Za komunistické totality nám herec a režisér Ivan Vyskočil přinášel radost ze zakazovaného a na malých jevištích dával naději.
V hledišti měl zase vnímavé diváky, kteří reagovali na každou narážku, na každý náznak. A samosebou kolem divadel postávali i pozorní udavači.

Lístky na komorní NeDivadlo Ivana Vyskočila jsme sháněli přes známé, protože do velkých divadel ho nepustili.
Svým jedinečným, inteligentním humorem nám dával naději, že nic není ztraceno, že všechno je v pohybu…
Odešel v požehnaném věku, v době nastupující jiné totality.
Odešel s ironickým pousmáním. Vše se opakuje…

Profesor, PhDr. Ivan Vyskočil (* 27.4. 1929 †︎ 28.4. 2023)

Řeč má být řečí, to nemá být blábol, pokud to není úmysl. Nemá to být kecání nebo žvanění a nemá to bý ani prostředek matení a předstírání.
Ivan Vyskočil 1993

Neříkám, že to co já by měli dělat všichni. To by byl pěkný nesmysl. Ale jsem taky moc rád, když mě nikdo nenutí, abych dělal to co ostatní. Jistě to taky znamená, že si držíte určitý hodnotový systém. A leckdy z toho vyplývá, že jste mimo pořadí. I pokud jde o tu úspěšnost a lukrativnost.

Svého času byl pan profesor jeden z iniciátorů tzv. divadla malých forem v Československu.
S Jirkou Suchým spoluzaložil slavné pražské divadlo Na zábradlí, kde působil jako herec, dramatik i režisér. (Kdyby 1000 klarinetů, Faust, Markéta, služka a já)
Pak jsem ho vidávali v pražském divadle Reduta. (O snech a bláznivinách, O lidském trablu čili Nálady blues)
Do totalitní nemilosti byl uvězněn při tzv. normalizaci po Pražském jaru.
V té době s obtížemi hrál se svým absurdně skvělým Nedivadlem (od roku 1963) na narvaných malých scénách své nezapomenutelné hry. (Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra, Haprdáns neboli HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce, Cesta do Úbic, Malý Alenáš…Malé hry: kde hláska há ve slově hry je neznělá, takže se tento název vyslovuje a taky znamená Maléry.

Píše a vydává ve své době nesehnatelné knihy.
Vždyť přece létat je snadné (1963), Kosti (1966), Ivan Vyskočil a jiné povídky (1971), pohádka Bubliny nad městem (1964), Malý Alenáš…

Po roce 1990 vedl Katedru autorské tvorby a pedagogiky na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). V roce 2010 obdržel od České herecké asociace cenu Thálie za mimořádný přínos divadlu.

Ivan Vyskočil odešel tiše do nebytí den po svých narozeninách. Bude chybět. Naštěstí jeho hry a záznamy zůstavají….

{youtube}77ovkOKTVxM{/youtube}

The post Ivan Vyskočil (1929–2023) Děkujeme za všechno, Pane profesore! first appeared on Čítárny.

Spisovatel, herec, dramatik a báječný vypravěč Ivan Vyskočil st. je moudrý člověk, který možná nikdy neusiloval o to, aby se stal spisovatelem. Stalo se. A pro dětskou literaturu moc dobře. Jinak by nikdy nevyšel Malý Alenáš, kniha, která je někde na pomyslném vrcholu chytrých knížek pro děti a která oslovila už celé generace. Jenže ruku na srdce… kdo z vás tu knihu zná?

Ivan Vyskočil Malého Alenáše začal psát v roce 1967, později nedokončený text rozvíjel v Nedivadle s Vlastou Špicnerovou, V roce 1990 sestavil podle těchto textů knížku pro nakladatelství Práce. Tak vznikla kniha, která je často přirovnávána k Malému princi a plným právem, protože patří k opravdovým skvostů české literatury pro děti a mládež v Česku.

