materiálem DNA/RNA odebraným od osoby, která je školskou medicínou definována jako „zdravá“. Rozdíl mezi nimi je definován jako virus. Předpokládá se totiž, že tzv. genetický materiál (nukleová kyselina) u tzv. zdravého člověka je statický, že nepodléhá žádným změnám.

Zde má však medicína problém: mezi tím se ukázalo, že tzv. genetický materiál každého tzv. zdravého člověka se neustále mění. Celá myšlenka genetiky se rozplynula ve vzduchu.

Citace z časopisu „Die Zeit“ z 12. 6. 2008.

„Genom byl považován za neměnný vzor člověka. Dnes musí věda tuto představu opustit. Ve skutečnosti je náš genetický materiál ve stavu neustálých změn.

Před dvěma lety se na Kalifornské univerzitě sešlo 25 genetiků, aby tuto zdánlivě jednoduchou otázku vyřešili: Co je to gen?

Snaha přesně definovat pojem jejich lékařského oboru se však ukázala jako nesmírně obtížná. Setkání odborníků málem skončilo katastrofou.

„Měli jsme mnohahodinová jednání, všichni na sebe křičeli…“.

To, co vědci objevili v lidském nebo zvířecím chromozomu (včetně rostlin), boří dosavadní myšlenkové vzorce v genetice.

Především lékařský výzkum stojí před novými výzvami (protože medicína věří, že tělo je neměnné, je určeno svými geny, dělí je na dobré a špatné geny – tato myšlenka dokonce získala Nobelovu cenu – Harald Zuhausen si ji nechal patentovat jako virus a vakcínu proti rakovině děložního čípku).

Tělo a duše (zdraví, vývoj, stárnutí) podléhají genetické interakci, jejíž složitost přesahuje všechny dosavadní představy.

Genetika se musí rozloučit se svou představou stabilního genomu, kde jsou změny patologickými výjimkami.“

(Celý text v ZEIT 2008, pozn. překl.)

Jak jsem se již zmínil, školská (konvenční) medicína se snaží prokázat existenci tzv. viru (patogenu) následujícím způsobem: vezmou se dvě buněčné kultury, jedna se označí za „zdravou“, druhá za „nemocnou“ (s údajným patogenním agens). Rozdíl mezi výsledky provedených komplexních „testů“ podle ní ukazuje na „něco“ (údajný „virus“), co způsobuje nemoc.

Právě to má podle „vědeckého“ výzkumu „potvrdit“, existenci viru…

Vědí samotné laboratoře, co hledají?

Také výsledky „výzkumů“ (testů používaných ve školské medicíně ) na tzv. protilátky, jsou rovněž založeny na takových „spolehlivých“ vědeckých důkazech. je třeba si uvědomit, že protilátky patří mezi glykoproteiny, jejichž molekula obsahuje 82 % – 92 % bílkovin a 4 % až 18 % sacharidů. I zde se tedy jedná o bílkovinu.

Dr. med. Ryke Geerd Hamer o „virech“:

Dr. Hamer se v počáteční fázi své výzkumné práce domníval (protože ho to během studia učili), že takzvané „viry“ (patogeny) existují. Od počátku v nich však viděl pomocníky. Když učinil další objevy, začal o jejich existenci pochybovat.
Je tedy pochopitelné, že tento termín používá ve svých pozdějších publikacích, když popisuje průběh vagotonie ektodermálních částí orgánů:
„Viry, pokud existují“.
V závěrečné fázi své výzkumné práce již s jistotou věděl, že ve vagotonické fázi SBS ektodermálních částí orgánů tělo nepotřebuje žádné další pomocníky.

Logická systematičnost Germanische Heilkunde umožňuje tento smysluplný (rozumný) proces snadno vysledovat a pochopit.

Ektodermální tkáň živého organismu, která vznikla během evolučního vývoje, patří k nejmladším tkáním a změny, které na ní probíhají, jsou viditelné téměř okamžitě: v aktivní fázi SBS v podobě atrofie tkáně (ulcera = vředy) ihned po vzniku DHS a pokračují až do konce konfliktně aktivní fáze. Po konfliktolýze (CL = konec biologické konfliktní aktivity) začíná na tkáni okamžitě regenerační proces (fáze hojení), který spočívá ve vyplnění dutin vzniklých na tkáni v aktivní fázi SBS.

V tomto regeneračním procesu hrají zásadní roli bílkoviny. Nároky na bílkoviny jsou v této fázi přirozeně vyšší, protože dutiny vzniklé v ca-fázi je nyní třeba vyplnit novou tkání.

