Zahrada může být pro člověka nejen zdrojem potravin a místem odpočinku, ale i pramenem poznání. Právě do takové nás zavádí kniha Wolfa-Dietera Storla Zahrada jako mikrokosmos, v níž se autor představuje nejen jako zkušený praktik-zakradník, ale také jako zasvěcený hermetik.

V úvodu seznamuje s naukou o čtyřech živlech, éterných silách, alchymických procesech sal, merkur a sulfur, s učením o signaturách, duších zvířat, rostlin a kamenu. Poté uvádí čtenáře do tajů goetheanistické vědy a nově představuje evoluci života na Zemi, aby nakonec, očima etnologa a hledače ducha, odpověděl na praktické otázky půdy, hnojení, plevelů, škůdců nebo osiva.

Hlavní část knihy je věnována otázkám přírodního pěstování rostlin:
Jaké kosmické vlivy působí na rostliny, jak má vypadat zahradníkův kalendář nebo zdali lze magicky ovlivňovat počasí. Důležité kapitoly se zaměřují na složení kompostu a kompostování, které autor přibližuje jako alchymický proces. Velmi cenné jsou stránky o smíšených kulturách, planých rostlinách v kuchyni, o komunikaci se škůdci, o hmyzu jako astrálním ohni, výrobě vlastních preparátu, tinktur a elixírů pro zahradu.

Wolf-Dieter Storl se v knize dotýká i hlubokých mystérií zahrady a života, například možnosti transmutace prvku v rostlinách nebo komunikace s rostlinnými dévami. Knihu Zahrada jako mikrokosmos by měl znát každý, kdo chce nejen pěstovat zdravou zeleninu a ovoce, ale také pronikat do tajemství života.

Wolf-Dieter Storl (1942)
se narodil v Sasku. Jeho babička pocházela z Krušných hor a sbírání bylin mělo v jejich rodině dlouhou tradici. U amerických Indiánů se učil, jak komunikovat s rostlinami. “Čejeni nemluví o rostlinách, ale s rostlinami,” říká dnes jeden z vůdčích expertů v oboru etnobotaniky, nazývaný „šaman rostlin”.
Wolf-Dieter Storl absolvoval Kent State University v Ohiu, působil jako hostující docent ve Vídni a získal doktorát na univerzitě v Bernu. Podnikl studijní cesty do různých zemí světa a přednášel na mnoha univerzitách v USA i v Evropě. Je autorem několika knih o léčivých a magických rostlinách, rostlinných božstvech a rostlinách Keltů.
Od roku 1988 žije s rodinou na samotě v horách v jižním Německu.

Výpisky z knihy…

Podle tradovaných názorů přírodních národů se universum skládá z mnoha nad sebou se nacházejících sfér a říší sloužících jako příbytek duchů, bohů a démonů. Ty nejpůvodnější kosmologie, jako například kosmologie šamanských národů, používají obraz stromu, který roste ve středu světa a jehož kořeny sahají až do říše sudiček, spřádajících lidské osudy, zemních obrů a trpaslíků a spících draků. Kmen tohoto stromu proniká lidským světem a tyčí se do sedmi (nebo devíti či dvanácti) nebí. Na jeho větvích jsou zavěšeny planety a hvězdy, v jeho koruně bdí orel a nad ním se třpytí Polárka. Tento makrokosmický strom světa, zvaný též Yggdrasil (nositel Já), má v těle člověka svůj mikrokosmický protějšek. Od nevědomého, červu podobného střeva se táhne páteř až k lebce; mezi tím se na různých úrovních nacházejí orgány a životní centra (čakry)

Jakmile semeno vložíme do půdy, chopí se ho živly tepla, vody a půdního vzduchu. Semeno začne bobtnat, fermenty a katalyzátory rozkládají oleje a tuky, dochází ke štěpení škrobu a rozpadu bílkovin. Vzniká molekulární „chaos”; obsah semene se rovná alchymistické prima materia. Do tohoto chaosu zasahují utvářející kosmické síly. Proto dbáme na to, abychom seli ve správnou dobu za příznivých konstelací. Pokud chceme pěstovat prostě dobré potraviny, řídíme se hlavně měsíčními fázemi, úplňkem a novoluním.

