Mezi nejkreativnější spisovatelky dětské literatury patří už dlouhá léta Magdaléna Wágnerová. Nevydává knih mnoho, ale když už její kniha spatří světlo světa, stojí za to. Stejně jako knížečka Karel aneb Pohádka o našem deštníku.

Přesto, že někteří literární kritici si myslí, že s deštníkem je otrava, u Magdalény Wágnerové to neplatí. S deštníkem se dá vymýšlet tolik skopičin, až se dospěláci diví. Ale musíte splnit jednu podmínku. Děštník musí mít jméno. Nemusí být kouzelné či tajemné. Stačí obyčejné, Karel a aby vyprávění líp utíkalo, jsou jeho příběhy rozloženy do 52 částí. A podobnost s týdny v roce není náhodná.

Všechno začíná tím, že deštník nejde roztáhnout. Věc přímo nemilá, když lije jako s konve. Jenže deštník je od toho, aby nás chránil před úplným promoknutím a ne aby se vzpouzel. Co všechno se v tento okamžik začne dít udiví nejen děti, ale také…. no nesmí se to říkat, ale ta knížka je opravdu pro všechny, i pro rodiče, kteří tajně dětem po večerech čtou.

Navíc knížku doplňují povedené ilustrace mladé Evy Kroupové.
Tady si všimněte jedné zvláštnosti. Kroupová používá u svých kreseb pouze dvě, respektivně tři barvy. Modrou, červenou a bílou.  A dobrá ilustrace ještě víc usměrňuje dětskou představivost, zvláště u příběhů, ve kterých je vždy něco navíc.

Přeji proto všem dětem veselé čtení u chytré knížky a rodičům, aby je při čtení nikdo neprozradil.

Wagnerová, Magdalena | KAREL aneb POHÁDKA O NAŠEM DEŠTNÍKU | Ilustrovala Eva Kroupová | Dybbuk, 2006

The post Jsem Karel. Chytrá pohádka o deštníku Magdalény Wágnerové first appeared on Čítárny.

 Co všechno se odehrává pod hladinou? Jak to vypadá na dně docela obyčejné tůně? Jaké to vlastně je pod vodou? I tam totiž běží život jako o závod.

Na první pohled je jasné, že jde o poněkud mokrý život – což vůbec nevadí kupříkladu takovému Ropuchovi, který se nejčastěji zdržuje v Zelené tůni, schovaný za dvěma placatými kameny. Ropuchy totiž patří k obojživelníkům, kteří mohou přebývat na suchu i ve vodě, kde s oblibou přemítají, jaký je rozdíl mezi povodní a velkou vodou, kdy nastane průtrž mračen a jestli je vodní přelud snové mámení nebo nesmysl. K večeři mají ze všeho nejraději řádně vypasené mouchy a pranic jim nevadí, že po tak vydatném jídle možná trochu přiberou.

Štíhlou linii si hlídají spíše vodoměrky, nemilosrdné vodní krasavice, které se od rána do večera producírují po vodní hladině a všichni ostatní na ně s úžasem hledí, včetně vodníka. K jeho nejlepším přátelům patří kapři, kteří marnivě přemítají, kolik šupin je bude stát nový oblek.

A také piskoři, ale ti připlouvají zřídkakdy. Pokud se ale objeví, je to událost, která vyburcuje i nechvalně známého raka Desetiprsťáka, štiku s podivuhodným jménem Šárka Ocelová nebo mihule, které vypadají spíš jako nějaké vodní žížaly, ale nesmí se jim to říkat.
Vítejte v Zelené tůni!

Malý podvodní průvodce / Magdalena Wagnerová / Ilustroval Pavel Sivko / první vydání, 2017 / vydal JaS knihy www.jasknihy.cz

MAGDALENA WAGNEROVÁ (1960)
spisovatelka, scenáristka a redaktorka. Po maturitě na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze 1 absolvovala FAMU, katedru scenáristiky a dramaturgie. Žije v Praze, má jednu dceru a píše. Knižně vydala čtrnáct pohádkových knih, z nichž tři byly přeložené do francouzštiny, dvě literární travestie a jeden román, který končí v Paříži. Napsala řadu scénářů a rozhlasových her.

The post Malý podvodní průvodce Magdalény Wágnerové aneb vítejte v Zelené tůni! first appeared on Čítárny.

