Starověký Egypt je neskonale přitažlivou epochou vývoje lidstva. Jeho výzkumem se historikové zabývají od nepaměti, stále přitahuje jejich pozornost. Na nálezy bohaté území přitahuje badatele všech národností, postupně vydává tajemství a jakoby nám dávkuje své poklady. Nemalý podíl na dosavadních znalostech o několikatisícileté říši má tým českých egyptologů. K nim můžeme přiřadit i Ing. Luďka Václava Wellnera, amatérského historika, který se více jak třicet let věnuje studiu egyptských starožitností a zdatně sekunduje svým profesionálním kolegům.

Luděk Václav Wellner pro nás, egyptomily, připravil faktografickou knihu Ptolemaiovci – Z makedonských hor na trůn faraonů, ve které se věnuje konci slávy egyptských dynastií. Autor systematicky mapuje osudy králů, královen, jejich potomků i příbuzných z rodu Ptolemaiovců, a to na základě nejaktuálnějších poznatků. Líčí jejich snahu o udržení moci za každou cenu – za cenu intrik, vražd, pomluv. Spolu s ním sledujeme vzlety i pády jednotlivých aktérů, kteří se tohoto mocenského boje účastnili.

S autorem navštívíme Egypt od nástupu Ptolemaia I. k moci, tedy po rozpadu říše Alexandra Velikého, až po impozantní snahu Kleopatry zachránit umírající Egypt před rozpínavostí Říma.
S napětím budeme sledovat snahy jednotlivých panovníků, poznáme jejich charaktery, setkáme se s osvícenci i padouchy. Autor nám důsledně vykresluje nepřehledné poměry mezi jednotlivými členy rodu, vztahy k panovnickým dynastiím sousedních říší tehdejšího Středomoří, odhaluje jednotlivé vojenské konflikty a politické eskapády. Poznáme i život královských dvorů a bohatý kulturní ruch ve znamení hellénismu.

O starověkém Egyptě čtu ráda. Jak romány osvědčených i začínajících autorů, tak se neodříkám ani faktografických knížek. Tato novinka mne mile překvapila svou šíří záběru a svižným jazykem. Jednotlivé kapitoly jsou doplněny řadou přehledných tabulek, grafů a množstvím fotografií, které autor za dobu svého koníčka nashromáždil.

Čím vás kdysi zlákal Egypt?
Můj první, ještě dětský kontakt s Egyptem byla perokresba sfingy v nějakém starém cestopisu, snad v Hedinovi. Ten magický dotek mne pak vedl k tomu, že jsem si v místní knihovně vypůjčil vše, co tam bylo, především Brucknerova Zlatého faraona, Perepjolkinovu Záhadu zlaté rakve a Ceramovu Oživenou minulost.

Měl jste představu, když jste s egyptologií začínal, že váš zájem bude korunován dokonce vlastní odbornou publikací?
Určitě ne. Asi se ani nedá říci, začínal – když se rozhodovalo o dalším studiu po gymnáziu, dotazoval jsem se v egyptologickém ústavu na možnosti, ale tenkrát se studium ten rok neotevíralo a navíc přijímali snad jen dva studenty, už přesně nevím. Tak jsem zvolil technické studium. Po absolvování jsem s egyptology opět navázal kontakt a shodou okolností potřebovali nějaké kresby do publikace, čehož jsem se s radostí chopil, a ta externí spolupráce v podstatě trvá dodnes.  

Vaše publikace je velmi obsažná, jak dlouho jste na ní pracoval, kdo vám byl odborným poradcem?
Měl jsem už přípravu z dřívějška, neboť jsem si i pro sebe chtěl udělat přehled o těch komplikovaných rodinných a dynastických vztazích, a také jsem si chystal podklady pro přednášku v Sekci přátel starověkých civilizací při Národním muzeu. Po domluvě s nakladatelem jsem na tom intenzivně pracoval asi rok a půl. V otázkách týkajících se přímo ptolemaiovské dynastie jsem se nejvíce obracel na doktora Filipa Coppense z egyptologického ústavu, který mi velmi ochotně zodpověděl vše potřebné a poskytl i hieroglyfické podoby jmen všech Ptolemaiovců.  

Proč jste se zaměřil právě na Ptolemaiovce?
Ptolemaiovci představují průnik dvou sfér, které mne okouzlují, tedy tajuplného a magického starého Egypta s bouřlivě se rozvíjející dobou po smrti Alexandra Velikého. Těch tři sta let je naprosto úchvatným obdobím v dějinách, plným vzrušujících příběhů, půvabných i strašlivých. Mezi tehdejšími vládci však nebyli pouze ukrutní tyrani, marnotratní hýřilové nebo bojovní dobyvatelé. Třeba Ptolemaios VI. Filométór nebo Antigonos II. Gonatás by svou moudrou, ohleduplnou a odpovědnou vládou mohli hodit rukavici současné politické scéně.