Kolik existuje druhů hmyzu? Odhaduje se, že několik set tisíc. Z nich je 90 % hodnoceno jako užitečných a ze zbývajících 10 % je jen několik málo považováno za vyložené škůdce. K nim se ovšem řadí i ty druhy, které samy o sobě žádné škody nepůsobí, ale zhoršují vzhled plodin, a mohou proto snížit finanční výnos.
Na opylování hmyzem je odkázáno 85 % našich kulturních rostlin…

Ve starém Egyptě a v Řecku si léky objevovali nemocní sami, když je kněží v chrámu bohyně Isis uvedli do hlubokého spánku, během něhož jim bohyně sama ve snu ukázala jejich léky. „Spící prorok” Edgar Cayce se zřejmě podobně jako šamani ještě dovedl vpravit do transu a v tomto stavu pak najít vhodné léky. Podobně je tomu u citlivců jako Edward Bach, který dokázal vnímat „záření” rostlin, nebo věštkyně z Prevorstu, která vedle nemocného vnímala vždy zároveň i jeho lék.

Zahradníkova žena se naučila vařit u Arthura Hermese. Tento selský filosof nazýval svůj způsob vaření „planetární kuchyní”. Žito, pšenice, ječmen, oves nebo jiná obilnina, tvořící střed daného jídla, se nechá přes noc namočí do vody.
Hermes tomu říkal „měsíční proces”. Příštího rána se zrní velmi pomalu na malém ohni povaří. To je „sluneční proces”, který dále stupňuje přirozený proces zrání. Zelenina, která je přiřazena různým planetám, vstupuje pak s tímto „Sluncem” a „Měsícem” do „konjunkce”. V neděli se podává bílá sluneční zelenina, v pondělí nachová nebo nafialovělá zelenina měsíční, v úterý rudá kvůli Marsu, ve středu pestrá merkurská směs, ve čtvrtek žlutá jupiterská zelenina, v pátek se upravují zelené listy patřící Venuši a nakonec v sobotu se s obilninou kombinuje tmavá, modrá zelenina.

The post Zahrada jako mikrokosmos, místo odpočinku a pramen poznání first appeared on Čítárny.

Začnu tím, proč Václava Cílka rád čtu a poslouchám. Protože nastoluje nové souvislosti. Klade nám a sobě otázky, které ve své až jednoduchosti jsou nesmírně vážné jak pro naše životy, tak pro kvalitu života po nás.

Cílkovými tématy může opovrhovat jen cynik, konzumní ignorant, každý, kdo si mysllí, že znalosti o tom, jak žít v souladu s přírodou jsou jen hezké vzpomínky na prázdniny u babičky, ale není to pro každodenní život důležité a už vůbec něco, co by mu chybělo.

Cílek proto svými úvahami probouzí každého, kdo je ochoten se probudit ze zaslepenosti, že ovládneme přírodu a poručíme větru i dešti.
Pomalu nás probouzí do staronové reality, protože poukazuje jasně do prostoru mezi smyslovým a mimosmyslovým vnímáním světa, kde lidstvo ještě čeká celá řada překvapení, až pochopí, jak se zbavit psychopatů, kteří různými způsoby chtěji svět vlastnit a ovládat. Není divu že takový výklad zaslepené  a spokojené dráždí.

V prvé části knihy se Cílek věnuje fenoménu zahrádek, pěstování zeleniny a květin, vede nás k inteligenci stromů a lesa, aby postupně přešel do světa času, do mytického světa starých Řeku či indiánských národů. Po dvou kapitolách, které jsou v rytmu klidného srdce Cílek zrychlí do současného světa. poukazuje na často stupidní lidská konání, ale nabízí i svůj pohled na řešení některých problémů.

Kniha inteligentní, plná zajímavých postřehů nutící přemýšlet, ale hlavně probouzející v člověku touhu konat. Kniha během krátké doby existuje již ve třetím vydání. To jasně svědčí o tom, co se skutečně děje v české kotlině a jak prázdné jsou informační výpotky většiny novinářů.

Co se děje se světem? Kniha malých dobrodiní v čase velké proměny Země / Václav Cílek / Nakladatel:  Dokořán 2016
Publikaci doprovázejí surreálné ilustrace Kateřiny Piňosové a fotografie autora.