Po skončení SBS končí také proces obnovy …

Organismus se vrací do normotonie … do stavu, který se v medicíně nazývá „zdraví“.

Shrnutí s ohledem na poznatky Germanische Heilkunde®:

V endodermálních a mezodermálních tkáních nemá medicína problém s nálezem mikrobů (mikroorganismů), protože tyto tkáně v průběhu SBS využívají jejich pomoci. Jsou však nesprávně klasifikovány jako patogeny.

Jejich samotná přítomnost stačí školské (konvenční) medicíně k tomu, aby je kvalifikovala jako tzv. patogeny.

Argumentace je následující: Máme „nemocného člověka“ (tj. člověka s příznaky), najdeme v něm mikroby, takže dojdeme k závěru: mikroby způsobují tyto příznaky (tuto „nemoc“). Podle názoru medicíny se tím potvrzuje tzv. teorie infekce.

Ektodermální tkáň však mikroby při SBS nepotřebuje. Ale „teorie infekce“, na níž je medicína založena, zavazuje i medicínu k nalezení patogenu. Tyto komplikované studie prováděné u „nemocí“ ektodermální tkáně (v níž nejsou žádné mikroby), jsou intenzivní snahou udržet při životě starý konsenzus, tj. „teorii infekce“.

Medicína ve svém úsilí využívá nejnovější technické výdobytky, které má k dispozici: mimo jiné elektronový mikroskop, pod nímž vidí drobné částice v buňkách a z buněk a volně je interpretuje, protože je dodnes nedokázala izolovat a biochemicky zkoumat…

Pokud se jedná o bílkovinu, je to základní stavební prvek živého organismu. Není divu, že je přítomen a to v každém živém organismu, v každé buňce…

Proto doktor Hamer říká, že pokud se v průběhu vagotonie na ektodermální tkáni vyskytovali nějací „pomocníci“, mohly to být jedině bílkoviny. V medicíně se těmto proteinům říká „viry“.

Článek vychází z rozhovoru s německým mikrobiologem Dr. Stefanem Lankou.
Z knihy: „Lékařská mikrobiologie“ Příručka pro studenty medicíny PZWL 2004
a samozřejmě z prací Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerda Hamera

Článek Ewy Leimerové

Přeložila do angličtiny: Ela Flaulkner
Přeložil do češtiny: Vladimír Bartoš
Clánek jako PDF >>
Die Germanische Heilkunde®

The post Viry. Jaké jsou vědecké důkazy a jejich podstata? Co způsobuje tzv. onemocnění? Poučné! first appeared on Čítárny.

Lidstvo je ohroženo „pandemiemi“, ovšem ne z důvodů, jaké nám předkládají mainstreamové zdroje. Tato kniha se zabývá vědeckým fenoménem VIR. Zkoumá tvrzení týkající se údajných „nakažlivých“ onemocnění, jako je například covid-19, aby osvětlila, čím ve skutečnosti jsou, nebo možná spíše čím nejsou.

Přesvědčení, že na nás útočí choroboplodné zárodky z přírodního prostředí (či z laboratoře), vedlo většinu populace k tomu, že souhlasila s lockdowny, omezováním občanských práv, bezprecedentní cenzurou v době míru a dalšími vakcínami. Stačí však odhalit vědecký základ a pochopit, jak tyto případy onemocnění vznikají, a žádná „pandemie“ už nikdy nebude vypadat tak jako dřív.

Poslední Pandemie / dr. Mark Bailey a dr. Samantha Baileyová / počet stran: 248
vydavatel: Resetheus z.s.
Objednávka: https://linkup.shop/resetheus#!/POSLEDNI-PANDEMIE/p/693548805

Dr. Samantha Baileyová vystudovala konvenční medicínu a v oboru pracovala vice než dvé desetiletí, dokud ji nové pojetí a přístupy ke zdraví nepřiměly zavedeny lékařský
systém opustit. V roce 2020 spustila na platformě youtube vlastni kanál, který se stal na Novém Zélandu nejobsáhlejším kanálem věnujícím se problematice zdraví.
Její videa mezitím dosáhla miliony zhlédnuti a mezinárodní sledovanosti. Je spoluautorkou knihy Vírová mánie: Jak lékařský průmysl bez ustání vynalézá nové epidemie a na úkor veřejnosti vytváří miliardové zisky.