Zúčastnil jste se několika expedic Egyptologického ústavu UK, co vás při nich zaskočilo, s čím jste absolutně nepočítal, když jste se vypravil poprvé?
Současný Egypt byl pro mne do té doby neznámý, proto mne tak trochu zaskočilo téměř vše – od způsobu přecházení ulic v Káhiře až po neustálou přítomnost fenoménu bakšiše. Překvapila mne zvláštní vůně pouště, na kterou nelze zapomenout, chuť jednoduchého jídla v kuchyňce pana Saída na vykopávkách, příjemní lidé, krása pyramid v Dahšúru, blízký dotek s tisíciletou minulostí. Nezapomenutelnými zážitky byly například setkání tváří v tvář s nejslavnějšími faraony v oddělení královských mumií v muzeu v Káhiře nebo prohlídka luxorských chrámů, které jsem doposavad znal jen z fotek a které svou monumentálností a vznešeností překonaly všechna očekávání.

Pokud byste měl doporučit čtenářům, kam by se rozhodně měli zajet při poznávání Egypta podívat, které památky by to byly?
Z toho, co jsem poznal, rozhodně pyramidy v Dahšúru, které jsou méně turisticky exponované než pyramidy v Gíze, a přitom patří mezi největší v Egyptě, a jsou velmi zachovalé a z Káhiry obstojně dostupné. Také pyramidy v Abúsíru a přilehlou, zrekonstruovanou Ptahšepsesovu mastabu, kterou odkryli čeští egyptologové, i blízké moderní Imhotepovo muzeum. Celý areál v blízké Sakkáře se stupňovitou první pyramidou a bohatě zdobenými hrobkami velmožů. Určitě všechny chrámy a pohřebiště v Luxoru, především však Medínit Habu a chrám královny Hatšepsut. V blízké Dér el- Medíně se také nachází malý, poněkud zapadlý, ale unikátní chrámek založený Ptolemaiem Filopatórem se zachovalou výzdobou a portréty významných Ptolemaiovců. Výjimečně nádherný je prý Asuán, ale tam jsem se dosud nedostal. Snad příště.

Na svém kontě máte dva zdařilé romány, připravujete nám další historickou lahůdku nebo se nyní budete věnovat převážně faktografii?
Mám rozepsaný třetí román, jehož děj je zasazen do doby po slavné bitvě králů u Ipsu. Tehdy se podoba hellénistických říší Alexandrových nástupců ustálila a do oblasti Středomoří stále více pronikali Keltové. Rád bych si tak pohrál s inspiracemi tří prolínajících se světů: posledního vzedmutí slávy starého Egypta za Ptolemaiovců, vyzrálé a naplno bouřící řecké epopeje a doposud barbarského, mladého prostředí evropských Keltů, dychtivých po dobývání a poznávání. Proto i jedním z hlavních hrdinů je keltská dívka, která se nedobrovolně ocitla v pro ni neznámém hellénistickém světě, a musí se s tím vyrovnat.
Co se faktografie týče, s Ptolemaiovci jsem si splnil dávný sen zpřehlednit populární formou na podkladě jejich chronologie složité dynastické vztahy hlavních hellénistických monarchií. Pokud by se však vynořilo nějaké zajímavé, dosud nezpracované téma z dějin Egypta, asi bych neodolal.

Jak vidíte, Luděk Václav Wellner pro nás chystá historický román slibující dramatický děj a silný příběh. Už předchozí dva romány, Právo azylu a Poslední z faraonovy družiny, zaznamenaly u čtenářů pozitivní ohlas. Jistě nás mile překvapí i dalším dílem. Ale než sáhnete po románovém zpracování autorových bohatých znalostí o době, kterou zpracovává, nezapomeňte nahlédnout do jeho velmi zdařilé faktografické knížky, kterou pro nás vydalo Nakladatelství Epocha.

Luděk Václav Wellner
absolvoval stavební fakultu ČVUT a postgraduální studium Dějiny a ochrana památek na Fakultě architektury. Jako stavební inženýr se podílel na rekonstrukcích významných pražských památek, například Břevnovského kláštera, Staroměstské radnice nebo Valdštejnského paláce. Od svého mládí se zajímá o starověké kultury, zejména o kulturu staroegyptskou. Je dlouholetým členem Společnosti přátel starověkých civilizací při Národním muzeu a od roku 1994 externě spolupracuje s Egyptologickým ústavem Univerzity Karlovy. Účastnil se tvorby ilustrací pro řadu publikací ústavu a také několika jeho expedic na archeologickou lokalitu v Abúsíru, kde dokumentoval staroegyptské vykopávky.
Literárně debutoval v roce 1997 historickým románem z řeckoegyptského prostředí Právo azylu. V roce 2011 vydal svůj druhý román Poslední z faraonovy družiny, tentokrát z doby egyptské Nové říše.

Ptolemaiovci. Z makedonských hor na trůn faraonů | Luděk Václav Wellner | Fotografie: Luděk Václav Wellner, Český egyptologický ústav FFUK a Ústav pro klasickou archeologii | Nakladatelství Epocha, 2011
Foto: Čítárny: Egyptská expozice v Louvru (Paříž)

The post Egypt a Ptolemaiovci. Poslední dny slavných dynastii podle Wellnera first appeared on Čítárny.