Ukázka z knihy…

Panglos pravil: „Mistře, přišli jsme vás poprosit, abyste nám řekl, proč byl
vlastně stvořen tak zvláštní tvor, jako je člověk?“
„Do čeho se to pleteš,“ řekl derviš. „Co je ti do toho?“
„Ale ctihodný otče,“ řekl Candide, „na světě je strašně mnoho zla.“
„Co na tom,“ řekl derviš. „Stará se Jeho Výsost, když pošle loď do Egypta,
zda myším na lodi se vede dobře nebo zle?“
„Tak co máme dělat?“ řekl Panglos.
„Mlčet,“ řekl derviš.
VOLTAIRE, CANDIDE

Sedím v zahradě, která se svojí jednoduchostí podobá té, v jaké komponoval Antonín Dvořák. Vzpomínám na nemocného Karla Čapka tentokrát za dřevěným zahradním stolem ve Strži u Dobříše, na vážného přemýšlivého Mendela, citlivou Marii von Ebner-Eschenbach i na Rilkeho v parku ve Vrchotových Janovicích a svatého Františka v lese na La Verna. Mám z toho pocit, že mysl těchto lidí se chvěla podobně jako stromy, rostliny a ptáci.
Co je na těchto místech tvůrčího? Pohled na stromy a do zeleně zklidňuje, ale neuspává. Myslím, že to je tím, že stromy se vždy velice jemně pohybují. Působí podobně jako vzdálená fontána – na jednu stranu uklidňují, ale pohybem a zvukem také neustále stimulují mysl. V místnosti vlastně neexistuje čas, protože je stále stejná. Pohyb zároveň znamená život. V zahradě se neustále děje něco, co oko zaujme, ale mysl nerozptýlí.

Bílý ubrus neboli snídaně na zahrádce
Svatý Augustin vzpomíná, že k fi lozofi i jej přivedla četba Ciceronova spisu Hortensius, ale Písmo si zpočátku ošklivil, protože mu přišlo příliš jednoduché. Teprve později pochopil, že jsou věci a texty, které „rostou s maličkými“. Jednoduchý text či takové záležitosti, jako je snídaně na zahradě, působí zpočátku docela jednoduše, ale jak jim člověk přichází na chuť, rozvíjejí se a vnitřně košatí jako čajový obřad.
Teprve časem pochopíme, že jedny z nejkrásnějších chvil celého dne a možná i života se týkaly snídaně na zahradě či večerního posezení u vína někde pod stromy. Pokud nejste beduín z nedozírných pouští, je velice obtížné prožívat spokojené štěstí bez rostlin. Augustin tyto záležitosti nazývá malými dobry. Bez nich by byl přístup k velkým dobrům mnohem složitější.
Pozoruji obraz Claude Moneta Snídaně (1873) a vidím lavičku ve stínu, bílý ubrus, jednoduché jídlo, kousky chleba a skleněnou konvičku možná na čaj, anebo na červené víno. Tak vypadá plná snídaně bohatého člověka. Jídlo a okolí se dá sladit tak, aby vytvářelo jeden celek.
Sedíte za stolem a zdánlivě se kolem vás nic neděje, tedy pokud si nevzpomenete na větu belgického symbolisty Maurice Maeterlincka, který ve spisu Inteligence květin (1907) říká, že ve výzkumu hmyzu rostliny pokročily dál než lidé.

Podoba budoucnosti a potravinová soběstačnost.
Co se týče budoucnosti, musíme počítat s tím, že:
– bude víc lidí a méně zaměstnání
– klimatické změny a oscilace se budou objevovat čím dál častěji
– vzniká nová kultura spotřeby, kdy lidi psychologicky potřebují méně věcí i služeb, anebo na ně nemají, protože mediánové mzdy u většiny západní populace setrvale klesají
– všechno je ve stále větším pohybu, a to se týká cen, utečenců, vody i nálad a pocitů existenčního ohrožení
– kvalitní, a nejspíš i všechny potraviny, budou stále dražší; ale ty kvalitní zdražují už teď neúměrně vysoko
– jak říkal Martin Heidegger, jenom nějaký Bůh nás může zachránit Možná jsem příliš velkou pozornost věnoval Herodotovým Dějinám,  ukydidově Historii peloponéské války, vizím cyklického vývoje společnosti od Giambattisty Vica a podobným knihám.