O čem je knížka
Způsob vyprávění připomíná pohádku; ale přesto je to kniha určená hlavně dospělým. Hlavní hrdina knížky malý „Správce snů“ má práce nad hlavu. A to ne z toho, že je malý. Ostatně tak malý už není. Roste z toho… a pak když je unaven, vydává se k moři… pak dál kouzelnou říší snů a vyprávění, abychom i my našli cestu. Spolu s Pádlo Janem, Vektorem, Libušem Josefem, Pihulínem Ouhou, Neštěm, doktorem Pusínkem, veleváženým Kašparem, Ferdinadem Fuchsem i žákem Kapršpíglem Josefem prožívá kouzelné dobrodružství v krajině snů, při kterém není nouze o vypečené historky, slovní hříčky … prostě chytré čtení pro čtenáře od 7 do 70 let, které představuje dnes již klasický text, který potěší i hravě poučí každého.

Ilustrace: Helena Zmatlíková

V roce 1988 se objevil správce snů Malý Alenáš v loutkové hře.
Dva roky nato se dočkal knižního vydání s kresbami Stanislava Kolíbala, pak přišla ještě další dvě vydání s ilustracemi Heleny Zmatlíkové a Kláry Popelkové. Kongeniální vydání je dle mého se vstupy kapitol od Stanislava Kolíbala, které jsou hravé a vymyšlené stejně jako vypravování snů i lidí a smyšlených postaviček. Zkuste, jestli také dokážete ocenit tuto hru.

„Ty ani nevíš, jelínku, jak jsi nám pomohl a jak jsme ti všichni vděční!“ povídá Malý Alenáš. „Moc ti, jelínku, děkujeme!“
„Moc ti, jelínku, děkujeme!“ přidali se snové. „Ty, jelínku, jsi…“
„Co to pořád máte s tím jelínkem?“ povídá ten jelínek. „Kdo je u vás jelínek?!“
„Ty snad nejsi jelínek, jelínku?“
„No bodejť! Vy nepoznáte veverku?!
„Tak ty jsi veverka, jelínku?“
„No bodejť,“ povídá ten jelínek a chtěl se pohladit po hlavě, jenže nepohladil, neb narazil na parohy.
„Hrome, co to tady mám?!“
„To jsou parohy, veverko!“
„Aha, už to mám! To ti kluci! Dělali po lese paseku a les, chudák, dočista ochraptěl, jak se jim musel ozývat. A já jsem z toho celá jelen! Má poklona! Na shledanou! Poroučím se!“ povídá ten jelínek a zmizel v koruně stromu docela jako veverka.

Ivan Vyskočil st. (1929)
vystudoval herectví a režii na DAMU a psychologii a pedagogiku na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy. Je legendou malých autorských scén. Spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, založil Nedivadla, pro něž vytvořil hry Malý Alenáš, Cesta do Úbic, Haprdáns, Blbá hra aneb Křtiny v Hrbvích.

“Ono je to moje psaní prokládáno řadou náhradních aktivit. To chodím zametat chodník, nebo si usmyslím, že je třeba předělat vypínač, všechny takovéhle nutnosti v momentě, kdy píšu, přicházejí ke cti. A já si to skutečně přehrávám. A vlastně si to v mnohých chvílích překládám. Je to překládání z jevištního gesta, pokud jde o věci, které už jsem dělal,vyprávěl nebo jsem si snoval na jevišti, je to přkládání z toho jevištního do dvojrozměrného, literárního znaku. A někdy mě neznalost jazyka, nebo obou dvou jazyků, dá veliké luštění, a právě i ty náhradní aktivity. Protože náhradní aktivity slouží k tomu, aby se člověk vrátil trošku z hlavy do toho těla.”
Ivan Vyskočil st.

Ilustrace Matyáše Trnky k interaktivnímu komiksu na téma knihy Malý Alenáš

Ukázky z knížky:

Malý Alenáš – Ivan Vyskočil

Z letadla proběhli do monte Carla.
Tam, co hrají ruletu.
Jé, těch tu je!
Prošli znovu a octli se v Tibetu.
Tam si všimli, že se jim to rýmuje!
Z Tibetu je dveře vedly
do Peru. Pod starou jedli.
Vytrávilo jim a zbledli.
Jedle se však nenajedli.
By nebyli bledí, slabí,
prošli dveřmi do Polabí.
Rovnou do hostince v Lysé,
tam, panečku, nadlábli se!
(V Lysé nad Labem, tam se nadlabem!)
Odtud dveře oddaně
vedly je do Kodaně.
V Kodani se octli v dešti,
oschnout šli do Budapešti.
A pak přes dvě trafiky
vzali to do Afriky.
Na rovníku v Africe
řádí vedro velice,
slunce tam tak praží, že
proběhli do Paříže.
Z Paříže neb byli čilí,
do Londýna zaskočili
a přes Lázně sedmihorky
dostali se do ponorky,
která ponořena právě
plula od Filipín k Jávě.
V ponorce si jenom vzdychli
a byli na dvorku v Michli.
A z té Michle, z toho dvorku,
na mrakodrap do New Yorku!
Z mrakodrapu kroků pár,
za dveřmi byl Zanzibar.
A odtud je dveře provedly přes Rýmařov
– kudy taky jinak? –
zpátky na loučku, k sobě.