Dr. Mark Bailey dokončil studium medicíny v roce 1999. Jako lékař se věnoval mnoha specializacím a několik let působil také jako vědecký pracovník v oblasti klinických studii. Kvůli své nespokojenosti se systémem alopatické medicíny se v roce 2016 rozhodl klinickou praxi opustit.
Od počátku roku 2020 se věnuje problematice mikrobiologie, existence viru a historickým i epistemologickým otázkám lékařské védy.

The post Posledni pandemie. Vir a víra. Jaký je rozdíl mezi těmito slovy first appeared on Čítárny.

Strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci naší apokalypsy tzv. Nového světového řádu. Všechno je o lidech, kteří nedokáži uvěřit, že jejich vládní autority jsou schopné zla.

Ti, kteří pokorně přijali kovidové lockdowny, ctnostně si nasadili masky a dychtivě se postavili do fronty na vakcíny a posilovače, lidé, kteří si myslí, že jsem blázen, když naznačuji, že opatření proti tzv Covidu přijatá Novým Zélandem byla stejně odsouzeníhodná jako neúčinná, bezproblémoví polykači lží státu, sdíleli jednu důležitou vlastnost, možná tu, která přesně definuje jejich neochotu myslet sám za sebe.

Nedokáži uvěřit, že jejich vládní autority jsou schopné zla.
Tak je to jednoduché.

Navzdory téměř nekonečnému seznamu státních zvěrstev během délky života našeho lidského druhu, my zde na Západě po druhé světové válce odmítáme přijmout myšlenku vražedné mocenské elity maskující se za vládu pro dobro všech.

Jak ale k takovému přesvědčení o pravdomluvnosti státu došlo?
Jak si tolik lidí může být tak jistí neutuchající dobrotou Západu?
Ano, toto je západní fenomén. Vyspělý demokratický, ctnostný a rovnostářský Západ vyšších morálních hodnot, vedený Amerikou. Navíc je přímo spojen s druhou světovou válkou a zejména s mýtem pěstovaným západními vítězi, který zní takto:

V genocidním nacismu se soustředilo to nejohavnější a výjimečné zlo.
My, kteří jsme toto zlo porazili, jsme proto dobří a dobří vždy budeme, bez ohledu na naše občasné pochybení.
Státem podporované zlo je jen fenomén nacistického Německa a bylo ukončeno.

Amerika v padesátých letech, kdy jsem se narodil, přes sedmdesátá léta, kdy jsem vyrůstal, poskytovala pohodlí, příležitosti a dokonce bohatství nižším a středním vrstvám, faktory, které přispívaly k pocitu, že se v této zemi žije dobře a že je to dobré.

Když byl JFK zavražděn tehdejší CIA/Deep State, většina lidí si naivně koupila hloupý příběh o osamělém střelci a kouzelné kulce pohybující se po křivce.
Když se Dvojčata 11. září zhroutila rychlostí volného pádu naprosto přesně do svých základů, stačilo po krátkém čase šoku, použít zdravý rozum, aby byly vypsány desítky pochybnosti nejen o samotném zřícení tří budov!!, ale i o fanatických únoscích vedená arabským duchovním z jeskyně na Středním východě.

Incident v Tonkinském zálivu v roce 2. srpna 1964, který se stal záminkou pro americkou eskalaci ve Vietnamu, byl stejnou lží jako tvrzení Colina Powella v roce 2003 v OSN, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení.

Kolik miliónů životů bylo ztraceno, kolik lidí bylo vysídleno, kolik utrpení následovalo v důsledku těchto bezcitných a zrůdných podvodů?
Dodnes ve Vitnamu umírají lidé na použití chemických zbraní Agent Orange, Agent Blue Spojenými státy.

Víte, americká vláda by se přece nikdy nemohla dopustit tak ohavných zločinů. Nikdy.
Jiné země anglicky mluvícího Západu a většina Evropy, i když rychle odhalovaly sovětskou kriminalitu a prostopášné pustošení komunistického Maa, zavíraly oči před americkým státním terorismem a vraždami a odmítly uznat soustavu tajných agentur zapojených do tajných destruktivní operace proti vlastním občanům.

Takže tady a právě teď zachvátila svět nadnárodní teroristická a genocidní operace v dosud nevídaném měřítku – mám samozřejmě na mysli koronské války.
Očkování proti nás zabíjí tiše, někdy i hlasitě a všude, a přesto lidé, kteří sami zažili nebezpečné nepříznivé účinky tohoto agenta, si to nemohou nebo nechtějí spojovat.