Niccolò Machiavelli říká v úvodu do páté knihy Florentských letopisů, že ve svém koloběhu přecházejí státy nejčastěji od pořádku k nepořádku, aby se pak zase povznesly. Už samotná příroda způsobuje, že věci neustrnou ve svém klidu. Z boje se rodí mír, z míru zahálčivost, ze zahálčivosti nepořádek a z nepořádku rozklad.
Tímto způsobem se země dostávají do zkázy. Když se tak stane a lidé neštěstím opět zmoudří, vracejí se opět k pořádku, pokud je ovšem nějaká mimořádná síla nevyhubí, dodává Machiavelli.
Myslím si, že proměny počasí povedou k drahotě a nedostatek potravin povede ke zmatkům bez konce. Dějiny Florencie po jedno století nejbohatšího a nejmocnějšího ze všech evropských měst ukazují, že v chaotických a válečných obdobích je bohatství na překážku, protože je z něj možné fi nancovat další konfl ikty. V záblesku jakéhosi vědomí a sumy veškeré historické četby jsem měl pocit, že než se v Evropě ustanoví nová rovnováha mezi člověkem a přírodou a mezi lidmi navzájem, tak uplyne několik desetiletí.
To je totiž nejkratší lhůta na změnu povahy společnosti. A teprve potom mám tušení nového, klidnějšího a spokojeného světa.

Německý malíř Fritz von Uhde (1883) ukazuje téměř typický motiv. V popředí obrazu pod zakrslou, dobře tvarovanou jabloní sedí jeho žena a čte noviny. U jejích nohou si hrají děti. Malíř sám sedí k divákovi otočen zády a přes zeleninový záhon zachycuje na plátno venkovskou scenérii.
‘Ze zahrádkářského hlediska je pro mne největší záhadou hejno slepic, které impresionisté často malovali. Slepice jednak pokadí celé území, což limituje dětské hry na trávníku, jednak mají tendenci oškubat mladou zeleninu, kterou ale na druhou stranu hnojí. Moje babička vypouštěla slepice na zeleninovou zahrádku jenom tehdy, když potřebovala, aby vyzobaly hmyz a slimáky, ale pak je musela vyhnat, než se pustily do zeleniny.
Myslím si – a to bez hlubokého freudovského ponoru do duše umělce – že tito lidé byli prostě pyšní na to, že mají svá vajíčka. (Jeden z recenzentů této eseje k tomu dodává:
„Ano vzít čerstvé, ještě teplé vajíčko do rukou je opravdu posvátný zážitek, dobře si to pamatuji“).
Navíc v pramálo uhrančivém zpěvu slepic se zrcadlí poměrně složitá sociální komunikace a občasné zapípnutí ospalé, spokojené slepice vnáší do duše mír. Tolik o slepicích.
Podobné náměty i s těmi slepicemi a ženou sedící v trávě nalezneme i u Eduarda Maneta.

The post Co se děje se světem? Václav Cílek o malých dobrodiní v časech velkých proměn first appeared on Čítárny.

Podle novináře a autora knihy Martina Raspera by se zahrady měly stát součástí měst. Tato kniha pojednává o „Zahraničení ve městě“ a ekologickém a kulturním pozadí tohoto zdánlivě nového fenoménu. Doplněno řadou praktických rad.

Nikdo je nezval, a přesto je komunální politika více méně mlčky toleruje: partyzánské zahradníky ve městech, zelené anarchisty, okupanty nevyužívaných pozemků.
Mladí i staří obyvatelé měst, unaveni všudepřítomnou šedí, zabrali komunální půdu, založili zahrady a záhonky, aby zde pěstovali zeleninu a květiny. Živelní zahradníci dobývají města.

