Básničky pro děti přináší tato zajímavá a reprezentativní antologie. Klade si za cíl ukázat dětskému – a potažmo i dospělému! – čtenáři, že poezie není pouze „čítanková“ záležitost, kterou se má člověk učit nazpaměť ve škole. 

Najdeme zde nejen všechna „předpokladatelná“ velká jména české poezie 20. století:
Jaroslav Seifert, František Halas, Jan Skácel, Jiří Kolář, Voskovec a Werich, Jiří Suchý či Ivan Magor Jirous, ale také básníky, které bychom v podobné antologii ani nehledali, třebas Richarda Weinera, Jana Zahradníčka či Petra Borkovce.

Antologie se totiž chce stát „tyglíkem české poezie pro děti 20. století“, tyglíkem, ve kterém vře všechno podstatné, ve kterém se alchymistovi vše proměňuje ve zlato a – v neposlední řadě – který musí snést vysoký žár poezie. K tomuto záměru přispívá i výtvarné pojetí Radany Přenosilové, Alžběty Skálové a Alžběty Zemanové, tří mladých ilustrátorek, které si už vydobyly uznání odborné veřejnosti i čtenářů.
Editor Petr Šrámek, literární kritik a vysokoškolský pedagog, naopak celou antologii sestavil tak, aby nabídla vzrušující, s ničím nesrovnatelný zážitek setkání s poezií. Řečeno slovy Bedřicha Fučíka, základním rysem dobré dětské literatury nemá být pouze to, že je pro děti, ale že je dobrá – a Nebe, peklo, ráj právě takovou poezii nabízí.

Nebe, peklo, ráj / Tyglík české poezie pro děti 20. století / Alžběta Skálová a Alžběta Zemanová / Ilustrovaly Radana Přenosilová,
Nakladatelství: Albatros / Formát: 210 x 235, váz. / Počet stran: 280, Vydání: 1.

Karel Plíhal – Pohádka

Na veřejné skládce
žil byl starý vládce,
dloubal tupým mečem
do konzervy s lečem…
Našel jsem já na ulici
sedmiprstou rukavici.
Je to smůla, Boží trest,
když mám prstů jenom šest…

Jan Skácel
Letím lesem leskem nesen,
nesen leskem očí svých,
lesem nesen jako bleskem,
letím na saních.
A Máj si můžou všichni strčit za klobouk 🙂

The post Nebe, peklo, ráj. Básničky našich předních autorů jak je neznáte first appeared on Čítárny.

Co všechno dělal ilustrátor Ondřej Sekora (1899 – 1967) v Paříži v letech 1923-24 a 1927-28, kam byl vyslán jako zpravodaj Lidových novin? Něco víc určitě napoví korespondence Ondřeje Sekory s maminkou, ve které popisuje, co dělal v Paříži např. s Bohuslavem Martinů, a která je nyní v Moravském zemském muzeu v Brně.

Do Lidových novin pravidelně z Paříže dodával zprávy, karikatury sportovců, kreslené osmi obrázkové sportovní cykly, obrázkové seriály pro nedělní přílohu, kreslené vtipy a také příspěvky pro dětský koutek. Kreslil tam Voříškova dobrodružství i Cvočkův podivný život a je docela možné, že právě tady vznikla idea seriálu Ferdy Mravence. Mravenec tehdy ještě bezejmenný se poprvé svým čtenářům představil 22. června 1927 v Pestrém týdnu. Psal i do francouzských novin, komentoval např. Tour de France.

Na fotografii jsou zřejmě v pořadí zleva spisovatel Richard Weiner, malíř Josef Šíma, neznámá osoba a ilustrátor Ondřej Sekora, alespoň se domníváme, že jsme Sekorovy přátelé správně rozpoznali.
O jejich pobytu a vztazích víme ale málo. Dodnes nedoceněný spisovatel Richard Weiner byl z Písku, zřekl se svého židovství, ovlivnil Ortena, Koláře, Blatného. Složitý literát, ovlivněný surrealismem. Zemřel poměrně mladý v roce 1937. Malíř Josef Šíma byl z Jaroměře. Patří dnes k předním českým surrealistům, jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. Je považován ale víc za Francouze než Čecha, žil ve Francii od roku 1921 a tam také v roce 1971 zemřel, jako jediný z těchto česko-francouzských přátel přežil Sekoru o čtyři roky. Rovněž přispíval do Lidových novin.

Sekoru nejspíš do party českých Pařížanů přivedl Richard Weiner (*1884), který byl velmi zvláštní literát a je neprávem zapomenut, a byl už v roce 1919 dopisovatelem Lidovek. Dalšími v partě je Josef Šíma (*1891). Je zvláštní, že přijali tenkrát o dost mladšího kluka (*1899) do spolku, něco mít v sobě musel. Na té fotce vypadá, že s nimi byl nadmíru rád. Při svém pobytu v Paříži žil Sekora nějakou dobu také v ateliéru po malíři Janu Matulkovi, který se mezitím vrátil do Ameriky (americký malíř českého původu, *1890 ve Vlachově Březí, emigroval s rodiči do USA v roce 1907).

V Paříži se Sekora stýkal i s dalšími umělci.
Například s Bohuslavem Martinů (*1890), který byl z Poličky, žil převážně v cizině a zemřel tam taky v roce 1959.S Emanuelem Siblíkem (*1886), který patřil spolu s Janem Reimoserem k vůdčím osobnostem taneční teorie a kritiky v Čechách v období mezi světovými válkami, zasloužil se významně o rozvoj odborné teoretické reflexe tance u nás. Byl také kritik a publicista, poradcem francouzského generála J. Pellého a v dalších letech byl československým zástupcem v Mezinárodním ústavu pro duševní práci při OSN v Paříži.

Je možné, že se v Paříži Sekora setkával i s Janem Zrzavým, který byl velkým přítelem Bohuslava Martinů.
Sekora měl doma i obraz České městečko Jana Zrzavého (z roku 1947), který byl nedávno z jeho pozůstalosti prodán aukční síní Kodl. Zrzavý měl v roce 1924 v Paříži ateliér a o jeho přátelství s Martinů vyšla publikace Lucie Jirglové: Jan Zrzavý a Bohuslav Martinů, přátelé z Vysočiny. Škoda, že se v Centru Bohuslava Martinů Městského muzea a galerie Polička ve sbírkách nenalézá žádná korespondence nebo nějaká fotografie Bohuslava Martinů s Ondřejem Sekorou.

Ve Francii v té době působila tzv. Kolonie.
Naši historici se dějinám československých spolků a československé imigraci ve Francii dosud příliš nevěnovali.
Až francouzský historik Jean-Philippe Namont zpracoval toto téma a knihu Československá Kolonie. Dějiny české a slovenské emigrace ve Francii (1914–1940) vydalo nakladatelství Academia v českém překladu v únoru 2015.

Domnívám se, že i pro naše odborníky by téma Čeští Pařížané, a to nejen emigranti, mělo být víc než lákavé.

Zdroje: wikipedia, publikace Sekora, Stehlíková, Vařejková: Práce všeho druhu aj.

The post Ilustrátor Ondřej Sekora v Paříži. Skoro neznámé skutečnosti z tzv. Kolonie first appeared on Čítárny.