Například u mého úplně proočkovaného souseda se nedávno rozvinula hluboká žilní trombóza a o dva dny později život ohrožující plicní embolie.
Bylo to v době, kdy ani jeden praktický lékař nezpochybňoval roli očkování. Jenže o týden později zdravotnický personál zázračně zmoudřel a podařilo se mu přijít s teorií, že za to může zase ten kovidový vir, ze kterého se před měsícem zotavil. Prý žádné překvapení.

Jak jsem již mnohokrát psal, dobří lékaři na Novém Zélandu, kteří zpochybňovali univerzální očkování mRNA, kteří nabízeli léčbu místo očkování, kteří přizpůsobili svou péči individuálním potřebám pacientů a kteří se drželi nutnosti informovaného souhlasu, tak tito lékaři jsou pronásledováni, pronásledováni a pronásledováni zkorumpovanou lékařskou radou ve spojení se soukromou organizací se sídlem v Dallasu v Texasu.

Jeden výjimečně zodpovědný a informovaný lékař byl nedávno podroben zkoušce týdenního disciplinárního tribunálu pro zdravotníky. Lékařská rada Nového Zélandu ho obvinila z podkopávání důvěry veřejnosti v očkování Pfizer diskusí o prevenci a léčbě covidu.

Ano, čtete správně. Je to novodobý Hon na čarodějnice.

Vyrostl jsem v Americe plné příslibů. Zapálený tvrdě pracující člověk mohl získat vynikající vzdělání, aniž by zadlužil na celý život. Benzín byl levný, cestování bylo snadné.

Psychologicky vzato by se koncentrované zlo holocaustu s německými nacistickými tábory smrti a nepředstavitelnou hrůzou mohlo jednou provždy skončit. A netvářit se, že i jaderné vypálení dvou japonských měst bylo posvěceno jako akt milosrdné nutnosti.

Jenže strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci naší apokalypsy, Nového světového řádu.
Abychom s nimi bojovali, potřebujeme jen trochu odvahy, zbavení se sobeckosti, nutnosti, že naše děti nemusí prožívat stále totéž… je to opravdu tak jednoduché.

Emanuel E. Garcia, M.D.
https://newzealanddoc.substack.com/
Psychoanalytik, psychiatr a autor narozený ve Filadelfii, který emigroval na Nový Zéland v roce 2006. V roce 2021 odešel z psychiatrické praxe a odmítl se nechat naočkovat poté, co pracoval ve veřejném sektoru na Novém Zélandu.
duben 2023

Pozn. redakce:
Na Novém Zélandu kovidismus dirigovala Jacinda Ardern, klon WEF. Ta nakonec záhadně rezignovala na svůj post premiérky. Stalo se tak v době, kdy se na veřejnost valily informace o stovkácjh mrtvých po očkování. Po roce však byla za svou práci odměněna vysokým státním vyznamenáním.
Dnes pracuje pro OSN a bojuje proti tzv. dezinformacím neboli nepříjemným pravdám pro státní instituce, OSN, WHO, WEF etc…
Nový preméíer se později vyznamenal ryze psychopatickým výrokem, že lidé se rozhodovali svobodně o očkování a žádný vládní úředník ani expert je k ničemu nenutil.

Překlad: Čítárny.com

The post Kovidismus. Strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci této apokalypsy first appeared on Čítárny.

Celá současná virologie je založena na spekulativní publikaci amerického bakteriologa Johna Franklina Enderse (1897-1985) z roku 1954.
Endersovi byla krátce poté udělena Nobelova cena za medicínu za dlouholetou chybnou interpretaci domnělého polioviru, a jeho spekulace o domnělých virech spalniček tak byla povýšena na fakt, který od té doby zůstal nezpochybněn

Je to proto, že o výrocích nositele Nobelovy ceny se v naší společnosti nepochybuje.
To je naprosto protivědecké, protože hlavním úkolem vědce je neustále zpochybňovat sám sebe a vše, aby rozpoznal chybné předpoklady a vyhnul se jim. Žádná teorie v dějinách nevydržela.

Od té doby se uznává, že odumírající tkáň ve zkumavce je důkazem existence viru.
Kdyby se v tomto případě i ve všech ostatních uskutečnily dnes již mezinárodně uznávané kontrolní experimenty, které jsou uznávaným základem každého výzkumu, bylo by možné poznat, že k odumírání nemocné i zdravé tkáně vedou samotné podmínky pokusu.
Ve stuttgartském procesu o spalničkách v roce 2016 bylo nejvyšším soudem potvrzeno, že tato Endersova publikace neposkytuje důkaz o existenci virů.
Přesto je Endersova publikace dílem par excellence, na němž je dodnes založen celý obor virologie.