Na jedné straně touha po návratu k přírodě, na druhé straně asfalt.
Z těchto protikladů vznikala, jak na mnoha konkrétních případech ukazuje novinář Martin Rasper, po celém Německu malá sdružení, která zakládala zahrady všude tam, kde se našlo volné místo. K takovým plochám patří například zanedbané parky, stavební proluky mezi domy, opuštěné průmyslové plochy, dvorky v zadních traktech, dopravní ostrůvky. V Berlíně si městští zahradníci dokonce přivlastnili kousek nepoužívané části letiště Tempelhof. Protože však nikdo neví, jaké škodlivé látky mohly půdu kontaminovat, vyrábí si noví zahradníci ze starých umělohmotných pytlů, zbytků fólie a plastových popelnic bedničky na pěstování zeleniny a budují vyvýšené záhony. Výběr rostlin záleží na jen a jen na náladě zahradníka: najdete zde sléz a měsíček, stejně jako rajčata, různé druhy salátů, cukety a samozřejmě i bylinky do kuchyně. Vedle bobulovitých keřů a ovocných stromů rostou brambory a dýně.

V samotných komunách mezitím nastala změna způsobu myšlení. Autor píše s nadšením o městě Andernach, kde na zelených plochách roste místo květin zelenina, kterou si mohou obyvatelé města zadarmo sklízet.
Na okrajích měst vznikají nové formy zemědělství. Jejich obyvatelé si mohou pronajímat předpěstované záhony a za pevnou částku dostanou tolik ovoce a zeleniny, kolik potřebují. Za obhospodařené záhony získají i podílové listy.

Autor velmi názorně popisuje, jak různé projekty fungují, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jaké se nabízejí možnosti pro vlastní aktivity. Dává praktické tipy na zakládání vyvýšených záhonů, vysvětluje, jak získat sadbu a vyrobit kompost, zakládat smíšené kultury a pěstovat včely.

Není to jen pouze radost z kontaktu s přírodou, co se do města zpátky vrací.
Autor vysvětluje, že se jedná také o získání kousku nezávislosti cestou samozásobení, o zachování původních druhů rostlin, které by v průmyslové krajině neměly žádnou šanci na přežití. A máme tu nové hobby. Amatéři s chutí zkouší, jak a co roste a čemu se nedaří. Chuť experimentovat doprovází radost z úspěchu. Vítáni jsou všichni, Němci stejně jako migranti.

Děti se začínají znovu učit, jak vypadá a roste to, co se později objeví na jejich stolech. Vandalismus tady neznají. Vládne zde duch společné odpovědnosti

Martin Rasper právem považuje tento druh městského zahradničení za politickou záležitost, protože probouzí pocit společenství, sdílené odpovědnosti a spolurozhodování. Lidé si opět berou kousek svého života do svých rukou. Kniha o netradičním zahradničení inspiruje a láká k napodobování.

Urban Gardening, Martin Rasper, Dauphin, 2014
www.dauphin.cz     

The post Urban Gardening, zahradničení jako změna způsobu myšlení ve městech first appeared on Čítárny.

Až jednou budu babička, vytáhnu z knihovny žlutou knížku s jablíčkem, jabloňovými květy a bude-li komu, ráda ji předám dál jako klenot své knihovny. Zahrada jako mikrokosmos je bez nadsázky kniha, kterou máte na celý život.

Neustále se v ní můžete dočítat něco nového, neustále v ní budete nacházet smysluplnost světa a radost z růstu. Z přírody, ze sebe. No ano, je to na jednu stranu skvělý průvodce biodynamickým zemědělstvím a praktický rádce pro perfektně přirozeně fungující zahradu – a troufla bych si říci, že mnoho ze zde řečeného ani ostřílení zemědělci neví – , ale také je to precizně zpracovaná nauka o silách světa a stvoření. Jako kdyby Wolf-Dieter Storl vyhmátl kus té univerzální moudrosti a přepsal ji do stran této malebné knihy.

Filozofie, hermetika, etnologie a zdravý selský rozum, který je otevřený všemu novému – to vše se v této knize snoubí ve čtení, ke kterému budete chtít mít klid. Klid, teplo, šálek čaje nebo jarní sluníčko do ruku, v létě i v zimě po ní s úsměvem sáhnete. A to nejen proto, abyste zjistili, čím právě pohnojit mrkev.