Spisovatelku Magdalenu Wagnerovou (1960) to v knihách pro děti odjakživa táhlo k vodě (viz Vodníčkova dobrodružství, Pohádky z moře, Pohádky z vodních hlubin, Žabina a spol.), tentokrát ale zamířila opačným směrem – na poušť. I její hrdinové byli často zvláštní, ať už do hlavní role obsadila ropuchu, psa či dokonce ohryzek od jablka; nyní se ovšem vytasila (jak již název knížky – Zrnko písku – napovídá) s protagonistou vskutku titěrným. I když po pravdě řečeno, zmiňované zrnko není ani tak hrdinou, jako spíše svědkem a putujícím pozorovatelem dějů (které neokázalou černobílou kresbou zachytil Pavel Sivko).

Vše začalo tím, že v písečné mase poušti Atakama si jedno zrnko usmyslelo, že je nejkrásnější na světě.
Jenže „ve svitu měsíce vypadá každé zrnko písku jako pravý diamant, a tak je těžké posoudit, které je opravdu nejkrásnější“. A tak se marnivé zrnko vydalo hledat uznání do světa. Díky větru procestovalo nejednu poušť od Mexika až po Indii a zhlédlo lecjaké příběhy, jejichž hrdinou byl princ, vezír, chán, indiánský náčelník nebo docela obyčejný chuďas. Kouzelná věta „…ale vtom se zdvihl vítr a odnesl zrnko písku zase o kousek dál“ umožňuje autorce posunovat pohádkový cyklus po mapě zeměpisné i žánrové.

V čase moderních autorských pohádek přináší Wagnerová paradoxně průzračný destilát ze světové pohádkářské tradice.
Nejde však o nějaký exportní artikl bez chuti a zápachu – z tradičních postupů a motivů dokáže autorka vystavět nové, vzrušující i moudré příběhy. Našla totiž univerzální pohádkovou řeč. Její vyprávění by mohly číst děti všude na světě, což není důsledkem geografické rozkročenosti textů, nýbrž jejich vnitřního ustrojení, jejich univerzálního ducha. Wagnerová umí svět zjednodušit, její fabulace je založena na přirozeně aplikovaném mytickém myšlení, navíc její jazyk nabývá místy až symbolické hloubky. A co je zajímavé, v souladu s žánrem také poněkud zvážněla. Tentokrát před čtenáře nerozestřela svůj laskavě humorný svět, nýbrž pohádkově nelítostné kolbiště plné zrad, úskoků a fantastických proměn, kde i krásná dívka se změní v krvežíznivou zrůdu. Zákon spravedlnosti tu pochopitelně funguje, ovšem nerovná se vždy zákonu šťastného konce. Vždyť v posledním vyprávění hrdinové nedosáhnou svého cíle ani poučení, ale prostě usnou a „probudí se, až bude svět spravedlivý“. A s nimi tu spí „také jedno písečné zrnko, které prolétlo celým světem, ale přesto vůbec nic nepochopilo“.

Magdalena Wagnerová si jde zkrátka dál svou cestou bez ohledu na dobové módy. Čím méně je o ní slyšet v žabomyším ruchu literárního provozu, o to poctivěji pracuje a naplňuje podstatu spisovatelského řemesla.

Ilustrace Pavel Sivko

Magdalena Wagnerová  | Zrnko písku | Ilustroval Pavel Sivko | Vydalo nakladatelství Plot, 2006 | 107 stran
Na první pohled by se leckomu mohlo zdát, že poušť je jen pustá krajina, všude jen písek, občas nějaká oáza, v nejlepším případě tu a tam kámen, pelyněk nebo tamaryšek. Opak je pravdou. Poušť bývá často místo plné neklidu, napětí, leckdy i nebezpečí. Zejména, když jedno malé zrnko písku podlehne poněkud troufalé představě, že je ze všech písečných zrnek na celé poušti nejkrásnější, a vydá se hledat někoho, kdo by měl na to stejný názor. Pohádkový cyklus Magdaleny Wagnerové nabízí dětskému čtenáři malou okružní jízdu okolo skoro celého světa, od jedné pouště k druhé, a to za vydatné pomoci větru a půvabných ilustrací Pavla Sivka.

The post Zrnko písku. Mimořádné první čtení Magdaleny Wagnerové first appeared on Čítárny.