Ve vědě je to jasné: neexistenci něčeho NELZE dokázat. Pokud však pro existenci něčeho chybí důkazy, je jeho existence přinejmenším sporná.
Corona nám poskytuje jedinečnou historickou příležitost – pro všechny lidi současně – rozpoznat staré vědění virologie jako falešné nebo jako omezené a neúplné. Je čas jednat, lidsky a moudře, dalo by se říci, že i bohulibě.
Celý článek ke stažení  >>

Kniha Virová mánie
Virová mánie. Mýtus infekčních nemocí a germ theory. Na jakém základě fungují nemoci?

Doporučujeme:
Germánská Nová medicína: Pochopení spojení mysli a těla!!
https://www.symbiozazivota.cz/germanska-nova-medicina-pochopeni-spojeni-mysli-a-tela/

The post Kovidová pandemie otevřela mimořádně závažnou Pandořinu skříň first appeared on Čítárny.

V roce 1983 zasáhla do dlouhodobě komplikované izraelsko-palestinské situace záhadná epidemie, která vyděsila svět a zároveň vyvolala neuvěřitelnou hysterii v mainstreamových médiích. Je to velmi ukázkový případ propojení vědy, politiky a médii ve vyváření poplašných zpráv za účelem manipulace velkého počtu lidí.

21. března 1983 v palestinské vesnici Arraba nedaleko města Jenin přiběhla sedmnáctiletá dívka z místní školy k oknu, kašlala, zhluboka dýchala a stěžovala si, že se dusí. Krátce poté se dostavila ospalost a bolest hlavy. Učitelka poslala dívku domů. O několik hodin později se stejné příznaky objevily u mnoha dalších studentek. Všichni zmínili, že cítili zápach podobný zkaženým vejcím nebo rybám.
Policie následně 34 dívek eskortovala do nemocnice v Djenne. Lékaři z místa potvrdili, že ve škole byl cítit odporný zápach.

Při zjišťování příčin tohoto stavu bylo nejprve vysloveno podezření na otravu plynem. Zajímavé však je, že podobné příznaky hlásilo i několik izraelských vojákyň, které nemocné dívky doprovázely do nemocnice. Stěžovali si také na bolesti hlavy a břicha, malátnost, žaludeční nevolnost a pocity jako před omdlením.

Nejpodivnější na celém případu bylo, že lékaři v nemocnicích nedokázali identifikovat žádnou známou nemoc, která by způsobila stav pacientů. Nikdo netušil, co infekci způsobuje, jak se šíří, a hlavně laboratorní výsledky nepotvrdily virový ani bakteriální původ onemocnění.

Nemoc dostala název “Dženínský syndrom”.
Za týden bylo hospitalizováno 360 pacientů, z toho 260 mladých dívek, zbytek pacientů tvořily ženy v dospělém věku a ojediněle se vyskytly i případy mužů a starších osob postižených touto neznámou nemocí. Hospitalizovaní pacienti byli napojeni na kyslík, dostávali infuze glukózy a léky na uklidnění. Příznaky často vymizely během několika hodin, v některých případech během několika minut. U některých pacientů se však příznaky vrátily i poté, co jim bylo sděleno, že budou propuštěni domů.
Nákaza však brzy zasáhla celý Západní břeh Jordánu. Hospitalizováno bylo 943 osob. Izrael nařídil na 20 dní uzavřít školy na celém území a zpřísnil bezpečnostní opatření.

Mediální hysterie.
Bez ohledu na výsledky lékařských testů začala palestinská média informovat o použití izraelského slzného plynu, který údajně způsobil slepotu u 34 postižených dívek.
Izraelský tisk nezůstal s bombastickými titulky pozadu. Deník Jediʼot achronot (z hebr. ידיעות אחרונות) vycházel již 22. února. Březen 1983 přinesl šokující zprávu: “Třicet čtyři studentek střední školy ve vesnici Arraba v okrese Jenin náhle onemocnělo slepotou, bolestmi hlavy a břicha a cyanózou [modré zbarvení kůže, pozn. autora] horních a dolních končetin.