xxx
Ovšem moucha Břéťa nevěděla, že ti, kdo nevědí, se usmívají. Moucha Břéťa se totiž nikdy neusmívala. A tudíž si myslela, že všechno ví. A když viděla, jak se ten malilinkatý usmívá, myslela si, že se jí posmívá!

xxx
A tam a dál všude kolem už je Krajina snů. A v ní zlatá stověžatá kredenc i moře v komoře a uprostřed toho moře na ostrůvku dvoukřídlé létací dveře. Tam je na kvetoucí louce fialová skříň se stříbrnými zvonky a v ní Ferdinand Fuchs. Tam je Velevážený Kašpar, Pádlo Jan a Melichar, Docent Pusínek, Bilibác Tumáš, Hleten Slín, Pepe Šíma, Dudloň Duchna, Houně Pouhá, Pihulín Ouha SVS, Papíček Pidlovů PVP, Frkoč Cíp, Šuple Šíp i Hipi Píp. Tam je Tapeta Pátá, Teta Táhlá a Kuklášová Pohlívka, Hugo Moulis i Arhulka Tulí a Klenička Suli. Tam je Dulpan Dlaba, Keks Sucharský, Moulín Hniva, Ťulín Sáček, Kaušie Ing i Čupr Supr. Tam je Pachtín Adva a Douda Louda, Kýva Leba a Dálisek Tumáš, Plkoč Kvač, Esterka Baterka, Bára Čála a Bezlinek Blok. Tam je Neklep Bezvyzvání a Lasta Chasta, Tuhá Strava, Vůbek Šecko a Ladůz a Mahurena a Šude Olem Amíni Sou Atam Užse Dopt Áte Nama Lého Áše Inalib Uši …

Takž Etedyš ťast nouc estu anas hleda nouv v kra ji něs nů!

xxx
A v tom vidí krásné nové jízdní kolo. Opírá se o boudu. Krásné, nové, nablýskané! Řídítka a sedlo. Panečku, to by mi sedlo! A jak okukuje kolo, to si přímo koleduje, aby na něm někdo jel. Kouká kolem, vůkol nikdo. Ještě trochu okolkuje a hup! Už je na kole a uhání v jednom kole s větrem o závod! Po lázeňské kolonádě – kde se tu najednou vzala? – a dál kolem Kolína, Koloděj a Zákolan, přes Kolovraty, Kološvár a Colorédo ho unáší kolo do Bacháně nad Piplavou.

xxx
On zkrátka spravuje sny.
A spravuje je všelijak.
Hlavně ovšem spravuje sny pochroumané.
Ty odchroumává.
Potrhané záplatuje, když o je co platné.
Navinulé rozvíjí, zamotané rozmotává, pomačkané žehlí, přetrhané navazuje, rozložené skládá, hloupé z dálky zdraví, růžové zelení – komu se nelení, tomu se zelení! -, líné kárá…
A píše rozvrhy zdání. Kdo do zdání, s čím do zdání, kam do zdání, kdy ze zdání a zda ten, kdo se zdál, se zdá dál tam, kde se zdál, či zda se zdá zas o kus dál…
Odstraňuje kazy, odevzdává vzkazy, dává příkazy, sbírá důkazy, sleduje úkazy, prohlíží průkazy, ruší zákazy, vyplňuje výkazy, přijímá odkazy, chrání od zkázy a nákazy…
Láště dýš alinkatí váči šupelí ha linkají a ruci kelí po čouhou, hák kéčeru blává flakožeb da flakobás…
Ach ten toho má!
Často ani neví, kde mu hlava stojí, neboť mu z toho jde hlava kolem.

The post Malý, ale náš Alenáš. Geniální hra i knížka Ivana Vyskočila. first appeared on Čítárny.