To hovoří za všechno. Brexit je proto logickým vyústěním nátlaku, který dlouhodobě vede Evropská komise proti národním státům v celé Evropě. Mimochodem den po Brexitu hovořil o projektu EU velmi přesně doc. Jiří Weigl. Proč je příčinou Brexitu nedemokratické chování EU

Podobných exitů jako byl Brexit, ale známe v historii více.
Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška se nedávno zamyslel nad souvislostmi mezi americkou Deklarací nezávislosti (4.7. 1776) a současným Brexitem v Evropské Unii (24.6. 2016). A nachází vskutku zajímavé souvislosti jak v politické, tak v ekonomické rovině.

“Na konci 18. století byly britské kolonie v severní Americe vůči mateřské Anglii ve stejném područí jako dnešní Velká Británie vůči Bruselu,” říká Vlastimil Vondruška. “Pokud si přečteme slavnou Deklaraci nezávislosti, kterou v roce 1776 přijalo třináct kolonií, podobnost s brexitem vidíme na první pohled.
Deklarace nezávislosti není dokumentem, který by definoval občanská práva (těmi se zabývá až pozdější Ústava Spojených států). Jde o politický pamflet, který obviňuje krále Jiřího III. a celý anglický lid ze zvůle, kterou páchají na amerických kolonistech. Mnohé z toho, co se zde uvádí, jako třeba arogance, nezájem o problémy kolonistů, hospodářská nevýhodnost soužití, snaha o likvidaci práv kolonistů, to vše jsou ideje, které v obráceném gardu zní vůči Bruselu. Nejspíše proto, že vládnoucí elity se nemění, a je jedno, zda jde o krále nebo předsedu Evropské komise, oba jsou z boží milosti panovníky neomylnými. Král Jiří III. tehdy soptil stejně nevybíravě jako Jean-Claude Juncker. A ani on prý tehdy nebyl úplně střízlivý.
Britské kolonie povstaly a v Anglii se vedly rozhořčené úvahy o tom, jak hanební severoameričtí kolonisté jsou, jak si neváží toho, co pro ně mateřská země udělala, jak na svou nadutost doplatí, protože jejich hospodářství zkrachuje, nastane rozvrat a kdo ví, zda se pokorně nebudou chtít vrátit do svazku s britskou korunou. Znáte to, politická hloupost kvete v každé době.”

Jak že to řekl “geniální” premiér Sobotka v reakci na případný Czexit? “Zbude na nás méně dotací” A pravdu dí.
Zbude je od slova zbytek. Jsme tedy zbyteční, malí, nevýznamní, kteří mají být vděční za zbytky, protože ani soběstatčné české zemědělství, které jsme vybudovali už za socialismu, dnes nemáme. Dobrovolně jsme si pod kuratelou EU zemědělství zničili stejně jako Britové své sady, rybářství. Jenže oni teď mají šanci na restart a nic nenaznačuje tomu, že to udělat mohou a bez větších problémů. A těch, kteří o problémech mluví a křičí se jen ptejme na jakých EU dotacích jsou existenčně závislí. O nic jiného nejde.
Doufejme, že se Británie postaví na nohy, že se opět nepromění ve středověké království a že míra demokracie bude vyšší, jak za doby pomýlených eurokomisařů, kteří za plat přes 20 tisíc euro měsíčně připravují směrnici o jednotné výrobě vosku, zahnutelnosti banánů nebo směrnici EU o jednotné výrobě inkoustu do laserových počítačových tiskáren a mnoha dalších pitomostí, jak jistě ví paní Jourová z dobrovolného spolku Babiš.

Abychom v plné míře pochopili kam nás absurdita současné EU skutečně posunula od podepsání dokumentu: “Lisabonská smlouva”, podívejme se na celý projekt humorně tzv. bruselštinou:

1. „Evropská unie je problematický experiment imperialistických entit motivovaný primárně postkoloniální frustrací a sekundárně tendencí ke kontinentální dominanci. Reciproční agrese se transformovala do pseudokooperativní expanze ekonomickopolitické a rafinovaně evokuje iluzi integračního procesu na principu subsidiarity.
2. Parlamentní demokracie je systematicky deformována do neomarxistické diktatury exekutivy totálně distancované od civilní normality Homo sapiens. Rigidní byrokratura rafinovaně formulovanými direktivami autisticky masturbuje až k orgasmu totální regulace.
3.  Suicidální servilita kolaborujících pseudoelit minoritních regionů je explicitní manifestací kombinace subnormální inteligence a tendence participovat na supranacionální kumulaci netransparentních finančních operací dotačních programů. Manifestním symptomem je též ignorance historicky predikovatelné letální prognózy multinacionálních impérií.“

Pamětníkům socialistických proslovů je zřejmé kam jsme nenápadně došli.

The post Deklarace Nezávislosti 1776, Evropská Unie 2016, Lisabonská smlouva Souvislosti exitů first appeared on Čítárny.

V současné době jsme přesvědčeni a obáváme se, že ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů.

V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství a jeho ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, pokrokářství, genderismus), ale dnes nastalo něco jiného.