Mezitím se zpráva o epidemii rozšířila do celého světa.
Počty postižených zaplnily titulní stránky New York Times, časopisu Time, britského deníku The Guardian i periodik mnoha dalších zemí, dokonce i vzdálené Malajsie a Japonska.
Zprávy byly čteny nekriticky, bez jakéhokoli ověření faktů.
Mnohá palestinská a arabská média začala předbíhat konspirační teorie. Největší popularitě se těšil ten, který hovořil o cíleném šíření neznámé nákazy ze strany státu Izrael…

Co bylo příčinou epidemie v roce 1983?
Izraelské a mezinárodní vyšetřovací týmy se shodly, že se jednalo o hromadnou psychogenní nemoc (MPI) nebo epidemickou hysterii. Ta popisuje šíření příznaků nemoci v populaci navzdory nepřítomnosti známého virologického nebo bakteriálního agens. MPI se od ostatních typů kolektivních bludů liší tím, že je doprovázen i fyzickými příznaky. Oběti takové infekce mohou pociťovat bolest a celkovou slabost. Náhlé lokální epidemie hysterického chování, jako je skákání, smích nebo nejčastěji jen bolesti hlavy, nevolnost a omdlévání, byly mnohokrát zaznamenány v uzavřených institucích, jako jsou školy nebo kongresy, nebo v menších komunitách po celém světě.

Albert Hefez se ve své studii z roku 1985 snažil vysvětlit příčiny epidemie na Západním břehu Jordánu a popsat psychologický mechanismus, kterým se nákaza šířila. Ve srovnání s klasickým přenosem organických onemocnění viry nebo bakteriemi měla epidemie z roku 1983 jiného přenašeče. 

Zatímco asi 20 % prvonákazníků se mohlo otrávit vdechnutím plynné látky, která pravděpodobně unikla z latrín a z nedokonalé kanalizace ve vesnici, zbylých 80 % patří do kategorie MPI / epidemické hysterie.

A nositelem nákazy byla podle Hefeze média. Právě oni nejvíce přispěli k eskalaci a šíření epidemie. Skutečnost, že noviny přinášely stále pesimističtější scénáře a konspirace, aniž by se zmínily o rychlém vyléčení první skupiny dívek, jen umocnila psychologický dopad celého případu.
“Dženínský syndrom” ukázal, jak nebezpečné může být šíření neověřených informací a hoaxů mainstreamem.
Pouze jedny noviny, The New York Times, se však veřejně omluvily za to, že o případu nesprávně informovaly.

Tato epidemie si naštěstí nevyžádala žádné oběti.
Mnoho palestinských dívek však bylo skutečně oběťmi – oběťmi propagandy a nástroji šíření lží. Podle izraelského profesora Rafaela Israela byla tato epidemie, kterou označil za “plánovaný podvod”, také jedním z faktorů, které o čtyři roky později podnítily vypuknutí palestinského povstání proti Izraeli.

Ukázka z knihy:
Epidémie v dejinách / Branislav Kovár, Oliver Zajac, Lucia Benediková / Premedia 2021

Autor kapitoly / výpisky: Jozef Hyrja
Kniha nabízí texty renomovaných archeologů a historiků, shrnující epidemické i pandemické nákazy, které již lidstvo dokázalo překonat.

The post Dženínský syndrom. Záhadná epidemie z roku 1983, kterou nerozšířil virus, ale média. first appeared on Čítárny.

Německá europoslankyně Christine Andersonová v projevu k členům Evropského parlamentu jednoznačně odsoudila celou pandemii Covid-19 a očkovací totalitní programy, kterými vlády a další zdravotnické instituce nutily lidi aby přijímali experimenální vakcinční látky s velmi pochybným vývojem a ne zcela známým obsahem.

„Tato očkovací kampaň bude považována za největší skandál v historii lékařství a navíc bude známá jako největší zločin spáchaný na lidstvu.“
Odvaha je to, co je třeba – postavit se globalistickým elitám do cesty, protože jsou bezskrupulózní a udělají, co mohou.“

Video >>

Virologické pohádky aneb ověřte si to sami!
Víte, že..
1. Nikdy nikdo neizoloval/nepurifikoval ani jediný “virus” přímo z nemocného člověka nebo zvířete?
2. Nikdo tedy nemohl ani použít takový izolovaný “virus” a pokusit se přirozenou cestou nakazit jiného člověka či zvíře?
3. Nikdo nikdy nijak nezdokumentoval proces, kdy údajný “virus” vstupuje do buňky, tam se údajně množí a pak zase napadá další buňky? Nikdo! Nikdy!
4. Neexistuje ani jedna fotografie údajného “viru”? To, co ukazují jako fotky z EM, jsou snímky rozpadající se buněčné kultury, ke ketrým někdy směřuje šipak. Tzv. Důkaz šipkou.

