V anglicky psané literatuře nalezneme dost vypečených autorů specifického humoru a satiry. Namátkou jmenujme: Mark Twain (Dopisy z planety Země, Stephen Leacock (Kanadské žertíky, Literární poklesky), McDonaldová (Vejce a já), Jerome Klapka Jerome (Tři muži ve člunu), John Kennedy Toole (Spolčení hlupců), Kingsley Amis (Šťastný jim) etc.
V české kotlině jsou málo známé knihy Evelyna Waugha. Asi jeho nejlepší dílo jsou Drazí zesnulí, které napsal již jako populární autor v roce 1930.

V této nevelké groteskní novele se mu dokonale podařilo zesměšnit styl, jakým jsou pohřbívání lidé v Americe. Dokázal z těchto bombastických až hollywoodsky režírovaných akcí vytěžit maximum humoru a nadsázky a zpochybnit tak celý funebrácký business, ale i lidi, kteří na tuto hru přistupují. Groteskní pohled anglického gentlemana okořeněný patřičnou dávkou anglického humoru je prostě skvělé čtení.

Drazí zesnulí – Křehké nádoby / Evelyn Waugh / z anglických originálů přeložil a vysvětlivkami opatřil František Jungwirt / úvod Jan Zábrana / Odeon 1973

EVELYN WAUGH se narodil 28. října 1903 v Londýně jako druhý syn nakladatele Arthura Waugha.
Vzdělání získal na Lancing a Hertford College v Oxfordu, kde vystudoval žurnalistiku a moderní dějiny.
Waugh byl typický džentlmen, jehož domácnost fungovala podle klasického řádu, k němuž patřilo i převlékání do smokingu před večeří.
Byl známý svým odporem k pokrokovým vymoženostem a proto odmítal telefonovat. Kolem svého domu nechal postavit vysokou zeď s cimbuřím, repliku středověkých hradeb. V Timesech si dokonce dal inzerát na lidské lebky, jimiž by výtvor vyzdobil.
Odchod Evelyna Waugha do gentlemanského nebytí se udál zcela v jeho literárním stylu. Zemřel na Velikonoční neděli roku 1966 na záchodě.

Waughova první kniha Rossetti: His Life and Works vyšla v roce 1928.
Brzy poté vyšel jeho první román Úpadek a pád a jeho kariéra byla senzačně odstartována.

“V patnácti románech důmyslné konstrukce a lapidární výmluvnosti,” shrnul později časopis Time, “Evelyn Waugh rozvinul zlomyslně vtipný a zároveň v podstatě náboženský útok na století, které podle jeho názoru vytrhlo výživné kořeny tradice a nechalo uschnout všechny drahé věci světa.”

Kromě románů napsal Waugh také několik uznávaných cestopisů, dva další životopisy a autobiografii Trochu poučení. Jeho povídky jsou shromážděny v knize The Complete Stories.

Výpisky…

“Přidej… přidej… stejně se to zastaví, až přijde pravý čas”, blábolí slečna Runciblová v deliriu a shrnuje tím do několika slov, jak je také možno žít tváří v tvář “neúprosné nejistotě”.

Na závěr knihy autor předkládá čtenářům náměty k diskusi. Možná by bylo dobré si je přečíst předem. Tak trochu napoví očemtobude. Příjemnou zábavu!

Otázky a témata k diskusi

1. Dennis je mnoho věcí – básník, scénárista, hrobník, milovník, aspirující nesektářský pastor – ale nezdá se, že by byl v některé z nich zvlášť dobrý. Je nějaká věc, ve které je dobrý? Co Dennise pohání?

2. Společenská skupina, kterou Dennis a sir Francis v Los Angeles sdílejí, je izolovaná a hluboce vymezená péčí o zachování jejich anglickosti. Je to rys, který je vlastní Britům, nebo něco běžného v komunitách emigrantů?

3. Zatímco se snaží Dennise od pohřebnictví odradit, sir Ambrose mu říká, že je to pod jeho důstojnost Angličana žijícího v Americe: “Tady potkáte jen ten nejlepší typ Angličana…. Všichni nemůžeme být na vrcholu stromu, ale všichni jsme zodpovědní muži. Nikdy nenajdete Angličana mezi podřadnými lidmi – samozřejmě kromě Anglie” (zde). Myslíte si, že je to pravda? Jak a proč se podle vás liší Dennisův pohled na jeho zaměstnání od pohledu sira Ambrose?

4. Ve staré francouzštině znamená Aimée “milovaná” nebo “milovaný”. Je název románu konkrétním odkazem na Aimée, nebo jsou “milovaní” opakujícím se tématem?

5. Dennis je fascinován Šeptajícími roklinami ještě předtím, než se setká s Aimée – proč myslíte, že tomu tak je? Přitahuje Dennise pohřebnictví, nebo mu smrt pouze vyhovuje?

6. Aimée i pan Joyboy považují Dennisovo pracoviště, Happier Hunting Ground, za hrubé a nevkusné. Proč se domnívají, že jejich práce je smysluplnější? Mají pravdu?

7. Velcí básníci jsou opakujícím se tématem Dennisova života – je přivezen do Kalifornie, aby “napsal Shelleyho život pro film”, a když se dvoří Aimée, vykrádá jejich poezii, místo aby používal svou vlastní, dokonce jde tak daleko, že si vypůjčí některé z nejslavnějších Shakespearových sonetů. Jediná Dennisova poezie, kterou vidíme, je vymyšlená v žertu. Myslíte si, že má Dennis nějaký básnický talent? Nebo je to, jak o sobě říká sir Francis, “ten nejdefatičtější z hochštaplerů”?

8. Aimée neustále žádá o radu novinového sloupkaře Guru Brahmina. Ačkoli tato zápletka do značné míry odpovídá Waughově neustálé satirizaci novinového byznysu, vrhá světlo i na Aiméein vnitřní dialog. Co se o ní dozvídáme prostřednictvím jejích dopisů Guruovi?

9. V rozhovoru se svým šéfem, panem Schultzem, Dennis tvrdí, že se stal hrdinou “jamesovského problému” a že všechny příběhy Henryho Jamese jsou o tomtéž, o “americké nevinnosti a evropské zkušenosti”. Myslíte si, že právě o tom je vztah Aimée a Dennise? Nebo je v tom něco víc?

10. Joyboyovi a Dennisovi záleží na Aimée velmi odlišným způsobem. Myslíte si, že ji některý z nich skutečně miloval? Překvapilo vás, jak se milostný trojúhelník vyřešil?

11. Navzdory svému obdivu k Los Angeles se Dennis nakonec rozhodne odjet (a využít těch, kteří jsou ochotni zaplatit mu cestu zpět do Anglie). Překvapilo vás to? Co myslíte, že Dennis udělá příště?

12. Když byl v roce 1965 natočen film Milovaný, jeho slogan zněl: “Film, který každého něčím pohorší!”. Dá se totéž říct o knize?

The post Drazí zesnulí. Waughova satira funebráckého businessu v Americe řadí knihu k humoristickým skvostům first appeared on Čítárny.