„Vše živé se vyznačuje rytmem a pulsem. Smrt je zastavení rytmu. Rytmy živých rostlinných a živočišných organismů jsou buď sladěné s kosmickými rytmy, nebo je obměňují. Všechny tyto živoucí pulsace, ať už to jsou cirkadiánní, měsíční, roční, čtyřleté, osmileté, devítileté nebo jiné cykly, mají nějaký kosmický protějšek. U rostlin a nižších živočichů jsou tyto rytmy zjevně sladěné s vesmírnými jevy, kdežto u vyšších živočichů jsou zastřeny tím, že zvnitřněné rytmy a impulsy jsou zajišťovány vnitřním kosmem vnitřních orgánů a endokrinním systémem.“

Skvost do knihovny každého hledače ducha
Nadšení a pomyslných sto procent nedávám této knize z čirého nadšení či impulzu náhlého opojení. Ano, možná to jedno nebo dvě procenta bych mohla dát dolů, protože je tu velké množství cizích slov a kdyby kniha byla napsána trošku lidštěji, možná by oslovila, či spíše neodradila tolik čtenářů, kterým se nechce prokousávat slovy jako „holistický, hermetismus“ a množství odborných názvů. Ale když se do toho dáte, zjistíte, že to stojí za to. Pocit osvěžení a pochopení z této knihy činí doslova požitek nepopsatelného duchovního charakteru.
A množství informací, pečlivost, se kterou byla kniha napsána, rozsáhlost jejího tématu i textu – to všechno z ní činí jedno z nejkrásnějších a nejkomplexnějších děl, co jsem kdy četla! Nákresy a obrázky pak z knihy činí voňavější čtenářský zážitek, který právem připomíná stará dobrá díla z babiččiny knihovny.  Vždyť prvně se tato kniha objevila na pultech knihkupectví už v roce 1979.

A celý ten posvátný pohled na přírodu a svět autor nyní vytříbil ještě dalším doplněním vydáním.
Biodynamické zemědělství i příprava jídel, přístup k rostlinám, k sobě samým – najednou všechno vidíte ve zcela jiných než konvenčních souvislostech. Najednou vidíte také to, jak celou dobu děláme mnoho věcí špatně. Jak mrzačíme zahradu, zemědělství a vlastně i celý princip našeho života. Jak jsme nelogičtí a v nesouladu s přírodou. A rozhoří se touha dělat všechno správně. Nebo alespoň pochopit a snažit se dělat alespoň to, co můžeme.

Wolf-Dieter Storl / Zahrada jako mikrokosmos / Vydalo nakladatelství Eminent, 2016

Ukázka z knihy:

Jindy se na fazolích objevily mšice, a já jsem se chystal na ně zaútočit tabákovým odvarem (dokonce jsem na to obětoval svůj drahý dýmkový tabák); myslel jsem, že to je organický způsob hubení škůdců. Ale vtom si vedle mě dřepl zahradník, hleděl před sebe a přemýšlel. Napadlo mě, jestli mu nepřeskočilo.
„Nač si s tím lámat hlavu?“ naléhal jsem. „Je zde problém, a tady je řešení.“
Zahradník odvětil, že bude lepší nejdřív přemýšlet, proč se tady mšice objevily.
„To je přece jasné,“ odpověděl jsem, vycházeje ze svých přírodovědných znalostí, „nejspíš je sem přinesl vítr nebo jiné organismy, a nejlíp uděláme, když je zničíme, než se rozšíří.“
Potom mi ale vysvětlil: „Ne, ne, důvod, proč tady jsou, je mnohem složitější; má co dělat s tím, jak jsme hnojili půdu, jaká plodina tu byla předtím a jaké převládalo počasí, to všechno oslabilo rostliny natolik, že se staly náchylné k chorobám.“
Jindy se na zahradě objevili hraboši a syslové. Občas zahradníkova kočka některého chytla. Zahradník jim potom stáhl kůži, kožky pověsil, aby uschly, a jeho žena jejich těla usmažila a dala je sežrat kočkám. Jakmile byla Venuše ve znamení Štíra, spálil kožky a popel rozsypal po záhonech, což mělo ostatní hraboše přimět k tomu, aby změnili revír. Byla oslabena jejich reprodukční síla, protože Venuše souvisí s reprodukcí a Štír představuje v těle kosmického člověka (Meganthropus) oblast pohlavních orgánů, jak ukazuje zvěrokruh.
A jen tato malá ukázka je vlastně OHROMNOU ukázkou celé moudrosti, která v knize je.