Nyní se všechna témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.
Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA.
Proto se IVK rozhodl – vedle pokračování v analýze a kritice jednotlivých, svobodu a prosperitu ničících společenských trendů – prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. Ano, označujeme to za společenskou krizi. Obáváme se zejména toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás.

Aby nebylo mýlky. Sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální dění v USA. Není také projevem snahy o inventuru jednotlivých momentů celosvětové krize svobody.
Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi.

Jsme si jisti, že po této knize budou muset následovat analýzy další, s mnohem konkrétnějším záběrem, ale jsme přesvědčeni o tom, že nelze pokročit dále bez pokusu pochopit celek, bez uvědomění si toho, že motivace, metody, cíle i nátura všech pokrokářů jsou stejné, ať se projevují v té či jiné zemi, v tom či jiném tématu či oboru. Právě toto „stejné“, se pokouší vystihnout tento sborník.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, dne 31. 7. 2020
Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Institut Václava Klause
se soustavně věnuje aktuálním společenským trendům a tendencím a jejich analýze. Nezůstává u těch, které se výlučně týkají naší domácí scény, ale zabývá se i trendy celounijními, celoevropskými, celozápadními. Svou pozornost zaměřuje zejména na ty z nich, které ohrožují lidskou svobodu.

Více o knize: https://www.institutvk.cz/

Václav Klaus v rámci představení nové knihy v hotelu Kladno řekl:

Byli jsme vytíženi stupiditou falešného boje s koronapandemií, vydali jsme k tomu knihu Karanténa. Trápilo nás, co hrozí po karanténě, že se zneužila k tomu, aby se svět zadlužoval doma, v Evropě i celém světě, a to způsobem, že to nesplatí ani vnuci vašich vnuků. Děsivé pomyšlení. Uvědomme si, jak hrůzostrašné, smrtící a zásadně vážné to je. Do toho všeho přišlo bourání soch, pomníků a zříkání se historie, a pokus o revoluční změnu světa. Radikálně to k horšímu mění svět. Všechny dlouhodobé problémy se slily do extrémně levičácké pokrokové ideologie, proti které musíme bojovat. Jde o vznik hluboké společenské krize a je naší povinností vůči tomu vystupovat…

Dění, kterého jsme svědky ve Spojených státech, nemá podle jeho slov nic společného s bojem o svobodu. „Co vidíme na ulicích ve Spojených státech je snaha o co největší narušení lidské společnosti, která byla po staletí složitě evolučně utvářena. V tom, co se děje a čeho jsme svědky, se rýsují obrysy totalitně řízené společnosti budoucnosti…

Vývoj, který dnes vidíme v USA, bude podle něho jestli ne zítra, tak pozítří, tady u nás. „Spíš ale zítra než pozítří. Jedná se o kvalitativně nový fenomén, přestože má kořeny už od 60. let. Důležité říci je, že jestli mluvíme o revoluci, není to žádná revoluce zdola. Nevzpouzejí se ti, kteří zdola mají pocit útlaku a jsou nespokojeni s tím, co ti nahoře dělají. Jde o klasickou revoluci shora. Tuto revoluci pořádají levicové elity a jejich našeptávači. Jedná se o další příklad barevné revoluce…

Ukazuje se, že koronavirová pandemie, a s ní záměrné umělé šíření strachu bylo určeno k umlčení opozice. Otázkou je, jestli náhodou někdo trošku nepřispěl k tomu, aby se ta pandemie zrodila a vytvořila. V rouškách není náš křik dobře slyšet. Šíření strachu a umlčení opozice je dalším výrazným aspektem toho, co se v tuto chvíli kolem nás děje. Vidíme za tím levičáctví a návrat levicových utopií…

Pocítil jsem to na vlastní kůži, když jsem odjel do Ameriky na půl roku na jednu univerzitu. Odjížděl jsem den po pohřbu Jana Palacha, v lednu 1969, z toho rozjitřeného Československa a přijel do USA na jednu špičkovou slavnou univerzitu. A třetí týden jsem se probudil v tehdejším Československu. Black Lives Matter. Zažil jsem, kdy černošští studenti prvně v histori amerických vysokých škol obsadili univerzitu se zbraněmi. Několik dní se s nimi vyjednávalo, přijely všechny televizní štáby. Viděl jsem ty hochy tmavé pleti s puškami, jak vítězoslavně obsazují univerzitu. Takže zárodky toho v USA člověk viděl už v těch 60. letech…

Chtělo by to revoluci, musely by tanky začít jezdit po ulici. To nejde. Musíte vyhrát volby, změnit ústavu, udělat tisíc a jedna věcí a pak může někdo mluvit o opuštění Evropské unie. Říkám to já, jako člověk, který EU naprosto nenávidí a považuje ji za zhoubu naší společnosti. Moje kritika EU je absolutní. Ano, budu první vykřikovat, že EU je zlo a slepá ulička, ale nechcete být snad zednářským spolkem, ale politickým seskupením, které chce hrát reálnou roli v politickém světě…

Zdroj >>

The post O příčinách stupidní sebedestrukce západu a negativních důsledcích pro společnost first appeared on Čítárny.