Veškeré dotazy na zodpovědné instituce a jejich odpovědi uvidíte zde: Resetheus >>

Jak takové dotazování vědců probíhá v praxi zde:
Resetheus žádal Univerzitu Karlovu o vědecké důkazy o nemoci Covid19. Poučné otázky a neuvěřitelná arogance vědců UK

The post Pfizer a Covid19. Největší skandál v historii lékařství a největší zločin spáchaný na lidstvu first appeared on Čítárny.

Filmy o epidemiích, pandemiích a jiných virových katstrofách ohrožující lidstvo.

{youtube}8MZ0Sv2JBS8{/youtube}
Nákaza / Contagion / 2011
Režie: Steven Soderbergh
Film „Nákaza“ sleduje rychlé šíření smrtícího vzduchem přenosného viru, který nemocné zabíjí během několika dnů. S rychlým šířením epidemie se lékaři po celém světe snaží najít lék a minimalizovat paniku, která se šíří ještě rychleji, než samotný virus. Cestující na letišti se dotkne salátové místy v letištním baru předtím, než podá kreditní kartu číšníkovi. Obchodní jednání začne podáváním rukou. Muž zakašle v plném autobusu. Jeden kontakt. Jeden okamžik. A smrtelný virus se přenese. V americkém Centru pro kontrolu a prevenci nemocí dochází k mobilizaci všech výzkumných pracovníků, kteří se snaží rozluštit kód unikátního patogenu, který neustále dále mutuje. Jak postupně narůstá počet mrtvých a lidé se v kolabující společnosti snaží ochránit sebe samotné a své nejbližší, jeden aktivista a blogger (Jude Law) začne tvrdit, že veřejnost nedostává pravdivé informace o skutečném dění, čímž vyvolá epidemii paranoie as strachu stejně nakažlivou jako původní virus. . Obyčejní lidé se zároveň snaží přežít ve společnosti, která se prakticky zhroutila.

{youtube}6YkZL4e2e2M{/youtube}
Dvanáct opic / 12 Monkeys / 1995
Režie: Terry Gilliam
James Cole (Bruce Willis) prožil převážnou většinu svého života v podzemí. Nyní, v roce 2025, žije v ponuré, tmavé, zasněžené přítomnosti. Začalo to už na konci dvacátého století, kdy během dvou let (1996 a 1997) zemřelo přičiněním neznámého bídáka, který vypustil do ovzduší nebezpečný vir, pět miliard obyvatel zeměkoule. Zůstalo jen jedno procento lidí, kteří se teď krčí jako krtci pod zemí. Hrstka lidí se s tím ale nehodlá jenom tak smířit, a proto vysílá do minulosti prostřednictvím stroje času “nedobrovolné dobrovolníky” z řad vězňů. Jejich úkolem v podstatě není spasit svět a odvrátit neštěstí – co se stalo, nejde odestát. Mají jen pozorovat, sbírat vzorky a odhalit zdroj nákazy, původ všeho zla. Vědci už pak zajistí vše ostatní, vyvinou protilátku a zařídí, aby se lidstvo jednadvacátého století mohlo vrátit zpátky na povrch zemský…

{youtube}Y5povsMKfT4{/youtube}
Smrtící epidemie / Outbreak / 1995
Režie: Wolfgang Petersen
Ve filmu Smrtící epidemie musí hrozbě čelit tým amerických vojenských lékařů, který zoufale pátrá po neznámém bacilonosiči, z nějž by bylo možné získat sérum proti nákaze, zavlečené z Afriky do Kalifornie. Boj odhodlaných expertů s časem je však komplikován zájmy vysokých vojenských činitelů, kteří jsou pro utajení své biologické zbraně ochotni obětovat životy nevinných civilistů. ( Dustin Hoffman)

{youtube}uPgyKVFkWD8{/youtube}
Epidemie / Epidemic / 1987
Režie: Lars von Trier
Epidemie, druhý film Larse von Triera, předjímá mnohé prvky pozdější tvorby tohoto slavného režiséra. Dva mladí filmoví tvůrci jsou nuceni rychle vymyslet nový námět o morové ná­kaze šířící se Evropou, který však začne nečekaně prosakovat z fikce do reality. Epidemie nabízí kafkovský námět i originální zpracování a je jen těžko dostupným titulem z filmografie osobitého režiséra.