O autorovi:
Wolf-Dieter Storl (1942) se narodil v Sasku. Jeho babička pocházela z Krušných hor a sbírání bylin mělo v jejich rodině dlouhou tradici. U amerických Indiánů se naučil, jak komunikovat s rostlinami. „Čejeni nemluví o rostlinách, ale s rostlinami,“ říká dnes jeden z vůdčích expertů v oboru etnobotaniky, nazývaný „šaman rostlin“.
Wolf-Dieter Storl absolvoval Kent State Univerzity v Ohiu, působil jako hostující docent ve Vídni a získal doktorát na univerzitě v Bernu. Podnikl studijní cesty do různých zemí světa a přednášel na mnoha univerzitách v USA a Evropě. Je autorem několika knih o léčivých a magických rostlinách, rostlinných božstvech a rostlinách Keltů.  Od roku 1988 žije s rodinou na samotě v horách v jižním Německu.

The post Zahrada jako mikrokosmos. Filozofie, hermetika, etnologie a zdravý selský rozum, který je otevřený všemu novému first appeared on Čítárny.

„Ekozahrada je zahrada založená v souladu s přírodními pravidly, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu. Je to zahrada, která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin,“ vysvětluje Jaroslav Svoboda.
Jedná se o směr, který zatím stojí stranou pozornosti odborné veřejnosti, ale mezi laiky se rychle rozšiřuje. Představuje totiž alternativní přístup k vlastní zahradě, který umožňuje přírodu neznásilňovat, ale využít její síly k vlastnímu prospěchu – ke krásné zahradě, poskytující bohatou úrodu.

Nejde o žádný „moderní“ přístup. Naopak, vychází z přírodních procesů a principu permakultury, což je logický a zodpovědný přístup k životu, při němž myslíme nejen na nás, ale i naše potomky.
Je určen pro každého, kdo si chce vypěstovat vlastní biozeleninu nebo na balkoně zasadit bylinky, touží po vlastním ovocném sadu nebo jezírku uprostřed záhonů kvetoucích květin. Ale také všem, kteří si myslí, že chemická hnojiva nejsou pro zahrádku to pravé a které nebaví nekončící „uklízení“ vlastní zahrady – zdolávání plevele a sekání trávy.

Autor srozumitelně vysvětluje základní pravidla fungování přírody, při jejichž dodržení je velmi snadné vytvářet krásné jedlé a přírodní zahrady.
Tyto zahrady vyžadují minimální údržbu a přitom poskytují maximální užitek – bohatou úrodu a bujnou přírodu, v níž si můžete užívat života. Nezáleží na tom, jak velký prostor máte k dispozici – můžete si osázet balkon, zahrádku, ale i založit rodový statek.

Kniha obsahuje podrobný návod na vytvoření vlastního zahradního designu, který vychází z populárních autorových kurzů.
Najdete také informace o málo známých a opomíjených, ale přitom původních českých druzích zeleniny, tradičních a odolných odrůdách ovocných stromů, nechybí kapitola o zvířatech a jejich významu pro přírodní rovnováhu v zahradě nebo o tom, proč je pro děti pestrá louka zajímavější než golfový trávník.
Kniha je napsána pochopitelnou a vtipnou formou tak, aby byla pro čtenáře lákavá a stala se pro mnoho dalších let základním studijním materiálem při vytváření vlastního osobního ráje. Je dostatečně čtivá pro úplné laiky, ale zároveň inspirativní a poučná pro odborníky a profesionály.

Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku / Jaroslav Svoboda / nakladatelství Smart Press 2009
https://www.smartpress.cz/kompletni-navod-k-vytvoreni-ekozahrady

Jaroslav Svoboda (1977)
svou kariéru zahájil ve třech letech, kdy se v rámci svých fyzických možností účastnil výsadby borovic lesních po okolních stráních v místě bydliště (seděl a vřískal). Celé dětství se hrabal v hlíně, sázel a rozmnožoval kdeco, od zeleniny a trvalek až po žáby. První ekozahradní návrh s kvetoucími keři a pěšinkami nakreslil v sedmi letech, bohužel se pro pozdější realizaci nedochoval.
http://www.ekozahrady.com

The post Ekozahrady. Kompletní návod k vytvoření přirozené ekozahrady a rodového statku first appeared on Čítárny.