Vybraná pasáž z článku, ve kterém PhDr. Ing. Jiřím Weiglem, CSc velmi jasně a poučně definuje příčiny a důsledky odchodu Británie z EU, tzv. Brexitu (24.06.2016)

31. ledna večer nastává brexit a Velká Británie odchází z EU. Někteří, kdo se na tuto událost dívají primárně z naší české perspektivy, často říkají, že už nejde o nic zásadně zajímavého, protože příležitost, kterou brexit a šok z něho původně znamenaly, nebyly využity k nezbytné potřebné reflexi a z ní plynoucí revizi evropské integrační politiky. Evropský establishment brexit ustál a Titanic se sune nerušeně dál. Tento skeptický pohled má své hluboké ratio a oprávnění.

Na druhé straně jsem však přesvědčen, že bez ohledu na to představuje brexit zásadní přelom z hlediska geopolitického. Bere jím za své univerzalistická a globalistická idea, která ovládla nejen evropské elity, ale i do značné míry představy široké evropské veřejnosti, že Evropská unie a evropská integrace jsou nevyhnutelnou a kýženou budoucností, v níž se postupně rozplynou a zaniknou všechny evropské státy a národy. Brexit je potvrzením, že ani zde konec historie nenastal a Evropa se vrací zpět ke svým starým zlomům, tradicím a třecím plochám, že historii a tradice nelze konstuktivisticky znásilňovat a libovolně měnit.

Po brexitu bude náš kontinent vypadat zcela jinak. Kontinentální EU už nebude univerzálním projektem, ale pouhým německým blokem, v němž si slábnoucí Francie není jista, jak obstojí vůči svému daleko silnějšímu hlavnímu partnerovi Německu, který se stává stále méně předvídatelným. 

Centrální kontinentální blok vytvořený kolem dominantní velmoci usilující o vládu nad Evropou není v evropské historii novum. Naopak, vytváření takových seskupení, boj proti nim a jejich rozpad jsou náplní evropských dějin od 17. století. Světovládné ambice Habsburků, francouzských Ludvíků, Napoleona, vilémovského Německa i Hitlera vždy narážely na odpor okrajových velmocí. Jednou, a v podstatě hlavní z nich, byla vždy Anglie, později Velká Británie, která podobný vývoj trvale pokládala za své zásadní ohrožení. Proto vždy organizovala a platila koalice proti momentálnímu kontinentálnímu hegemonovi a neváhala ani sama vstoupit do války, aby sjednocení Evropy pod vládou někoho jiného nedopustila.

Druhou velmocí, která se vždy cítila pokusem kontinent sjednotit ohrožena, bylo Rusko. A Rusko přes různé peripetie a váhání vždy nakonec proti kontinentálnímu hegemonovi do války vstoupilo (Napoleon, I. a II. světová válka).

Je paradoxní sledovat, že 75 let po skončení druhé světové války bude náš kontinent geopoliticky připomínat situaci před spojeneckým vítězstvím. Většina Evropy tvoří blok, v němž je vedoucí silou kdysi poražené Německo, a na jeho stranách zůstanou dvě tradiční velmoci – Velká Británie a Rusko, vítězové poslední války, které podobnému vývoji v historii vždy bránily. Ocitáme se na půdorysu, který je politickým stratégům a diplomatům důvěrně známý. O Rusku si můžeme dnes a denně v médiích číst, že se k evropské integraci a jejímu prohlubování a rozšiřování příznivě nestaví, ba právě naopak. Je to logické a odpovídá to jeho historické tradici i zkušenosti. Lze očekávat, že britská politika se bude po brexitu vyvíjet podobně, bez ohledu na obsah dohodnutého rámce vztahů s EU. Existence mocné a dominantní kontinentální velmoci není a nebude v britském zájmu…

Více:
https://www.institutvk.cz/clanky/1466.html

Jiří Weigl (1958) vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a arabistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990 – 1998 působil po boku Václava Klause jako poradce na ministerstvu financí a šéf poradců na úřadu Vlády ČR. V období let 2000 – 2003 pracoval jako výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a v roce 2003 byl jmenován vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Tuto funkci opustil v roce 2013, kdy se stal výkonným ředitelem Institutu Václava Klause. Hovoří anglicky, arabsky, rusky a německy.

xxx
Mimochodem. Někde jsem četl, že stoupence Brexitu najdete hlavně na vesnici. Fakt na první pohled zřejmý i z mapy referenda. Typické anglické komunity totiž žijí své každodenní starosti a jsou jim ukradené pseudo-intelektuální kecy o multikulturalismu, starosti elit, herců či burz. Ano čtou bulvár pro pobavení, ale míra selského rozumu je na vesnici zatím větší jak ve velkých městech a v pravý čas se dokáže aktivovat. Díky jim snad ještě na britském ostrově zůstane kultura taková, jak o ní psal Karel Čapek v Anglických listech, o které píše Shaw, Chesterton, Agatha Christie, Doyle a mnozí další.
(Mik Herman)

The post Brexit. Proč bylo příčinou nedemokratické chování EU. Jiří Weigl jasně a stručně first appeared on Čítárny.