Epidemie / Future Fear / 1997
Píše se rok 2018 a na dr. Johna Denniela, špičkového odborníka v oboru genetiky se obrátí jménem armády poručík Anna Pontaine, která by ho chtěla získat pro práci na výzkumu mimozemských virů, jejichž vzorky byly shromážděny kosmickou sondou v oblasti Jupitera a jeho měsíců. Ačkoli John Denniel armádu nenávidí od té doby, kdy jeho otec před třiceti lety zemřel za podivných okolností během práce na přísně tajném nebezpečném projektu, nakonec se nechá přemluvit a souhlasí. Během práce na projektu se do sebe zamilují a vezmou se. Krátce po svatbě Anna otěhotní, ale jejich štěstí nemá dlouhého trvání. Sonda přivážející nové vzorky se vychýlila z oběžné dráhy a zřítila do oblasti Afriky. Viry, které zamoří ovzduší jsou smrtící a brzy rozpoutají děsivou epidemii. Odhady o počtu obětí hovoří o celé miliardě lidí….

 Nebezpečné epidemie (TV seriál) / Killer Outbreaks / 2011
Ve světě, kde je globální cestování normou, od nás nejsmrtelnější choroby na světě nikdy nejsou vzdálené více než let letadla. Navzdory značným pokrokům moderní medicíny se vražedné patogeny jako je západní Nil, opičí neštovice a E. coli stále vyvýjejí větší rychlostí, než je pokrok lidstva na poli medicíny. Každý je zranitelný. Nicméně, i lékařská věda má svoje hrdiny. Nová série Nebezpečné epidemie sleduje průběh a dopad těchto zdrcujících onemocnění a zároveň sleduje práci lékařů a odborníků v centrech pro prevenci a kontrolu infekčních chorob. Sledujte, jak tito oddaní zdravotní experti řeší naléhavé situace jako jsou děsivá masová propuknutí onemocnění nebo kontrola smrtelně nebezpečných patogenů. Jejich každodenní prací je doslova boj za záchranu životů prostřednictvím prevence epidemií.

The post Epidemie a pandemie. Známé i neznámé filmy o tzv. virových nákazách a jejich mýtech first appeared on Čítárny.

Čtenář se v knize doví zajímavé informace, jak došlo k tomu, že i virus, který neexistuje, může zabíjet a všichni tomu věří.

Knihu o nedoložené existenci viru HIV a umělém medicínském konstruktu nového “syndromu”, který se nazývá AIDS, inicioval David Šubík na konci devadesátých let a pracoval na ní spolu se Stefanem Lankou a Karlem Krafeldem. Jejich původní texty jsou doplněny překlady z dřívejších publikací Christiana Fialy a Johna Lauritsena.

Kniha v dnešním kontextu nabývá po dvaceti letech na aktuálnosti, protože mechanismy, kterými se “epidemie” HIV/AIDS šířila mezi černochy, homeosexuály, narkomany a prostitutkami (jak tehdy tvrdili epidemiologové) dnes zažíváme úplně všichni, včetně našich dětí.
Tak jako dnes i tehdy šlo o to, že rozhodující bylo vytvořit test, jehož výsledek změnil člověku život.

S tzv. onemocněním AIDS dostává slovo “syndrom” nový význam.
Známé a popsané nemoci (zápal plic, onemocnění kůže, tuberkulóza…) se stávají symptomem nového onemocnění na základě definice, která se až dramaticky mění v závislosti na zeměpisné poloze a rozhodnutí místních zdravotnických institucí.
Syndrom imunitní nedostatečnosti, který je u lidí detekován především na základě toho, že imunitní systém funguje a vytváří protilátky, zakládá novou éru medicínské paranormální logiky, kterou běžný člověk za použití zdravého rozumu jen tak nepochopí a je potřeba k tomu několik let studia.
Autoři této publikace se snaží čtenáři cestu k pochopení této “paralogiky” zkrátit a poskytnout mu co nejpřehledněji odpovědi na většinu otázek, které jsou v souvislosti s touto problematikou kladeny.

Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět / Šubík, Lanka / vydal Datel, 2021
Objednat zde: Datel

Více informací zde:
https://resetheus.org/
https://odysee.com/@resetheus:5/Brennpunkt_4_CZ_titulky:f

The post Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět. Jednoduše o manipulacích ve vědě a businessvědě first appeared on Čítárny.

The post Covid vakcína je neúčinná, nespolehlivá, nebezpečná a zbytečná. Závěry Aletheia-Konference nezávislých lékařů ve Švýcarsku first appeared on Čítárny.